Byla jsem na pohřbu mému Princi
Otázka: Drahá Wahl,
prosím Tě, budu velice ráda, pokud mi odpovíš,
zkusím ti zážitek, který ovlivnil můj život, popsat,
zajímám se o tajemno,astrologii,numerologii,čtení z obličeje mám Reiki,ale stalo se mi něco, co nechci přijmout.
Takže, příběh, který ovlivnil můj život,
můj ex odjel do Anglie, šla jsem ke kartářce, abych se dověděla, jak se mu bude dařit,
vyložila karty pověděla co v nich vidí,jela jsem domů a už se ničemu z toho nevěnovala,
Žila si svůj život,práce,kamarádi,zahrada,dítě,atd.
Najednou k nám do práce začal jezdit charismatický muž,krásný,černovlasý hnědooký.
Začali jsme se pomalu poznávat,byl to ješitný lev,já tvrdohlavý býk
zpočátku to vypadalo jako boj o moc,byl tvrdohlavý,impulzivní,naprosto nečitelný ve všem,se spoustou chyb,
šíleně mě přitahoval a já se zamilovala,ale úlně jinak než kdykoli jindy,
pořád od samého začátku jsem si zakazovala ho milovat,bojovala sama ze sebou ,
nechtěla se k němu poutat,nechápala jsem proč, to byl zvláštní cit a zvláštní vztah, chaotický
ničemu v tom vztahu jsem nerozuměla,milovala jsem ho bez lpění,dávala mu svobodu,
chtěla jsem ať dělá pouze to co cítí,nechtěla jsem ho do ničejho nutít,
nic jsme si neslibovali,nic neplánovali všechno bylo spontánní,
nemuseli jsme se vidět,ale kdykoli naše oči setkaly bylo tam vše láska,touha,vášeň.
Když jsme se neviděli, byl tady kamarád mobil,on telefonoval ,já psala v SMS
vše co jsem cítila,po čem toužila,říkala jsem mu princi,a děkovala jeho rodičům že se narodil,
milovala jsem ho tak že bych na něm neměnila ani vlas na hlavě:
jednou za mnou přišel do práce,vyznal mi lásku ,hladil mě,objímal,líbal ,
řekl mi že se mnou chce žít,já jsem mu ale ten den vyčetla něco, co se mě dotklo při minulém tel.hovoru,
nebyla jsem na něj moc milá,i když jsem ho hladila, připadalo mi to nějaké vzdálené,
potom odjel,že se vrátí, musí si ještě něco zařídit,
ten den už nepřijel,ale občas se to stávalo,když to prostě nevyšlo,
měl hodně práce, nějak jsem to neřešila, spíše se snažila neřešit,
v koutku duše jsem s ním chtěla strávit zbytek života.
Když jsem ho neviděla, krvácelo mi srdce do slova a do písmene.
Druhý den přišli jeho pracovníci a řekli mi že můj Princ nežije, zemřel 4 hod. po tom, co ode mě odešel,dostal infarkt,40 let
Chápeš?
Já ne??
Dokážeš si představit, co se asi ve mě odehrálo, myslela jsem že mě návštěva u psychiatra nemine,
zúčastnila jsem se pohřbu, dala mu poslední zbohem, najednou mi v uších zněla slova kartářky:
zúčastníte se pohřbu muže, kterého ještě neznáte, osud nebo náhoda??
Byl to můj osudový muž, nikoho jsem nemilovala víc než jeho,proč??
Pustila jsem jeho dušičku, nemůžu si pomoci, pořád s ním hovořím pomocí kyvadla...
Do mého života vběhl a zase zmizel
Díky
Reonia 31.12.2006
Odpověď: Milá Reonio,
moc dobře rozumím tomu, co se kolem Vás dělo a děje.
Byl to muž osudový, jak jsem nedávno definovala, takový, pro kterého bys dýchala, kdyby to bylo třeba...
Nevím, jak důkladně nebo dlouho znáte tento web, ale už mnohokrát jsem tady psala o tom, že máme žít naplno.
Máme si užívat každý přítomný okamžik, neutíkat z tohoto světa někam pryč - do minulosti, do světa iluzí (filmy, reklamy atd.). snů...
Kdykoliv víme, že se děje něco, co od nás vyžaduje projevit se, máme se projevit.
A pořád máme na té otevřené dlani nést vlastní srdce.
Nemáme se utápět ve vlastních problémech, které za to často ani nestojí.
Váš Princ k Vám přišel a stálo ho to jistě hodně vnitřního boje, než vyslovil větu, že s Vámi chce žít celý zbytek života.
Nebylo to pro něho jednoduché, věděl, že může přijít zklamání z odmítnutí.
Přesto se rozhodl a řekl to, co dlouho promýšlel.
Nemohl ani už jinak, protože Vy jste pro něho byla tou Princeznou...
Jenže v onen okamžik se odehrálo něco, co nečekal.
Místo jedné z možností, které si mnohokrát přehrával ve své mysli, včetně následných polibků a objetí, došlo k pádu.
Vy jste začala mluvit o naprosto nedůležité věci, o něčem, co pro Váš společný život nemělo význam.
On čekal jinou reakci.
Čekal Vaši lásku, Váš společný běh z kopce, na konci společné válení sudů, objímání, milování...
Takhle si to představoval.
Vy jste rozhodla jinak.
Neuměl žít dál bez Vás, jeho infarkt byl řešením, vsadil všechno na jednu kartu.
A prohrál.
Ach jo...
Vím, jak těžko se Vám tato slova čtou.
V tuto chvíli není mu už není pomoci, ale i tento příběh je důležitý pro ostatní.
Všechno je třeba brát vážně, nikdy nikdo nevyznává lásku jen tak z nudy nebo aby jen tak něco řekl.
Vždycky je to vážnější, vážnější než smrt, i když tohle přirovnání teď opravdu bolí.
Nemá smysl psát, co jste měla udělat, co jste měla říct.
Byla by to jenom hra na to "kdyby".
Nikdy se nedá nic vrátit, nikdy se nevstoupí dvakrát do stejné řeky.
Tento člověk Vás miloval, tento člověk pro Vás zemřel.
Každá vteřina je ale pro nás dar, i Vás by měly tyto řádky posunout...
