Po výkladu karet jsem vyčerpaná
Otázka: Dobrý den paní Wahlgrenis.
Vaše stránky mám velmi ráda,jsou mi v mnohém inspirací.
Dokážete blahodárně působit na nejednu bolavou duši.
Dáváte rady, pomáháte, kde se dá.
Musí vás to stát spoustu energie.
Můžu se jen domnívat kolik.
Asi šest let se pokouším vykládat karty.
Mám k nim velmi blízko.
Jsou to takové moje radilky.
No v posledním půl roce už nejen moje a mých nejbližších.
Po tolika letech, kdy jsem se neodvážila vyložit nikomu cizímu,abych mu třeba neublížila,
nebo špatně neinterpretovala co v nich vidím, se to nějak samo rozjelo.
Vykládala jsem asi 20 pro mě neznámým lidem a s každým dalším človíčkem jsem klidnější.
Víte, já měla dlouho pocit, že to vlastně s kartičkami neumím, že se to ani naučit nedá, ale nevzdala jsem to.
Dnes mi to prostě sepne a umím to, co mi ukáží, předat dál.
Jen nevím, jestli je to ta pravá cesta pro mě, jak pomáhat lidem v nouzi.
Určitě jsou povolanější a zkušenější.
Navíc jsem docela mladá, je mi 22.
Takže nevím, jestli to všechno nepřišlo moc brzo.
Peníze za výklad neberu.
Přišlo by mi to hloupé, připadám si jako učedník a tak to i lidem říkám.
Na oplátku jsem ráda, když se mi zpětně ozvou a řeknou, co se jim vyplnilo anebo jestli byly nějaké výhrady.
Karty nelžou, ale já to můžu poplést.
Zatím jsem neměla negativní ohlasy.
Ale trápí mě docela velká únava po sezení, občas bolest hlavy.
Takže vůbec nechápu, jak to všechno zvládáte.
Určitě umíte hospodařit s energií a nabíjet se mnohem líp než já.
A v tom je ten problém.
Nevím, co mám udělat pro to, abych si energii lépe ohlídala,abych nebyla tak unavená.
Vlastně bych ráda věděla, jestli vůbec můžu lidem kartičkama pomáhat.
Před i po každém výkladu se karet i nejvyšší energie (Boha?) ptám na souhlas a děkuji za to, že se s ní můžu spojit.
Nevím, jestli to je dost, ale pokoru v sobě mám, to mi věřte.
Pokud byste si někdy našla čas na mé dotazy, předem vám děkuji.
Vím,že toho máte hodně a nejsem urgentní případ, takže pokud to nepůjde, tak se nic neděje.
Doufám,že budu moct někdy navštívit nějakou vaši akci,nebo přednášku.
Děkuji za vaše stránky.
Hodně energie a zdraví přeje
Mišule 9.11.2006
Odpověď: Milá Mišule,
to, co popisuješ, je běžný vývoj.
Dostala ses na nějakou úroveň, začalo NĚCO fungovat, Tys pochopila, o co tady jde, ale je třeba, abys nezůstávala stát.
Možná sis už přečetla v té zaplavě textů na mých stránkách, že platí jisté pravidlo - něco za něco.
Když se někde něco bere, je třeba zase na druhou stranu něco doplnit.
Není to jenom o doplňování energií, i když to má samozřejmě také svůj význam...
Pokora je v pořádku, bez té by nemohlo fungovat prakticky vůbec nic.
Jsi totiž jenom jistým komunikačním kanálem, skrz který přicházejí informace.
Zasloužíš si je, už ses dostala na své cestě hodně daleko.
Ano.
Není to otázka věku, někdo - i kdyby se snažil sebevíc - k takovému poznání nedojde
Jak sama dobře píšeš, záleží na tom, jak umíš informaci předat dál.
Tohle je velké umění, které zvládáš...
Ale ráda bych se dostala k jinému aspektu:
Jsi nyní jako v pozici knihovnice, která dokáže ve správnou chvíli vybrat tu nejlepší knihu z obrovské databáze knihovny.
Člověk, který za Tebou přichází, aby si vyslechl, co bude nebo nebude, žádá "knihu".
Ty víš, co doporučit, kam sáhnout, do které police nebo do kterého patra, a přineseš mu ji.
Je v tom jednak Tvoje znalost místních poměrů - musíš vědět, v kterých regálech které knihy jsou.
Také bys ale měla vědět, jestli právě tato kniha bude pro určitého člověka tou nejlepší.
Podáváš mu ji, ale je za tím spousta Tvého "studia".
Nemyslím nyní jenom nějakou běžnou knihovnickou školu, ale i určitý lidský, psychologický přístup k tomu člověku.
Někdo chce číst drama, někdo detektivku nebo pohádku.
Přitom příběh v knize je složen ze stejných písmen - nic víc, nic míň.
Vím, že v tuto chvíli zase narazím na nevoli lidí, kteří v duchovní sféře nechtějí vidět peníze.
Ale bohužel musím to napsat.
Je třeba umět se ohodnotit a chtít za všechno to, co jsem popsala, od "čtenáře" protislužbu.
Aby i on věděl, že bez Tvého zásahu by k němu ta správná kniha nedoputovala.
Nikde jinde by ji nesehnal.
Trvalo mi dlouho, než jsem tohle byla schopná přijmout...
Není to vůbec jednoduchá cesta.
Ale nejsou to informace Tvoje, čerpáš odjinud a tím, že si za jejich přenos nenecháš zaplatit, se může odrazit i na Tvém zdraví.
Takových případů bylo už mnoho a nekončily jenom vesele.
Bylo tam bohužel i několik úmrtí.
Nechci na to vzpomínat.
Dokonce vím i o několika případech lidí, kteří absolvovali kurzy reiki a ani poté nenavýšili poplatky za své služby.
Ovšem nic se nedělo, tedy vše bylo, jako by ani kursem zasvěcení neprošli.
