Mám být bratr Ignác?
Otázka: Milá Wahlgrenis
Moc rád bych se na tebe obrátil s dotazem, moc by mne zajímalo, co si o tom myslí žena, jako jsi ty.
Zakusil jsem zvláštní výzvu.
Už jsem se rozhodl, ale sama jistě víš, že i ten nejsilnější tvor má svou achilovu patu
a já, ačkoliv jsem prošel už mnohým, stále v duši cítím stín pochybnosti.
A ačkoliv já sám smím často nahlížet do tajemství, zůstávají hlubiny mojí duše tajemstvím, v němž je někdy velmi těžké přebývat.
Nezoufám, ale věřím, že Bůh rozhodl vyzkoušet mou duši tak jako stříbro v tavícím kelímku.
Cítil jsem dlouho, že vše, co musím, je trpělivě čekat
a Bůh mi v nějakém vhodném okamžiku daruje znamení a vím, že právě tohle se nyní stalo.
Dosud byl pro mne život pouze nevinnou hrou,
nyní cítím, že z hlubin "kdosi" zavolal mé jméno.
Nyní již nemohu váhat, neboť ten hlas velmi dobře znám...
Věděl jsem, že to, k čemu jsem pozván, není úplně běžné v rámci současného životního stylu
a přiznám se, že jsem se dokonce snažil bránit se, žít zcela naopak.
Mám vykonat toto: mám se stát bratrem - mnichem.
Ano, mnichů je na světě mnoho, ale já mám být takovým, který stojí mimo jakoukoliv církev.
Veškerá zodpovědnost za dílo tedy leží pouze na mně, nikoliv na jakékoli náboženské instituci.
Naznačil mi, jak moc si přeje naslouchat mojí modlitbě (neřekl, že ji vyslyší),
přeje si, abych byl provždy už jen mužem jeho ticha a vlastního mlčení.
Nepřeje si, abych o něm mluvil, ale abych mu pouze naslouchal, mám přitom žít jako všichni ostatní lidé.
Daroval mi pravidla, jimiž bych se měl řídit.
Ne, nejsou to příkazy, jen rady.
Mám jedinou povinnost a tou je láska k dílu...
Jak vidíš, vím toho už hodně, přesto však vidím, jakým silám jsem nyní vystaven
a zvláště ty, které mi zatemňují výhled, mne přinejmenším znejisťují.
Třeba by tys mohla nahlédnout...
Moc děkuji
Ignác 14.10.2006
Odpověď: Milý Ignáci,
Tvoje otázka není z nejlehčích, ale dobře chápu, proč se ptáš právě mě.
Jsi v této chvíli jako nad hlubokou propastí, nasloucháš hlasu, který Ti říká, abys šel, že všechno bude krásné...
A Ty se bojíš, že uděláš ten jediný osudový krok a zřítíš se dolů...
Je moc těžké - snad nejtěžší ze všeho - být na všechno toto rozhodování sám.
Vím, jaký hlas k Tobě mluvím, vím, co bys měl udělat.
Není k tomu nutné odcházet do lesů, zabydlovat se v jeskyni a zkoušet, jak chutnají kořínky..
Ty zůstaneš člověkem, jakým jsi dosud, nikdo na první pohled nepozná změnu, která se sTebou odehraje.
Přesto to budeš vědět.
Někde uvnitř to budeš jasně vědět, i když dokazování komukoliv cokoliv by nemělo smysl.
Je to nová cesta, kterou zatím neznáš.
Je neprozkoumaná,
Musíš po ní jít sám.
Je to obrovská práce na sobě.
Být tím, čím být máš...
Nesmíš nabýt pocitu, že jsi lepší než ostatní, když jsi na této cestě.
Naopak, nesmíš se odklánět a nesmíš se uzavírat jen do sebe.
Ale to, k čemu ses vnitřně zavázal, je na celý život.
Neměl bys z této cesty sejít, neměl bys s ní polemizovat a zkoušet to jen tak napůl.
Není to cesta pro každého, ale Ty víš dobře, proč jsi na ní právě Ty.
Nechtěj nyní vědět víc, stačí to, co víš.
Přeju Ti hodně štěstí...
© Wahlgrenis
14.10.2006
Ahoj milá Wahl,
moc Tě zdravím.
Po delší době jsem opět zabrousila na Tvoje stránky.
Moc mě zaujala výpověď Ignáce, neboť sice neslyším žádný hlas, ale mám silné cítění stejné výzvy.
Zažila jsem vhled, který mi všechno potvrdil.
Cítím to stejně, nebojuji proti, ale stejně jako Ignác, mám ještě určité pochybnosti.
Ve svých padesáti letech denně přehodnocuji svůj život a čím víc v současném světě nenacházím nic,
co by mě naplňovalo, tím silněji cítím potřebu kontemplace právě v běžném životě.
Bude-li mít Ignác zájem, ráda si s ním vyměním své zkušenosti, mohlo by nám to pomoci ve vzájemné podpoře.
Děkuji Ti dopředu a přeju Ti moc šťastné prožití nadcházejícího adventu.
Hanka 29.11.2006
Ahoj Wahlgrenis,
zaujal mě dotaz Ignáce a té paní.
Snad jen pár poznámek: existují světské církevní řády.
Pokud se Ignác nechce pohybovat v rámci jakékoliv církve (což docela chápu),
pak je snad možné žít i „světsky“ podobně jako v oněch řádech.
Tedy se zachováním dosavadních světských závazků.
Jestli skutečné volání Boží může být tak rezolutní, že všecky dosavadní světské povinnosti zůstanou stranou, si netroufám odhadovat.
Tedy ještě předtím se možná stojí zamyslet nad tím, jestli jde o hlas Boha nebo hlas vlastního ega.
Vilém 04.12.2006
