Záleží na úhlu pohledu...
Milá Wahlgrenis,
začátkem mého dopisu tě moc a moc zdravím.
Nevím, zda si na mě ještě vzpomínáš.
Jednou jsme se setkaly osobně v Praze.
Řešila jsem tehdy problém s mým drogově závislým přítelem.
Zúčastnila jsem se tvého projektu ohledně zvětšení poprsí.
Psala jsem ti také ohledně mého anděla Nicolase a přítelovo dvou andělů - strážců - duší - Alexe a Richarda.
Předpokládám, že se čím dál častěji setkáváš s tolika příběhy, že ten můj si už zřejmě nevybavíš.
Dnes jsem měla zvláštní pocit, že bych se ti měla připomenout, nevím z jakého důvodu právě dnes.
Když jsme se naposledy rozcházely, poslední věta, kterou jsi mi řekla, bylo: budu ráda, když o sobě dáš někdy vědět.
Vím, že hodně lidí tuhle větu používá jako frázi, prostě větu, kterou se loučí
a předem ví, že na dlouho, ale od tebe jsem jí tak necítila, snad proto mi zůstala uložená v mysli.
Strávila jsem na tvých stránkách pár hodin a nechci psát to, co čteš v každém mailu
- to, že jsi ohromná a tak moc dobrá a já vím, že jsi jen člověk, protože jsem tě na vlastní oči viděla,
a nikoli nadpřirozená bytost, přestože jsem o tom už mnohokrát pochybovala,
když jsem si říkala, že to co tvoříš, nemůže tvořit obyčejný člověk.
Wahlgrenis, poznala jsem tě a i po té delší pauze, kdy jsem tě neobtěžovala svými malichernými problémy,
mohu říct, že jsi pro mne člověk, na kterého nikdy nezapomenu.
Přestože jsem věděla - tedy věděla jaksi srdcem spoustu věcí, až teprve když jsem se dočetla na tvých stránkách,
že jsou to věci "normální", že nejsem jediná, kdo je tak má, tak až teprve potom se mi tak nějak ulevilo.
Nikdy nezapomenu, jak na startu ke změně poprsí jsem se v rámci přípravy měla naučit vizualizaci
a dívat se na svůj obličej v zrcadle, jak jsem se rozbrečela, když jsem najednou dohlédla až do duše
a ptala jsem se sebe sama, jestli jsem nebo nejsem hodný člověk.
Jak jsi mě učila pokoře, kdy já chtěla odpovědi ihned a ony jaksi nepřicházely,
kdy já chtěla všechno hned a při modlitbách jsem používala JÁ CHCI místo BYLO BY MOŽNÉ.
Díky tobě jsem strašně moc pochopila, ale přitom jsem vše už dávno věděla.
Nevím jak to říct, ale ty víš, jak to myslím.
V žádných knihách jsme se nic neučili a přesto víme vše, co tam je napsané, aniž bychom to kdy četli.
Je mi tak nějak smutno z toho světa, co je kolem nás.
Wahlgrenis, víš, že jsem si mockrát v zápalu bezmoci přála smrt,
teď vím, že zemřít nechci, že chci pomáhat lidem kolem sebe, nejen lidem ale i všemu co je kolem nás.
a ne že nevím jak, tak jako dřív, vím už jak, stačí jenom dobré slovo a úsměv, neumíš si představit, jak to funguje.
Lidi jsou smutní a zlí, ty se na ně usměješ a oni se za chvíli usmívaj taky.
A funguje pohled z očí do očí, Wahlgrenis, to je největší síla hned po pohledu ze srdce do srdce.
Jak už jsem ti na začátku psala, nevím, proč jsem se rozhodla ti napsat znovu a zrovna dnes,
vrátím se tedy ke svému příběhu, díky němuž jsem se s tebou seznámila.
Dnes už vím, že ty jsi mi pomohla jak nejvíc jsi mohla a že pomoc je hlavně v mých rukou
a v mém pohledu na celou situaci, záleží na ÚHLU POHLEDU.