Teprve ve chvíli, kdy cenu zvedli, se začaly dít věci.
Ale tohle je hodně citlivé téma, nechci zabřednout do přílišných detailů.
Jistě mě mnoho lidí za tento názor odsoudí.
Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem pochopila, že není v mé moci kdykoli naprosto bez jakékoli protislužby žádat informace odjinud.
Možná se zeptáš, jak to funguje u těch stovek dotazů, které jsou na tomto webu zodpovězeny zcela zadarmo.
Nebo na jakém principu mi fungují dotazy v online nebo offline koncerencích, které také byly zcela zdarma?
Je to po jakési vnitřní dohodě...
Tento web je mou výpovědí o tom, jak TO funguje, někdo tomu rozumět může, někdo nemusí.
Je to skoro jako vědecké pracoviště, kam se může nahlížet.
Jako kdyby ses dívala na unikátní, zcela ojedinělou operaci...
Málokteré vědecké pracoviště by Ti umožnilo víc.
(Nechci to nazvat posláním, ale vnímám to tak nějak.)
Celý můj život je jako na miskách vah a vím dobře, že nemohu žádné slovo nijak zneužít.
Nedělám to ani nyní.
Je na Tobě, co si z mé odpovědi vybereš.
© Wahlgrenis
09.11.2006
Děkuji moc za Vaše slova a rady paní Wahlgrenis.
Moc si vážím, že jste mi tak rychle odepsala.
Vaše přirovnání ke knihovnici se mi moc líbí.
Já totiž knížky miluju.
Jsou zdrojem nových informací a dobrá kniha může navždy změnit pohled na svět
(u mě to byla kniha Raymonda A. Moodyho Život po životě), stejně jako to dělají kartičky.
Psychologický a citlivý přístup k lidem, kteří ke mně přijdou se vždy snažím dodržet.
Stačí chvilka a zhruba vím, nebo to z člověka cítím, co snese
A jakým způsobem to podat.
Řeknu to, co vidím, ale volím slova, abych neublížila.
Toho se moc bojím.
Slyšela jsem mnoho příběhů o kartářkách, které lidi vyděsily a to přece není jejich účelem.
Varovat a ukázat způsob, jak na sobě pracovat a změnit, co změnit lze.
Samozřejmě chápu, že jsem jen prostředníkem ve výměně informací,
a proto jsem se neodvažovala vzít si za výklad peníze.
Ale teď chápu, že to je důležité pro můj růst.
Je pravda, že se neumím ohodnotit ani v práci (jsem chůva).
Měla bych znát svou cenu a jsem moc ráda za vaše vysvětlení a postoj k tomuhle tématu.
Moc mi to pomohlo.
Znám úžasnou paní kartářku z Karlštejna, která si na člověka udělá čas do té doby, dokud má dotyčný otázky,
i kdyby tam byli tři hodiny, ale nevezme si víc než 300 Kč.
A naopak na internetu je spousta nabídek k výkladu a za hodinu chtějí 500 a za každou další půl hodinu 100 Kč.
To bych byla akorát ve stresu a pozorovala hodiny, kolik už mě to stálo.
Každý si musí zvolit svojí cestu.
Naposledy jsem vykládala v pondělí dvěma ženám.
Matce a dceři.
No a od tý doby jsem nemocná.
Mám dávivý kašel, teplotu a bolí mě klouby.
Takže příště si už budu cenu muset stanovit.
Nerada bych dopadla jako lidé, o kterých jste mi psala.
Přitom jsem zrovna s těmihle ženami uzavřela dohodu, že ony mi na oplátku vyloží z ruky a z kafíčka.
Jak je ale možné, že se služba pro lidi obrátí proti mně?
Musí dojít k ohodnocení, aby duše mohla růst a napojit se znovu na tzv. kanály bez zdravotních následků?
Jsem asi trošku zmatená
Prostě to tak je a jsem ráda, že to díky Vám vím.
Taky bych vám chtěla poděkovat za to, že jste mě přijala do Vašeho semináře ve Valašských Kloboukách.
Myslela jsem si, že jsem poslední místo stihla zamluvit, ale ještě mě dva človíčkové předstihli.
Nemusela jste mě přijmout, ale udělala jste to a já vám děkuji.
Budu se moc těšit na leden až si otevřu další "knihu", kterou mi doporučíte Vy a která mě určitě obohatí.
Přeji Vám krásný den (déšť je taky fajn) a hodně síly ve vašem poslání.
Mišule 10.11.2006
Příspěvek kartářky uvedený dnes je i můj problém.
Nejdříve jsem si myslela, že to psal někdo mým jménem.
Ty samé pocity po výkladu.
Hlava někdy bolí tak, že by potřebovala kladivo.
A o peníze jsem si taky zatím neřekla.
A to z toho důvodu, že cítím, že ještě není ten správný čas a tuto práci nechci dělat jenom pro peníze, ale " taky za peníze".
Začala jsem vykládat karty přes internet, tedy na dálku.
Jeden výklad mi trvá i hodinu, protože si neustále prověřuji to, co mi karty ukazují.
Zda jsem pochopila správně, protože tohle je věc tuze závažná a pro mnohé i životní.
Když člověk neví kudy, kam, upne se na vše, co mu naznačí jak dál.
Jenže tím si nejdříve musí každý projít, vypít si ten hořký pohár až do dna.
Potom začne většinou vidět věci z druhé strany a začne být schopen řešit.
Ke kartám mě přivedla situace, kdy jsem se sama ocitla až na samém dně.
Ale i když je mi už přes padesát, změnila jsem život od základu.
A to doslovně i s bydlištěm.
Takže děkuji za odpověď Wahlgrenis.
Je určena sice tazatelce, ale naprosto je to můj problém.
Já když se zpětně vracím k tomu zlému, co jsem prožila a co mně posunulo hodně dopředu, tak si vždy řeknu.
