Mám se do roku 2015 modlit, jinak umřu?
Otázka: Milá Wahl,
prosím Tě moc o radu, protože jsi v tomto asi jediný člověk, kterému plně důvěřuji a kterého bych se na to mohla zeptat.
Udělala jsem něco, co jsem možná dříve nechtěla, ale teď jsem na to asi pozapomněla.
Na www stránkách jsem si našla výklad karet po telefonu, chtěla jsem se zeptat jen na jednu maličkost,
ale dostalo se mi odpovědi, kterou jsem vůbec nečekala,
vlastně jsem se na to vůbec neptala, o to víc jsem pak byla zděšená.
Možná víte - jedná se o paní XXXXXXX, její jméno nemusíte zveřejňovat,
píše o sobě jako jasnovidce, vědmě, má takové modré stránky...
Vím, že nerada konfrontujete výroky jiných kartářek, vědem apod., protože každá má asi svoji pravdu a užívá různé metody.
Jen co mi řekla mě však strašně zaskočilo.
Tuším, že můj partner není ten pravý, ale to jsem po ní nechtěla vědět.
Řekla mi, že každý člověk má dva osudy, záleží na něm, který si vybere.
Jeden je dobrý a jeden špatný.
Sdělila mi dobrý osud, který se mi splní, když udělám, co mi řekne.
Dobrý osud znamená štěstí pro mě a pro moji rodinu, děti...
Dokázala mi přesně popsat, jaký bude můj pravý partner, z jak velkého okolí, jak velký bude mít byt apod.,
kolika let se dožiju, kolik budu mít dětí, vnoučat, pravnoučat..
Naznačila mi však také špatný osud, který se splní, když neudělám, co mi řekne.
Budu se svým současným přítelem do 35 let chodit, pak budu mít vážné ženské zdravotní potíže, ve 45 letech zemřu.
Mluvila o víře v Boha, že když budu čtyřikrát do měsíce chodit do kostela a desetkrát přečtu motlitbu Zdrávas Maria a Otčenáš,
a to až do roku 2015, splní se mi ten dobrý osud.
Věřím, že není nic špatného na tom, zajít do kostela, ale nikdy jsem k tomu nebyla vychovávána
a je to pro mě něco nepředstavitelného.
Dnes jsem se budila hrůzou, že tam budu muset chodit, jinak se opravdu stane něco hrozného,
kolem mě budou úmrtí, nehody, protože neudělám, co mi řekla.
Řekla jsem jí, že tomu mohu věřit i bez toho, abych chodila do kostela,
některé věci přeci jen člověk tuší, aniž je stoprocentně ví a může jim věřit.
Jiné kartářky třeba ale nehovořily o tom, že můj současný partner není ten pravý,
takže vždy jsem pochybovala, ale to pro mě teď není to nejdůležitější.
Nechci po Vás, abyste mi řekla, jestli je, nebo není.
Chtěla bych pouze znát Váš názor na celou tuto věc, jsem z toho hodně zoufalá a bojím se.
Řekla mi, že kdybych toto někomu vyprávěla, tak by se mi stejně vysmál.
Není i jiná cesta, než chodit do kostela?
Jsou skutečně dva osudy?
Proč bych nemohla věřit tomu, že vše bude dobré i bez modlení k Bohu, nebo je to podmínka?
Nezlobte se, že Vás tímto dotazem zatěžuji,
ale věřím, že mi ukážete jinou cestu pro mě přijatelnější nebo mi sdělíte svůj názor na celou věc.
Děkuji Vám mockrát za odpověď, budu čekat na Vaši odpověď, které se doufám dočkám.
Zdraví Vás
Illiadas 28.5.2006
Odpověď: Milá Illiadas,
neznám paní, kterou zmiňuješ, ani její modré stránky...
Ale to je snad jedno.
Ona možná příliš agresivně aplikuje mezi lidi svoji teorii od dvou osudech.
