Poradila jsem sestře dobře?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
právě mám za sebou pár telefonátů a SMS, které jsme si vyměnily s mou sestrou.
Kdysi dávno jsem ti psala, že si velmi nerozumíme, že jsme každá jakoby "z jiného těsta" a každá jdeme jinou cestou.
Nicméně občas se ty cesty spojí.
Jednou to pod nohama zaskřípe, jindy proplujeme...
Nedávno jsem potřebovala na pár dnů odjet, a tak jsme se domluvily, že přijede do mého domu a postará se o naši maminku.
Stalo se.
Je velmi neklidná, i maminka poznala, že nervově víc labilní, jak si kdy mohla připustit, ale ve svém jádru hodná žena.
Je jí 62 let a přesně na její narozeniny (bylo to téměř před 2 lety) se ji narodil vnouček.
Synáček od syna naplnil její život v důchodu po samý okraj.
Miluje jej a já vím, že by pro něj snad i dýchala.
A on zas ji.
Není to náhodou, že přišel na tento svět přesně po šedesáti letech.
Na její narozeniny.
Docela bych věřila, že měl vnést kus vzájemného sblížení i do jejich rodinného života - tchýně - snacha - syn...
Když mu bylo ani ne půl roku, snacha sestře svěřila své dítě do péče.
V rodinné firmě ji prý bylo tuze potřeba,
a tak maličký již půl druhého roku přejíždí z okraje Prahy do Prahy týden co týden na celé dva dny v týdnu (včetně nocí),
a pak zase někdy o víkendech, když mladí potřebují jet zahrát si golf...
Jsou mladí a potřebují přece žít naplno.
Sestra je šťastná, že tuto příležitost má.
Říká, kdybych jej nehlídala, možná bych jej ani neviděla, jen občas.
A oni vědí, jak velmi ji spojuje to pouto s vnoučkem.
Mám pocit, že až vydírají...
Zítra měl malý opět přijet k babičce.
S kompletní výbavičkou, se vším, co na dva dny je třeba.
Když jej s manželem babička hlídala o víkendu u nich doma, probudila se s bolestí v krku.
No a od soboty brečí, protože vnuk k ní nemůže, aby jej nenakazila.
Leží v lůžku a naříká nad svým údělem, protože rodina jejího syna se zlobí.
Jak si to jen dovolila?
Nejdříve absence téměř 2 týdnů kvůli naší mamince, teď zase nemocná...
Vím, že nejlepší je starat se o věci, které umíme změnit.
A starat se o věci, které se nás bezprostředně týkají.
Alibisticky - dát těm věcem pokoj, nebýt v očích rodiny nakonec zlý...
Jenomže mé sestry je mi velmi líto.
Jsem při ní, ač znám i její chyby, nejsem babička, ale cítím to "dílo" zla.
Poradila jsem jí a doufám, že dobře.
Řekla jsem, aby se měla teď ráda ona sama,
ať si nic nevyčítá, ať o sebe pečuje a je k sobě laskavá bez výčitek - jen tak se brzy uzdraví.
Také jsem jí řekla, aby nic neprosazovala silou.
Pokud si budou chtít najít cizí chůvu, najdou si ji, ač sami vědí, že ani ta nejlepší chůva nenahradí její lásku.
Poradila jsem - buď BABIČKOU a miluj jej jako dosud bez ohledu na to, kdy ti dovolí jej mít, nosit v náručí, učit nové věci.
Oni brzy přijdou na to, jakou cenu pro něj má to pouto, které vás drží u sebe.
Přemýšlím, milá moje Wahlgrenis, zda jsem svou radou něco nezkazila.
Upřímně je mi líto, že moje starší sestra strádá, že její bolest v srdci ještě víc znásobuje tu fyzickou.
Mám za to, že na chvíli pochopila má slova, je vděčná za podporu, kterou ve mně má,
a ví, že vydírání je jedna z nejhorších metod, jakou lze v životě zvolit.
Jen se obávám, že nebude umět ve svém nitru připustit, že to, co se děje, není křivda.
Že je to škola života pro všechny strany.
Proč ti to Wahlgrenis píši?
Protože jsem se nechala asi moc unést tím, co cítím.
Nevím, zda jsem neměla víc naslouchat logice, svému rozumu.
Řekni, jestli můžeš, poradila jsem dobře?
A když ne, naznač mi prosím, kudy z toho všeho ven.
Aby netrpěl nikdo z těch, kteří tento příběh prožívají.
Krásný den a s láskou díky.
Aspidistra 27.3.2006
Odpověď: Milá Aspidistro,
udělala jsi to nejlépe, jak jsi mohla.
Nejde skutečně tlačit nic proto proudu, jak často říkám.
Nemoc je vždy nastavením zrcadla, že něco není v pořádku.
Jen nám obvykle trvá, než na to přijdeme, než to pochopíme.
Tvoje sestra jistě pochopí, co je jí naznačováno.
Ano, měla by se mít víc ráda, vážit si sama sebe, až si všechno tohle urovná, nemoc odejde.
Ty si nic nevyčítej.
© Wahlgrenis
31.03.2006
