Jsem realista, ale dějí se mi v životě divné věci
Otázka: Dobrý den,
jmenuji se Monika a je mi 24 let.
Nebudu psát romány, ale věcně bych se ráda svěřila s malinkatým problémem -
či zkušeností, se kterou si nevím rady a budu psát co cítím - pač mnoho věcí neumím pojmenovat - vysvětlit.....
Jsem veliký realista, protože si myslím, že jsem na svůj věk prožila docela velký pády, tragedie atd.,
ale člověk se musí s hodně věcma srovnat, nemusí zapomenout, ale hlavně odpustit,
pač jseme tu jen jednou a nenávist by požírala ten zbytek krásného a milého + nikdo není bez viny, že?
O svém životě jsem tu psát nechtěla a malokdo by všemu opravdu věřil, že se to stihnout da...
Před pěti měsíci se mi narodil můj druhý syn, ale bezmezné štěstí + případné šestinedělní stavy skončily po dvouch dnech,
kdy jsem dostala zprávu, že zemřel nevlastní bráška,který skočil pod vlak....
Pak se mi začaly stávat různé věci, na které nemám racionální odpověd, jenže se všechno začalo odehrávat již před smrtí....
je toho moc....
příklad: sen + realita o ktré jsem podvědomě vědět nemohla + zážitek, když jsem vzhůru =
něco mi řekne musím se na něco zeptat těch dotyčných a ono to tak je....
začnu se klepat, je u mě nevlastní bráška, něco mi řekne, protože chci důkaz, že si to nevymýšlím ve své hlave,
pak se zeptám našich a oni mi řeknou, jak to vím..
Dojde za mnou kartářka, u které jsem byla poprvé v životě vůbec a za týden zazvoní a donese mi dárek:
tarokové karty, zkouším si věštit z legrace dle návodu a nic, návod ztratím
a najednou v nich vidím věci, které si nedokážu vysvětlit - nebo nevím, jak to, že to tak čtu...
kartářku už jsem neviděla a její mobil nefunguje - nekdo ji ukradl telefon, ja vím:-)
Hlavní je, že s tím bráškou se to opakuje a ja nevím proč, co a jak se strachem ze setkání,
jednou jsem cítila, že mě chce pohladit a já byla tak vyděšená.....
musím končit děti pláčou a ja jsem v kanceláři, nechám tu tel číslo: XXXXXXXX prosím napište mi,
jestli vám můžu zavolat, mail momentálně svůj nemám.
děkuji předem
Monika 14.8.2006, 19:15
Dobrý večer po druhé!
Uspala jsem děti a nedalo mi to a ještě vám něno napíšu,i když na vašich stránkách píšete,
že nestíháte odpovídat všem + komunikujete jen přes pc, tak ani možná nedoufám,
že byste zrovna mě takhle kontaktovala, jenže mail mam nějak v nepořádku po výpadku sítě
a mužův bych dávala nerada, aby se mi třeba nevysmál, protože mě bere jako nekompromisního realistu
a nevěřil by tomu, že si tyto věci nějak neodargumentuju selským rozumem.....
jenže to je moje práce, působím na všechny,jako největší tvrdák, kterého nevyvede z míry jakákoliv příhodička po setmění,
natož aby me položily nějaké city-pocity...
Avšak já sama vím, že je to způsob obrany, ochrany a dobrá úschova svých citů.
Možná je to způsob trestu pro me samotnou, ale zase se rozepisuju o sobě,,,
člověk se rád poddá pocitu, že vám naslouchá člověk, který vás nemůže soudit podle denního počínání
a schová svou identitu, kterou však vy - si myslím - velice dobře dokážete odhalit,
ani nevím,jak dlouhý může být mail, ale moje předešlá prácička, byla ve stresu časovém
a proto určitě zmatená a nepřehledná, tak jestli ted nebude zlobit baby-fon, tak bych vám napsala ráda víc
a hlavně ten začátek, toto však raději už odešlu :-)
Monika 14.8.2006, 21:18
Poprvé jsem šla vyzkoušet, jaké to je navštívit kartářku a doufala jsem,
že mi po mých životních pádech řekne, že už mam nejhorší za sebou - nebo alespon - lepší období před sebou.
Vyložila mi karty, ale byla malinko ze mě nervozní - jsem vysledovala ja -
a pak donesla cosi na niti, vypadalo to jako krystal a kroužila nad mojí dlaní, pak jsme si dali cigaretu a já šla.
mimochodem to bylo před rokem...
tehdy po 14 dnech u me zazvonila, dala mi balíček tarokových karet jako dárek a řekla: u toho ale nezůstanete.
Pak odešla a ja ji už nepotkala.Jak to bylo dal jsem se před tím zminovala...
Jenže to,že se mi zdaly velice čitelné a ledacos,co jsem vyčetla mě děsilo,ale dávala jsem si pozor,co můžu říct a co si mám nechat pro sebe...