Já s ní v tomto nemohu souhlasit, i když možná sis ode mne už mohla přečíst něco o dvou cestách.
Každý máme prakticky pořád dvě možnosti, dvě cesty, z nichž jen jednu můžeme vybrat.
Je to volba na nás, duše je takto stavěna do pozice rozhodování,
často je to konfrontace se situací, kterou si už prošla v minulém životě, ale tehdy nezvolila dobře.
Proto je v ní znovu, aby mohlo dojít k jistému posunu.
Nechci vstupovat do kruhů této vědmy...
Měla by vědět, co lidem říká.
Jestli u ní funguje tzv. kostelní cesta, neznamená to, že funguje i u ostatních.
V tomto případě to vnímám jako slepou víru, která se dá také člověku vnutit.
Stane se tak ale součástí slepého stáda, bez myšlenky.
Všechno, co si člověk na své životní cestě zvolí, by mělo být s ním v jistém souladu.
Ty pravděpodobně po dosavadním ateistickém způsobu života těžko můžeš přistoupit na nějaké modlitby.
Bylo by to prázdné, bez účinku.
Víra se nedá nikomu nařídit, vnutit, poručit.
Víra je něco vyššího, k čemu by měl člověk dojít vnitřním procesem, zráním.
Není to cesta pro každého, někdo to má jinak, jinudy...
Nevím, jestli to takhle bude srozumitelné, ale víc k tomu už psát nechci.
Ani k vědmě, která přibližuje budoucnost po telefonu, se vyjadřovat nebudu.
© Wahlgrenis
29.05.2006
Milá Illiadas,
mala by som pre Teba jednu radu, nebuď sa hrôzou,
neboj sa a s bohom, vesmírom a energiou sa môžeš rozprávať kdekoľvek, nemusí to byť v kostole.
Modlitba je vlastne meditácia a podľa mňa sa Zdravasom obraciaš k Matke Zemi, ktorá nám dala telo,
a Otčenášom k energii, vesmíru a prírodným univerzálnym zákonitostiam.
Neviem či je to pochopiteľné, ale poradila by som ti prečítať si knihu od Briana Weissa "Jedna duše, mnoho těl".
Je to v podstate tretia kniha, ale myslím že sa nestane nič, ak začneš ňou
a ak Ťa osloví siahneš aj po "Mnoho životú, mnoho mistrú" a "Poselství mistrú".
Sú to knihy, v ktorých si podľa mňa každá otvorená myseľ nájde to svoje,
bez ovplyvňovania inými sa zamyslí nad sebou, svojim životom, "náhodami" a "osudom".
Prajem skoré nadobudnutie stratenej rovnováhy.
Wahlgrenis, nedá mi opäť nepoďakovať za úžasnú stránku.
Zuzana 29.5.2006
Milí Iliadeas,
jestli Ti mohu poradit, tak zapomeň na všechny kartářky a zvlášť ty po telefonu.
Kartářky po telefonu to dělají jen pro peníze.
Nezajímají se o lidi, hlavně když vydělají.
A navíc nejsou doslova pravými kartářkami.
Pravá kartářka i léčitel se pozná podle toho, že od lidí žádné peníze nebere.
Člověk si svůj osud formuluje sám, svými činy, dobrými i zlými skutky.
To, co člověk zaseje, to se mu vrátí.
Pokud člověk dává v dobrém, vrací se mu vše v dobré, pokud vydává zlo, vrátí se mu to.
To, že Ti řekla, že máš chodit do kostela, je naprostá lež, to Ti nepomůže.
(Např. člověk, který krade a pak jde do kostela, mu je modlení na nic, protože se mu jeho skutek vrátí, ovšem ve zlém.)
Snaž se řídit podle svého srdce, svědomí a vnitřního hlasu.
Doporučuju přečíst si knížku od Abd-ru-shina "Ve světle pravdy" poselství Grálu.
