Proč učitel, který VĚDĚL a UMĚL, musí odejít?
Otázka: Ahoj krásná Wahl,
moc Tě zdravím a věřím, že se máš báječně.
Ale proč se na Tebe dneska obracím?
Měla jsem ve škole výborného vyučujícího, který VĚDĚL a UMĚL.
Znal svůj dar a ten rozvíjel.
Ano, byl nejlepší a mnoha kolegům to vadilo.
Nikdo to nemusel říkat, bylo to cítit.
Možná cítili, že na něj opravdu nemají, stejně jako někteří studenti.
Došlo k určitým osobním bojům a tento učitel - jinak chlouba pracoviště - byl napadnut, údajně onemocněl a chce odejít.
Ono taky, komu by se chtělo pracovat, když Vám kolegové vraží dýky do zad.
Jenže, on byl jediný, kdo nás něco NAUČIL.
Nás, studenty.
On tu byl pro nás, uměl to a bavilo ho to.
Já u něj mám již všechno hotové, ale je mi líto spíš těch, kteří přijdou po mně.
Napadlo mě, ze srdce poprosit, aby se vrátil.
Kvůli nám, studentům.
My ho máme opravdu rádi.
Jenže pak mě napadlo, aby z toho zase neonemocněl.
Proto Ti píši, jestli by bylo vhodné pro něj, abych ho o něco takového vůbec žádala.
A ono to tak trochu souvisí s tím, že to není poprvé, kdy jsem si všimla, že když někdo VÍ a UMÍ, tak moc okolí vadí.
Sama to znáš...
Proč to tak je?
Proč ti schopní, od kterých se můžeme učit, tak moc vadí těm, kteří toho moc neumí?
A existuje nějaká rada, anebo je lepší, aby zabalili svých pět švestek a šli o dům dál?
Pa
Renča 28.5.2006
Odpověď: Milá Renčo,
ten, kdo ví a umí..., má problém s ostatními, kteří to mají jinak.
S tím se nedá nic dělat.
Vymykat se z řady, ze zástupů, mít jiný směr a ideály, to je dnes nepřijatelné.
Vyžaduje to skutečně silného jedince, který by dokázal jít přes překážky dál.
Opravdu je jednodušší přestat bojovat, stáhnout svá doširoka roztažená křídla a snést se zpět na tvrdou zem.
Někdy to bývá kruté, bolí to.
Tohle je proces zrání, při kterém dochází ke konfrontaci s okolím.
Buď se může přizpůsobit, nebo dojde k tomu procesu výměny lidí.
To je druhá cesta.
Odejde jinam, kde k němu bude kolektiv tolerantnější.
Anebo dojde k tomu, že nemůže mít kolem sebe vůbec nikoho.
Pak se teprve dějí věci...
Žijeme totiž v divné době...
Každý jsme občas tlačeni do kouta.
Každý se můžeme bít za své názory, ale jen ti nejsilnější mohou zrát a pochopit jiný rozměr dneška.
Ti kolem mají také důležitou úlohu, slouží jako brzda, aby si jedinec uvědomil, co opravdu chce...
© Wahlgrenis
27.05.2006
Ahoj Wahl,
jenom bych chtela kratce reagovat na prispevek o cloveku, ktery je "lyncovan" za to, ze neco umi.
Diky za Tvou odpoved.
Na podobne veci narazim dost casto a vubec to nechapu.
Osobne si lidi, kteri vi a umi a take jsou ochotni to predat ostatnim velice vazim.
Jsou obrovsky pozitivni a inspirativni.
Zarazi me reakce jinych lidi, jako kdyby se toho bali, dotyka se to snad jejich sebevedomi?
Tihle zavistivci akorat vytvari negativni energii svym myslenim a ublizuji.
Je mozne, ze budeme my lide na teto zemi nekdy lepsi?
Zdravi Te
Bara 30.5.2006
Když jsem si přečetla Bářin článek, vzpomněla jsem si na své bývalé studenty a dospěláky, které bylo radost učit.
Vzpomínám na ně a na to, co jsme spolu zažili.
S některými jsme zůstali kamarády a obchodními partnery.
Každý z nich byl osobností, někdo více jiný méně čitelnou.
Bylo mi smutno, když jsem učitelování nechala, ale táhlo mě to jinam.
V hlavě mi z nějakého důvodu znělo –
až budu starší, zase se k tomu vrátím a budu to dělat tak, jak jsem vždycky chtěla.
Nešlo mi o to, naučit jen jazyk, nástroj vyjadřování myšlenek.
Šlo mi o to změnit způsob myšlení studentů tak, aby začali uvažovat v souvislostech,
ptát se sami sebe, proč jsou věci takové, jaké jsou.
Probudit v nich jiskru a povědomí o své jedinečnosti a toleranci k ostatním lidem a kulturám.
Mít vlastní názor a stát si za ním,
zároveň však získat schopnost dohodnout se efektivně na kompromisu a dát ostatním kus ze sebe.
Dávala jsem do učení svoje srdce, smích, pozitivní energii
a i když jsem jí dostávala zpátky, cítila jsem se hodně vyčerpaná.
Odešla jsem z mnoha důvodů -
našla jsem si lépe placené místo, které mi nabízelo možnost jít dál ve svém oboru
a měnit skutečně způsob komunikace nevídaným způsobem.
Nevěřila jsem, jak moc můžu ovlivnit obchodní jednání,
když méně vstřícné vyjadřování sebestředného člověka přetlumočím emocionálně neutrálně,
popřípadě vysvětlím předem některé zvláštnosti chování jako jeho osobnostní rys s cílem pomoci domluvit se
a dohodnout na kompromisu.
Chtěla jsem být mezi podobně smýšlejícími lidmi.
Toužila jsem se dál vzdělávat ve svém oboru a rozšířit si obzory.
To vše se mi splnilo, co víc – mám dceru, která je osobnost (indigové dítě) a já doufám, že zůstane hlavně svá.
Pokud má Bára o učitele starost, možná by bylo dobré jít za ním a přímo se ho zeptat.
Vyjádřit mu prostými slovy svůj zájem a mluvit upřímně, co pro ni znamená jeho výuka.
Je-li učitel skutečně dobrý, oplatí jí upřímnost upřímností.
Kontakty se zajímavým člověkem se dají udržovat i mimo práci, školu,
nezáleží na prostředí a pravidelnosti setkávání.
Eva 02.08.2006
