Je to dítě v kojeňáku opravdu mého syna?
Otázka: Dobry vecer Mila Wahlgrenis,
Uz par mesicu chodim moc rada na Vase stranky
a opravdu velice obdivuji co delate pro Vsechny ty lidicky kteri Vas zadaji o pomoc ci radu
a mam pocit, ze spousta mych problemu se nejak rozplyva pouze tim, ze Vas v duchu prosim o pomoc.
Jenze jak nektere problemy mizi, jine zase prichazeji,
dlouho jsem se rozhodovala, jestli Vas obtezovat psanim, protoze vim, ze mate spoustu dulezitejsiho?
Ale kdybyste nasla chvilku a odpovedela mi, byla bych moc rada.
Mam 20leteho syna, ktery chodil s divkou, ona otehotnela,
jenze kdyz to zjistila, mela uz jineho a nejspis soucasne s mym synem, mela I jine partnery.
Takze neni jiste, jestli je otcem muj syn, i kdyz ona to tvrdi.
Oficialne ho jako otce neuvedla a tvrdila, ze bude dite vychovavat se svym nynejsim pritelem,
na prelomu roku se ji narodil chlapecek, ktery, jak jsem se dozvedela, je v kojeneckem ustavu,
protoze to devce neni plnolete a nema podminky pro to, aby se o maleho mohla postarat.
Dost mne to trapilo, protoze jsem mela pocit, ze bych jim mela nejak pomoci,
casem jsem tenhle pocit nejak potlacila, syn ma ted pritelkyni, se kterou je stastny a ja to nechtela nejak komplikovat,
nebo to spis byla moje zbabelost neco skutecne resit.
Dnes ale u nas byl otec te divky, ze pravdepodobne bude soud o urceni otcovstvi a ze uvede syna jako potencionalniho otce.
Nevim, jak se k tomu postavit, rozum radi neco jineho nez srdce,
chtela bych vedet, jestli je ten maly skutecne muj vnuk,
chtela jsem Vam napsat uz po narozeni toho malickeho, jestli muzete zjistit, jak to je,
ale pripadalo mi to hloupe, prijde mi to hloupe i ted,
ale lide Vas tu zadaji o spoustu veci tak si rikam - proc to nezkusit.
Jeste mi neda, abych se nezeptala na jednu vec,
moje znama se v urcitem obdobi zabyvala duchovnem a lecitelstvim, ma ted velke psychicke problemy,
leci se s depresemi a schyzofrenii, ale to jsem odbocila,
jednou kdyz byla u nas, zkousela neco jako automatickou kresbu na mou osobu
a rekla mi, ze nemam zadneho ochrance, uz je to dlouho, ale dodnes mam z toho divny pocit,
a obcas tomu pricitam i to, ze mne zivot semtam tak fackuje,
je mozne, aby clovek nemel zadneho ochrance a jestli ano, proc tomu tak je?
Je mozne ze je to dusledek spatnosti v minulem zivote?
Uz Vas nebudu obtezovat,
preji vsechno krasne a hodne lasky a sil do Vaseho pocinani.
Zdravim
Sisi 22.3.2006
Odpověď: Milá Sisi,
začnu od konce.
Každý má své ochránce, kteří ho provázejí celým životem.
Někdy se během let nabalují další.
Může se ve výjimečných případech stát, že ochránci dotyčného člověka opustí,
ale to se týká pouze takových lidí, kteří si neváží života, odklonili se od správné cesty
a přes všechna varování se chovají pořád podle svého.
Pak už i ochráncům dojde trpělivost.
Tohle ale není Tvůj případ.
Láska, kterou prožíval Tvůj syn, byla krásná, silná, ale časem se tam něco zlomilo.
Bylo jasné, že déle už to trvat nemá.
Ovšem figuruje tam zrada a Tvůj syn jako oběť.
Tohle je past na Tvého syna.
Dítě jeho není.
© Wahlgrenis
27.03.2005
Dobrý večer milá Wahlgrenis,
konečně jsem sama doma a můžu Vám poslat dík za odpověď na můj dotaz.
Ptala jsem se nedávno na to, jestli je můj syn otcem chlapečka v kojeneneckém ústavu.
Vaše odpověď, že není, mě na jedné straně uklidnila, protože syn nebude mít snad problémy (zatím se nikdo neozval ohledně soudu),
na straně druhé stejně se občas neubráním myšlenkám na toho maličkého a co sním bude dál.
No snad vše dobře dopadne a bude moct být se svou mámou, i když ještě není plnoletá.
Chtěla jsem Vám napsat už o víkendu,ale nějak to nevycházelo,
několikrát mně do psaní vyrušila sestra, nebo byl obsazený počítač a nakonec MI v neděli ráno shořel monitor,
naštěstí mám hodného brášku, který nám monitor půjčil.
Nechci obtěžovat, ale mohla bych se ještě na něco zeptat?
V tom předchozím dotazu jsem chtěla poradit ohledně koupě domku,
vůbec jste se o tom v odpovědi nezmínila, v žádném případě nechci, aby to znělo jako výčitka,
já jen, že se to zase jako už několikrát vyřešilo samo, majitelka se rozhodla, že jej prodávat nebude,
prostě MI to nepřijde přirozené, tolikrát už jsem se upnula k představě, že budeme bydlet ve svém domečku
a vždycky s toho sejde, asi to tak má být, ale proč?
Nejde MI o to vlastnit dům jako majetek, ale mít domov.
V bytě, kde teď bydlíme, prostě ten pocit nemám.
Vůbec mám teď pár let zpátky pocit, že je všechno jaksi špatně, nebo spíš já jsem špatná,
připadá MI, že selhávám jako máma, jako manželka, s manželem jsme každý někde jinde,
někdy mám hroznou chuť na všechno se vykašlat, ale nejde to.
Milá Wahl, vím, že Váš čas je vzácný, nebudu Vás o něj obírat,
jen Vám chci ještě jednou poděkovat za vaše stránky a za všechno, co tady pro nás všechny děláte,
S pozdravem
Sisi 12.4.2006
Milá Wahlgrenis,
nezlobte se že Vám znova píšu, ale ještě Vás prosím o odpověď na mou poslední otázku...
Při pročítání dotazů jsem narazila na dotaz, kdy se žena ptala, zda-li dítě v ústavu je její vnouče...
Jak jsem Vám již psala, mám přítele, který je rozvedený
a neví, zdali jsou obě děti z bývalého manželství jeho, protože jeho žena mu byla opakovaně nevěrná.
Prosím Vás tedy o odpověď...
Já vím, v podobné situaci je hodně žen, nezlobte se proto že Vás tím obtěžuji,
ale přítel nemá zájem toto zjišťovat, já však vzhledem k tomu, že spolu plánujeme děti, toužím vědět, jak to opravdu je...
Děkuji za všechny kterým jste pomohla a za Vaši ochotu a obětavost.
Marcela 12.08.2007