Tedy můj přítel - bral drogy, současně se opíjel, přesto mě miloval, přesto mi ubližoval,
chtěla jsem mu pomoct, ze všech sil, všemi prostředky, až na hranici možného ...
Setkala jsem se s tebou, vše jsme probraly, máme pro náš vztah "souhlas" shůry, bdí nade mnou boží oko,
jsem pod ochranou, vše je tak, jak má být, naše problémy mělo vyřešit miminko - tehdy plánované dle výkladu na květen 2006.
Od té doby se stala spousta zlého, ale co je vlastně v životě zlé?
Vždyť vše zlé je vždy k něčemu dobré, každá věc má dvě strany, rub a líc, jak se říká.
Přítel se snažil abstinovat, řekla bych, že se situace zlepšila o takových 40 %, ale stále tam ty drogy i ten alkohol byly.
Loni v létě přítel jezdil na skútru bez řidičského oprávnění, nasbíral pár pokut,
až nakonec mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel.
Přesto řídil dál - dostávám se ke zlé a dobré stránce - porušoval zákon, avšak když jezdil tak ABSTINOVAL,
přemýšlela jsem, co je pro něj výhodnější a potažmo pro mne, samozřejmě mi vycházelo: ABSTINUJE, čert vem zákon.
Porušil zákaz a byl obviněn pro maření výkonu úředního rozhodnutí, skútr prodal a čekali jsme na rozhodnutí soudu.
Uběhli asi dva měsíce, které byly neúnosné, přítel byl v depresích a opět byl hodně na drogách a střídavě i na alkoholu.
Pak přišel soud, dostal 2 měsíce nepodmíněně za maření výkonu úředního rozhodnutí, nikdo to nečekal,
všichni se divili a moji rodiče najali advokáta, přítel nebyl nikdy v minulosti trestaný,
nikomu neublížil ani neudělal žádnou škodu, pouze řídil bez ŘP.
Další zlom, nástup do výkonu trestu byl za 14 dní.
Bylo to hrozných 14 dní plných zoufalství, nechtěl do vězení, bál se, co ho tam čeká,
co se stane tady, zda ho opustím, společnými silami jeho i mých rodičů
- podotýkám, že rodiče o jeho závislosti nevědí, se nám podařilo ho přesvědčit, aby nastoupil sám a dobrovolně.
Není to na rok, je to na 2 měsíce, říkali jsme mu, a já cítila něco zvláštního -
TAK TO MÁ BÝT, TO MU POMŮŽE, JE TO JEHO TREST, POTŘEBUJE VYROVNAT ÚČTY,
UBLIŽOVAL NÁM A MY MU JEHO ZLO VRÁTIT NEDOKÁZALI,
BUDE MÍT ČAS TAM PŘEMÝŠLET O TOM, CO JE V ŽIVOTĚ DŮLEŽITÉ,
O TOM, CO ŠPATNÉHO PROVÁDÍ NÁM ALE I SÁM SOBĚ.
Nastoupil, psal smutné dopisy, ale uvědomil si, jak žil a jak ubližoval, udělali mu testy na drogy, a byl v pořádku,
dokonce nebyl ani zařazený do drogové skupiny s protidrogovým režimem, vše zvládnul sám
- drogy mu nechyběly, neměl žádné deprese.
Na první návštěvě jsem všichni brečeli, vypadal tak hezky, vyprávěl, jak se stará o jednoho chudáka kluka tam,
že jeho táta doma týrá maminku a on ho utěšuje, že ten kluk chodí ve špinavých ponožkách,
tak že mu dal přítel jedny svoje a donutil ho, aby si šel ty svoje vyprat,
no ani rodiče ho nepoznávali, já si říkala, pro tohle s ním jsem, to jen drogy ho dělaj zlým.
Tenkrát jsem přijela domů, lehla jsem si na gauč a brečela dojetím a najednou ke mě přišli nadšený ALEX s RICHARDEM,
že by chtěli za světlem, že se už rozhodli, že jich není potřeba.
Zapálila jsem dvě tenounké červené svíčky a oběma jsem moc poděkovala,
moc jsem brečela ale takovým jakože štěstím, že tentokrát se z toho přítel dostane a bude konečně štastnej.
