Proč skočil z věže a jak mu nyní je?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
předem Vám chci poděkovat za vaše stránky.
Čtu jich denně několikrát.
Mám na Vás taky jeden dotaz a věřím, že takových chodí taky spousta.
Jedná se o mého vlastníka, kterému je 23let.
Jeho matka odjela na dovolenou a včera se vrátila domů
a našla doma dopis na rozloučenou a fotku, kterou mu mají dát na hrob.
Od rána je na policii a snaží se ho najít.
Nikdo o něm nic neví.
Je to k uzoufání, ta nejistota.
Nikdy neměl výrazné problémy (teda navenek).
Uvnitř je má asi hodně,ostatně jako my všichni..
Z vašich stránek vím, jak to mají sebevrazi a tak bych si přála, ať to není pravda...
A jestli to pravda bude a nebude mezi námi, prosím podívejte se, jestli nepotřebuje teď naši pomoc.
Tak ráda bych mu ji dala, když to bude potřeba.
A ještě prosím bych se chtěla přihlásit na akci v Hodoníně.
Ať bude téma jakékoliv, vaše jsou vždy moc moc poučné.
Díky moc
Jana 21.8.2006, 12:33
Milá Wahl,
včera jsem psala o svém vlastníkovi.
Dnes už víme, že sebevraždu opravdu spáchal.
Skočil z věže..
Teď už nám zbývá jen bolest, otázky, na které není odpověď, žal.
Nemožnost si nic rozumově vysvětlit.
A snad aspoň malá naděje, že se mu ulevilo, i když tím si nejsem jistá.
Wahl,prosím máme mu pomoct?
Jak mu je?
Děkuju
Jana 22.8.2006, 21:48
Odpověď: Milá Jano,
můžeš se na mě zlobit, můžeš úplně všechno, ale nemohla jsem Ti odpovědět v tu chvíli, kdy jsi to chtěla.
Tvůj vlastník (syn sestřenice nebo bratrance, to už jsem pochopila dávno, je to termín užívaný hl. na Moravě)
žít nechtěl a jakékoli rozhodnutí od nás by nepřijal.
Byla to jeho volba, jeho cesta.
Zpátky ho nevrátíš, s tím se budete muset všichni smířit.
Proč to udělal a jak mu je?
Byl ovlivněn vyšší silou, sám nemohl moc dělat.
Vypadá to, jako by život s ním zamával a on si už nevěděl vůbec s ničím rady.
Všichni ho nechali, všichni na něho zapomněli.
Ovšem každá taková krizová situace, kterou se rozhodne člověk řešit odchodem z tohoto života, si na něho počká...
Není to zbavení se jí, ale naopak.
Příště se bude muset mnohem víc zamyslet a pojmout řešení úplně jinak.
A už se mu to podaří.
Nejvíc ho ranil byl rozchod s partnerkou, najendou byla daleko, on zůstal sám, ale měl být s ní...
Proto se rozhodl ke skutku, rozhodl se potrestat sám sebe.
Když nebude s ní, tak teda opravdu nebude.
Vzal to vážně.
Jako manifest, jako absolutní přijetí něčeho, co se stát musí.
Když mě nechceš, tak mě už mít nebudeš, nikdy....
Tohle si asi říkal.
Za jeho rozhodnutí ho nikdo nepochválí.
Jenom všichni zůstanou stát, protože to nepochopí.
Nikdy nikdo nestojí za to, abychom si zkracovali životní pouť.
Její délka je jednou daná, nemůžeme ji jen tak ustřihnout.
I když to samozřejmě možné je.
Ale nikdo v tu chvíli nedomyslí dál.
Řeší jen, že se skončí jeho trápení, jenomže tohle zdaleka není pravda...
Prošel si už posledním soudem, v dalším životě nepřijde jako člověk, ale jako pes.
Musí si lásku zasloužit, musí ji umět dávat.
Láska se má dávat a nikdy se nesmí očekávat nic z druhé strany, nic, jen pořád dávat.
Tohle on nepochopil, proto příště bude mít času dost.
Znáš psí oddané oči?
Tak přesně takové oči budou jeho...
Odehraje se s ním obrovská změna, tak zásadní, že ji nemohl nikdo čekat.
Je to samozřejmě krok zpět, ale to on si nemohl uvědomit.
Je to zpomalení, zastavení, ale současně kruté uvědomění si, jak to všechno funguje.
Bude mu líp, neboj.
Ale teď nikoho nepotřebuje, teď se potřebuje srovnat sám se sebou...
Tohle musí pochopit sám, nikdo ho nemůže nikam přesunout nebo vracet.
Dojde si k tomu, pochopí zákony lásky.
On už to totiž ví...
© Wahlgrenis
23.08.2006
Milá Wahl,
strašně moc děkuji za odpověď..
Je to tak těžké, chápu všechno, co jsi napsala, potřebovala jsem to od Vás slyšet.
Zbabral to.
Je to strašné, ale ve chvíli, kdy jsem se dověděla o sebevraždě, jsem si přála, ať je tam cizí zavinění, ať neprožívá to, co nyní.
Všichni chceme pro blízké to nejlepší,i po smrti..
Myslela jsem, že bych mu já nebo někdo mohl pomoct odpoutat se, ať může jít za světlem..
Má to být jinak, pomohla jste mi..
Nemůžu se zlobit,to ne.
Tušila jsem, že asi není vhodná chvíle na odpověď.
Moc si Vás vážím, moc pro můj život znamenáte a těším se na setkání, třeba někdy bude..
Ještě jednou díky.
Jana 24.08.2006
