Vaše stránky měla dcera mezi oblíbenými
Otázka: Dobrý den, Wahlgrenis,
mou dceru jsme před několika hodinami odvezli do nemocnice.
Téměř hned jsem našla v záložkách prohlížeče Vaši stránku a skoro celou ji přečetla.
Jako tisíce těch, co Vám píší, i já smekám před moudrostí, kterou v sobě máte.
Pochopila jsem mnoho, díky Vám.
I to, že to asi nebylo náhodou.
Směla bych na Vás mít otázku?
Týká se mé dcery (dokonce jsem tady našla, že jste spolu nějak asi komunikovaly, její příběhy poznávám).
Vyčetla jsem, že máte děti, tudíž budete mým pocitům rozumět.
Začnu zmíněnou nemocnicí – narodila se s vadou, se kterou si ani mí kolegové nevěděli rady.
Týká se zažívání.
Nakonec usoudili na velmi vzácnou poruchu, se kterou se naštěstí dá žít.
Ona byla vždycky takový veselý bojovník.
Ať šlo sebevíc do tuhého, smála se.
A vždycky tvrdila, že to přežije.
Z kraje tohoto roku musela na plánovaný zákrok s osmičkami.
Málem nepřežila, ale jak mi kolegové přiznali, stihla pobavit celý operační tým.
Teď je na kardiologii a prý už nic nenajdou (narodila s drobným postižením srdce) – věřím jí, ačkoliv nevím, kde tu jistotu bere.
Na svět přišla koncem pánevním, přidušená, opravdu bylo zle a já byla poprvé v životě hysterická.
Jak to že žije, nikdo neuměl rozumně zdůvodnit.
Asi si říkáte, proč se tedy o ni bojím, když jsou ty konce takové.
Ale ono je od té poslední operace něco jinak.
Neumím to popsat, je to jen pocit.
Navíc se rozhodla odjet na studijní stáž do Kanady. Na 8 měsíců.
Mám nepochopitelný strach, že se už nevrátí.
A co když se jí něco stane?
Bojím se, Wahlgrenis.
Ona když se rozhodne, tak ji nic nezastaví.
Už jako malá měla vlastní hlavu a šlo s ní jen diskutovat (pokud ovšem chtěla).
V létě jsme byly na dovolené a já měla sen.
Má dcera byla ve svém domě s (asi) manželem – nějaký vysoký muž, tmavovlasý a starší než je ona.
Česky neuměl ani slovo.
Připadalo mi, že jsou si velmi podobní – on a ona.
Asi to všechno nějak souvisí, jen nevím jak, proto ten strach.
Až poté, co jsem přečetla Vaše stránky jsem si uvědomila, že jsem porodila „nějaké divné dítě“.
A že tomu dítěti nerozumím.
Je ten strach oprávněný?
Mohu něco udělat?
Nerada bych přihlížela nějaké hrůze, to chápete…
Děkuji, že jste si našla čas tohle mé dlouhé zmatené psaní přečíst.
Aegoa 5.10.2006
Odpověď: Milá Aegoo,
děkuji za důvěru, se kterou se na mě obracíš.
Je pravda, že mi Tvoje dcera několikrát psala.
Docela rozumím Tým obavám, jestli je všechno, jak má být, jestli je vlastně dcera úplně normální.
Každý i jen trochu komplikovaný porod determinuje dítěti budoucí cestu.
Píšeš, že byla koncem pánevním a navíc přidušená.
To jsou skutečně ideální podmínky k tomu, aby její duše byla na okamžik odeslána jinam.
Vrácena zpět byla brzy, ovšem bohatší o jistou informaci.
Ona ví.
Opravdu ví...
Myslím, že o ni nemusíš mít obavy, je pod vyšší ochranou, není v ohrožení života, je hlídána.
Je při ní opravdu starší muž, který byl v minulém životě jejím otcem.
Ten především nad ní drží ochrannou ruku.
Její kořeny jsou hodně daleko od naší země, možná ví, proč směřuje právě do Kanady.
Ani tam se o ni nemusíš bát.
Všechno, co se s ní děje, je součástí jistého plánu vyšších sil.
Vím, že někdy mohou být rodiče podobnými zprávami zaskočeni, protože nechápou, že děti nejsou jejich.
Matka je skutečně JENOM bránou, skrz kterou přichází dítě na tento svět.
Jeho cesta je ale řízena vyššími zákony, než je jen klíč od domu.
Tohle může být hodně složité, ale ona se skutečně neztratí, i když to může mít (a nejspíš má) trochu jinak než Ty.
Odpověď je tedy jasná, nemůžeš dělat vůbec nic...
Ale hrůza to v žádném případě není.
© Wahlgrenis
05.10.2006
Milá Wahlgrenis,
jsou chvíle, kdy říct slovo "děkuji" přijde člověku málo, ale jinak to neumím.
Uklidnila jste mě neuvěřitelně.
Děkuji.
Aegoa 05.10.2006
