Mám všeho nechat a začít znovu?
Otázka: Předem mého dopisu by jsem Vás chtěla pozdravit a poděkovat za Vaše stránky, které moc ráda čtu.
Vždycky jsem si myslela, že mám v životě tolik štěstí jako nikdo.
Tak jsem se snažila svou energii rozdávat lidem v obchodě, pomocí úsměvů a snad i vlídného slova.
Nyní mám pocit, že mně energie dochází.
Lidi jen závidí a proto radši jedou nakupovat jinam.
Moc mě to mrzí, neboť jsem měla pocit, že to nedělám pro sebe, ale právě pro lidi.
A teď k tomu přibyly i dost velké problémy s manželem, které už nemám sílu řešit.
Mám všeho nechat a zkusit začít znovu, odstěhovat se, rozvést se a někde nabrat sílu, které jsem měla vždy na rozdávání?
Jestli si uděláte čas na můj problém,
moc vám děkuji.
Linia 5.7.2006
Odpověď: Milá Linio,
podobně laděných dopisů mi chodí obrovské množství...
Občas se v životě udělá uzlík, s kterým si nevíme rady.
Všechno, co dřív platilo a celkem fungovalo, je najednou nějak jinak.
Může se jednat o změnu práce, změnu partnera, odchod dětí z domova, smrt blízkých.
Velice často jsme stavěni před bariéru, před zeď, kterou musíme překonat, nebo obejít.
Záleží na každém, jak to zvládá a jaký způsob zvolí.
Také se může zdát, že ta zeď je k nezvládnutí, je příliš vysoká, příliš strmá, příliš hladká a lézt se po ní nedá.
Potom hledáme pomoc u přátel, kteří mají hřebíky, žebříky, zvedací plošinky, lana, horolezeckou výstroj...
Celkem se to pak dá zvládnout.
Není to samozřejmě zadarmo a je třeba vydat něco z nás, nabídnout odplatu, někdy to i bolí.
Ale zeď jsme zvládli, což je nejpodstatnější.
Píšeš, že podnikáš v obchodní činnosti.
V současné době, kdy jsme pod nadvládou hypermarketů a nejrůznějších obchodních center, to není dobrá cesta.
Individuální cesta nevede na vrchol, tato země byla prodána společnostem, kterým jde jen o jediné.
O vítězství na trhu.
Nezajímá je konečný spotřebitel ani jiné obchody, oni jsou dravé štiky, které všechno musí zlikvidovat.
Proto i za cenu nejrůznějších úhybných manévrů snižují ceny základních potravin (i jiného zboží), aby k nim přišli zákazníci.
Proto se může zjistit při kontrole obchodní inspekcí prošlé maso...
Ale to je jen to, na co upozorní televizní obrazovka.
O většině jiných praktik se nikdy nedozvíme.
Nejdůležitější je, že jim to funguje.
Nechci do toho vidět, nechci tady trávit čas.
Nevyhledávám tyto prostory s megaregály a megapokladnami, megakošíky a megaochrankou.
Je mi z toho smutno.
Samozřejmě že někdy mi nic jiného nezbude, ale neí to můj životní program.
Nesouhlasím s výstavbou nových obchodních center,
vadí mi zábor zelených ploch, které se mění v obrovská velkokapacitní parkoviště.
Tohle je směr, kterému já jsem hlas nedala.
Ani se mě na to neptali...
Nesouhlasím s tím, že nejsme, co jsme byli.
Ano, už slyším ty hlasy: všechno jde dopředu, nesmíme se ohlížet, všechno se vyvíjí, mohli bychom být ještě v jeskyních.
Nemůžeme se zastavit ve vývoji...
Jenomže kdo odhadne, jestli právě tohle je ten správný vývoj?
Stačilo jen pár let a tyto obludné objekty vyrostly po celé naší zemi jako houby po dešti.
A rostou další... Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu...
A nikdo se nás neptá, jestli je potřebujeme...
Je to smutné.
Hodně smutné.
Ztrácíme se v pralese obrovských, odlidštěných super- a hyper- objektů.
Zapomínáme, co jsme chtěli, protože tam je ten program, co potřebujeme.