Zůstal mi jen Nicolas.
Dva měsíce uběhly a přítel se vrátil domů.
Měsíc byl skvělý a já děkovala bohu, prý byl jednou u psychologa a bavil se s ním o své závislosti a on mu řekl :
závislost je jako vosa, co vám sedne na ruku, necháte ji, aby vám dala žihadlo a pak se budete škrábat
anebo jí odeženete, aby vás raději vůbec nepíchla?
Tohle mi opakoval pořád dokola a já byla šťastná, přestože jsem měla stejně strach, co kdyby náhodou zase se to stalo.
Po měsíci to přišlo, přišla jsem domů z práce a poznala jsem to na něm, zhroutil se mi celý svět.
Nekřičela jsem, neměla jsem už sílu, on to viděl, lhal mi, že je bez toho, ale já to viděla v jeho očích.
Stala se další věc a to, že zákaz řízení mu přišel v době,
kdy mu ještě nevypršela podmínka za výtržnictví, o kterém jsme nikdo z rodiny nevěděli.
Četla jsem ten spis.
Jel na kole, bylo to v době, kdy jsem od něj odešla před 2 roky, a pod kola mu vběhli starší kluci - 16 let -
on přepadl přes řidítka, vstal a chtěl jet dál, ale oni směrem na něj pronesli nějaké posměšky,
dal tomu klukovi pěstí, nic se mu nestalo, jen se prostě poprali, ale šel okolo šéf policajtů a ten rozjel celý příběh.
Ten chlapec se nechal vyšetřit v nemocnici a byl v pořádku,
vypověděl do spisu, že vše je v pohodě, že to byla jen rvačka, bohužel přítel dostal podmínku tehdy na 2 roky.
nikomu nic neřekl, protože já v té době byla u rodičů, on začal chodit kvůli mně, abych se k němu vrátila, do práce,
nechtěl aby to nikdo z nás věděl, proti rozsudku nepodal odvolání,
vše tedy bylo odsouzeno pouze na základě výpovědi toho policisty.
Byla jsem u 3 nezávislých na sobě advokátů a ti jednohlasně doporučili podat trestní oznámení na toho policistu,
pro křivou výpověď, jelikož do spisu vypovídalo asi 5 osob a všichni se shodli, že o nic nešlo,
kdežto ten policista v tom viděl agresivní útok,
bohužel či bohudík ???? napsala jsem žádost o milost prezidentovi na radu advokáta,
řekl, že by to mohlo vyjít, protože pokud normální soudný člověk přečte spis, je to celé nesmysl
a policajt zřejmě jen potřeboval vyřešený případ.
Ve chvíli kdy jsem se to dozvěděla, slyšela jsem:
OBSTOJÍ VE ZKOUŠCE ABSTINOVAT A VÉST ŘÁDNÝ ŽIVOT TAK JAK SE PŘEDSEVZAL,
ZŮSTANE SVOBODNÝ A POVEDE SE MU, NEOBSTOJÍ VE ZKOUŠCE A VRÁTÍ SE KE STARÉMU ZPŮSOBU ŽIVOTA,
BUDE PYKAT ZNOVU, DO TÉ DOBY DOKUD CELÁ JEHO MYSL SE NEOSVOBODÍ OD ZLA
KTERÉ SEBOU PŘINÁŠEJÍ DROGY A ALKOHOL.
Příteli jsem to řekla, říkal že obstojí, bohužel NEOBSTÁL.
Podali jsme odvolání k vrchnímu soudu, u prezidenta máme milost, čekáme.
Přítel dělá, že drogy nebere, ale vím že bere, je na mě hodný, omezil téměř úplně alkohol.
Já si slíbila, že pokud, až se vrátí, neobstojí, odejdu od něj, nechci plácat energií na něco takového a pořád se trápit,
chci žít ! chci pomáhat druhým ! těm kteří si mé pomoci budou vážit !
ALE JE TO OPRAVDU TAK ?
MÁ CENU OPRAVDU JEN POMOC KTERÉ SI OSTATNÍ VÁŽÍ ?