Nevěděla jste, nesmíte si vyčítat, že je vina na Vás.
Byla jste jiná, netušila jste, co se může stát.
Dnes už víte mnohem víc, víte a děkujte za všechno, že jste mohla vedle něho aspoň chvíli žít.
Nemůžete dělat nic jiného.
Zkuste najít sílu a jít dál.
Zkuste zase začít milovat celý svět, jste silná, i když to nyní moc bolí, musíte jít dál.
Nesmíte si opakovat to věčné kdyby...
Jste jen Vy a tato chvíle.
A taky zítřek.
Před Vámi je ještě mnoho zítřků, neplakejte, nebo plakejte, ale pak taky zase žijte...
© Wahlgrenis
04.01.2007
Wahl
děkuji Ti za odpověď
pořád jsem čekala, tušila jsem že se dočkám Tvé reakce,
ale co dál,
nevím jestli to zvládnu,
ještě teď když to všechno vím,už tak je to těžké,
všechno jsem to z něj cítila, ještě mi potom řekl to ti ta láska dlouho nevydržela,
ale musela jsem pracovat, nestačila jsem mu říct že ho miluji,
prosím Tě potkám ho ještě v tomto mém životě??
Ten den právě toho 18.12.2006 mi poskočila poklička na hrníčku, a to několikrát,
nechápala jsem, i když kdoví.
Když jsem vypouštěla jeho dušičku slíbila jsem mu že se v příštím životě potkáme jako mladí a krásní
že klidně múže být bloňdák s modrýma očima že se budeme milovat a budeme si věrní,
kdyby se vše dalo vrátit??
můžu s ním komunikovat??
nebo raději se svými anděly,poraď prosím
Budu čekat,Odpustí mi??
Děkuji
Reonia 4.1.2007
Milá Reonio,
každá rada je teď těžká...
Pokuste se nechat ho jít, i když je to moc složité.
Je ve Vás, je všude kolem, je v každé Vaší vteřině.
Proč si stanovujete podmínky, že on by mohl být blonďák s modrýma očima?
K čemu je to dobré?
Tato Vaše lekce je skutečně tvrtou životní zkušeností, už chápete, že nic se nedá vrátit.
Komunikovat s jeho duší samozřejmě možné je.
Bude při Vás ješte nějakou dobu, i když to zklamání z odmítnutí se nedá zvrátit.
Rád by se dostal k Vám, aby měl zase Vaši nekonečnou lásku na dosah.
Dal Vám nejvíc, co mohl, víc už to opravdu nešlo.
Další láskyplný krok se očekává od Vás.
Nebude to ale na úrovni partnerské, tuto šanci jste dostali nyní.
Nic se neopakuje, nic nelze vzít zpátky.
Jako cesta je tady mateřství, Vaše mateřství a on jako Vaše dítě, které Vy nikdy nepřestanete mít ráda.
V tom jedině je jeho jistotu.
Málokterá matka odmítne dítě, matka obvykle svého potomka miluje nejvíc ze všeho.
Do této kategorie se nyní potřebuje dostat duše Vašeho Prince.
Potřebuje pohladit a polasktat Vašima rukama, potřebuje Vám být nablízku.
Na tohle se těšte, i když těžko říct, jestli to bude naplněno ještě v tomto životě.
To nevypadá.
Ale komunikaci s jemnohmotným světem určitě zkuste.
Začněte se svými ochránci nebo anděly, když jim tak říkáte...
Je pravděpodobné, že Vás budou navigoavat na duši Prince.
Je toho tolik, co by Vám ještě chtěl říct, ale má obavu, jestli by to ještě mělo smysl.
Chtěl by tomu věřit.
Ale neví...
Není nikde daleko, je s Vámi, i když ho nevidíte.
Jsou to všechny ty podivné zvuky, které Vás provázejí, poskočení pokličky...
Nedokážu pochopit, jak to bude složité, ale na jeho vlnu se jistě dostanete.
Jeho odpuštění není rozhodující, rozhodující je žádat o odpuštění jinde, mnohem výš.
To už zůstává jenom na Vás.
W.
4.1.2007
Milá Reonio,
neda mi to nereagovat na tvoji bolest a zvlast na vetu:
"Když jsem vypouštěla jeho dušičku slíbila jsem mu,
že se v příštím životě potkáme jako mladí a krásní, že klidně múže být bloňdák s modrýma očima
že se budeme milovat a budeme si věrní".
Nevim, jestli znas nebo si se setkala s hlubinnou abreaktivni psychoterapii -
jestli ne, doporucuji ti si o ni precist ....
touto vetou by ses zavazala karmicky a to neni moc dobre.
Sance byt s Princem ti byla nabidnuta v tomto zivote, vyuzilas ji v urcite mire.
Vim, ze to ted boli, ale opravdu zvaz sva slova.
Neni jednoduche pozdeji rusit to, co jsi si v tomto zivote urcila pro zivot pristi
(i kdyz ted je to podle tebe to nejlepsi, co si muzes prat).
Timto si vlastne nedavas dostatecnou svobodu do budoucna.
Jara 5.1.2007
Má milá Wahl...
Dnes jsem četla dopis Reonie.
Tolik jí rozumím.
Tobě samotné, Wahl, už jsem od té chvíle, co jsem ti napsala poprvé, chtěla tolikrát psát..
Bylo toho příliš, a do e-mailu nešlo vše vměstnat, a také zatím nebyl ten pravý čas.
Dělám věci tak, jak je cítím, ale to ty víš.
Tak jsem si s tebou alespoň povídala při svých toulkách po lesích.
Nějak jsem věděla, že mě slyšíš, a bylo to moc milé.
Dnes jsem pochopila, že tentokrát bych psát měla, ale spíše pro Reonii.
Je to tak podobný příběh, a přesto tak jiný...
Vdaná matka, z běžného života vybočující snad jen množstvím aktivit a přemírou energie.
Přesto jsem byla tak klidná, a dalo se říci i spokojená.
Přese všechno...
Stalo se mi něco, co by mě dříve ani ve snu nenapadlo.
Jako když uhodí blesk.
Zahřmí hrom.
