Prosím o pomoc s Christinkou
Otázka: Milá Wahlgrenis,
Již nějakou dobu si čtu horoskopy na Tvých webových stránkách.
Cítím k Tobě úctu a vážím si Tvých názorů.
Ráda bych Tě požádala o pomoc s mojí dcerou Christinkou.
Narodila se v roce 2001.
Bydlíme s mým otcem ve společném bytě, otec dcerky žije trvale v Austrálii, ale jsme v pravidelném kontaktu.
Myslím, že ji má rád, myslí na ni a rád by byl s ní, ale miluje ji jinak než já.
Ne hůř nebo líp, má k ní jiný, hezký vztah, který ona vnímá.
Nedávno u ní byl diagnostikován deficit imunitního systému (nedostatek T-lymfocytů a jejich omezená funkčnost).
Poslední rok byla často nemocná, poslední nachlazení skončilo až zápalem plic.
Tuším, že vše souvisí se vším a její psychická a emocionální pohoda nebo nepohoda se odráží ve fyzickém stavu.
Ale nevím, co jí chybí.
Včera (8. 6. 2006) jsem s ní byla u paní kinezioložky na doporučení známé
a ta mi řekla, že je potřeba upravit její režim, převézt na ni odpovědnost za své věci,
rozvíjet zapojení obou hemisfér (je to trochu neklidné, někdy až hyperaktivní dítě)
a dávat jí podněty ve formě např. povídání o obrázcích, které podnítí její zvídavost a rozvoj slovní zásoby.
Snažím se najít optimální denní režim tak, abych ji co nejvíce rozvíjela a nebránila ve vývoji
a na druhou stranu jejímu životu dala určitý řád a systém, ale zatím se mi to moc nedaří.
Něco mi říká, že když na to nepřijdu a něco s tím neudělám, tak mi odejde a já s ní
a je pravda, že cítím, že ze mě začíná odcházet energie a cítím se velmi unavená.
Moje máma už zemřela v 2004, byla u ní diagnostikována lehčí forma schizofrenie
a ve svých údajně nemocí vyvolaných stavech komunikovala s „bohy“ a plnila jejich příkazy.
V mládí ve mně její stavy vyvolávaly úzkost, lítost, pláč a hněv, bála jsem se jí
a nedokázala její zoufalství, nerozhodnost a divné oči pochopit.
Když jsem byla starší, začala jsem si s ní v jejích stavech povídat, hodně mě to vysilovalo,
bylo mi jí strašně líto, jak trpí, ale nevěděla jsem, jak jí mám pomoci.
Častokrát jsem si přála, aby raději netrpěla a odešla z tohoto světa, když jí nemůžu pomoci.
Říkala mi věci, které jsem nechápala a které mě zraňovaly.
Ráda bych Tě poprosila, zda-li bys mi nemohla sdělit, jakým směrem se vydat, aby mi Christinka neodešla,
jestli je indigové dítě a jestli se někdy dočká bratříčka nebo sestřičky, které si přeje mít.
Za jakoukoli odpověď Ti děkuji a přeji Ti klid, energii a harmonii v duši.
Evloa 9.6.2006
Odpověď: Milý Evloo,
Tvoje dcerka to s příchodem na tento svět nemá vůbec jednoduché.
Prožila si už v minulosti složitý příběh, z něho by si měla vzít k srdci, že žárlivost do života nepatří.
Zatím to nechápe a možná právě proto chce na sebe upnout veškerou pozornost.
To se stává i nemocí.
Jak jinak než tím, že kolem sebe jako loutky poskládá všechny její blízké a baví se, jak s každým jejím povzdechem skáčou?
Ona to ale takto řeší podvědomě, nesmíte se na ni zlobit.
Časem by do její blízkosti měl přijít bratříček, na to se ostatně také ptáš.
Ten by jí měl tyto hodnoty k lidem kolem sebe srovnat.
Ale nemáte se ptát na čas, kdy to bude.
Přijde v pravou chvíli.
Ona patří mezi indigové děti, spolu s ní přichází jisté poselství.
Má ho sdělovat světu, ale nebude všemi hned pochopena.
Jako by ochrana do budoucna nad ní nebyla.
Bude to jistý vyšší soud, něco, co dosud platilo, se rozsype jako domeček z karet.
Najednou dojde k bodu obratu, k zastavení, otevře se jí její vědomí.
S její nemocí to nebudete mít vůbec jednoduché, ona je nyní jaksi v pasti, měla by brát léky.
Teprve časem, po té dramatické chvíli, kdy se najednou objeví s novými informacemi, léky potřebovat nebude.
Zní to hodně podivně, ale její další vývoj bude z hlediska duše naprosto v pořádku.
Připadá mi to, že nazraje k nějakému druhu odměny, který přijde právě ve zlepšení zdraví.
Když jsem si vykreslila její magický ornament z celého jména a data narození, je zřejmé, že to tak souhlasí.
Její životní dráha, která má v sobě obrovský náboj, je najednou dramaticky zastavena.
To zastavení vychází z minulosti, jako by se teprve nyní všechno sečetlo a došlo k účtování.
Ale její vnitřní síla je natolik mocná, že se nucenému uzemnění ubrání a půjde si dál ve svém směru.