Tak jsem je odložila,že si dám raději pauzu,protože jsem začala ubližovat své psychice.
Jenže po čase mě žádala ve snu jedna paní at ty karty vyndám a pomůžu jedněm lidem, co znám
a tehdy to všechno začalo, což bych ráda převyprávěla raději ústně, protože je to na moooc stránek.
Vlastně jsem dostala na vás kontakt od mé tety, která se trochu o "takovéto věci zajímá"
a domluvila našim setkání s jednou vědmou z Ostravy, která zchůzku přislíbila,
ale v zápětí zrušila za záminkou, že nejsou připraveni,
ale já cítím a vím od tety, že tam bylo bríškovi citově ublíženo z tátovy strany, kterého ale nadevše miloval -
byly tam i drogy, ale toho okamžiku "na fetu" nebyl, což byla pro ně strašná rána.
Mé otazky jsou typu: potřebuje nějak bratr pomoct?
Je pravdou, že ho musí pozůstalí nějak pustit, nebo si to musí vyřídit s tatou?
Jednou mi řekl, že mu táta něco daroval, ja se zeptala mamky a ona, že mu dal svuj talisman do urny -
nebydlíme společně v jednom městě, tatka byl u toho sám a měl mu prý něco říct
a pro brášku to byl strašně silnej zážitek - nebo jak to mám pojmenovat....
Co mám dělat se strachem?
Jak se můžu "chránit"?
Aby mi to nejak psychycky neublížilo, mám dvě dětičky a nechci zmagořit :-)
Možná nejsem nějak zajímavý případ, ale ještě bych chtela říct jednu zvláštnost,
na každém pohřbu, kde jsem byla, se mi stala veselá historka, které jsem se zasmála a cítila jsem,
že to je nějaké poslední příjemné setkání se zesnulým.....nebo jak to mám říct!?
Víte mám za sebou zneužití, alkohol v rodině, taky trochu násilíčka, přecházení od mamy k tátovi a nazpět,
srovnat se, že pro tátu nejste číslo jedna a přece jsem dokázala jim to ze srdce přát,
nedodělanou školu a průsery, hlad, ulici, super práci a přítele-rozchod-bouračku,kterou jsem zavinila
a zemřela vedle mě holka-potkala jsem manžela-rok po bouračce ve stejný den potrat ve 3 měsíci-,
následovaly soudy a potkat maminku zemřelé a podívat se jí do očí,jedno dítě,
z matky se stává ne alkoholik,ale notorik,druhé dítě-zase bráška-pomáhejte nevlastní mámě,které zemřel jedinný syn
a tatovi,kterému zhaslo všechno a teprve ted vlasně hledáme k sobě cestu,která je mnohem složitější,
než kdyby byl ymareček s námi-ztratila jsem tátu,když se bráška narodil a po druhé když umřel,
ale ted,když je na tom tatka líp,má čas zas do toho padnout mamka,
mezitím tátu málem zabil nějakej romskej občan,tak si to táta nenechal líbit,
tak byl v Brně na aru,mame pomoct nemůžu pač je vlastně neštasná-prostě fakt šrumec,tohle všechno mě nepoložilo,
nebo spíš řeším všechny,jen ne sebe a začínám si uvědomovat,že musím trošku žít svůj vlastní život
a hlavně dejchat pro děti,protože si člověk uvědomuje,že tohle by byla teprve bolest opravdová.......
Tak proč řeším nějaké pocity ze "záhrobí"?
Chtela bych si večer malinko odpočinout,ne abych měla hrůzu se podívat do černého kouta.....
Ach jo,snad nedostanete ze mě depku!
Ukončím to malou historkou:
Měli jsme posvatební párty pro kamarády-ted v sobotu-pití,švédské stoly,kapely-prostě ve velkém.
Po dvanácté mě zaklepala na rameno jedna paní a omlouvala se me,
at se nezlobím,že ukořistila jeden LIST hlávkového salátu pro želvičky!
Tak jsem ji řekla,at jim to nedává všechno,protože by se mohly z toho jednoho lupenu přežrat! :-)
Děkuji za "pokec" a mějte se krásně!
Monika 14.8.2006, 22:05
Odpověď: Milá Moniko,
vážím si důvěry, s kterou se na mě obracíš, ale na všechny Tvé otázky najdeš odpověď na webu.
Ať je to usmíření s dušičkou po smrti, návštěvy duše u Tebe i další.
Na všechno už jsem odpovídala.
Nemáš jednoduchý život, tarotové karty Ti do cesty nepřišly jen tak.
Nebojím se, že bys to nezvládla, všechno se děje ve správnou chvíli...
Jsi silná žena.
Je toho na Tobě naloženo hodně.
Časem se Ti otevřou jiné obzory a pochopíš, o čem je život.
Neboj se...
© Wahlgrenis
15.08.2006