NEMÁ CENU POMÁHAT LIDEM KTEŘÍ O POMOC NESTOJÍ ?
WAHLGRENIS JAK TO JE ?
Mně prostě pořád vychází, že pomoc je každá pomoc v kritické situaci ....
Jsem ve slepé uličce.
Dala jsem si další slib, podle toho, jak dopadne odvolání - pokud dostane 8 měsíců - počkám na něj
a budu se věnovat mezitím svým blízkým a sama sobě,
pokud dostane milost, chci aby ZAČAL ŽÍT NORMÁLNĚ - nikoli podle mě, ale pouze bez drog a alkoholu.
Řekla jsem mu už mnohokrát, miluju tě tak moc, že bych byla štastná i kdybych tě viděla štastnýho s jinou holkou.
To je síla, viď.
Čím dál víc bych také chtěla miminko ale Wahlgrenis miminko k nám nemůže, protože spolu nespíme,
mazlíme se, děláme vše kromě styku, mám strach a nevím proč, jako by ještě nebylo rozhodnuto.
moc se tím trápím, protože miminko chci.
ale mám strach, že 2 miminka jsem odmítla, že na mě už žádné nezbylo.
že jsem svou šanci propásla.
nevím, jestli je to normální, nemít po 10 letech už skoro rok pohlavní styk.
než nastoupil do vězení, nechtěla jsem s ním spát, protože jsem měla odpor k tomu, že bere drogy,
teď, co se vrátil, mazlíme se asi jednou týdně, proběhne vše kromě styku, a oba jsme spokojení,
přesto cítím, že někde je chyba.
Hodně času tráví s kamarády, chodí teď hodně na ryby, už jsem přemýšlela, jestli není gay?
Wahlgrenis jsem moc zvědavá jak tenhle můj příběh nakonec dopadne.
Od Nicolase jen slyším NEBOJ SE, CHRÁNÍM TĚ, VŠE JE TAK JAK MÁ BÝT, VŠE BUDE DOBRÉ. JSEM S TEBOU.
Tak se snažím mu věřit.
Posílám ti spoustu lásky a energie, mám tě ráda.
Chtěla bych, abys věděla, že se teď na tebe usmívám a dívám se ti přímo do očí !
Děkuji za vše
Leona
(Budu ráda, když od tebe dostanu alespoň krátké potvrzení, žes můj mail dostala a přečetla - ach jo , zase něco CHCI ...)
Odpověď: Milá Leono,
napsala jsi úžasný mail.
Skláním se před Tvou krásnou duší, vidím, že jsi od chvíle, kdy jsme se spolu viděly, ušla obrovský kus cesty.
Nemysli si, že nevím, o koho jde a teď jen tak uměle k sobě skládám slůvka, abys měla co číst.
Příběhy, které s lidmi při osobních setkáních zažívám, se zapomenout nedají.
To je úplně jiná energie než při čtení skrz monitor.
Nejsou to "jen" písmenka, navíc vnímám energii, ale vidím mnohem víc.
Hlavně oči, skrz které promlouvá duše, ovšem chce-li promlouvat.
Vím přesně, kde jsme spolu seděly, bylo to pod úrovní povrchu, zdi byly barevně rozzářené,
a možná si vzpomeneš na můj příběh, který se váže k tomuto prostoru a ke zpěvákovi, co si lakuje nehty na žluto.
Přijela jsi tuším s maminkou a ještě jednou dívkou, snad kamarádkou, autem, které jste zaparkovaly nedaleko.
Během našeho povídání ty dvě jely do Kotvy a byla zima, vrátily se docela dost promrzlé.
Je to málo? Nebo dost?
Tohle není otázka, ale jen chci, abys věděla, že paměť mám.
Nemáš to jednoduché, ale dala ses po té cestě, kde nerostou růže, ale bodláčí.
I když by to na té s růžemi bylo jistě jednodušší...
Zvolila sis sama.
Líbí se mi, jak si krásné svůj příběh rozebíráš, jak si na položené otázky odpovídáš.
Všechno máš logicky srovnané a jasně víš, kam se budou Tvé další kroky ubírat.