"Člověk když někdy upadnul do hnoje, nebo alespoň do bláta, tak tam nikdy nezůstal zabředlý, ale nějak se vydrápal na sucho."
A tak to cítím i se životem.
Díky
Marta 10.11.2006
Dobrý den,
nedá mi aby jsem nereagovala na téma, finančního ohodnocení výkladu karet.
Kráčím po duchovní cestě už hodně let.
K zamyšlení nad životem a ke změnám mě přiměly potíže v osobním životě a nabourané zdraví.
Velmi oceňuji jakoukoli pomoc ať placenou nebo zdarma.
Jeden čas jsem chodila k léčitelce, která si za své služby nechala platit buď v penězích nebo v naturáliích,
podle toho, co mohl pacient nabídnout.
Podle své osobní zkušenosti dávání a přijímání odměny nebylo jako v obchodě, ale byl to akt přijímání a dávání, tedy rovnováha.
Velmi ráda na tu dobu vzpomínám, protože jsme se ještě navíc obohacovaly o zkušenosti
(vždy jsme měly po sezení rozhovor k tomu, co mě trápilo), které byly jakýmsi bonusem.
Jednou mi paní řekla, že už pro mě udělala vše, co mohla, dál musím pokračovat sama.
Šťastným řízením osudu jsem se dostala k aromaterapii a používání aroma olejů k léčivým masážím.
Pomáhaly mi a podle potřeby je připravuji pro rodinu a známé.
Peníze neberu, protože cítím, že moje pomoc je přijímána s velkou radostí, která mě obohacuje,
přináší mi velkou radost a inspiruje k "vývoji" dalších kombinací vonných olejů a rozšiřování obzorů.
Už jsem si vyzkoušela, že když potřebuji s něčím pomoci, lidé, o které jsem pečovala , jsou ochotni mi vyhovět.
Už se mi také stalo, že se mě jedna osoba znažila využít, takže jsem s ní přerušila kontakt.
Užívám si radosti z dávání a přijímání, které je postaveno na soucitění s druhými lidmi, přírodou ve všech jejich světech i se Zemí.
Zlatinka 10.11.2006
Milá Wahlgrenis,
nereaguji na původní dotaz, ale na tvůj výklad týkající se placení za pomoc.
Já v tom mám trochu zmatek, i když své stanovisko jsem zatím nezměnila.
Jednak to vyplývá už ze slova pomoc.
Když pomáhám, tak ze srdce a ne za úplatu.
Svůj dar jsem dostala taky zadarmo.
Léčivou energii získávám zadarmo a předávám zrovna tak dál.
Pokud mi chce někdo poskytnou odměnu, řeknu si třeba o květinu.
Asi je to taky forma placení, když mi to udělá radost.
Je to problém asi na delší debatu.
Když totiž někdo ze svého daru udělá živnost, pak samozřejmě musí přijímat peníze,
aby mohl odvádět daně, pojištění, platit nájem a ještě z toho žít.
Proto snad ale nedostal dar "shůry"?
Nechápu ale jednu věc.
Pokud je to tak, jak říkáš, proč léčitelé, kteří léčí za docela slušné peníze, jsou taky nemocní?
A někdy dost vážně?
Znám jich pár.
Někteří z nich žijí nad průměrný standard.
Celkem mě šokuje, když čtu na internetu jejich sazby...za započatou půlhodinu 300,-Kč, nejvíce však 1400,- za sezení, apod.
Víc než polovina lidí má mnohem nižší příjmy, než je zveřejňovaný průměrný plat.
Co to pro mnohé znamená, když musí takové peníze vydat v domění, že jim bude pomoženo tam, kde lékaři selhávají?
A často pomoženo ani není.
Žiju na venkově v oblasti s vysokou nezaměstnaností.
Nedovedu si představit, že bych si člověku, který přijde s prosbou o pomoc, řekla třeba jen o dvě stovky.
Vím, že by mu chyběly při nákupu třeba potravin, při platbě nájmu, dětem na boty.
Já práci zatím mám.
Nevidím tedy důvod.
Samozřejmě se lidé chtějí z vděčnosti revanžovat.
Pak si řeknu o tu kytku nebo dostanu čokoládu.
Mou největší odměnou je radost z toho, když mi lidi řeknou, že jim moje ruce pomohly.
Neberu to tak, že pomáhám já.
Já jen propůjčuji svoje ruce a svou řeč vyšší moci, která přeze mne působí.
Kytku si vezmu jako náhradu za svůj čas.
I když jakápak náhrada, když léčení je pro mne potěšením a dělá mi radost.
S každým novým človíčkem se učím a objevuji úžasné věci.
To je moje největší odměna!
Možná bych se na věc dívala jinak, kdybych o práci přišla také.
Jenže jak se znám, asi bych se chovala stejně.
Podle toho, co píšeš, mohla bych si tímto postojem přivodit velké zdravotní problémy.
Nechce se mi tomu věřit.
Kdyby tomu tak mělo být, určitě bych to nějak cítila nebo by mi přišlo varování.
Nebo přišlo a já ho přehlídla?
Wahl, byla bych ráda, kdybys k tomuto tématu napsala ještě něco víc.
Děkuji.
Dáša 13.11.2006
Milá Dášo,
nechci popisovat to, co už jsem napsala, jinými slovy.
Nemělo by to smysl.
To, co dáváš ze sebe lidem a říkáš tomu "dar", není nic Tvého, Ty to také bereš někde jinde...
Saháš do polic po knihách, které nejsou Tvoje, jen víš, kterou knihu by měl dotyčný číst.
Vezmeš a předáš mu ji.
Jak to TAM chceš vrátit?
Ty uděláš díru, ale kdo ji zacelí?
Když takhle pokračuješ dál a nic nevracíš, jenom pořád čerpáš dál a dál, jednoho dne se brána do té knihovny zavře.