Potkala jsem muže, stačil jeden pohled, a po prvních pár minutách jsem věděla, že jsem se naprosto ztratila ve svých citech.
Moc jsem s tím bojovala, nikdo nic netušil.
Několik měsíců.
Viděla jsem ho všude.
Za každým stromem, za každým rohem, v každém snu.
Až jednou...
Nezvládla jsem situaci a podlehla svým citům.
Bylo to příliš silné, i teď vím, že to doopravdy nešlo vydržet.
Nešlo.
Bylo to oboustranné a velmi silné..
Prožili jsme vzdáleni ve svých rodinách a přesto blízko vedle sebe přesně jeden rok.
Teď čtu řádky Reonie.
Vše bylo stejné.
Můj osudový muž.
Byli jsme dva naprosto rozdílní lidé, klidný kozoroh a vznětlivý střelec.
Dva protivníci.
Dva obrovské magnety.
Jiskření, které nešlo skrýt..
Stačilo se dotýkat špičkami prstů.
Jeho láskou jsem si byla jistá a já pro něj dýchala.
Šla bych místo něj před popravčí četu.
Když jsem zpívala, poslouchajícím lidem tekly slzy z těch vyzpívaných citů,
přestože já cítila na každém koncertu, že zpívám jen pro něj.
Průběh je malinko jiný, Reonie...
Vyznával mi lásku denně všemi možnými způsoby, a já opětovala.
Bylo to neuvěřitelné, mysleli, konali, psali jsme stejné věci a věty v na vteřinu stejných chvílích.
Bylo to úžasné.
Plánoval, prosil, ať na něj čekám další roky, ať se mu neztratím, oba máme děti, nechtěli jsme nikdy nikomu ublížit.
Na rozdíl ode mě, on byl ve svém manželství opravdu zoufalý, a nikdy se tím netajil, nejen přede mnou.
Často plakal tak moc, jak jsem žádného muže nikdy plakat neviděla.
Cítila jsem, jak moc mu chci jednou pomoci.
Jsme oba lidé, kteří se ve světě neztratí, a v tom měla být budoucnost.
On nevydržel to napětí a ke všemu se své ženě přiznal.
Přiznal, že miluje jinou ženu.
Teď už netuším, co tím sledoval.
Věci potom dostaly rychlý spád.
A já nová nepěkná jména.
Teď už vím, že povrchní /tolik se bráním říci hloupí a zlí, vím, každý má pro své chování nejspíš důvod / lidé umí nejvíc ublížit.
Jeho žena nemluvila s ním, ani nikdy nevyhledala mě.
Vyčkala, kdy nebudu doma.
Brala to útokem přes matku mého muže.
A navíc spoustou zlých a už i nepravdivých pomluv i přes mé okolí.
Chtěla jsem ho chránit, a vysvětlovala všem, že to byla jen má iniciativa, já ho chtěla, ale on o mě nikdy nestál.
Vzala jsem přede všemi úplně všechno na sebe.
Udělala jsem to a nasypala si na hlavu velké spousty popela.
Dala hlavu pod gilotinu.
A čekala rozsudek.
Co následovalo ?
Vše najednou bylo jinak, než bych kdy předpokládala.
Téměř všichni mě pochopili.
Nikdy ve svém životě jsem neměla tolik přátel, nikdy mě tolik lidí nemělo potřebu objímat, v dobrém a s láskou.
Mému muži jsem vše opatrně a s rozvahou vysvětlila.
Ví teď, jaké k němu chovám city, že jsem pro něho spíš než milující žena jeho věrný přítel,
ví, že nejsem dokonalá a že zde, v domě jeho rodičů žiji jakoby na návštěvě.
Ale také ví, že se na mě jako na partnera může v ostatních věcech života vždy spolehnout.
Má maminka již nežije, přesto je tady se mnou a dává o sobě často vědět, rozumí mi,
ale to je jiný příběh pro Wahl.
Matka mého muže se mnou přestala komunikovat, a myslím, že i další roky se nic nezmění.
Jen je situace při společném soužití těžší.
Ale naučila jsem se se vším žít.
Teď to dělám pro své děti.
Mají zde pevné kořeny.
A jsou v tomhle domě šťastné.
A má láska ?
Prý je teď vzorný manžel, nakupuje drahé dárky, vykupuje své hříchy.
Po závěrečné příhodě, která by svým průběhem vydala na knihu, jakoby zmizel, ztratil se.
Začal se všem vyhýbat, a především mně.
Měsíce a měsíce, zkrátka odešel bez rozloučení.
A když už se mi po čase občas ozval, vždy to bylo ve zlém, spousta urážek.
Moc mi ubližoval.
Já tu zášť vydržela, a zůstala milá a milující.
Jen jednou jsem ho nedávno potkala v těch dvou letech prožitých bez něj.
Opět plakal, opět mě prosil o mé číslo, a naznačoval jestli já..a že on pořád.....
Aby mi o měsíc později na dálku znovu ublížil.
Podvědomě vím, že je pořád zoufalý a nešťastný ve svém vlastním životě.
Chová se ale jinak.
Před našimi společnými přáteli se dodnes obhajuje, jak moc jsem ho "uháněla" a svazovala, přičemž on o mě vlastně nestál.
Nikdy tomu tak nebylo.
Já stále tajně milující a zoufalá, jsem ale nikdy nechápala a dosud nechápu důvod jeho velké zášti ke mně.
Nemohla jsem tomu uvěřit.
A doposud si ten konec, ten divný a zlý způsob ukončení velké lásky z jeho strany nedokážu vysvětlit.
Má milá Reonie.
Tím ti chci jen říci, že někdy své lásce můžeme nesčetněkrát vyjádřit, jak moc milujeme
a slýchat stejné věty a dýchat stejný vzduch, a přesto vše se nám může vrátit jako velký nůž v zádech, občas se otáčející v ráně..
Přesto ničeho nelituji, ano, byl to hřích, ale jednala jsem z obrovské hloubky svého srdce,
hodně jsem se naučila a poučila, a všechny rány odpustila.
Nikdy jsem je neopětovala..
I ty,Reonie..
Ničeho nelituj má milá, on určitě věděl, co k němu ve skutečnosti cítíš.