Svého přítele miluješ a jsi ochotna udělat všechno, abys byla s ním.
Mezi vámi je karmická vazba, těžko bys před ní utíkala.
Přijmi svého přítele takového, jaký je.
On má šanci zbavit se své závislosti, to jsme si už říkaly.
Dítě je tady pořád, čeká na svou chvíli.
Ovšem vypadá to, že tady pro něho není v tuto chvíli prostor, jako by bylo přednější něco jiného.
Ale máte si oba brzy uvědomit, že tento program, jakoby podivný, nemá pro Váš budoucí život význam.
Miminko sleduje, jak řešíte pořád dokola nějaké zcela nepodstatní věci.
Nechápe, co by mělo být důležitější, než je ono...
Je to holčička, ale hodně hodně zvažuje, má-li k Vám přijít.
Nemyslím si, že by byl Tvůj přítel gay, možná se tak chová právě proto, že teď není pro Vaše miminko ten správný čas.
Možná právě tato budoucí dušička se tímto způsobem brání.
Jak jinak to může dělat?
Jsi silná, abys to všechno zvládla, a já jsem opravdu ráda, že jsem se mohla maloučko dotknout Tvého života.
© Wahlgrenis
27.06.2006
Milá Wahlgrenis moje,
děkuji ti moc.
uvnitř jsem věděla, žes nezapomněla.
já na to setkání také nikdy nezapomenu.
měj se hezky a bud se mnou prosím.
Leona 27.6.2006
Milá Wahlgrenis,
dlouho jsem nepsala, ale jsem na tom stále stejně....
Nejméně jednou denně jsem na tvých stránkách a mám tě pořád stejně ráda
a pořád vidím tvé krásné oči, které dohlédnou až na dno duše.
Myslím, že jsi také na mne nezapomněla...
Viděly jsme se na víkendu v Prachaticích, když jsem tam byla, zrovna mi vykradli hospodu,
říkala jsi, že v té hospodě je špatná energie.
Tak jsem se nedávno dozvěděla, že tam kdysi býval pohřební ústav!
Ale dnes píšu hlavně Leoně, protože mi to prostě nedá, abych nereagovala na její dopis.
Přesně vím, jak se cítí, protože jsem něco podobného prožila,
nevím jaké drogy bere její přítel, ale má dcera si píchala HEROIN!
Myslím, že úplně nejdůležitější bylo dcery rozhodnutí, že s tím chce skončit.....
Když mi řekla, že bere drogy (JÁ TO NEPOZNALA!!!!!!!!!), myslela jsem, že umřu.
Celou noc jsme spolu probrečely.
Myslím, že jsem měla štěstí v neštěstí, odvezla jsem ji na rok (se mnou) na statek mého tehdejšího přítele.
Zkrátka úplně pryč z prostředí, kde drogy brala.
Vše jsem podřídila jí, byla sem stále s ní...
Neustále jí dávala najevo, jak ji miluji....
Přesto na tom byla dost špatně.... chtěla se zabít... neviděla budoucnost.....
ANI JÁ NE!!!
RVALO MI TO SRDCE....
Byl to asi nejhorší rok v mém životě....
Na jaře to bylo osm let, co je dcera čistá...
Dodělává bakalářskou práci a je přijatá na magisterské studium, jsem na ni pyšná, je to silná osobnost.
Proto ti chci říct, milá Leono, že to jde,
ale mám strach, že tvůj přítel ještě nechce s tím skončit, anebo to prostě nezvládá ve stejném prostředí.
Vím, jak je mu, ale hlavně vím, JAK JE TOBĚ.
Když jsem četla tvůj mail, brečela jsem...........
Teď se mi klepou ruce, protože nevím, jak ti dát najevo podporu, ale věř, že jsem s tebou a budu na tebe myslet..
Posílám ti spoustu sil a lásky, protože to vše budeš potřebovat.
Tobě, Wahlgrenis, také posílám spoustu lásky, jsi zkrátka jedinečná, mám tě ráda.
Jiřina 27.6.2006
Milá Wahlgrenis a milá Leono,
dnes jsem si 2 x přečetla Vaše dopisy a nedá mi to, musím reagovat.
