Mám tomu člověku ještě důvěřovat?
Otázka: Milá Wahlgrenis
Píšu ti, protože mám problém, který neumím zvládnout.
Otevřela jsem si restauraci, zaměstnávám lidi.
Mám pocit, že stále přitahuji a tím přijímám lidi, kteří využijí mé dobroty a okrádají mě.
Jsem taková, že všem se snažím pomáhat, tahat je z jejich průserů, ale pak vždy dostanu pod pás.
Když pominu předešlé nezmary, tak teď mám kluka na place.
Pracovitý, vcelku na pohled hodný kluk.
Má za sebou zlou minulost.
Rejstřík má popsaný od shora, dolu.
Asi před měsícem utekl s tržbou asi 33000 Kč.
Našla jsem ho a byla ráda, že se mu nic nestalo a dala mu šanci pracovat dál a splácet dluh.
Poslat do kriminálu člověka, je pro mě nedat mu šanci změnit život.
Jenže začal si různě půjčovat a hrát automat.
Věčně nevychází inventura a dluh se zvednul na 50000 Kč.
Je možné, že někdo jako on zneužívá mou důvěru?
Dá se mu vůbec věřit??
Proč mám najednou pocit, že to vše na mě nahrál, protože je známo, že jsem cíťa
Poraď mi, zda se srovná, nebo zda se mám s ním rozloučit.
Je mi ho líto, ale nechci být stále okrádaná.
Mám pak pocit, že okrádám své děti svou hloupostí, cítěním a důvěrou.
Pravda je ale jedna.
Jsem už taková a neumím se změnit.
Moc děkuji předem za odpověď.
Dneska jdu s ním k soudu, kde se zaručuji, že splácí a dávám mu šanci.
Uvnitř se sama se sebou hádám.
Mám vás ráda a moc si vás vážím.
Již jste mi kdysi moc pomohla.
Zdraví vás
Elvíra 25.5.2006
Odpověď: Milá Elvíro,
člověk, o kterém píšeš, žes ho vzala na milost a dala mu šanci, aby nemusel do kriminálu, to nemá jednoduché.
On sám se totiž zmítá v obrovských vnitřních nejistotách, problémech.
Neumí řešit situace, které se na něho nahrnují.
Ty jsi zaujala roli obranného ochránce, něco jako když kvočka hlídá svá kuřátka.
Ale tento člověk není něžné žluté kuřátko.
Naopak od něho jdou negativní energie, s kterými si sám neví rady.
Možná by v jednu minuty rád byl vzorný, ale hned v té druhé je všechno jinak.
On má v sobě nezvladatelnou touhu předvádět se, hlavně v tom hmotném slova smyslu.
Potřebuje pochopitelně peníze na tuto svou reprezentaci.
Není to levná záležitost.
Můžeme se sice snažit o spásu tohoto světa, ale někdy to smysl nemá.
A to je i tento případ.
Dát od něho ruce pryč a hodně rychle, to je rada pro Tebe.
On se nikdy nemůže dostat na lepší cestu, protože je příliš bržděn zátěží z minulosti.
Má kolem sebe lidi, kteří ho neposunují výš, proto se mu to nedaří.
Ty nejsi ta, kdo by ho měl ochraňovat.
Jestli je to možné, odpoutej ho od sebe.
Jako společník v podnikání rozhodně není nejlepší.
© Wahlgrenis
26.05.2006
Milá Wahl,
doufám, že vás tak mohu oslovit, přestože vás neznám a vy neznáte mě.
Přesto jsem na vašich stránkách každý den.
Již delší dobu se vám snažím napsat, ale nějak mi chyběla odvaha a navíc nechtěla jsem obtěžovat.
Asi teď přišla ta správná chvíle.
Chtěla jsem reagovat na článek od Elvíry ze dne 25.05. "Mám tomu člověku věřit".
Jsem na tom velmi podobně.
15 let jsem s přítelem budovala podnik a pevně jsem věřila, že mě nepodrazí.
Nyní se to řítí k velmi rychlému konci.
Nejsem již nejmladší a velmi mě tato situace ničí.
Připadám si jako v bludném kruhu.
Vím, že je na mé práci velmi závislý, ale dokáže toho velmi zneužívat a já už dál nemohu.
Víš, Wahl, netoužím po hmotných statcích, ale taky bych nechtěla skončit jako bezdomovec
a navíc každý potřebuje pohlazení na duši a to já se od něho nikdy nedočkám a to hrozně bolí.
Žiji v podstatě jen prací, ale žádnou odměnu za ni neberu.
Myslíš si, že to je normální?
Chtěla bych alespoň pár let žít jako člověk a ne denně jen samý stres.