Bylo by to totiž moc jednoduché, kdyby každý k Tobě přišel a jen tak čerpal.
Ve chvíli, kdy se člověk ztotožní s tou cestou, kdy přijme dar shůry za svůj, za svoji vlastnost, začíná jeho postupný konec.
Možná pomalý, postupný, nenápadný, ale konec to je...
Začne se mu líbit, že lidé přicházejí, protože ON to TAK umí - ať už se jedná o léčitele nebo kartářky.
Začne si sám najednou přisvojovat znalosti, které mu ale nepřísluší.
Nejsou to nikdy jeho znalosti.
A čím více si tohle myslí, tím rychleji dochází k jeho postupné likvidaci.
Jsou to právě ty nevyléčitelné nemoci, které postupně omezí jeho funkce, jeho život.
Je to proto, že nepochopil, jaký je jeho úděl na tomto světě.
Může být rádcem, může pomáhat, ale má to svá úskalí.
To přirovnání ke knihovnici je myslím dobré.
Taky si nemůžeš půjčit jen tak zadarmo knížku, také za ni zaplatíš, i když ji po nějaké době opět vrátíš.
A nic ti po ní nezůstane.
Informace z jiných sfér jsou v porovnání k tomu mnohem cennější.
Někdo se k nim dostat nemá vůbec, někdo by jim nemusel rozumět a někoho by mohly zničit.
Je to moc citlivý materiál.
Také jsem přestala dělat výklad přes net, protože nemohu komunijkovat s každým, kdo CHCE.
Podle vzoru - chci a chci a chci...
Žijeme v době, která je postavena na penězích.
Zmiňuješ daně a daňové přiznání.
Všimni si, že spousta lidí, kteří byli posláni na tuto cestu, mají vedle tzv. čerpání informací ještě i jiné zdroje příjmů.
Je to například prodej bylinek na čaje nebo jiné léčivé produkty, prodej kamínků, ezoterické literatury, karet apod.
Samozřejmě když by tohle měl být jediný zdroj příjmů, dostává se člověk do stresu.
Pak totiž najednou MUSÍ ty peníze z lidí dostat...
Pořád se mi ale zdá solidnější být tou KNIHOVNICÍ, která za poplatek vydá určitou knihu,
než přejít do kategorie, že to je MůJ DAR a já jej předávám dál.
Jinak totiž dojde k posunu hodnotového žebříčku u sebe sama.
Najednou už totiž nejsi tím normálním člověkem, který je jen pro danou chvíli jen určitým informačním kanálem,
ale jsi ve svých očích něčím víc.
Jsi ta s TÍM DAREM.
Za ní chodí lidi a Ty je obdarováváš, stáváš se součástí jejich představ, už to ale nejsi Ty.
Sama sebe se pasuješ na bohyni, na vědmu, na nadčlověka.
Přijmeš totiž jejich představu a vzletíš někam nahoru.
V tom je ta chyba.
Nechci, aby to vyznělo proti Tobě, je jedno, kdo si tato slova přečte, ale jde o pochopení.
Stejně je to i tady běh na dlouhou vzdálenost a někdo se ještě bude muset mnohokrát napálit
a ještě mnoho lidí bude muset zemřít, když se ve vlastních očích povýší nad ostatní.
Chtěla jsi znát můj názor.
Tohle je můj názor.
Nedělám osobní výklady lidem příliš často, i když občas se s někým sejdu.
Ale když jsou tři za dva měsíce, mám pocit, že to je až až .
Mnohokrát jsem se už rozhodovala, jestli je toto moje cesta, už jsem několikrát měla klíče od míst, kde bych se mohla s lidmi scházet.
Ale pokaždé to dopadlo jinak.
Není to zatím moje cesta.
Kdo ví, co bude zítra, za týden, za rok... ?
Internetová prezentace, která má ty finanční mantinely nastavené jinak, je zřejmě v tuto chvíli jediné, co mohu nabídnout.
Vím dobře, že TO FUNGUJE, vím, že informace ode mne chodí ve správnou chvíli ke správným lidem, ale...
Nejspíš potřebuji mít svoji svobodu.
Mišule zmiňovala, jak je po výkladu karet unavená.
Já tyhle potíže neznám.
Nikdy mi po výkladu nic nebylo, nemám migrény, křeče v břiše, ani mě nebolí nohy.
Až k problémům dojde, vím, že budu muset něco ve svém životě změnit...
W.
13.11.2006
Milá Wahlgrenis,
nechci se s tebou dohadovat.
Jen chci pochopit to, co říkáš.
Nedokážu přijmout věci jen tak, proto, že to někdo říká.
I když je to člověk, kterého si nesmírně vážím.
Musím tomu opravdu uvěřit, ale to mohu jen, když to pochopím.
Moc nerada bych sklouzla do stádia, kdy bych měla dojem nějaké vyjímečnosti nebo nadřazenosti.
Taky vím, že se to může snadno stát, pokud si nebudu neustále vědoma, že jsem jen "nástroj" vyšší síly.
Abych pravdu řekla, občas se mi podobné myšlenky objevily, ale to bylo spíš zpočátku.
Myslím, že teď převažuje víc pokora.
Snad jsem k sobě dostatečně upřímná.
Ještě se vrátím k tvému přirovnání o knihovně.
Nechápu, jak přijaté peníze mohou zaplnit mezeru v knihovně.
Vždyť já nic nevracím.
Peníze použiju pro sebe.
Když mohu někomu pomoci, poděkuji, vysílám zpět lásku a vděčnost za možnost být zprostředkovatelem.
Nebo to chápu všechno špatně?
Tu mezeru vidím (z tvé odpovědi) tam, odkud informace čerpám.
Je to ale spíš tak, že vzniká ve mně a finančním oceněním ji zaplním?
Musí to ocenění mít jen formu peněz?