Mám za sebou 18-ti letou zkušenost se zachraňováním podobně postiženého člověka, jako je přítel Leony.
Také mám pocit, že náš vztah je osudový
(od dětství mně přitahoval jeden vyhraněný typ, až jsem ho našla a prožila s ním VELKOU LÁSKU,
kterou jsme v minulém životě spolu prožít nemohli, která byla pro nás tehdy zakázaná).
Od samého začátku řešíme stejné problémy jako řeší Leona se svým přítelem, u nás to nejsou drogy ale "jen" alkohol.
Byly roky, kdy byl muž "v normě", narodily se nám dvě děti, byli jsme docela šťastní ....
Před dvěma lety se něco přihodilo a manžel začal od problémů utíkat k pití
a mě jeho zachraňování už začíná stát zdraví - psychické i fyzické.
Mám ho ráda, hrozně mě bolí dívat se, jak se ničí, také bych chtěla slyšet, že máme ještě šanci ....
Ještě před půl rokem se mi zdávalo, že pluju uprostřed rozbouřené řeky na lodi, co se pomalu potápí
a k oboum břehům je stejně daleko ....
Dnes už se mi zdávají klidné sny, cítím pevnou půdu pod nohama, ale jak to dopadne s námi, nevím.
Ale když čtu dopis Leony, myslím, že bychom obě dvě měly odložit růžové brýle a energii,
kterou věnujeme řešení problémů našich partnerů, využít na záchranu nás samotných.
Čas a prostor jsou přece relativní a osudovost vztahu nezávisí na jeho délce,
ale na intenzitě a LÁSKA, kterou cítíme, ta se přece nikam neztratí ....
Leono, přeji Ti moc síly, mysli víc na sebe a zachraň se!
Anna 28.6.2006
Milá Wahlgrenis,
moc mě potěšilo, že se můj dopis objevil na Tvých stránkách.
Chtěla bych ještě něco dodat:
Myslím si, že náš osud je jako omalovánka, obrysy jsou dané, ale záleží jen na nás samotných jakými barvami ji budeme vybarvovat.
Pomáhat druhým je krásné poslání a výborným příkladem všem pomáhajícím by měla být matka Tereza.
Řekla: "Když budu mít tři mince, tak za jednu si koupím něco k jídlu, za druhou květinu pro radost a třetí věnuji potřebným."
Z toho vyplývá, že každý pomáhající musí přesně tak hospodařit se svojí energií
- třetinu použít na obnovu svých sil, třetinu na udělání radosti sobě a třetinu dát druhým.
Ne víc než TŘETINU.
V životě je důležitá rovnováha a jen ten, co má dost svých sil, může opravdu pomoci ostatním.
Je třeba také říct, že tím, že některým lidem moc pomáháme, jenom oddalujeme jejich pád na DNO
a oni pak přicházejí o možnost se od toho DNA odrazit.
Že tím, že na jejich záchranu vydáváme své síly, oni tak méně používají svoji sílu a tím slábnou.
Tak, radit bych uměla dobře, teď se jenom svými radami řídit.
Asi si to budu muset po sobě 100x přečíst a 100x si to zopakovat.
Je strašně těžké přestat být TRPITELKOU a stát se ŠT"ASTNOU ŽENOU.
Možná by to chtělo založit klub - Klub Anonymních Trpitelek - zkratka KAT - to něco naznačuje - jsme sami sobě katy ....
Ahoj, jmenuji se Anna a jsem TRPITELKA 29.6.2006
Milá Wahlgrenis a milé čtenářky těchto nádherných stránek,
prosím Vás o radu.
Už jsem před Vámi odkryla své trápení, jsem Anna ze "Záleží na úhlu pohledu ..." .
Trápí mě, že můj muž a souputník na cestě životem (životy) úplně propadl alkoholu.
Bolí mě obrázek, který nakreslil před lety můj syn - čtyři lidé - š"ťastná rodina - obklopeni spoustou srdíček....
Chci, aby to zase byla pravda.