A já jsem si jistá, že tu hloubku tvých citů právě teď, když už není s tebou, Princ pochopil.
A pro mou milou Wahl ?
Milá Wahl, i to byl jeden z důvodů, proč jsem začala hledat sama sebe.
Ztratila jsem se ve svých citech, ve svém životě.
Jako když včelka opustí úl v únoru.
A jak jsem ti už psala Wahl, hledala jsem se až na druhé straně světa.
V jiném světě u cizích lidí.
Pomohl mi indián, který o sobě s obrovskou skomností říká, že nikdo na světě neví, že existuje..
V té době jsem namalovala nejvíc svých obrazů a nejvíc zpívala, v té bolesti ze mě prýštilo největší množství energie.
Jsem zpátky.
Na čas.
Chystám knihu..
Zaklepala jsem nedávno na nějaké neznámé a tajné dveře.
A tím, že jsem tě nedávno našla Wahl, tím jsem jenom bránu, ty víš kam, otevřela.
Nikdy ti za tvou odpověď na můj dopis dost nepoděkuji, plakala jsem radostí i úlevou.
Protože vidím před sebou cestu.
Je toho příliš, co ti chci říct, tolik věcí, o kterých dobře víš.
Mám pocit, že mě dobře znáš.
Je to neuvěřitelné.
Mám tě moc ráda Wahl, děkuji ti,
a Reonii chci říct - drž se, ty to dokážeš, protože sama o sobě, a o všem co jsi k Princi cítila, vše víš a máš v sobě pořádek.
Zvládneš to..
Drž se.
Posílám ti obrázek,namalovaný z lásky /moc si ho tenkrát pro sebe přál - moře a loď/,
a namalovaný během jediné noci.
Není u svého majitele, není ani u mě, leží někde na půli cesty, Reonie....
Jako tvá nevyřčená slova..
Mám vás ráda.
Vaše Danka. 5.1.2006
Wahl.
Ne tohle přece nemůže být pravda,
já mu přece jenom řekla co se mě dotklo,
nechtěla jsem být kamarádka do postele,nejsem z plechu,já ho neodmítla,
to musím dostat taky infarkt,co jeho děti vždyť je měl víc rád než mě
řekl mi první jsou vždycky moje děti??
co jeho žena
tvrdil že mu byla nevěrná i když nevím jestli tomu věřit,
ona ho odmítla,já jsem jenom chtěla být víc než kamarádka,jak mi řekl 3 dy předtím,
přece se to dalo vysvětlit,to sdrce jej trápilo již dříve, jenom prý myslel jak ho pálila žáha že jsou to vředy,
přece mě nemůže takhle nikdo potrestat,že jsem chtěla aby už si udělal jasno,abych věděla kdy mluví pravdu a kdy ne,
pořád na mě něco zkoušel, čas si udělal když chtěl se mnou spát,
nechtěla jsem s ním být jenom když šlo o sex
chtěla jsem s ním být pořád a on mi řekne já jsem si myslel že už jme to vyřešili a že jsme kamarádi??
já jsem chtěla ať pochopí že s kamarády nespím, cítila jsem se ponížená,bolelo to,
pořád provokoval,ale nic z toho nebolí víc,že chci něco víc,
myslela jsem že vše pochopí že máme spoustu času že mu to dojde,
nechtěla jsem na něj tlačit,chtěla jsem ať to tak cítí že chce bát se mnou častěji,
sliboval že bude,sliboval, chci ať mi řekne všechno
vše co se týká jeho
má přece smysl,ať se narodí jako dítě mého syna,bloňdáci s modrýma očima se mi nelíbí
proto jsem řekla aˇse narodí jako bloňdák,já ho chci zpátky,
dokonce jsem mu chtěla ten den volat,ale nechtěla jsem mít pocit
že se vnucuji
že ho ovlivňuji
chtěla jsem ať se sám rozhodně,vždyť musel cítit že ho miluji,
že za něho dýchám a bez něj nejsem nežiju,tak proč to mě musel potrestat ,
za toho půl roku jsem musela musela a chtěla odmítnout 4 muže kvůli mému princi ...
dál prostě nemůžu,
k čemu mi je že mi někdo odpustí když si to neodpustím já, že jsem ho ztratila navždy......
Reonie 5.1.2007
Milá Wahl,
ne že bych se z toho všeho dostala,
opravdu mi chtělo puknout srdce,
omlouvám se že jsem Vám celou dobu tykala
ani jsem si to neuvědomila,
chtěla jsem poděkovat za dopisy i Jaře a Dance,
vím, že jsem se možná zavázala, ale pokud pochopí,naučí se,klidně ještě dnes co se má stát to se stane,
ale ten příběh pro mě prostě neskončil,tohle princové nedělají princeznám,
vím že byl hráč,taky jsem mu to říkala,ale nikdy by mě nenapadlo že vsadí na jednu kartu,
vím že ten den když za mnou přišel do práce zpíval:
"nebudeme v koutě sedět, budeme tancovat, nebudeme doma sedět budem se milovat"
ten den ze mě opravdu láska cítit nebyla, nedokázala jsem ho ani políbit,
řekla jsem mu - nech toho,
sama jsem to nechápala, pohladila jsem ho jenom po tváři,
měl zavřené oči a já ho hladila, přitahoval mě tak šíleně, že jsem to nikdy nechápala,
když vešel, tak všechno zářilo, byl neopakovatelný,
vůbec nebyl dokonalý, ale strašně rychle se učil, nevím, jak žil předtím než poznal mě??
Nevím, jestli jej někdo hladil, jako by se všechno učil, ale zkoušel, ne moji trpělivost
ale řekla bych že reakce, nevím, byl strašně citlivý a vím že kolem sebe postavil stěnu,
vím že jeho slova byly zkoušky,
vidím jeho upřený pohled, jak zareaguji,
věděl, že ho miluji takového, jaký byl i s těma strašnýma chybama,
reagoval strašně impulsivně
vyletěl vždycky jak čertík z krabičky,
tolik jsem při něm ale pochopila, já učila jeho a on mě, já šíleně impulzivní býk jsem ho zklidňovala...
ale nejen proto že nebyl jednoduchý jsem ho milovala,
bez lpění,bez nároků,i když ve mně všechno křičelo miluji Tě nikdy jsem mu to neřekla,
ale všechno jsem mu psala, psala a zase psala,
napsat jsem to uměla, jednou mi řekl,když jsme se o něčem mluvili:
"facka jenom štípne,když někomu ublížíš, měl by to zažít také"
nesouhlasila jsem s ním,ale jestli chtěl ať cítím jak to bolí,tak se mu to podařilo,zasáhl mě přímo do srdce.