Ano, říkám tomu dar.
Ale nemyslím tím, že jsem dostala něco, co je jen moje.
Spíš to myslím tak, že darem je možnost být nástrojem - kanálem k předávání.
Moc dobře vím, že mi bylo dovoleno jen maličko nahlédnout tam, kam ty dobře vidíš.
Přesto tomu chci rozumět.
Možná budu muset dostat pořádnou lekci, abych pochopila to, co mi tu říkáš...
Děkuji,
Dáša 14.11.2006
Ahojíček Wahl, Dášo, Mišule, Marto a všichni kdo čtete tyhle příspěvky,
ještě než se rozepíšu, tak mi dovolte, abych Vás všechny pozdravila, popřála hezké dny a fajn lidičky kolem sebe.
Po dlouhé době jsem se nechala vyhecovat a proto píšu své písmenka -
svůj názor ke všemu, co jsem si už přečetla o kartách a placení za výklad.
Nevím, jestli moje slova budou dost dobře poskládána, ale ten, kdo to cítí stejně jako já, mě pochopí.
Píšete, že jste dostaly dary "shůry".... můj názor je takový, že to nejsou Dary,
i když všechno "nad"....přirozené, tak můžeme nazývat.
Ke mně přišla informace, že se nejedná o dary, ale že jsme si jen vzpomněli (z minulých životů) na to,
co jsme již kdysi uměli, nebo se tomu věnovali a teď v tom máme pokračovat.
Platba za služby, které jiným dáváme - to je téma, o kterém je tady řeč...
Můj názor je takový, že platbou může být radost, vděk, pocit, že jsem někomu pomohla... nemusí to být hned peníze.
Navíc si myslím, že když za "DAR" dostanu zpět "DAR" ... ať už to jsou vajíčka, jahody ze zahrádky dotyčného nebo kytka
nebo pochopení a rodost v očích toho dotyčného, kterému jsem svůj "Dar" předala, že to je taky platba a nemusí se zrovna dotýkat peněz.
Já to cítím takto.
Mou odměnou je, když vím, že jsem dotyčnému pomohla, otevřela mu oči, ulevila mu od bolesti.
To je odměna pro mě, tím doplňuji pomyslné knihy (svou energii), které jsem vydala.
Každý pod slovem odměna vidíme něco jiné.
A myslím si, že brát peníze za něco, do čeho já jsem nevložila ani korunu, je neadekvátní
a časem ten dotyčný podlehne cinkotu penízků a neuslyší svou intuici, svůj vnitřní hlas a hlas svých ochránců, kteří vedou jeho kroky.
Tohle je můj názor.
Není to žádné vyvracení toho, co píše Wahl.
Každá to vidíme jinak.
Třeba taky někdy dospěju k jinému názoru, ale doufám, že ne.
Protože o svém názoru jsem prozatím přesvědčená.
Tak jsem svůj názor napsala a jen doufám, že jsem se nikoho nedotkla.
To není můj záměr.
Moje písmenka jsem naťukala, aby se každý zamyslel a udělal si v tomto jasno.
Ještě jedno bych všem poradila: věřte tomu, co je vašemu srdci povědomé a blízké.
Je to pokračování vaší cesty, pokračování toho, na co jste si vzpomněli.
Kdo věří všemu a vzdává se své intuice.
Ten je na cestě za slepou vírou a to si myslím, že je v duchovním směru to nejhorší, co může být.
"Slepá víra" - značí uvíznout na jednom bodu.
Tak to by bylo ve zkratce asi tak všechno, co jsem chtěla napsat.
Přeju vám ještě jednou hodně hezkých dnů a spustu fajn lidiček kolem sebe.
Papapa........
Vaše Zrzka :o) 15.11.2006
Drahá Whalgrenis,
Pozorně jsem se začetla do konfrontace „Po výkladu karet jsem vyčerpaná“.
Tohle je problém, který jsem nevěděla jak řešit.
Až jednou (asi 3 měsíce po té, co se mi začaly dít tyhle věci) nebylo na vybranou.
Nechala jsem se vést s dobrou vírou v silnější element, nebo jak to nazvat.
To, co teď řeknu, asi není zveřejnitelné, protože vysvětlení zahrnuje mé velké přání a ta se do světa netroubí.
Ber to prosím jako názor (vím, mluvíš s námi jen přes web a předchozí věta prakticky vylučuje odpověď nebo argument).
Vykládala jsem karty.
Jednou se na mě za den sesypalo snad dvacet lidí.
Druhý den také, byl víkend… no v pondělí se událo něco neuvěřitelného, sáhla jsem si hluboko.
Člověku dojde, že takhle ne.
Připadala jsem si - nevím proč - jako Hádes (převozník do říše mrtvých).
Požádala jsem o radu jednoho svého ochránce – muže, jež mi byl kdysi otcem.
Odpověď přišla za pár dní jako blesk z čistého nebe.
Pro své potěšení vyrábím šperky (z drátů, korálků… ze všeho, co najdu),
budí pozornost na ulici a i velmi kritičtí lidé se vyjadřují pochvalně.
Několikrát zmíněná věta „tím by ses mohla živit“ mě zaujala.
Víš o mé cestě do Kanady i muži který…
Ráda bych tam založila nadaci na pomoc dětem s Dawnovým syndromem.
Nevím proč zrovna toto téma, ale měla jsem vizi a vím, že je správné.
A ty šperky by mohly nadaci živit.
Ne mě.
Pro sebe toho tolik neudělám.
Fotografovat, vytvářet grafiky a katalogy není problém.
Mám dojem, jako by se kruh uzavíral.
Já dám, co umím, aby to bylo užitečné.
Tu radost, kterou by mohly děti mít, zatímco tu s námi jsou – tu nekoupíš.
Přála bych si aplikovat tohle „něco za něco“.
Ale kdo ví, jaké se mnou jsou plány…
A pokud si teď někdo přijde pro radu?
