Stále žiji v chaosu
Otázka: Dobrý den Wahlgrenis!
Čtu tvé stránky pravidelně.
A jako mnohým lidem, i mně pomohly poznat nebo pochopit některé věci.
To, že existuje i něco jiného, než to, na co si můžu sáhnout, vím už hodně dlouho.
A informace, že věci se nestávají jen díky náhodě, mě nepřekvapuje.
Ale můj život se za poslední cca rok dost změnil - přišly různé události - pozitivní i negativní.
A mě někdy stálo hodně energie je zvládnout.
Zkusila jsem některé alternativní způsoby, jak se se vším vyrovnat a pracovat se sebou, ale nějak nevím jak dál.
Mám pocit, že si musím pomoct sama, ale nevím jak.
Jako bych nemohla najít ten správný směr!
Poslední dobou se mi zdávají podivné sny - tak reálné a barevné.
A já si jejich detaily vybavuji až podivuhodně jasně.
Za poslední měsíc se mi při pohledu na hodiny pořád objevují kombinace 1 a 2.
Přijde mi, že žiji v chaosu!!!
Poslední dobou řeším otázku dětí .....
Věk na jejich pořízení mám až až ....
Až mám někdy obavy, aby už nebylo skoro pozdě.
Ale mám v sobě rozpor - ráda bych se stala matkou, mám k tomu teď snad ideální podmínky .... ale mám strach.
Když vidím, jaký je svět kolem, a jak se chovají někteří lidé, říkám si: Sem chceš přivést další bytost????
Budeš schopná ji od všeho a všech ochránit, než bude schopna se postavit na vlastní nohy??? .......
snažím se být zodpovědná, a je fakt, že nad vším, někdy až moc přemýšlím ..............
Jak jsem psala - chodím na tvoje stránky pravidelně,
a vím - jestli máš na můj dopis reagovat, tak budeš - a já za tvoje slova budu vděčná!
Pokud se to nemá stát ...... třeba mi tento dopis pomůže urovnat si myšlenky?!?
Přeji ti vše dobré, a pohodový život!
Water-lily 7.1.2007
Odpověď: Milá Water-lily,
Vaše cesta se skutečně podobá cestě v nekonečné spirále.
Ale body, kde byste měla najít diamant, na této cestě nějak nejsou.
Všechno je jen jakési zamlžené, ze sněhu, takže hrozí nebezpečí roztání při prvních slunečních paprscích.
Bšžíte rychlea, snad aby Vám náhodou cíl neutekl.
Jenže tady žádný cíl není.
Ta cesta nikam nevede.
Připadáte si, jako by se někde nahoře na Vás zapomnělo.
Divíte se, že všichni nějaké třešničky sklízejí, ale na Vás už nic nezůstává.
Vypadá to, že jste si tuto zvláštní směrovku před sebe dala sama.
Jako byste si po určité životní zkušenosti řekla, že už nic takového krásného přijít nemůže.
Tím jste si vlastně budoucnost zakódovala.
A opravdu nic krásného nepřichází.
Mohla to být Vaše první láska, okamžik krásného i když krátkého vzplanutí...
Skutečně před sebou nevidíte nic pozitivního, nic, kam byste mohla přivést dítě.
Všechno je nabaleno na vás, neumíte se jen tak oklepat a svobodná jít dál.
Vláčíte s sebou obrovské těžké břemeno.
Dokonce to vypadá i na nějaké zdravotní komplikace, které vznikly právě jako důsledek toho vašeho přeprogramování.
Vy jste si prakticky zakázala být šťastná, tak šťastná nejste...
Ovšem není to úplný konec, je tady řešení.
Až ten podivný blok ve vaší minulosti odstraníte (např. terapeut - kineziologie), mohla byste se stát i matkou.
Otec dítěte bude starší než vy, ale zamilujete se do něho tak, jak nikdy.
Připadá vám to neskutečné a také to skoro neskutečné bude.
Nakonec na tuto fázi života, kterou nyní jenom přežíváte, budete vzpomínat...
Jde jen o to sebrat odvahu a škrtnout ze života to, co tam nepatří.
Potom se rozběhne úplně jiný příběh.
Stereotypní nudné vzorce budou minulostí.
© Wahlgrenis
16.01.2007
Milá Wahlgrenis!
Je to téměř na den rok, co jsem psala poprvé (Stále žiji v chaosu) ...
Dál navštěvuji Tvoje stránky, a pečlivě pročítám osudy těch, kteří žádají o radu...
Někdy člověku pomůže si přečíst problémy a starosti ostatních, pak často zjistí, že jsou na tom lidé mnohem hůř...
