Bude mi 17 a stále jsem neměla kluka
Otázka: Milá Wahlgrenis,
chtěla jsem se Vás zeptat, když dokážete číst budoucnost, jestli se v mém životě, někdy teďka konečně objeví kluk.
A jak budou zhruba vypadat letošní prázdniny a jestli bych měla jet v září se sestrou do Chorvatska???
Chce se mi tam i nechce.
Nedokážu si s tím poradit.
Bude mi 17 a stále jsem neměla nikdy kluka.
Už se cítím tak strašně trapně.
Nevím, jestli to je tím, že jsem vážila 75 kg (já vím trapas), ale o prázdninách jsem to dala na 60 - 62kg.
Bylo to hrozné si najednou odpustit jídlo.
Ale aspoň jsem to zvládla na tuto váhu.
A ani nejsem asi moc hezká.
Stále mám červené líčka.
Zpátky na tu otázku.
Ještě jsem se s nikým nelíbala.
Mé kamarádky to o mně ví a uklidňují mě, že je to normální.
Ale mně to zas tak normální nepřipadá.
Taky bych už chtěla mít kluka, hodného, milého, který by mě měl rád.
Tak se ještě chci zeptat, jak bude vypadat, kdy ho konečně potkám.?????,,,,(((
Mocinky moc předem děkuji za odpověď
S láskou
Věrulinka 30.5.2006
Odpověď: Milá Věrulinko,
nemyslíš svoji otázku vážně, viď?
Nechceš, abych Ti napsala, že Tvůj princ si pro Tebe přijede v úterý o prázdninách v novém červeném sporťáku.
Bude urostlý, vysoký a blonďák.
Bez jediné chyby.
Tohle je jako příběh z pohádky.
Jestli se už nějakou dobu pohybuješ po tomto webu, víš, že všechno se děje ve chvíli, kdy má.
Nic není náhoda.
Tobě je krásných sedmnáct.
Co by za to kdo ze starší generace dal.
Máš všechno před sebou.
Nejde jen o to líbání nebo jiné věci, které Tvoje kamarádky mají za sebou.
Mezi dvěma lidmi jde obvykle - nebo aspoň mělo by jít - o něco mnohem jiného, vyššího.
Láska není jen těch pár pus, to by bylo hodně smutné.
Na lásku si každý musí počkat.
Já jsem měla podobné stavy kolem patnácti, nedávno jsem objevila deník z té doby.
Musela jsem se smát...
Jak byl čas nekonečně dlouhý, jak se nikdo na mě neusmál, jak ten, který by měl, se díval úplně jinam...
A pak najednou to přišlo.
Ty to poznáš taky, nemusím se proto dívat do žádných pláství nebo trojklanů.
Jde o Tvé vlastní zrání.
Nejdřív bys měla přijmout sama sebe, mít se ráda, teprve potom, až se rozzáříš na dálku, může někdo přijít.
Když budeš od začátku jako hromádka neštěstí, která jen fňuká a fňuká, nikdo si Tě nevšimne.
To vnitřní vyzařování je velice důležité.
A nezáleží ani tak na tom, kolik vážíš nebo co máš zrovna na sobě.
Taky si ještě jednou přečti, co mi píšeš - chtěla bych - chtěla bych - chtěla bych.
Budeš si muset ještě porovnat své priority.
Nejdřív bys měla rozzářit své srdce, aby vyzařovalo na dálku.
Potom si sama u sebe udělat pořádek, proč vlastně toho kluka chceš, co mu můžeš nabídnout.
Nejde jenom o něho.
Jde o vzájemný vztah Vás obou, na tom se musí pracovat.
A když chceš kluka, musíš také pro to také něco udělat.
A neber si příklad ze svých kamarádek.
Kluk, kterému jde jen o líbání (a jiné věci), v tom opravdovém životě za moc nestojí.
A takových je na každém rohu - kolik? - ...
© Wahlgrenis
30.05.2006
Dobrý den,
i když byla má otázka určitě dooooost hloupá a zbytečně Vás otravovala, stejně Vám děkuji.
Věrulinka 30.05.2006