Pokud mi je dovoleno, předám všechno, co mám říct.
A dávám pozor, aby „to“ kolem mě jen tak proběhlo, sklouzlo po jakémsi ochranném obalu...
navíc, kdo příliš rychle trhne oponou zvědavce, oslepí jeho oči.
A na to nemám právo.
Ostatně, kdyby s dotyčným chtěli mluvit, věděli by, jak upoutat jeho pozornost a on by věděl…
Elleanor 15.11.2006
Ahojky Wahlgrenis,
Denně sleduji Tvé stránky a v poslední době mě tam zaujala otázka protihodnoty za duchovní (a jiné) služby...
Souhlasím s Tvým názorem i s matematickým vysvětlením Jakuba - úžasné.
Ale dá se na věc podívat i jinak...
Je jasné že +1 je nutná hodnota k vyrovnání zmíněné disharmonie za duchovní či jinou pomoc...
ale protihodnota, která má vyrovnat -1, nemusí být dána jen v penězích...
Mám ve své blízkosti jednu úžasnou bytost, advokátku, která našla způsob, jakým by mohla pomáhat lidem.
Je pracovně vytížená, ale přesto si najde energii, aby pomáhala (bezplatně) těm, kteří to potřebují a kteří nemají dostatek prostředků,
aby si mohli dovolit dobré právní služby.
Jsou to většinou kauzy z rodinného práva - úprava styku s dítětem a jiné.
Těmto lidem pomáhá ze své dobré vůle a zcela bezplatně.
Člověk, který dostane v tomto světě nezištně pomoc, je velmi překvapen.
Vždy, když se tito lidé ptají mé kamarádky, jak jí tuto službu mohou oplatit, ona jim řekne..."POŠLI TO DÁL".
Já jsem ti pomohla, jak nejlíp umím, ale já pomoc nepotřebuji.
Ty umíš zase něco jiného, pomoz nezištně jinému potřebnému a pošli dobrý skutek dál...takto budeme vyrovnáni.
Není to krásné?
Tak bude srovnán dluh -1 a navíc se tento přístup dostane mezi širší okruh lidí...
Když mi o tom kamarádka vyprávěla poprvé, řekla jsem jí,
že systém "pošli to dál" převzala ze stejnojmenného amerického filmu,
kde malé děti na základní škole dostaly za úkol napsat esej na téma "jak já mohu změnit svět k lepšímu".
Jeden chlapec vzal tuto úlohu vážně a vymyslel systém "pošli to dál", který spočíval v tom,
že on sám pomůže nezištně třem lidem, kteří to potřebují,
a když se budou ptát, co za to, on jim řekne "pošli to dál" a pomoz dalším třem lidem.
Spustí tak lavinu dobrých skutků, které se rozšíří na celou planetu, kterou pak změní k lepšímu...
Není to krásné?
Kamarádka nikdy neviděla tento film a přesto aplikuje systém "pošli to dál" a dokonce používá stejná slova!
Jsme opravdu propojeni...
Posílám Ti Wahlgrenis spoustu lásky a síly a těším se, až se opět uvidíme...
i když jsem vlastně ve Tvé přítomnosti každý den na těchto stránkách, což mě nesmírně těší:-).
Iris 17.11.2006
Moudrá paní Wahlgrenis.
Minulý týden jsme si zde vyměnily pár slov s Mišulí. Já se ztotožnila s jejími problémy.
Ale zdaleka jsem nečekala, že za pár dnů se budu i já obracet na vás s prosbou o pomoc...
Ke kartám jsem se dostala náhodou.
Zúčastnila jsem se jednoho semináře na tohle téma.
Jedna druhé jsme měly vyložit výkladovou plachtu.
Já ty souvislosti dvojic karet sice mám na "papíru", ale zpaměti se to naučit naráz nelze.
A tak jsem začala chrlit ze sebe slova, která jsem snad ani nemohla tak souvisle sestavit já.
Když jsem skončila, najednou jsem se začala třást a omlouvat se, že nevím, kde se to nabralo, že to šlo mimo mě.
Paní, které byl výklad určen jenom zírala a řekla, že jsem se nemýlila.
Musela jsem to jít vydýchat na vzduch.
Lektorka mi řekla, že my dvě se asi brzy budeme vídat ne v kurzu, ale jako kolegyně.
Já se smála a brala to tak, že je hodná a chce mi dodat sebevědomí.
Pomalu jsem si začala zkoušet věštit po internetu.
Zdarma.
Dala jsem si takový úkol, že až se opravdu potvrdí, že na to mám, že mé myšlenky nikdy lidem neublíží, ale pomohou,
tak začnu pracovat za přiměřené ocenění.
Kladných reakcí přišlo dost, ale opět jsem si tak nějak řekla, že když je to zdarma, tak asi ani ta pochvala nic nestojí.
Jenže opravdu jsem začala churavět, kolegyně v práci mně varovala, že vypadám unaveně.
Nebudu to protahovat.
Zánět průdušek, jedny antibiotika v sobě a je mi čím dál hůř.
Asi před dvěma dny jsem dostala e-mail, že jedna kamarádka se ptá na dítě.
Víc nic.
Já si řekla, že nikdy nebudu nikomu vykládat karty na děti a na zdraví.
Při míchání karet jsem se soustředila a položila otázku na paní, ne na dítě.
Když jsem vyložila a začala po svém vyhodnocovat souvislosti karet,
pocítila jsem kolem karty "dítě" nesmírné utrpení, bolest způsobenou někým v minulosti,
nějakou krádež v souvislosti s tím dítětem, taky že se jedná o holčičku.
Nebudu raději ani vypisovat, co vše jsem vnímala z těch karet.
Začalo mi být hodně zle, karty jsem složila a musela si jít lehnout.