Přeju Ti abys našla dost síly, energie a lásky v životě.
Petra 30.5.2006
Milá Wahl,
děkuji Ti za odpověď.
Až dnes jsem našla i další odpovědi, které jsem vůbec nečekala,
a tak mě moc potěšilo, že na to zareagovalo více lidí - prostě, že to i někomu dalšímu to nebylo lhostejné.
Jsem moc ráda, že na mě myslí více lidí:))
Co ještě udělám, to přesně nevím.
Paní na tom hovoru ale nevydělala, byla to běžná taxa...
Také vím, že jsem tu paní úplně přesně možná nepochopila a že možná netlumočím její názory přesně, ale zhruba v kostce.
Snažím se trochu připustit si představu, že bych chodila do kostela, ale moc mi to nejde.
Takže vím, jak to asi dopadne s tím chozením do kostela.
Knížka by mně asi neuškodila, tak děkuji za tipy.
Je to asi hloupé, ale myslím si, že modlit se dá i na záchodě.
Jenže to asi není to nejdůstojnější místo...
To je asi dost hloupé.
Nechci si z toho dělat legraci, ale Vaše odpovědi mi dali sílu i k jiným věcem.
A hlavně přinesly úlevu.
Děkuji Vám.
Illiadas 2.6.2006
...a ještě něco, milá Wahl.,
vím, že tyhle stránky bych nikdy nečetla, kdyby se mi narodilo mimi.
Taky počítám, kolik by mu bylo, když čtu jiné příspěvky.
Přemýšlím, jestli je na mě miminko taky hodně nazlobené.
Bůhví proč si myslím, že ne.
Mám ho ráda pořád, nic se na tom nezměnilo, i když tu se mnou není.
Vidím její oči, které by se na mě dívaly z postýlky, a můj údiv, když mi poprvé řekla - "mami".
To všechno si teď neužiju.
Vím, že bych byla hodně na dně a držela by mě jen láska k tomu muži, který by mě však nechtěl a byl by daleko.
Ale jen to by mi dávalo sílu jít dál.
Miminko by bylo nemocné, protože by zdědilo jinak po sportovci otci asi nějaké jeho problémy
- s ledvinami - on nemůže pít a má další problémy.
Nikdy jsem ho od té doby neviděla a nikdy jsem se na něho nezeptala.
Nějak jsem ho vymazala, vzpomenu si na něho, ale nepátrám po něm.
Vidím své dítě v 21 letech, kdy si přivádí svého přítele.
Dcera má dlouhé tmavé vlasy v copech, je moc krásná, krásu asi zdědila po otci.
Mám milého přítele (mého blonďatého), říká, proč jí zas dávám peníze.
Ale on neví, že pro mě znamená všechno a že jsem ji sama dlouho vychovávala.
Vidím se i pracovat v jedné firmě na počítači.
V tom vidění také vidím, že nikdy nikam nejedeme s tímto manželem na dovolenou.
Nevím proč, pro strach, že nebudeme pak stíhat práci.
Ale tohle všechno se nestalo.
Nyní mám jiného přítele, není blonďák.
Ve svatebních šatech ale stále vidím vedle sebe světlovlasého muže, mám strach ze svatby, ale jinak je vše v pořádku.
Prostě jsem stydlivá.
A pak je tu jiný muž - také možný sňatek - ten tmavý, toho si nemám brát.
Zajímavé, že v den této jiné svatby potkávám člověka, s kterým jsem měla první delší vztah a bolestný konec vztahu.
Všimla jsem si, že vnímám věci, které nevnímají jiní lidé.
Např. dříve, před několika lety se na obrazovkách TV objevovalo léčení jistého léčitele.
Když jsem seděla před obrazovkou a začal přes své ruce působit, vždy mi zbělelo vše kolem, jen jsem vnímala tu obrazovku.
Kolem hustá mlha. Když přestal, okamžitě bylo po mlze.