Vím, že mě měl rád,
vím že čekal až dostuduje dcera, pracoval soboty neděle,odpočíval jen v mé přítomnosti a v mé náručí,
ale on opravdu žil, když se podívám a dívám na lidi kolem sebe, tak jsou lidé milí,sympatičtí,energičtí,
on obsáhl vše byl jako energie,
jeho charisma obrovské charisma,nedalo se mu odříct nic,
alespoň já nemohla,
koukla mu do očí a byla jsem ztracená,
ale druhá skupina jako by nežila chodí,mluví ale nic z nich nesálá,nic..nevím ,
Ted mám obrovský úkol, nevím jak se napojit na své anděly a prince, chci komunikovat,
a to nebyl jeho koníček, chci a strašně toužím slyšet vše, všechno, co mi chce sdělit,
všechno je důležité, pro mě ano, vím, že je se mnou,
cítím ho, já ho nechci nechat odejít, odejde, až se sám rozhodne,
nedržím jej je to jeho svobodná volba,ale budu ráda pokud alespoň v téhle formě, se mnou zůstane co nejdéle,
i když bych ho mnohem raději samozřejmě držela za ruku.,líbala na rty,hladila a šeptala jak ho miluji.
Třeba opravdu tohle stačilo udělat ten osudný den,a promluvit si jindy.
Jsem prázdná, nemám k tomu víc co dodat,zase jenom slzy,ty proudy slz,a bolavé srdce,přitom všechno mohlo být jinak
Reonie 5.1.2007
Wahl,
prosím Vás jestli ještě můžu..
je to má osobní zpověď,
cítím že ven musí vše,
byla jsem před chvíli na čerstvém vzduchu srovnat si myšlenky a jen tak jít..
jenže jsem si uvědomila ještě jednu podstatnou věc,ale k té za chvíli.
Když jsem poprvé četla Vaši odpověď na můj dopis,připadalo mi to jako scifi,
nevěřila jsem a nechtěla připustit že by to takhle mohlo být
a navíc já mám nést ten kámen,neviděla jsem souvislosti,
a ani by mě nenapadlo že Princ, právě on by mě miloval víc než svůj život,
nedokázalajsem si život bez něj přestavit,te´d mám tvrdou realitu,
zůstaly jen fotografie,za kterých se na mě směje,doma v práci,
ale dávám kamínek ke kamínku,vždycky jsem tápala,zkoumala,ale i hledala logiku,
ale ptám se sama sebe proč kdykoli jindy ,kdy mi řekl nebo napsal že mě má rád,nepochybovala jsem,
ale uvědomuji si že ten osudný den 18.12. když mi to řekl tak jsem mu řekla "vždyť ty ani nevíš co to je".........
nenapadlo mě že láska se dá dokázat i touhle volbou..., nebo kapitulací,
a s tím sexem neměla bych vyčítat něco co jsem sama chtěla,
byl při každém setkání spontánní,vášnivý jako s osudovým mužem nezapomenutelný,
ale asi proto že jsme měli tak málo času mi to přišlo nefér,
chtěla bych Vám poděkovat ale myslím že ta správná chvíle ještě nepřišla,
taková ta od srdce,
ještě to bude chvíli trvat,
teď je mým úkolem mimo jiné vážit slova,a to do písmene,
osudového muže jsem potkala,co mě čeká nevím,
ale každopádně mu děkuji že mi dal kousek sebe,i když ho to stálo život?
co opravdu cítím nejsou jenom výčitky je to chaotická směs všech lidských pocitů,
Wahl, díky že jste mi dala prostor se vyjádřit i když je to na takovou ránu chabá záplata.
Ještě jednou děkuji za obrázek,
ráda bych v sobě taky našla nějakou možnost vyjádření nějakou tvorbou nejen slovy jak pomoci,poděkovat,soucítit,
Dance držím palce,pořád může psát,mluvit, vyjádřit co cítí,i když to bolí,on žije!
Dokud žije, dá se všechno, slyšela jsem že láskou i rušit karma,takže vzhůru do vyjadřování pocitů.
Reonia 5.1.2007
Ahoj Reonie,
nedá mi, abych nereagovala na tvojí bolest, kterou tak moc vnímám z toho, co jsi napsala.
Asi před rokem a půl ke mě přišla automatická kresba a já se na mnoho věcí z tohoto "materialistického" světa musela začít dívat jinak.
Svět funguje jinak, než si my človíčkové tady na zemi myslíme, fungují mnohem jiné, vyšší zákony, než ty naše pozemské.
Pro mnoho lidí to zní divně, ale duše člověka sama volí čas, kdy se rozhodne odejít,
byť by si to člověk vědomě stokrát nepřál (vždyť komu by se chtělo zemřít a navíc tak mladý).
Ale pokud duše na tomto světě splní svůj úkol a nebo usoudí, že pro její vývoj je to nejlepší, odchází z fyzického těla a člověk umírá.
Opravdu fungují vyšší zákony než ty světské.
Opravdu si nedávej za vinu, že jsi svému Princi v poslední společné chvilky neřekla, jak ho miluješ či jsi na něj neměla čas.
On to tam uvnitř věděl a ví.
Ani kdybys mu tisíckrát řekla, jak ho miluješ, křičela to nahlas do světa, odejít je rozhodnutí duše,
ty svým chováním bys to stejně nezměnila.
Věř, že láska neumírá, ta přetrvává i po smrti a lidé se v dalších inkarnacích znovu potkávají
a láska dostává opět šanci být prožita, byť třeba v jiné podobě.
Nakreslila jsem si Vás dva v minulosti a Vaše láska Vás provází po mnoho inkarnací nazpátek.
Je opravdu velká, tužka vyrývala srdíčka do papíru znovu a znovu a velmi silně.