Za uplynulý rok se toho stalo v mém životě, ale i v mé rodině, opravdu moc!
Před rokem jsi mi napsala informace, kterým jsem úplně nerozuměla,
a popravdě mě trochu znepokojily (i když jsem tušila, že není vše úplně dobře), takovou změnu a rychlost jsem vážně nečekala!
Jsem člověk, který nemá rád změny, a je spokojený, když má situaci ve svých rukou - ale to vždy nejde, že?! ;o)
Za ten rok jsem pochopila mnohé a je mi jasné, že mě toho ještě mooooc čeká!
Vím, že změny, i když bolí, nemusí nutně znamenat nic špatného - ba naopak!
Změnila jsem se, není ani nic divného, že se změnili i lidi kolem mě ....
Vím, že ta moje "proměna" není ještě u konce.
Snažím se udělat tlustou čáru za svou minulostí.
Jde to pomalu, ale jde to!
Myslím teď víc na přítomnost a budoucnost - ta je důležitá - minulost už nezměním! :o)
Dokonce se mění i můj názor na potomstvo ...
asi to bude tím, že mám teď po svém boku člověka, se kterým mi je moc dobře, a se kterým mi to konečně vyjde?!
(Byl to takový ten druh setkání, jako by jsme se už někdy setkali, a měli si vždycky toho tolik co říct,
kdy proběhla ta pověstná jiskra na první pohled:o))
A na to bych se ráda zeptala.
Zdál se mi sen, ve kterém jsem porodila (ten porod nebyl asi nejlehčí) dítě ....
Byla to krásná blonďatá holčička s velkýma modrýma očima - byl to úžasný pocit v tom snu -
cítila jsem pýchu a harmonii a tolik lásky! :o)))
Měl ten sen snad znamenat, že je někde poblíž dušička, která by se ke mně chystala?!
Nebo mě ještě nějaký pátek čeká doba, kdy se mám věnovat sama sobě a pracovat na sobě?!
Zajímalo by mě, na co si dát v budoucnu pozor.
Rozhodla jsem se totiž, že se do "stereotypních nudných vzorců z minulosti" už nevrátím! ;o)
Na závěr bych Ti ráda poděkovala, a to i v případě, když mi na moje zvídavé otázky neodpovíš.
Byly totiž chvíle, kdy jsem si Tvou odpověď na můj dopis před rokem četla několikrát dokola -
díky Tobě jsem nerezignovala, ale uvěřila jsem, že pokud se rozhodnu se svým životem něco udělat, tak se mi bude žít líp!
Děkuji!
Ráda bych Ti popřála (a to nejen do nového roku - kalendář vymysleli lidé, ale do Tvého Bytí),
abys byla spokojená, šťastná, a aby to, co dáváš, se Ti několikanásobně vracelo zpět!
Water-lily 9.1.2007
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Tebe již po několikáté, ale vlastně poprvé na téma "práce".
Nějak pořád nenacházím zaměstnání, které by mě naplňovalo.
Vystřídala jsem už docela dost pozic...
Je to vždycky stejné: ze začátku se mi práce líbí.
Potom, když mi nedává nic nového, a já už mám vše "osahané", tak se cítím nevyužitá a nenaplňuje mě to.
V nynější práci mi "nesedí" ani kolegyně.
Nejsem flákač, jsem zodpovědná, a ráda hledám řešení, jak věci dělat jinak, lépe, efektivněji.
Navíc jsem tady nejmladší, mé kolegyně jsou o generaci starší a mají děti v mém věku
– někdy mám pocit, jako by jim vadilo právě to, že jsem mladá, a je o mě celkem zájem?!
Nemám v práci nikoho, s kým bych si mohla rozumně popovídat.
Jsem mimo kolektiv, ale nezájem je oboustranný.
Nechci být součástí té jejich falše, kdy se všechny "kamarádí", a za zády se pomlouvají o 106!
Dospěla jsem k názoru, že mé možnosti při výběru práce jsou omezené.
Proto bych se ráda vrhla na další studium.
Mám vybranou školu a obor, a (pro mě důležitou) maximální podporu od mého partnera!
Jenže nevím, něco mě brání (pocit?!) se do toho pustit...
Zdají se mi sny o dětech – mých dětech!
Škola mě bude stát spousty času, energie a peněz, a když už se do ní pustím, chtěla bych ji dělat pořádně!
Ale co mé sny o dětech?!
Jsou to jen výplody mých skrytých přání, a nebo se opravdu ke mně chystá nějaká nová dušička?
Tak co se mnou? :o)
Přeji Ti spousty pohodových letních dní, a děkuji!
Water-lily 10.06.2008