Zkoušela jsem to s různými lidmi, ale všichni se divili, na nikoho to tak nepůsobilo.
Někdy mívám pocit, že slyším někoho, když o mně ve vedlejší místnosti mluví, aniž ho vidím.
Většinou to není nic příjemného:)
Také někdy ty vidiny dejavu - domnívám se, že jsem tam již byla, ale nikdy jsem tam nebyla.
To se mi jednu dobu také stávalo hodně často.
To ještě když jsem byla v Brně a možná také kolem 18. roku myslím, teď už toto tolik nezažívám.
Jsem taky někdy pěkně zlá, ale bojím se ubližovat lidem, bojím se, že toto se vrací.
Hodnotím vztahy - k bratrovi, ke kolegyni, k partnerovi..
Je to těžké.
Někdy si prostě o něčem říkám, že kdyby to tak Bůh chtěl, tak by to tak zařídil.
Někdy však mívám hrozné pocity úzkosti, taková představa, že člověk už opravdu neví, kam dál.
Život není peříčko pro mě s mojí povahou, ale v této době jsem se asi chtěla narodit, mám tu vše
- to základní materiální zázemí, které mi dává volnost a můžu se zabývat sama sebou, tím, co chci poznat, naučit se...
Ale taky se trochu do této zrychlené doby nehodím.
Chtěla jsem Ti něco o sobě napsat, abys mě lépe poznala a nevím, proč si to přeju.
Nezlob se, Wahl, že se Ti pořád svěřuji, ale nějak si myslím, že tyhle věci musíš vědět.
Tak děkuji a přeji Ti štěstí a neúnavnou vůli psát lidem dál.
Měj se hezky, zdraví Tě
Illiadas 2.6.2006
Milá Illiadas,
chci Tě také trošku povzbudit.
Mé mamce tuhle paní taky někdo doporučil.
Řekla jí také takové detaily, jako např. velikost bytu, kde bude bydlet...
Dobrý osud, který čeká ji a nás, její děti, nastane, pokud mamka bude 10 let chodit třikrát týdně do kostela
a modlit se, a přitom děkovat dotyčné paní, aby v nebi měla čárku....
V opačném případě nikoho z nás nic hezkého nečeká.
Připomíná mi to trošku prodej odpustků...
Řiď se tím, jak to Ty cítíš jako správné, proč bys měla hrát něco sama před sebou...
A neboj se.
Moc Tě zdravím, pa
Hanka 23.6.2006
Ahoj milá Wahlgrenis.
V úvodu dopisu Tě zdravím a zároveň Ti přeju hodně štěstí.
Snad si najdeš, milá Wahlgrenis, na tento dopis trošku času a přečteš si ho.
Také Ti děkuju za Tvoje stránky, na kterých skoro každý den surfuju a nasávám z nich stále nové a nové informace.
Jestli budeš mít alespoň minutku čas,chtěl bych Tě seznámit s mým příběhem.
Po pravdě se týká spíš mojí matky.
Moje máti je dlouhodobě vážně nemocná.
Má problémy ze srdíčkem a s kyčelními klouby a teď se k tomu přidal i jeden vážný neurochirurgický nález.
Má vyhřeznutou ploténku v bederního obratle, který je ještě k tomu vyskočený a je na něm srůst.
A aby toho nebylo málo, ploténka je zapíchnutá do míchy a při každém pohybu urputně bolí.
Je zajímavé že doktoři na tento, v podstatě nepřehlédnutelný nález, přišli až za rok.
A na bolesti máti vůbec nereagovali.
Její tvrzení v podstatě ignorovali.
Ale to ani není ten důvod proč ti píšu.
Poslední dobou mám o ní velké obavy.
Má jít totiž s tou ploténkou na operaci.
Konkrétně za měsíc a půl.
No a verdikt neurologa je takový, že ji nikdo nezaručí, že bude v pohodě.
Ba ani to, že se probudí.