Potkáte si i v dalších životech, dokonce se potkáte i v tomto životě.
Nakreslilo se mi vedle tebe zvířátko s obrovským srdcem.
Nespěchej, nehledej ho, ono k tobě samo přijde ve správný čas a až se setkáte, poznáš to.
Pa
Irenka 6.1.2007
Milá Wahl,
konečně cítím že Vám mohu poděkovat,z celého srdce,
vím že nic není náhoda a vše spolu souvisí,proto jsem se taky jako zázrakem ocitla na těhto stránkách
když jsem ztratila Prince a chtěla jsem o své bolesti,
někomu říct,měla jsem kolem sebe kamarády a kamarádky,pomoli mi ,ale pořád to bolelo a bolí,
pochopila jsem že Jste mi tímto dala šanci,cestu,změnu,
Strašně moc také děkuji Irence pomohla mi ani asi neví jak strašně,
tiše ji "závidím"schopnost kterou dostala do vínku,
ráda bych věděla, co jsem měla setkáním s princem pochopit,
byl tak blízký a přitom vzdálený,co bylo jeho posláním že zemřel poté co mě potkal??
Vím že až přijde správná chvíle určitě se dozvím ,a zvířátko,zvířátka miluji,
právě mám tak trochu výčitky že momentálně zanedbávám našeho pejska Ronnyho,
má 14 let a je jako malé štěně má pořád ztřeštěné nápady,
Iren opravdu vřelé díky,ale bylo mi to strašně líto že půl roku všechno chápu
a ten osudný den chci řešit
něco co je vedle života tak strašně nepodstatné,vlastní ego,
připadalo mi to potom jako by se přišel rozloučit,
asi týden předtím jsem mu psala SMS
"Princi od té doby co jsem Tě potkala a čím déle Tě znám marně přemýšlím čím a jak mám vyjádřit mou láslu k Tobě,
myslím si že neexistuje nic čím by mé srdce vyjádřilo co k Tobě opravdu cítím,už s tím citem ani nebojuji
vím že jsem prohrála.sama jsem někdy překvapená nikdy jsem nic tak silného nezažila,
možná to tak někdy nevypadalo,ale ta síla mé lásky se nedá popsat ani zastavit,je jak neřízená střela,
žluté zlato ani diamanty nic Tě nenahradí,chtěla bych jen upřímně poděkovat tvé matce a otci že jsi se narodil,
škoda jen že to nemůžu udělat osobně, nedokážu si představit že bys nebyl a že bych Tě nepotkala,
cítím to tak a chci abys to věděl,"
zmohl se jen na: "co má znamenat ta SMS"
nevím asi to tak mělo být.
Mám zkusit komunikaci s Princem opravdu navázat,
cítím že chci,dneska jsem zkoušela s mým ochráncem,přes prstýnek na niti navázat kontakt,
byla to moje mrtvá babička,nevím jestli je to v pořádku neslyšela jsem hlasy,
jenom prstýnek odpovídalo na otázky,
připravená ještě nejsem, nemám prý nikam spěchat.
Děkuji Vám Wahl i Iren hezký den,nejen dnešní pa
Reonia 6.1.2007
Wahl,
dobrý večer
moc Vás prosím jestli mohu, pokud budete mít chviličku.
Mám prosbu,vím že nic nepůjde ze dne na den,ale nevím jestli to dělám správně ,
pokud komunikuji s princem, s prstýnkem na bílé niti odpovídá,
zkoušela jsem osmičkovou polohu,ta mě spíše léčila,cítila jsem jak mnou prochází a zahřívá bílé světlo,
ale to znám z Reiki,
občas jsem zkoušela léčit kamarádky a kamady a působit i na sebe,
jedná moje známá viděla při léčení vycházet z mé ruky krásně modrou barvu,
asi měla schopnost vidět auru,ale to je možná jiná kategorie,
trošku jiná,
u srdíčkové polohy, jsem necítila nic,
když jsem zkoušela blesk, tak jsem se odstřihla od příjmu a usnula
zdálo se mi že jsem našla mladého nemocného spíš pobitého vlčákáka, vzala jsem ho domů a probudila se.....
Ale ráda bych byla Princi blíž, nějak mám pocit že mi komunikace s prtýnkem nestačí,
poraďte mi prosím, vím, že až přijde čas.. ale třeba..
vím že Víte mnohem víc,..nebo mám poprosit o radu Auapé,
pokud nespím a nejsem v práci jsem na Vašich stránkách jsou úžasné,díky Vám za ně.
Jinak dneska mi mimo jiné Princ řekl, že mě měl rád, ale že mě miluje pochopil mnohem později, věřím ..
Děkuji za všechno
Reonia 7.1.2007
Milá Wahl
obracím se na Tebe s prosbou, stále více mám pocit, že mám něco nevyřešeného s Princem,
prosím Tě moc, myslíš si, že zvládnu návrat do minulých životů??
prosím tě o radu,
moc a moc děkuji
Reonia 4.6.2007
Milá Reonio,
cesta je jenom jedna a kdy k ní dojdeš, to nelze přesně říct.
Nechtěj nic násilím, nedělej nic, co by Ti způsobovalo tlaky kolem žaludku.
Jestli to nepůjde, sama do toho nechoď.
Mohla by sis způsobit větší problém, než si umíš představit.
Měla bys mít pro jistotu vedle sebe někoho zkušenějšího, kdo by Tě vedl.
Strach opravdu není dobrý kamarád.
W.
4.6.2007
Milá Reonio, vážená Wahlgrenis,
jak je všechno na světě provázané....
Nic není náhodou, jak říká Wahl.
Když si člověk myslí, že jeho problém je největší na světě a ostatní lidé se jen usmívají,
"náhodou" se v aktualitách webu Wahl objeví příběh.
Příběh, který nelze nedočíst...
Najednou jsem měla dojem, že je o mně, samozřejmě ne celý,
každý žijeme originál, ale ty pocity, pocit, když vítězí u člověka jeho ješitnost, sebestřednost,
přehlíží druhé a potom "bác" a už to nejde vrátit.
Wahl už mnohokrát psala, že nemáme nic nenechávat "na potom".
Potom už žádné nemusí být.