Poslední dobou si myslím, že už to nervově nevydržím, ale bohužel mám povahu, že opět pomůžu.
Mám na tebe velkou prosbu.
Bylo by možné, abys mi napsala, čím jsem se provinila, že musím nést takové břemeno
a zda by skutečně nebylo lepe okamžitě odejít, i když mi přítel dluží peníze, které mi už asi nikdy nevrátí?
Nemám sílu tahat ho po soudech, na to nemám povahu.
Promiň, že jsem tě obtěžovala, protože vím, kolik lidí ti píše a všichni by chtěli znát odpověď.
Pokud mi neodpovíš, stejně ti děkuji, že sis přečetla můj mail.
Alespoň se mi ulevilo, že jsem se ti mohla svěřit.
Pokud chvíle na odpověď ještě nenastala, nic se neděje, věřím, že jednou nastane.
Ještě jsem ti chtěla říct, jak ráda bych navštívila akci, kterou pořádáš,
ale myslím si, že jsem se ještě nedostala na úroveň lidí, kteří tyto akce navštěvují, a tudíž nemám tu sebedůvěru.
Ale uvažuji o tom velmi dlouho.
Ještě jednou se omlouvám, že jsem obtěžovala, navíc si myslím, že to je takový zmatený mail, od každého něco.
Moc děkuji za tvoje stránky, přinášejí mi klid a pohodu.
Přeji Slunce v duši.
Alexa 28.5.2006
Milá Alexo,
Tvůj příběh se od Elvíry liší v tom, komu máš důvěřovat.
Ona řeší člověka na place, s kterým být může, ale taky nemusí.
U Tebe hraje hlavní roli přítel, s kterým toho máš mnohem víc společného.
Každý, kdo si jen trochu sáhne na zdroj peněz, chce automaticky pořád víc.
Tady si dovolím malý odskok...
Proto je tak těžké uvěřit těm tvářím z plakátů, které se nám snaží namluvit, že budou jednat a mluvit za nás.
Jakmile ale poskočí na jinou "spotřební hladinu", dojde k nevyhnutelnému posunu v myšlení.
Najednou totiž ne že budou pořád jako my, ale naopak si uvědomí, že od této chvíle jsou přeci NĚKÝM...
Už nemusí jezdit hromadnou dopravou s "těmi sociály", jejich obličeje se objevují v novinách a v televizi...
Uvědomí si, že nejsou už jen těmi obyčejnými lidmi, vystoupili z řady a stanou se ve své mysli polobohy.
Splynou s myšlenkou - já jsem ten vyvolený, já teď mám tu moc, já, já, já, já...
Svět se mu zúží především na vnímání sebe sama.
Já, já, já, JÁÁÁÁ...
Pak už nezbývá prostor na jiné lidi, na jiné myšlenky...
Tento systém nemůže mít dlouhodobé trvání, proto dochází už velice brzy k deziluzím, k rozčarování.
Je to zákonitý proces, který ovšem nemá v dnešní době řešení.
Chtělo by to změnu, která by se ale neodvíjela od finanční odměny.
Peníze totiž najednou obyčejného člověka změní, vyrvou mu srdce z těla a udělají z něho jenom nástroj.
Zavřou mu nejen oči a uši, ale i všechny přijímací kanály k tomuto světu.
Ale vraťme se k Tobě.
Ještě není nejhůř...
Zkouška se teprve chystá, stav se dramatizuje.
Ale Tvůj přítel si svým postojem zakládá na zdravotních potížích.
Dokonce to vypadá tak, že už nyní se mu děje něco, čemu nerozumí.
Ne nadarmo se říká, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Ta jistota je v tom, že na nikoho nezapomenou...
Spolu jste si plánovali, ale dnes se tento obrázek rozbil na tisíce střípků.
Není.
Přítel se ukázal jako nezodpovědný, nesolidní, podlý, už nechce dál spolupracovat.
Vypadá dokonce jako nepřítel, který nemá s původní myšlenkou nic společného.
Jediné, co je tady pozitivní, je spousta ochránců, které máš, Alexo, na své straně.
Krize, kterou si máš projít, je krizí očistnou.
Po ní bude líp.
Ale tam ještě nejsi.
Ráda by sis zřejmě přečetla něco jiného pozitivního, ale zatím to tady není.
Měla bys ze svého života vydělit nenávist.
Bude velice těžké znovu začínat, dát zase na misku vah důvěru a lásku, aby vyvážila to, co zůstalo na druhé straně.
Bude těžké hledat v lidech to lepší.
Před Tebou není jednoduchá cesta, ale Ty to zvládneš.
