Mám z milování strach, nechci to tak
Otázka: Ahoj Wahl!
Tak ti znova píšu...
Ještě včera odpoledne jsem si říkala, že na svůj předchozí mejlík ani odpověď nepotřebuju,
že už všechno chápu a přeci mám tolerantního muže a tak...
ale už včera večer to bylo jinak, v noci jsme se zase pohádali,
skoro celou noc jsem nespala, on před chvílí odjel a já tu sedím,
tečou mi slzy po tváři a nevím, co dělat, na koho se obrátit, kdo by mi pomohl...
Wahl, se mnou se něco děje, pozoruju to už tak tři měsíce -
je mi mnohem hůř každý měsíc kolem menstruace, mám hrozné deprese a fyzické bolesti.
To by ale bylo to menší trápení... naprosto jsem ztratila jakýkoliv zájem o milování.
Vůbec nevím, s kým si o tom promluvit, protože se docela stydím o tom mluvit, nebyla jsem tak vychovaná...
a tahle víceméně anonymní forma je pro mě snesitelnější způsob prosby o pomoc.
Ráda se objímám, ale jakmile se přítel pokusí o něco víc, někdy se ve mě zvedne vlna vzteku, odporu, naprostý nezájem,
vůbec už se mi to nelíbí a hlavně když už k tomu dojde, tak vůbec nic necítím, ale vůbec...
vždycky to tak ale nebylo.
Na to, že jsme si říkali, jak se za rok vezmeme a zkusíme pak i miminko, je to docela špatný předpoklad.
Už si připadám, že jsem asi frigidní a jako žena porouchaná...
problém je v tom, že mé drahé polovičce to vůbec nestačí, on je hodně sexuálně zaměřený
a já cítím, jak na to, co s tím udělat (co se mnou udělat), docela často myslí, jak se snaží,
ale čím víc se snaží, tím je to horší... už to není spontánní, s láskou...
Z milování je sex a přitom nám to ani jednomu nepřínáší tolik jako dřív.
Wahl, já vím, že tohle je asi mimo rámec dotazů, které většinou řešíš,
ale já prostě nevím, na koho jiného se obrátit, kdo by mi mohl pomoc a vysvětlit, co se to děje a proč.
Možná to někomu přijde jako banální problém, ale není,
docela to dokáže změnit jinak hezký vztah mezi dvěma lidmi, pro slzy teď nevidím na klávesnici.
Wahl, kdybys našla chviličku a podívala se na mě, co se to děje, budu moc ráda.
Moc ti děkuju.
Adrien 29.7.2006
Ahoj Wahl!
Váhala jsem, jestli napsat, ale nedá mi to... nevím, jak tohle sama zvládat.
Dala jsem si jednu velikou pauzu, snažila se načerpat nové síly, nevykládám karty, nekreslím, snažím se poskládat sebe.
Přesto mi ve všem pořád jako velký vykřičník zaří problém, o kterém jsem ti psala v online konferenci o zdraví (dotaz č. 6).
Bylo to o mých potížích se záněty, jak v tom figuruje přítel -
Wahl, ono je to lepší, ale jen do té doby, než se spolu milujeme...
než jsem odjela na dovolenou, docela jsem se mu složila v náručí,
měla jsem najednou bolesti v břiše, rozbrečela jsem se,
proč já, proč se mi tohle musí pořád dokola dít a nechce to přestat -
protože už to došlo tak daleko, že jsem se doslova bála večera, jestli se nebude chtít milovat,
dokonce jsem měla stavy, že jsem až byla, vzteklá, jakmile se mě dotkl... docela smutné, že.
Teď je mi trochu líp, nějak už nemám strach mu říct, že to zrovna nejde,
ale stejně mě to trápí, jen jsem z toho unavená...
do toho se přidal ještě jeden zádrhel - přítel se mi v posledních dvou měsících mění před očima,
jako by se stylizoval do jiného člověka a sebe zavřel uvnitř - jestli víš, jak to myslím.
Začal výrazně víc kouřit (ví, že to nemám ráda, ale kouří i v mé přítomnosti)
a hlavně hodně pije (paradoxně je v těch chvílích neuvěřitelně láskyplný).