A pak platíme cenu, která je příliš veliká.
Já sama si to prožila, jednu chvíli tu blízký je a za hodinu ne a už nikdy nebude.
Milá Reonio, Váš příběh je příběhem nás všech, ničeho se nebojte, přebolí to,
ale je to lekce, za kterou poděkujete, jednou...
Je pravda, že se to nikdy nezahojí, ale stejně, jak život rozdává rány,
když se naučíme vzít je jako výzvu, musí se přece jednou dostavit zadostiučinění.
Já mám strach, že to nedokážu
každý den, ale vždycky se snažím najít v tom dni alespoň malou naději třeba v krásné kytce,
když zachráním čmeláka z vody, takové ty drobnosti, které nečekáme, že nám k něčemu budou.
A ony jsou, na konci dne, když sčítáte hříchy.
Já sama prožívám už dva roky v jednom muži svůj osud.
Ten muž není můj a já nejsem jeho.
Když Wahl popisovala na svých stránkách, jak se pozná osudový člověk, vím to, prostě je.
Modlím se denně, abych našla správnou cestu, jak být s ním a neublížit,
ale vždycky je to jinak, než si člověk plánuje, a tak se aslespoň prozatím snažím -
nehřešit slovem, nebrat si nic osobně, nevytvářet si domněnky a to, co dělám, dělat v daný okamžik co nejlépe,
to asi znáte, jak jednoduché čtyři dohody.
Zeptat se bojím, tak bojuji sama - nahoru - dolů.
(Teď jsem zrovna ve fázi "dolů", proto říkám, že nic se neděje náhodou a ve své skepsi jsem si měla Váš příběh přečíst.)
Je mi hrozně těžko u srdce, když si představuji Váš příběh,
ale hrozně moc věřím, věřím Vám a všem dušičkám hledajícím cestu.
A Vy jí najdete, i když to strašně bolí.
Jen jsem chtěla, abyste věděla, že úplně cizí člověk je s Vámi a věřím, že za čas si přečtu, že je Reonie šťastná.
Děkuji a děkuji i Wahlgrenis za její stránky.
Krásné slunce a rukou, kterých se můžete chytit
Rozárka 5.6.2007
Milá Wahl,
ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi se mi ozvala,
víš, vztah s Princem nebyl vůbec jednoduchý, od počátku nepochopitelný a o konci ani nemluvím.
Nechci jít do minulých životů sama, dostala jsem kontakt na paní, která se tím zabývá přes ruce...
Ale ráda bych věděla, jestli mi to pomůže, tlak kolem žaludku mám, ale není to strach,
mám pocit, že pokud jsem přežila smrt prince, přežiju vše...
Nevím, jestli to tak je, ale tak to cítím, víš v při tom všem, co se dělo, jsem si neuvědomila jednu zásadní a základní věc,
princ mi jednou řekl, že se mu zjevil jeho nedávno mrtvý strýc, který mu řekl:
"ten vztah dlouho trvat nebude, a ty tady dlouho nebudeš!",
vůbec asi chudák nevěděl, co si s touto informací má počít, jenže já jsem to jakoby přeslechla,
vůbec mi to nedošlo, že by to mohla být pravda.
Až mnohem později.
Teď už vím.
Já do toho vztahu nechtěla jít od počátku, nevím, nefotím si muže, neberu si od nich nic na památku,
neříkám jim, že se potkáme v příštím životě, že nechci a končím.
Jenže jsem nikdy tu sílu, na to skončit neměla.
Milovala jsem ho tak, že každou chvíli, kdy jsem mu nemohla předat cit, který jsem pro něj v sobě měla,
jsem myslela, že mi pukne srdce, bylo ho tam tolik..
Už jsem chvílemi nemohla dýchat, prosila své ochránce, ať mi pomohou.
Zdá se mi, že je tam hodně otazníků, a pro mě výzva..
Prosím poraď, myslíš, že mi minulé životy pomohou pochopit??
Nebo žít dál a zkoušet zapomenout, vím, že bych měla, ale podaří se mi to někdy??
Děkuji
Reonia 5.6.2007
Krásné slunečné ráno milá Wahl,
četla jsem dlouhý příběh prince a princezny (Byla jsem na pohřbu mému princi),
chápu dobře pocity Reonie, ale chtěla bych jí dát přečíst slova krásné písně, kterou napsal Eric Clapton.
Tam je vše, bolest, ale i poznání, že je potřeba se zvednout a jít dál,
protože člověk si svou cestu a cíl vybral a měl by za ním jít
a všimnout si, že jsou kolem i jiní, kteří rádi ruku a srdce podají, jen otevřít oči.
Držím Reonie moc palce, aby opět uviděla krásné slunce nad hlavou.
S láskou Jitřenka 5.6.2007
Slzy v nebi
Znal bys mé jméno,
kdybychom se setkali v nebi?
Bylo by to stejné,
kdybychom se setkali v nebi?
Musím být silný a přenést se přes to.
Protože vím, že já sem, do nebe, nepatřím.
Mohl bys mě držet za ruku,
kdybychom se setkali v nebi?
Mohl bys mi pomoct vytrvat,
kdybychom se setkali v nebi?
Najdu mou cestu dnem i nocí.
Protože vím,
že já prostě nemůžu tady v nebi zůstat.
Život Tě může srazit,
Život Tě může donutit pokleknout.
Život může zlomit Tvé srdce,
udělat z Tebe prosebníka, pouhého prosebníka.
Za těmi dveřmi, jsem si jist, tam je mír.
A vím, že tam nebudou další slzy v nebi.
Znal bys mé jméno,
kdybychom se setkali v nebi?
Bylo by to stejné,
kdybychom se setkali v nebi?
Musím být silný a přenést se přes to.
Protože vím, že já sem, do nebe, nepatřím
.....
Milá Wahl,
omlouvám se opět za to spontánní tykání,
děkuji Vám všem, za písničku i podporu:
Snažím se jít dál, někdy mi to sice připadá, že se učím chodit, někdy mě to ale hodí zpět,
a potom se zase učím chodit,
chci být šťastná, nechci se v tom utápět, sama nechápu, proč na mě měl tento člověk takový vliv..