Pak jsem jenom napsala té slečně, že nevím, co její kamarádka vlastně chce, protože konkrétní dotaz nepoložila.
A dostala jsem odpověď´, že ta kamarádka má požádané o osvojení této holčičky.
Milá Wahl.
Já nevím jak si to mám vysvětlit.
Prosím vás, je možné že já se napojila na tu holčičku?
Od toho pátku mně není dobře, z karet se mi točí hlava.
Nemám odvahu někomu odepsat, abych náhodou nechtěně neublížila.
Slova ale vždy volím doufám správně a navíc nejsem si jista, že to co vidím já, je opravdu tak.
Já vás prosím o radu, jak mám zacházet se svou energií, abych se nedostala tam, kam nechci.
Něco nedělám dobře a potřebuji nakopnout, abych věděla, jak tu ztracenou energii získat zpět a nezhroutit se.
Nějak podvědomě cítím, že jsem asi tento dar dostala z vyšších míst, ale nechci s ním zacházet neuváženě.
Jenom bych chtěla napsat, že to nebylo jenom tak ze dne na den.
Já i moji sourozenci jsme měli život jako řemen.
Nechci se vracet zpět, protože asi tím, že jsme udrželi to zlé a nepokřivili si duše jsem se nějakým zásahem z hora dostala vpřed.
Ale kdybych si tím byla jista, tak vás v žádném případě nebudu prosit o radu.
Ještě jednou se omlouvám za svůj zmatený dopis, ale cítila jsem potřebu vám napsat.
Mějte se hezky a děkuji za všechny pokorné lidičky za to, že nám ukazujete světýlko i když někdy člověk vidí jenom tmu.
S úctou
Maximila 27.11.2006
Paní Wahl.
Před malou chvílí jsem vám odeslala dopis.
Šla jsem se osprchovat, že již půjdu spát a samozřejmě mi ještě prošlo hlavou to, co jsem vám napsala.
A najednou mi přišla odpověď.
Já se při výkladu těch karet nenapojila na tu cizí holčičku.
Vždyť já jsem napojila na sebe.
To jsem byla já.
Mně zemřela maminka v necelých 4 letech a moji nejzlatější pěstouni a zároveň kmotříčci si mně chtěli osvojit, ale zemřeli brzy po mamince.
To jsem byla opravdu já.
A maminka zemřela ve 22 letech tragicky, prý cizí rukou.
Údajný organizátor tohoto činu nebyl nikdy usvědčen a své tajemství si odnesl sebou do hrobu.
Nemohu vyslovit, kdo to údajně byl a nikdy to nechci já ani sourozenci vědět.
Je to dávno.
Ale proč se mi to přihodilo?
A co mám dělat, abych zůstala sama sebou?
V TĚCH KARTÁCH KOLEM MATKY TÉ HOLČIČKY BYLA TOTIŽ I TA SMRT...
Díky za to, že jste a že vy si nebudete myslet, že jsem blázen...
Ještě jednou díky
Maximila 27.11.2006
Mila Wahl,
uz dlouho chodim na Tve stranky, procitam si osudy lidi a tve odpovedi.
I ja mam sve stranky, kde pomaham lidem, pokud maji problem, vykladam karty.
Delam to uz dlouho a az nedavno jsem se rozhodla toto uskutecnit.
Ma nabidka je bezplatna a i kdyz mam v uvodu, ze pri podrobnejsim vykladu zadam penize, jeste jsem neprijmula nic.
Nedokazu jim napsat jen zevrubny a nekompletni vyklad.
Ponorim se do toho, a proto mi i jeden vyklad trva velmi dlouho.
Spousta lidi mi nabizelo penize, ale ja s diky odmitla, nevim, ale vnitrne nejak citim, ze bych to nemela prijimat.
Jsem stastna, kdyz se lide ozvou a komunikuji se mnou, me vyklady se jim plni a oni mi pisi krasne dopisy.
Jenze pribehy techto lidi jsou nekdy stresujici, bolestne a ja to s nimi az moc prozivam.
Nejhorsi je, pokud jim nemohu pomoci, nebo proste v kartach neni nic, nebo jen spatne veci.
Nehodlam lhat, vim ze to musim umet tem lidickam podat tak, aby se nevydesili nebo urcitou vec vubec nevytahovat.
Jsem uplne vycerpana a denne nezvladnu vice nez 2 silne pribehy a ja bych tak moc chtela pomoci.
Ted jsem asi na mesic prerusila kontakty a i kdyz nahlednu na me stranky, nemam silu, nebo odvahu?....pokracovat.
Nemam se komu sverit, lide kolem mne to moc nechapou, proto jsem se rozhodla napsat tobe.
Vim, ze to ma smysl pokracovat, ale budu vubec nejak prospesna v pomoci lidem?
Mozna Ti prijde usmevne, ze se na to ptam Tebe a pritom bych si sama mohla odpovedet, nahlednout, vylozit.
Ja potrebovala o tom nekomu rici.
Jednou mi jedna zena napsala, ze andele existuji, ze je citi, vnima a nekteri sestoupi, aby v lidske podobe pomahali druhym.
Timto mi vlastne dekovala a ja nenachazela slov, to je pro mne neskutecna odmena.
Nejsem andel - prirovnat me k necemu tak cistemu a nadhernemu si nezaslouzim.
Proc nemam silu dale pokracovat?
Proc se bojim?
Dekuji Ti Wahl za precteni
preji Ti mnoho sil
Petra 3.7.2007
Ahojky milá Wahlgrenis, sluníčko naše.
Nedá mi to, abych nereagovala na mejlíky, týkající se peněz v duchovní sféře.
Začínalo to mejlíkem Po výkladu karet jsem vyčerpaná.
Brát peníze za výklad karet, za věštění, numerologii nebo léčitelství. ?? ..
Než tu napíšu naplno svůj vlastní názor,
chtěla bych podotknout, že jsem ještě nedávno odsuzovala všechny, kdo mají tento "dar" a nechají si za jeho předávání platit.
