Znám toho mnohem víc, jen si nemohu vzpomenout
Otázka: Milá Wahlgrenis,
obracím se na tebe s nadějí, že mi snad pomůžeš poodhalit něco (nevím co) a trochu mě posuneš na mé cestě.
Od dětství jsem byla vždy trochu "jiná" než ostatní kolem mne.
Zajímala jsem se o věci, které nezajímaly mé přátele.
Snažila jsem se vždy potlačovat své myšlení a přizpůsobovat se.
Potom, co jsem vychovala děti a začala se opět věnovat sama sobě, vrátila jsem se k tomu, co mne vždy ve skutečnosti lákalo.
Prošla jsem několika kurzy na práci s energiemi včetně Reiki.
Začala jsem, poměrně s úspěchy, léčit své přátele a rodinu.
Zároveň jsem si zažila také dost nepříjemná setkání s negativními silami, ale to mne jen posílilo.
Proč ale prosím o tvou pomoc?
Zjistila jsem, že mi další kurzy nedají nic nového.
Vždy když se něco "nového" dozvím, tak mi dojde, že tohle všechno dávno znám a vím.
Jen jsem si na to zrovna nevzpomněla.
Mám pořád intenzivnější pocit, že toho znám mnohem víc a jen si nemohu vzpomenout.
Znáš ten pocit, když ti vypadne z hlavy něčí jméno a už už ho máš na jazyku?
Tak nějak podobně to cítím.
Občas se mi něco vybaví a já jen žasnu, kde se to ve mně vzalo.
Jako například práce s Nilským křížem.
Používám ho úspěšně při léčení a přesto jinak, než se mezi léčiteli doporučuje.
Vím, že se má používat tak, jak ho používám já.
A tak je to i v jiných případech.
Jedna má známá, která dělá regrese, mi řekla, že bych měla regresi podstoupit a že se mi vyjasní.
Jenže já jsem celkem proti těmto praktikám, aniž vím proč.
Možná to je podvědomá obava z toho, co bych se mohla dozvědět.
Řekla mi totiž, že jsem byla v minulém životě hodně zlá "čarodějnice", která připravila spoustu lidí o život.
Proto teď cítím neustále potřebu pomáhat lidem, abych to napravila.
Jenže ani to se mi nějak nezdá.
Tuším, že to je všechno trochu jinak.
Milá Wahl, možná jsem netrpělivá a měla bych si počkat, jestli se mám dozvědět svůj úkol nebo smysl mojí cesty.
Ale ten pocit, že tuším tvary toho, co je pod závojem přikryto a nemůžu ho nadzvednout, je fakt mučivý.
Často si říkám, že se znovu na všechno vykašlu a začnu žít tuctový život, protože tohle nikam nevede.
Jenže už to nějak nejde zvrátit.
Takový život by mě už ani netěšil.
Wahlgrenis, zkouším tedy tuto taktiku, kterou si možná zkracuji cestu.
Ale věřím tomu, že pokud nemám spěchat, řekneš mi to.
Pokud mi něco odkrýt můžeš, pak mi to odkryješ.
Samozřejmě, jen když si najdeš ve svém nabitém čase skulinku a podíváš se na můj problém.
Pokud ne, taky dobře.
Asi to tak má být.
Vím, že máš na svých stránkách návody, jak se spojit s jemnohmotným světem, s průvodci.
Já bych se ale potřebovala spojit sama se sebou a nějak mi to nejde.
Díky za to, že tu jsi.
Dáša 6.8.2006
Odpověď: Milá Dášo,
dobře znám Tvé pocity, které líčíš.
Taky jsem byla před časem před podobným uvažováním, jestli se vrátit do té šedé obyčejné formy života,
zapomenout na tuto cestu a tvářit se, že nic není, že to všechno byl jenom omyl.
To nejde.
Jakmile už jednou tušíš ty tvary pod závojem, jak krásně píšeš, pak se nemůžeš otočit jít pryč.
Ta cesta je už jednou daná.
Jenom poslouchej svůj vnitřní hlas, ten Tě povede dál.
Na kursy nechod, informace už si k TObě našly svůj průchod samy.
Bylo by to zbytečné a Ty to už moc dobře víš.
Přes regresi pro Tebe taky nyní cesta nevede.
Nemusíš podstupovat nic, co sama nevnímáš jako nejlepší.
Máš-li pocit, že regresi nepotřebuješ, nenut se do ní...
Pochopíš dobře všechny souvislosti kolem Tvého života i kolem poslání, ke kterému postupně docházíš.
Tohle je nyní nejdůležitější.
Potřebuješ se najít, jak píšeš v závěru.
Není to ale hledání jehly v kupce sena, jsi to pořád Ty.
Jen netušíš, jakým směrem by ses měla dát.
Určitě to bude směr pomoci druhým, oblast ezoterická, léčitelská.
Ostatně určité zkušenosti v této oblasti máš.
Nemusíš dělat to, co se někde píše nebo co někdo říká, naopak jednej podle svého srdce.
Vždyt tohle všechno dobře víš.
Tuším, že i tohle je informace, kterou jsem pouze vyslovila, ale Ty ji máš už dávno zpracovanou, už ji znáš.
Je to Tvoje cesta, nesnaž se uhýbat.
Stejně by si Tě našla, kdybys nyní na chvíli přestala s těmito informacemi pracovat.
Myslím, že bys neměla déle stát a čekat, co se bude dít.
Víš, kudy a jak, víš proč, hlavně nestůj a nečekej.
Tohle je poklad a ne každý se k němu dopracuje.
Ovšem také si rozmysli, jak hodláš s tímto pokladem naložit.
Nejsou to pytle zlata, to dobře víš.
© Wahlgrenis
07.08.2006
Milá Wahl,
děkuji za Tvou rychlou odpověď.
Abych pravdu řekla, asi jsem čekala něco konkrétnějšího, co by alespoň malinko poodhalilo to tajemné a zapomenuté.
Jenže na druhou stranu tě naprosto chápu.
Co taky v takovém případě říct?
Máš pravdu, že jsi vyslovila to, co vlastně dobře vím.
Asi jsem to chtěla potvrdit.
Docela mě štve, že v těchto věcech mám skoro vždycky pravdu a občas bych ráda, aby mi ji někdo vyvrátil.
Připadám si jako ten chytrolín, co všude byl, všechno zná... a není mi to pokaždé příjemné.
Uvádí mne to samu před sebou do rozpaků.
Milá Wahl, také si dovedu představit, jakou odpovědnost na sebe bereš,
když se angažuješ v životních příbězích lidí, kteří tě prosí o pomoc.
Vůbec ti to nezávidím.
Jsi opravdu statečné děvče a moc ti držím palce, abys nezažila v tomto směru pocit, že jsi někde šáhla vedle.
Myslím, že bruslíš na dost tenkém ledu a lidi občas nedokáží tvou oběť ocenit.
Dokáží být velice zlí.
Možná jsi to už zažila na vlastní kůži.
Ať při tobě stojí všechny síly Světla a dodávají ti odvahu a sílu k tvé práci pro ostatní.
Drž se!
Dáša 08.08.2006