18. 6. 2007 to bude 6 měsíců
hodně nebo málo..??
ty potoky slz,
nechci plakat,
chci se smát, ale ještě to občas nejde tak, jak si sama představuji,
je tam nezhojená jizva, věřím, že se jednou alespoň zacelí,
snad se přestanu ptát proč,
jestli jsem si tohle vybrala, jsem se asi chtěla potrestat,
neměla se ráda, protože nechápu, co mi to mělo přinést, co v tomto případě pochopit??
Děkuji
posílám lásku všem, úplně všem
Reonia 5.6.2007
Milá Wahl, chtěla jsem jen...
Dnes v noci jsem se probudila,hodiny ukazovaly 01 01
Odpoledne jsem jela poprvé od pohřbu prince na hřbitov,položila růži...
vedle na hrobě bylo napsáno velkým zlatým písmem mimo jiné..LÁSKA SMRTI NEKONČÍ ,
najednou jsem procitla,cítila jsem snad i toho mého ochránce,
a uvědolila si,že i s touhle láskou,trochu jinou láskou v srdci jdu dál,
najednou mi bylo krásně u srdce,tak lehce,jinak..
Díky...
Hodně lásky všem posílá
Reonia 8.6.2007
Wahlinko,
tolikrát jsem chtěla psát, třeba jen ti poslat něco hezkého pro radost, ale...
Tvá pošta musí být úplně zahlcena e-maily, žádostmi i jen milými dopisy.
Vidím to.
A taky mám pocit, že jsi unavená, a nejen z toho všeho tady,viď??
Ale to víš ty sama.
Já jen vnímám...
Někdy je žádostí prostě moc, a i člověk pomáhající sám ostatním někdy potřebuje... cokoliv...
Nevím jak to říct, prostě to cítím...
Chci ti je říct...
Drž se a snaž se víc odpočívat.
Od toho smutku kolem nás.
Protože je i mnoho hezkého.
Protože tebe vnitřní síla neopustí.
Už jen tím, kolika lidem svítíš na cestu jako sluníčko, a možná ještě dál.
Vnímáš to ještě??
Přibývají a přibývají a mají tě moc rádi, dobře to cítím, když čtu jejich dopisy...
Tisíce rukou na klávesnicích..
Tisíce srdcí čekajících pohlazení, které jim dáváš.
Nikdo z nich na tebe nezapomene, to mi věř .
Děkuji ti za ně.
Drž se svého srdce, a ještě jednou --- ODPOČÍVEJ, moc tě prosím...
Ti, co tě mají doopravdy rádi, ti budou mír v duši přát, a rádi si na tebe silnou, chápající a vědoucí počkají.
Měj se moc krásně, posílám ti obrázek který jsem malovala s láskou, už loni v prosinci,
a věnovala ho vzdáleně Reonii a její lásce (Byla jsem na pohřbu mému Princi).
Jména jsou zarámována uvnitř, a přestože obraz visí na svém místě, budou tam navždy.
Snad potěší i tebe Wahlinko.
Moc bych si to přála.
Přeji ti hodně sluníčka v srdci i v podzimních mlhách.
Danka 28.10.2007
Moje milá Wahl,
Synchronicita jak Brno.
Mám oltář doma, takový mini, soukromý, asi jako každý buddhista, který potřebuje mít svou inspiraci na očích..
Včera večer jsem přišla z práce, koukám na něj, a zas se mi v mysli objevilo toto:
...ABOVE THE GREEN AND GLEEMING RIVER
There comes through the leaves a suden shiver
A windy whisper throught the still, cool silences,
- and down the hill, as faint as a deep sleepers breath
an echo comes as cool as death:
"Long are the paths of shadow made
where no foot print is ever laid
over the hills acros the seas
far far away are the Lands of Ease..."
Koukla jsem právě k Tobě na stánky a všimla si toho obrázku, co malovala Danka..
Bum, okamžitě mi prolétlo hlavou znovu:o)) patří to dohromady -
ty verše nejsou moje, je to od Tolkiena a zapamatovala jsem si to úplně napoprvé (z celé knihy) asi před 4 nebo 5 lety,
vrylo se to do paměti - nebo spíš, tak jako se voda vlévá do vody,
bylo mi, jako by tohle byl můj vlastní kousek (ale není).
Těch 9 řádků je pro mě velice důležitých, vždy u toho cítím spoustu energie a takové zvláštní vzrušení..
Dance děkuji, že nám obrázek na Tvém webu zpřístupnila:o)
Měj se moc hezky
Hoplea 28.10.2007
Wahl, Danko, Auapé, všichni, kteří čtete i nečtete tyhle stránky,
díky Vám všem okolo.. jsem strašně moc pochopila,
díky nejen za podporu z písmenek, energii lásky, kterou jsem z Vás cítila, když mi umřel Princ.
Já prostě nevím co říct,...
ale asi to budete vědět a cítit,
posílám a přeji Lásku a Štěstí VŠEM,
Úsměv, pohodu a klid v duši,
posílá
Reonia 28.10.2007
Je to jako sen a my víme, Hopleo, že nic není náhoda....
A tak...
Aniž bych si pamatovala tato slova, protože Tolkiena miluji, ale četla jsem ho jen v českém překladu,
a aniž bych nyní tušila to krásné spojení mezi nimi a jeho knihou.
Hopleo, ani netušíš...
Malovala jsem tenhle obrázek při lampičce, po nocích, s hudbou z filmů natočených na motivy jeho knih,
a další spoustou tónů skvělých skladatelů...
Víš...
Dělám to tak pokaždé, když mě popadne touha naplnit dlaň pastelkami a zaplnit prázdný papír, a tichou noc....
Díky Hopleo ((o:
/co myslíš, synchronicita velká jak Mexico City !! /
Jak výstižné...
Anglicky mě naučil indián z Mexika .
A tak teď díky tobě a díky němu rozumím i těmto veršům pana Tolkiena tak, jak mají být.
Jsem ti za ně moc vděčná.
Jsou nádherné, a nádherně zní.
Nikdy je nezapomenu.
Díky!
Vám všem i Wahl, díky které opatrně nahlížím "co je za zamčenými dveřmi".
Vaše
Danka 28.10.2007