Řešila jsem to i s Auapé, prý má teď můj přítel těžké období
a je to zkouška, jestli při něm dokážu stát, jako kdysi stál on při mně.
Já se snažím - možná ne zcela dobře, ale určitě dle svého nejlepšího cítění!
Ale občas bych potřebovala oporu i já - když mi bylo ouvej, poslouchala jsem písničku, co ti posílám,
docela hodně vypovídá o tom, jak mi bylo...
Pořád mám pocit, že se motám v kruhu a něco mi uniká, něco podstatného.
Protože tyhle problémy u nás obou začaly, až když jsme začali být spolu -
máme se rádi, ale jako by nám určité věci nebyly dopřány.
Je to možné?
Měj se moc hezky, doufám, že si užíváš léto s rodinou.
Venku v přírodě je tak krásně!
Hezký den ti přeje
Adrien 27.7.2006
Odpověď: Milá Adrien,
přečetla jsem si pozorně nejen Tvůj mail, ale i dotaz v online konferenci.
Tam totiž je celá odpověď.
Všechno, co se jednou v našem životě odehraje, s námi jde dál.
Tys v minulém životě jako muž nebyla hodná na ženy, proto nyní zažíváš takové utrpení.
Tady je každá rada drahá...
Vím, jak ráda by sis přečetla, co by Ti pomohlo, ale tady toho moc není.
Přítel zřejmě svoji roli nedokáže unést.
Měl se transformocat skrz všechny ty ublížené dívky, ale je to nad jeho síly.
Víš dobře, že všechno v životě se odehrává podle jistého plánu, nic není náhodou.
Možná by Ti pomohlo, kdybys nějakou dobu žila úplně sama, kdyby sis nechala čas pro sebe, pochopila se.
Nemáš se ráda, potřebuješ se najít a odpustit sobě i světu kolem sebe.
Tohle je totiž to nejtěžší.
Zatím se v tom jenom plácáš a čekáš na nějakou změnu.
Ta ale sama přijít nemůže, i kdybys to chtěla sebevíc.
Chtěla bys Váš sex změnit zase zpátky na krásné milování, milování s láskou...
Ráda by sis vzala nějakou pilulku, po které by všechno zmizelo.
Taková pilulka pro Tebe ale není.
Zkus si ještě jednou přečíst svůj dotaz v online konferenci a také to, co máš od Auapé.
Je to vlastně shodné.
Začít budeš muset u sebe.
Vím, nyní brečíš, protože před sebou nevidíš žádné světýlko.
Jsi v tunelu. Ve tmě.
Z každé, i té nejčernější tmy se jednou narodí krásné ráno.
I dnešek se narodil ze včerejší tmy.
© Wahlgrenis
29.07.2006
Ahoj Wahlgrenis!
Četla jsem jsem si dneska odpověď na můj mejlík - děkuji za Tvůj čas.
Opravdu jsem doufala v nějakou radu,
ale chápu, že občas nám ty vyšší záměry zůstanou skryté, dokud si na to sami nepřijdeme.
Že nejde čekat, kam nás druzí otočí a pošlou, že si sami musíme vybrat svoje cestičky...
přesto jsem to musela zkusit.
Samozřejmě mě už také napadlo řešení "být sama", odejít, všechno si ujasnit -
ale spíš mi to přišlo jako útěk a trochu jako slabost opustit člověka, na kterém mi záleží, protože už nevím kudy kam...
stejně by mě to znova dostihlo - když ne s ním, tak s jiným (už jsem to kdysi zkusila).
Potřebuji k ujasnění tu konfrontaci ženské a mužské polarity, to už vím.
Předevčírem prohlásil, že ho mrzí, že neumí být "správný chlap".
Často (i teď se mi to stalo, "chybku" jsem opravila) v souvislosti s ním píšu u sloves koncovku "-la"
a v souvislosti se sebou "-l", jako bychom byli opačně muž a žena...
je to jen potvrzení toho, cos mi psala dříve.
Snažím se, vyzkoušela jsem už kdeco, ale asi na to jdu špatně...
opravdu momentálně nevidím žádný světlý bod, ale je pravda, že není stín bez slunce.
Takže třeba zase bude líp - nic než za víra mi totiž momentálně nezbývá.
Přesto Ti děkuji - i tak jsi mi dala směr:-)
Adrien 31.07.2006