Tam se dozvíme, co ještě nemáme a bez čeho nemůžeme žít, tam nám to jasně ukáží, šipka upozorní na nejlepší cenu.
Abychom to náhodou nepřehlédli.
V takové době je složité všechno...
Tedy všechno, co má mít nějakou vazbu na lidi.
Jestli jsi měla obchůdek, který jsi začínala právě tím, že jsi chtěla být lidem blíž,
nabídnout jim zboží, které potřebují, prohodit příjemné slovo, povzbudit...
Je to hezká myšlenka, ale do této doby se už nehodí.
Je to jako by přijel obrovský válec a všechno, co není hyper a super, rozválel.
Ale ne na placku, aby se pak dalo zvednout a otřepat se, ale úplně, maximálně, prostě zrušil, aby už nebylo nikdy nic.
Tak to je i s tím Tvým obchůdkem.
Rozhodně nejsi sama...
Jenže to je slabá útěcha, já vím.
Tví zákazníci podlehli tomu magnetickému kouzlu, které je táhne do supermarketů.
Chápou, že bez všech těch nabízených věcí už dál nemohou žít, proto tam pro ně všichni spěchají.
Nemohou přeci vystačit s cibulí a obyčejným tvarohem.
Bylo by krásné dělat něco pro lidi, kdyby tady takoví lidé byli.
Jenže nejsou.
Nějak zapomínají, co je smyslem života.
Už jsem kdysi tady psala o všech růžových a fialových naprosto zbytečných věcech, které ale každý kupuje.
Vypadá to, jako by už na celou naši zemi padl obrovský závoj, zatemnil všechny rozumně uvažující hlavy a nastal útlum.
Připadá mi to skoro jako novodobé temno.
Sice všechno září a jásá, navenek to zpívá, ale uvnitř je smutek a černota, špína, umělé řasy, nehty, prsa a úsměvy.
Nemá smysl bránit se a chtít po lidech, aby k Tobě do obchůdku chodili.
Zapomeň na ideály, je všechno jinak, udělej tlustou čáru a rozhodni se.
Největší paradox na tom je, že práci nabízejí právě ty hyper a super řetězce.
Ale to je ten nekonečný kolotoč, z kterého neumíme vystoupit.
Za pár barevných obrázků a několik mincí pak sedíme u pokladny nebo vybalujeme zboží do megaregálů.
Spolklo nás to.
Ale Ty ses ptala ještě na jiné věci.
Řešíš partnerskou krizi.
Připadáš si jako oběť a už to tak dál nechceš snášet.
Chtěla by ses osvobodit.
Ale ten člověk, kvůli kterému bys byla ochotna všechny mosty spálit, za to nestojí.
S manželem jste vedle sebe jako dva cizí lidé.
Byl mezi Vámi někdo třetí.
Ale i žárlivá lekce je lekce do života.
Měla jsi naivní představy, nyní se otočily proti Tobě.
Obchůdek, který zřejmě končí, je Tvým nastaveným zrcadlem.
Není to ale zastavení definitivní, brzy najdeš svůj směr, neboj se.
Jako by z neznáma se vyloupne žena, která Ti ukáže cestu.
Musíš si projít touto zkouškou ohněm, abys se sebou něco udělala, něco pochopila.
Změna prostoru tady není, žádný útěk od rodiny, ale spíš návrat k tradicím.
Jako bys svého muže najednou poznala v jiných souvislostech...
Máte pracovat na společném projektu, mluvte spolu, najděte si program, který oba bude bavit.
Pokus se ještě zpracovat úkol, pro který jsi na tuto cestu s tímto mužem vstoupila.
Bylo by předčasné utíkat.
© Wahlgrenis
05.07.2006
Zdravým Vás a moc Vám děkuji za odpověď.
Myslím, že lepší už to opravdu nebude.
Lidi nehledají krásu v přírodě, v člověku, ale v supermarketu.
Asi máte pravdu, že to nezměním, a věřte, že mě to štve.
Ještě jednou děkuji za odpověď i za Vaše stránky.
Linia 10.07.2006