Za co by život stál, kdyby se pořád jen šlo sadem s růžemi?
W.
28.5.2006
Ahoj milá Wahlgrenis
Předem mého psaní ti přeju hodně zdaru a doufám, že se máš dobře.
Píšu ti ohledně dopisu Elvíry, která psala, že má problém ve svém zaměstnanci.
Já u ní taky brigádně dělám, takže kontakt na tebe má ode mě.
Hodně si nám tenkrát pomohla ohledně smrti jejího švagra, kdy jsem ti nejdřív napsala já a pak i Elvíra.
Opravdu jí to tehdy hodně pomohlo, takže ti ještě jednou děkuji.
Toho kluka, který u nás dělá, znám i já.
Obě nás docela zaskočilo, že jsi Elvíře poradila, aby se od něj co nejrychleji odpoutala.
Nebudu se ho zastávat, to by pak nemělo cenu se tě ptát na tvůj názor.
Chci jen říct, že pokud se soustředím na jeho pracovní stránku, není možno mu cokoliv vytknout.
Jako obsluhující číšník je opravdu moc dobrý, ochotný,
pomáhá bez toho, aby mu člověk musel tisíckrát říkat a žádná práce mu nesmrdí.
Do ruky vezme klidně i koště a hadr.
Psala jsi, že se to v něm docela dost pere a že dostat ho na správnou cestu bude fuška, skoro až nemožná.
Chtěla bych se zeptat, jestli opravdu není nějaká šance mu pomoci.
Má dívku, která pro něj taky dost vytrpěla a dala mu znovu šanci, jako my všichni kolem něj.
I já jsem mu půjčila v dobré víře peníze, pak jsem se dozvěděla, že mě obelhal,
ale i tak jsem mu dala další šanci a i mě (sice po stovkách, ale přece) začal svůj dluh splácet.
Ta hospoda, ve které všichni děláme, je na vesnici.
A jistě si dovedeš představit vesnické klepy a drby,
ale tentokrát, i když každý věděl, že utekl s tržbou, se nic takového nestalo a všichni stáli za ním.
Zřejmě i proto, že toho kluka jisté osoby vydírali a on v tu chvíli neviděl jinou cestu než krádež, jak jim ty peníze vrátit.
Prý snad měli držet i jeho sestru a vyhrožovat jí fyzickou újmou.
Nezastávám se ho, jen vím, že ten kluk má něco v sobě, že není tak špatný, jen se to asi těžko dostává na povrch.
Wahlgrenis, myslíš, že dát mu tu šanci je opravdu marné?
Víš, i když je velká nezaměstnanost, dostat do podniku solidního člověka, který by pracoval a choval se normálně, je dost složité.
Už takhle se tam potýkáme s nedostatkem lidí a vyhodit ho, mi přijde moc jednoduché.
Nehledě na to, že Elvíře ten dluh splácí.
A pokud ho vyhodí, nebude mít práci a nebude moci dluh splácet.
Připadá mi to jako kruh, který se sice točí okolo někoho jiného, ale zasahuje i nás.
Elvíra ti psala, že je cíťa.
Je to pravda, ale je to opravdu šikovná ženská, která to ve svém životě taky neměla jednoduché.
Moc bych si přála, aby se jí začalo dařit a aby ty problémy už někam odešly.
Hodně spolu mluvíme, říkáme si věci, které nikdo jiný neví a nikde o nich nemluvíme.
I jí jsem dala energetický obrázek, a věř mi, že než jsem ho vytvořila, trvalo to hodně dlouho a byla jsem opravdu dost vyčerpaná.
Elvíra je další člověk, který začíná CHÁPAT A VĚDĚT, a co je hlavní, nebrání se tomu.
Je pravda, že jsem ze začátku chvíli přemýšlela, zda jí mám kontakt na tebe dát,
ale teď jsem ráda, že jsem to udělala, nedala jsem ho do špatných rukou.
Milá Wahl, opravdu si myslíš, že se s tím klukem a tou situací okolo nedá nic dělat?
Nezlob se, že tě s tím znovu otravuji.
Pokud uznáš za vhodně odpovědět, budu ráda.
Měj se krásně a buď stále tak svá, jak jsi.
Pohodu a vůni máty Ti přeje
Hyacinta 30.5.2006
Milá Hyacinto,
napsala jsem už v předchozí odpovědi, jak to s tím chlapcem je.
Vycházejí z něho negativní energie, on za to třeba ani nemůže, ale vždycky jim podlehne.
Samozřejmě mu dejte šanci, v tom Vám bránit nemohu.
Bez podané ruky se žije těžko.
© Wahlgrenis
30.05.2006