Co má člověk dělat, když něco jiného mu říká rozum a něco jiného srdce?
V mém srdci totiž žije jedna šíleně naivní holčička, co věří na zázraky a na pohádky se šťastným koncem.
Vytáhněte, prosím svoje kyvadélka, svoje pastelky a poraďte mi.
Moc děkuji a přeji všem, at" se na Vás sluníčko usmívá.
Wahlgrenis, děkuji, že jsi.
Anna 11.6.2006
Mila Wahl.....
procitam tyto stranky a vzdy najdu neco zajimaveho a mam pocit ze bych k tomu -ci onomu neco rada napsala....
je tady tolik pribehu-cizich a pritom tak podobnych
a ja z nich citim stejnou bolest,kterou jsem prozivala nebo prozivam........
mam pocit-potrebu...napsat temto lidem,rici jim prostrednictvim techto stranek ze nejsou sami a ze ROZUMIM jejich bolesti.......
Rada bych napsala neco k clanku ZALEZI NA UHLU POHLEDU....
i kdyz je to starsiho data,ale snad lide brouzdaji a ctou a ctou ......
a prichazeji novi lide s podobnymi problemy.......DEKUJI.
Tak tedy..........
mili lide tady,co jste se sverili sem.......
vim jaka je to bolest,kdyz nekdo blizky bere drogy nebo se upiji v alkoholu......
nikdy nezapomenu na ten strach,uzkost a bezmocnost.....pocit beznadeje.......
clovek by chtel pomoci,udelal by cokoliv pri zachrane milovane osoby,
ale zapomina pritom, ze hlavne musi CHTIT ta osoba co bere drogy nebo uziva alkohol.........
Muj bratr bral heroin,pichal si velke davky...........
prisel o zenu i dceru,praci,domov......
zustal na ulici jako bezdomovec,prespaval v utulcich.
Ublizoval nam i jinym lidem......kradl i se prodaval,jen aby mel na drogu.
Srdce mi puka,kdyz si na to vsechno vzpomenu..........
rikavala jsem si,copak nevidi jak ublizuje dceri,mamince,sobe.............
jak muze lhat-nam primo do oci a nevidi ze ho mame radi ze mu chceme pomoci?
Ze mu vubec nezalezi na nikom-na blizkych lidech,na zivote?
Ano je to tak.............
takovy clovek musi nejdrive chtit uverit v navrat,najit v sobe tu silu chtit,
naucit se znovu si vazit sam sebe a zivota a mit RAD ZIVOT a radovat se z malickosti.........
a na to musi prijit sam,v tom mu nepomuze nikdo.....
Podpora blizkych a laska a ze tu jsme-to ano.
Povzbudi to,ale tu cestu a pochopeni si takovy clovek musi najit sam.
Ted uz chapu,prisla jsem na to,ze at bychom se snazili sebevic,nic nemohlo meho bratra zachranit....
jen on sam sebe mohl,to procitnuti a jeho VIRA........
Vybral si jinou cestu a udelal se sebou velky pokrok,jsem za neho stastna i kdyz ten strach ve mne uz asi zustane......
co kdyby zase jednou?
Ale vim ,ze to neovlivnim ani nezmenim,je to jeho volba a jeho zivot.............
tak jen chci, aby vedel-ze mu fandime a ma u nas dvere kdykoliv otevrene.....
prosim za neho andilky,at ho ochranuji na jeho ceste zivotem........
Casto cte v knize ANONYMNI ALKOHOLIK mluvi se tam o 12 stepech,
tato kniha pro neho hodne znamena a casto mi rika -
ze si mysli ze neni - nebo nemusela by byt urcena jen pro zavisle na drogach a alkoholu,
ale ze by byla dobra pro kazdeho cloveka na tomto svete.
Dnes uz to budou pomalu tri roky,co je muj bratr cisty a buduje si pomaloucku svou novou cestu -
nema to lehke,tak jako kazdy clovek,ktery si tim prosel........a tak vsem drzim palce.
Prala bych vsem nestastnym lidem,aby neztraceli viru.....
protoze ted uz vim,ze vsechno je mozne.
Marthena 10.01.2007
