Proč musel zemřít?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
mám prosbu, kdy si nevím rady, nic mě nebaví.
6. 3. jsem se svou dcerou - 11 let - odjela z práce domu a těšila se na svého skoro švagra.
Pak přišla rána pro mě i pro dceru.
Hledala jsem ho po domě, volala, ale nic.
Věci měl uvnitř.
Najednou Kačenka volá, abych šla ven, že je strejda pod schody, že mu pořád říká, ať vstane, nedělá, že jako omdlel.
Přišla pro mě rána, kdy jsem zjistila, že je v bezvědomí.
Volala jsem svému příteli, tj.jeho bratr, ať volá záchranku.
Karel dýchal, skoro jako by chrápal, odvezli ho a já byla v klidu.
Jenže po zavolání do nemocnice mi bylo sděleno, že zemřel.
Měla jsem ho moc ráda.
Bylo mu 37 let.
Proč on???
Proč mi člověka tak hodného, pracovitého, takového,se kterým jsem si mohla cokoliv říci, který mi hrozně chybí, tenhle svět vzal?
Dcera mi totálně zkolabovala, takže u nás bylo víc lékařů než policistů.
Stále ho všude vidím.
Měla jsem sen, jak spolu mluvíme, a v den pohřbu přišel a dal mi něco do ruky.
Nevím, zda je to náhoda, ale v den pohřbu přišla má kamarádka a beze slov mi dala do ruky kámen.
Je to od něho?
Cítím se s ním o málo lépe: mám ho stále v ruce, spím s ním, ale můj život je uvnitř mě děsně bolavý a prázdný.
Moc mi chybí.
Začala jsem mít potřebu mít miminko.
Nevím proč, cítím to.
Přítel na to pozitivně nereaguje.
Máme prý dětí dost.
Aspoň to mi řekl.
Má z prvního manželství dvě děti a z druhého jedno.
Já mám dvě, takže když nám je maminky půjčí, máme jednou za 14 dní krásných pět dětí.
Pohřeb je za námi, ale já se neloučila.
Mám takový pocit, že je stále blízko mě.
Další rána přišla, když dorazil dopis od jisté paní, že má s mým přítelem dítě.
Podotýkám, že ne za našeho vztahu.
Nevím proč, ale hrozně jsem brečela.
Toužím po dítěti a není mi přáno.
Chyběl mi v tu chvíli Karel.
Mohla jsem mu říci vše.
Jsem docela s nervama teď opravdu na pokraji.
Nevím, zda je Karel se mnou.
Nevím, zda se dočkám miminka s člověkem, kterého miluji
a díky všem skutečnostem se začínám bát, zda mě neopustí a nepochopitelně se projevuje u mě žárlivost.
Co mě vlastně čeká?
Můj život nebyl nikdy lehký, ale rvala jsem se s tím.
Bere mi lidi, které miluji.
Pomoz mi,prosím Wahlgrenis.
Čeho se mám ještě vlastně bát, mám Karla někde vedle sebe, dočkám se miminka, nebo dalšího zklamání.
Díky za odpověď.
Neznáme se, ale mám vás ráda.
Pomáháte lidem v jejich problémech a to je víc než bohatství.
Eliška 23.3.2006
Odpověď: Milá Eliško,
někdy se to tak přihodí, že se na člověka valí obrovská lavina problémů.
Ale zase bude lépe, neboj se.
To, že jsme na dně, na samém nejhlubším dně, je výborné, protože nabíráme sílu na odraz nahoru.
Největší problém, který zabil Tvého známého, se jmenuje peníze.
Měl zřejmě velké finanční potíže, vypadá to, že v práci se mu něco komplikovalo, co mu neumožňovalo splácet to, co měl.
Byla to pro něho velká koule na noze, velká zátěž, pořád na to musel myslet.
Měl i nějaké problémy ve vztazích, jako by jeho přítelkyně víc poslouchala jiné lidi než jeho.
Jako by se jejich cesty mírně scházely a hned zase rozcházely...
Jako by neměly jít společně.
Bylo toho hodně, co ho trápilo.
Už tu tíhu neunesl, neuměl s tím vším déle žít.
Jeho život v poslední době byl pohybem proti přírodě, všechno špatně.
S Tebou je to nyní hodně komplikované, smrt Tebou hodně otřásla.
Pochopila jsi ji jako trest pro sebe, cítíš se jako oběť.
Čas ale všechno spraví, bolest pomine.
Měla by ses pokusit sundat tu masku, pod kterou se skrýváš před okolím.
Zakládáš si tím na zdravotních problémech, neměla bys s tím váhat.
Zemřelý přítel neodešel nikam daleko, zůstává u Tebe, vnímal dobře Tvůj cit k němu.
Na příchod miminka bys neměla spěchat, dočkáš se, ale nic nejde násilím.
Chystá se k Tobě holčička.
Měla bys ale do svého života vnést více optimismu a krásy v podobě umění (hudba, obrazy apod.).
© Wahlgrenis
27.03.2005
Milá Wahlgrenis,
moc ti děkuji za vyjádření k mé bolístce.
Problémů je vždy víc než dost, ale pro mě je ta ztráta Karla tak silná, že ostatní jsou nějak nepodstatné.
Co se stane, má se asi stát, ale já ho hrozně chci zpátky...
Vím, že to nelze, ale já se přiznám, jsem z toho zoufalá.
Hodně mi pomáhá jeho maminka.
Můžu jí říci vše.
Cítí to, co já.
Karlovi bylo 14 dní, když mu tank v roce 1968 přejel tatínka tank.
Maminka zůstala s Karlem i s mým přítelem sama.
Takže přišla o manžela i syna.
Je tak hodná a přitom takové osudové rány.
Je možné vysvětlit proč?
Vím, že máš moc dotazů, které tě určitě také vysilují.
Hrozně si tě vážím.
Ráda bych tě poznala osobně a určitě i maminka.
Snad se nám někdy poštěstí se setkat.
To největší poděkování za mě i mé nejbližší dušičky patří tobě.
Eliška 27.03.2006