Bráníme se penězům v duchovní sféře.
A přitom po materiálním světě chceme, aby byl lidský, aby manažeři mysleli i srdcem a nejenom aby měli místo duše kalkulačku.
Tady tu rovnováhu chceme a nikomu to není divné.
Nikdo nemá rád podnikatele, který čas strávený doma s rodinou, počítá jako ztrátový, protože momentálně nevydělává.
A není to něco podobného, jako když duchovní sféru izolujeme od peněz??
Něco prostě umím.
Prodávat, stavět domy, učit, řídit auto, péct chleba..
vidět v kartách budoucnost, věštit, léčit pomocí vesmírné energie, vyznám se v numerologii, umím komunikovat s jemnohmotným světem..
Neberem jako dar to, že například umím řídit auto, a přitom je spousta lidí, kteří si za volant v životě nesednou a tohle umět nebudou.
Bereme jako dar věci, které jsou pro jiné tajemné, záhadné...
a přitom moje známá komunikuje s bytostmi s jiného světa naprosto běžně a vůbec jí to záhadné nepřipadá.
Prostě je vidí a mluví s něma.
Naopak jí připadá divné, že já je nevidím.
Na druhou stranu, když má vyplnit daňové přiznání, je jako Alenka v říši divů a nechápe nic.
A to se zase divím já, jak je to možné.
Je to jednoduché, ke všemu člověk musí dozrát a musí chtít dozrát.
Musíme dozrát k tomu, abychom mohli řídit auto, abychom mohli chodit do práce, mít vlastní rodinu, být potřební jiným lidem.
Musíme dozrát k tomu, abychom mohli komunikovat s tím "jiným" světem,
aby k nám promluvily karty, aby našima rukama proudila léčebná energie.
Až dozrajeme, prostě to děláme.
S pokorou a s úctou.
Počínaje pečením chleba a konče třeba zrovna výkladem karet.
Je to služba, ke které jsme dospěli.
Je to služba ostatním.
Každý jsme na jiné duchovní vyspělosti a tak každý sloužíme jinak.
Ale všichni by svou práci měli dělat poctivě a být za ni poctivě odměněni.
Je potřeba ukázat, že každá služba má svou hodnotu.
Není mojí zásluhou, že já jsem vyspělejší duše a můžu Ti pomoct vyřešit Tvoje problémy nahlédnutím do karet.
Na druhou stranu, Ty upečeš chleba, až já budu mít hlad.
Můžem si to kompenzovat?
Ano, snad..pouze do té doby, než dostanu žízeň a jako naschvál ke mně budou chodit pro radu jen pekaři.
Je to jen příklad.
Bojíme se přijmout peníze?
Je to ďáblův nástroj?
Trošku odbočím.
Jsem účetní a každý rok se mi koncem března sejdou drobní podnikatelé, pár dokladů, se žádostí o daňové přiznání.
Někdy je to opravdu jen otázka dvou hodin, ho vytvořit.
Co za to??
Jsou to známí, přece nebudu po nich chtít peníze??
Takže řeknu NIC, pro mě je to hračka..
Jenže jim to stejně nedá a na druhý den přijdou s bonboniérou...
sice je stála peníze, ale ty už jsou proměněny do formy čokolády.tím tedy přijatelnější????.
Letos mi tu na stole leželo asi deset bonboniér a dvě lahve alkoholu.
Ládovat je do sebe nebo do svých dětí asi moc rozumné není..
Nedalo mi to, přece jen jsem zkažená tím kapitalismem, a přepočítala jsem to na peníze.
Byly by za to jedny slušné boty.
Nechtěla jsem nic a tak jsem byla odměněna hromadou čokolády, která by pouze doplnila moje tukové zásoby.
S takovou ze mě bude pouze tlustá alkoholička.
Kdybych si uměla říct o minimální finanční částku, mám nové boty.
Věřte tomu, že příští březen je mít budu.
Je na mně, abych si stanovila svoje priority.
Peníze nejsou zlo světa, pouze lidi se to v nich naučili vidět.
Ke všemu je nutno přistupovat s pokorou a úctou a to i k penězům.
Žijeme prostě v materiální době.
Ale je to jen na nás, jestli se necháme penězi zaslepit nebo s nima zvládnem konat naše poslání..
Nelze od sebe oddělit ducha a hmotu.
V našem pozemském životě.
Jedno bez druhého být nemůže.
Je nutná rovnováha.
Zákon Univerza.
Sluníčka, samy vidíte, že tím, že jste se rozhodly udělat z Vaší schopnosti dar
a tím pádem ho rozdáváte, trpí tím Vaše zdraví a ubývá Vám energie.
Možná mě za tento mejlík ukamenujete, ale já to tak prostě cítím.
Milá Wahlgrenis, děkuju, že jsi a že jsi mi dala možnost, se takhle vyjádřit.
Posílám úsměv do srdíčka všem
Rudbekie 26.7.2007
Milá Wahl,
s úsměvem jsem přijala nové jméno, které jsi mi přidělila v jedné z mých reakcí na Tvoje stránky.
Nepřikládala jsem tomu žádný zvláštní význam, prostě Tě to asi napadlo.
No a mě napadlo, za pár dnů, podívat se na net, jestli to něco neznamená.
Byla jsem příjemně překvapena.
Ecinacea purpurea - třapatka nachová, známá pod názvem rudbekie, je snad nejznámější léčivou rostlinou této doby.....
a následují opěvné ódy na tuhle rostlinku...kdo by ji neznal, používáme snad všichni..
Je to pro mě velká pocta, že jsi mi dala jméno téhle bylinky.
Děkuju moc a pevně doufám, že tuhle indicii pochopím správně....;-)
Krásný den Wahl.
Úsměv do srdíčka.
Rudbekie 27.07.2007