Možná je to čirá náhoda, ale musím neustále myslet na jednu věc.
Popravdě mi nahání husí kůži.
Asi dva roky zpátky jsem narazil na stránky jedné věštkyně
(byly to takové modré stránky nějaké paní z prahy a konzultace byla bezplatná.)
Rozhodnul jsem se jí tedy zavolat.
Měl jsem pár otázek ohledně mé budoucnosti.
K mému údivu ta paní na mě vychrlila informace, které jsem vůbec nečekal, ani jsem se na ně neptal.
Mimo jiné řekla, že každý člověk má dva osudy, mezi kterými si může vybrat.
Jeden dobrý a ten druhý špatný.
V tom dobrém osudu přesně řekla, kolik budu mít dětí, kolik budu vydělávat, v kterém roce se děti narodí atd...
V tom špatném mi sdělila mimo jiné to, že budu do konce života sám, bez vysokoškolského vzdělání, v kolika letech umřu
a také to že se moje matka nedožije ani padesátky ....
A aby se tak nestalo, tak že musím po několik let chodit každý týden do kostela a modlit se 10 x zdrávas Maria a asi 5 x Otče náš.
I když jsem věřící, a také chodím do kostela, tenhle její návod jsem nepraktikoval.
Nějak jsem tomu stále nevěřil.
Až do teď.
Mojí máti je 49.
V létě by se měla dožít 50.
No a za měsíc a v polovině března jde na tak vážnou operaci!
Opravdu musí zemřít??
Mám z toho velký strach.
Poslední dobou mi tato informace přímo vlezla pod kůži a pořád tam někde uvnitř vrtá,
zda-li to musí být opravdu tak anebo se "´Bůh" smiluje...?
Mám ji totiž opravdu moc rád a nechci ji ztratit.
Ale vidím, že se její zdravotní stav, a to jak psychický tak fyzický, zhoršuje.
Určitě tomu napomáhá i můj otec, který se jí posmívá, nadává ji a dělá ji naschvály.
Pokud by bylo v tvých silách odpovědět alespoň na pár řádků prosím odpiš.
Vím že Ti takových dopisů chodí denně určitě spousty, ale přesto doufám, že se zas na mě jednou štěstí usměje a Ty mi odpovíš.
Přeju ti hezký celý život.
A ještě jednou díky.
Abel 28.1.2008
Milý Abele,
když jsem četla Váš mail, bylo mi jasné, že mi to něco říká, proto jsem vyhledala tuto stránku s dotazem na modlení.
Je jasné, že se jedná o jednu a tutéž osobu, která má pro každého dva osudy.
Ten lepší závisí na modlení...
Samozřejmě odříkávání modliteb jen tak nemá smysl.
Všechna tato sdělení je třeba přijmout srdcem, prožít je vnitřně, jinak se nemůže nic změnit.
Myslím, že operace maminky, z které máte takový strach, dopadne dobře.
Má výhodu, že má na své straně velké množství ochránců, kteří ji podrží.
Všichni kolem ní si myslí, jak je to složité, jak to nemůže ani dobře dopadnout.
Obavy jsou zbytečné, její cesta má pokračovat dál.
Skrz ni prochází obrovský proud lásky a energie, není důvod, proč by najednou měl končit.
Jen by měla mít ve všech lidech kolem sebe důvěru, nesmíte pochybovat, že bude něco špatně.
Možná je to pro ni jen důležité zastavení, aby se mohla pořádně nadechnout.
Každý takový okamžik je významný, musí si jím projít.
W.
30.1.2008
Milá Wahlgrenis,
děkuju Ti za odpověď.
Ani nevíš jak si mě potěšila.
A vštěpila si mi to nejdůležitější, naději.
Velice si cením toho, že sis na mě našla chvíli čas.
Přeju ti z celého srdce, hodně štěstí, lásky a úspěchu.
Abel 01.02.2008