Dokonce ani nikdo jiný z rodiny nebo blízkých lidí nemá šanci ji z její cesty stáhnout.
Bude sice v jeden okamžik zvažovat, jestli je dobré jít právě tudy, kudy se rozhodla, ale na zem určitě nespadne.
© Wahlgrenis
10.06.2006
Milá Wahlgrenis,
Děkuji Ti za radu a za informace.
Některé věci v nich mi zůstávají utajeny, ale cítím, že je to tak správně.
Zlobívala jsem se na ní proto, že si dělala, co chtěla, a šla si už od peřinky svojí cestou.
Myslela jsem si dříve, že jsou to rozmary dítěte, že se z toho vývojem dostane, ale ty výkyvy přetrvávají.
S přestávkami jsem o ní přemýšlela a zjišťovala, co po mně vlastně chce,
než jsem přišla na to, že ji zajímají vztahy mezi lidmi, tedy vztahy mezi dětmi a jí,
vztahy mezi mužem a ženou a také v určité formě vztahy související s hlídáním pořádku a určitých pravidel
(ptá se na policii, co dělají, jak chrání majetek, jestli sanitka odveze "figuranta" do nemocnice apod.).
O bratříčkovi mluví a také mluví o tátovi.
Ale jsou to útržky a vždycky o nich mluví hezky a jako by věděla něco víc.
Ptala jsem se jí na to (bylo to hloupé, ale nemohla jsem si pomoci), ale nikdy mi víc neřekla.
Teď jsem se přestala ptát, všechno má svůj čas a nemá smysl někam spěchat.
Léky bere (XXXXXXXX, český patent, sušené prasečí bílé krvinky,
které mají za úkol nastartovat její imunitní systém a předat jejím bílým krvinkám informaci o tom,
jak se účinně bránit infekci, a "nebýt líné" a také XXXXXXX na alergický kašel).
Také rehabilituje (pravidelně cvičí dýchací cvičení)
a chystáme se zařadit do systému i cvičení, které nám doporučila paní kinezioložka
na zlepšení její soustředěnosti a koordinaci fungování pravé a levé hemisféry.
Její nemoci se nebojím, vím, že to zvládne, i když může mít problémy nebo zažijeme nejednu pernou chvilku.
Má v sobě hodně energie a někdy je jak "králíček Duracel" - neunavitelná.
Ale má v sobě něco, co ostatní nutí přemýšlet, ptát se a být sám k sobě upřímný.
Ještě jednou Ti děkuji, přeji Ti vše dobré a hodně dobrých lidí/ pozitivní energie kolem sebe,
Evloa 13.6.2006
Ahoj Evloo,
tvůj příběh mě zaujal a donutil vzít do ruky tužku a malovat.
U tvojí holčičky se mi nevykreslily žádné vážnější zdravotní potíže, snad jen malinko energetický problém na tenkém střevu.
I auru má krásně čistou, bez děr.
První až šestou čakru má krásně srovnanou a vyrovnanou a má nádherně a hodně otevřenou 7. čakru.
Když jsem kreslila barevnou auru, tak energeticky je naprosto v pořádku, není tam žádný další problém
a modrá barva - duchovno v mojí kresbě - to má na obrovské výši.
Je to vzácná dušička s určitě velkými schopnostmi do budoucna, co si zaslouží být opečovávána.
Irenka 14.6.2006
Ahoj Irenko,
cítila jsem hned od narození, že je zvláštní a jiná.
Koupila jsem si knížku o indigových dětech a většina z informací, které jsou tam napsány, na ni sedí.
Dokonce po mně chtěla, abych jí z ní četla.
Mám někdy pocit, že mě zkouší, že mě žene na hranice mých schopností a budí ze mě reakci a podle ní pak jedná.
Také jsem zjistila, že se chová nezvladatelně nebo schválně nevychovaně,
když ze mě chce vybudit upřímnou reakci nebo chce, abych si něco uvědomila.
Začíná se trochu měnit, jako by dospívá a buduje si kolem systém podle svých pravidel.
Začínám s ní měnit pohled na svět a svoje hodnoty.
Jako by mě nutila být sama sebou.
Když je se mnou, tak se chová jinak, klidněji než když je s mým tátou.
S mým tátou je dítě, holčička taková, jakou ji chce mít,
se mnou je vážnější a začíná se mě ptát na věci, které mě občas překvapí.
Irenko, ono je to složitější, cítila jsem a cítím, že se potřebuji změnit já, že mě něco brzdí.
Trvá mi to, ale snad jsem na té správné cestě.
Chce pořád, ať jí povídám o dětství a o tom, jak jsem chodila do školky.
Říká mi i další věci, ale já jsem teď tak zmatená a mám v hlavě chaos, že zapomínám a ztrácím některé vzpomínky.
Nevím, co se to se mnou děje, začínám se měnit.
Začínají mi od přátel přicházet informace, které by jí měly asi pomáhat.
Také mi říká o nemocných dětech z okolí a čeká, co já na to.
Komunikace s ní je velmi křehká, ale snažím se k ní být maximálně upřímná a říkat jí svůj názor s vysvětlením.
Někdy ho uzná a komentuje, jindy si strčí prst do pusy a nemluví se mnou.
Evloa 08.07.2006
