Okradli nás v domě s vrátnicí
Otázka: Milá Wahlgrenis,
zdravím Tě a zároveň budeš-li mít sílu a prostor mi pomoci, budu ráda.
Byli jsme na dnešek v noci okradeni přímo v bytě - peněženky, doklady, plat. karty + drobnosti.
O to by snad ani nešlo, spíš se snažím napojit, kdo, co, proč...?
A samozřejmě hledám hlubší duchovní souvislosti.
Já sama z toho čtu, že jsme v době zlomu, kdy opouštíme, měníme, čistíme staré pro nové
- ale víc mě nejde nic vyčíst, ani mi nejde soustředit se.
Ještě se mi zdál sen o pohřbu blízké osoby.
A určitě jemnohmotný svět zapracoval, spadla u sousedu nad námi police, ti byli též okradeni.
To bylo tak zvláštní, obrovská rána, ale i přes strop jsem měla pocit,
že to byla obrovská tlaková vlna, sevřelo se mi u srdce a na prsou.
S obavami jsem prošla bytem, ale nic mě nenakoplo k větší pozornosti, zase jsem ulehla.
A zrovna jsme šli spát až kolem 1 hod. ráno.
Jsme v domě - domov důchodců - kde je vrátnice, nikdo cizí sem nemá přístup,
ve 4. patře jsou dlouhodobě ležící, tedy i personál zdravotních sester.
Kdybys měla chuť mi pomoci, děkuji ze srdce.
Přeji Ti pohodové šťastné dny plné lásky, papa.
Dušinka 20.3.2006
Odpověď: Milá Dušinko,
psala jsi mi v pondělí, kdy jsem řešila jisté výpadky na webu.
Vnímala jsem to jako útok zvnějšku, i když jsem někde uvnitř tušila, že to bude jinak.
A bylo.
Pondělí bylo dramatické v mnoha směrech.
Dívám se, jaké z té nepříjemné situace, která se Vám stala, přichází poselství.
Větší a intenzivnější spolupráce se světem nahoře - to je Tvůj úkol.
Více se nasměrovat na svou cestu.
Je to v jistém smyslu pro Tebe varování.
Vím, co prožíváš.
Měla bys jisté věci - lidi - ze svého života nechat odejít.
Tvé myšlení není tak čisté, jak by mělo být.
Ty víš. Já vím.
Ten moment je pro Tebe cestou proti přírodě, měla by sis udělat jasno.
Nejsi běžný člověk, přišla jsi do tohoto světa s jistým posláním.
A to už moc dobře víš...
Nesmíš se nyní z této cesty spustit, jahůdky u cesty mohou klidně vonět, Ty máš jít dál.
Asi bys chtěla, abych Ti prstem ukázala na někoho podezřelého, odkud by sis pak jen ty své věci vzala.
Tak jednoduché to není.
I když směr k jisté ženě zaměstnané v objektu, která je nečestná a sama se sebou má dost problémů, tady je.
Každopádně to, co se stalo, je pro Tebe nastavením zrcadla, aby sis uvědomila, co je prioritní.
Otvírají se před Tebou nové brány, nové rozlehlé louky poznání, ale nesmíš se zastavovat sběrem těch jahod.
© Wahlgrenis
24.03.2006
Milá Wahl,
přečetla jsem si článek Okradli nás v domě s vrátnici a nedá mi to na něj reagovat.
Psala jsem Ti jak jsem byla zděšená, že nejdou Tvé stránky a já je tak potřebovala číst, protože jsem zažila menší krizi.
Vím, že neřešíš partnerské vztahy, ale musím Ti to napsat.
Mám velice hodného muže.
Je druhý v mém životě a mnohokrát jsem mu byla vděčná, co všechno dělá pro mě i pro mé děti.
Ten den jsem od něj dostala ledovou sprchu.
Totiž v našem malém bytě s námi bydlí i můj syn, který stále otálí osamostatnit se.
Vím, že můj muž byl hodně trpělivý, ale na druhé straně zas i on ví, že nemohu syna jen tak poslat na ulici.
Miluji ho a mé srdce by to nikdy nedovolilo.
Tak se snažím, abych vyšla vstříc jak muži tak synovi.
Den před tím se mi zdál sen, že mi ukradli tašku s doklady a můj muž se na to díval.
Druhý den jsem mu to říkala.
A pak následovala ta sprcha.
Muž uložil do banky námi společně našetřené peníze na své jméno a mně řekl, že dokud s námi bude bydlet můj syn,
že k nim nebudu mít podpisové právo.
V tom jsem si uvědomila, co mi naznačil sen.
Takhle se můj muž nikdy nezachoval a věř mi, že mi o ty peníze ani tak nejde, jako o veliké zklamání v člověku.
Nejsem žádný rozhazovačný člověk, peněz si umím vážit a bez jeho souhlasu bych na ně ani nesáhla.
Co se stalo?
Vůbec tomu nerozumím.
Děkuji, že sis přečetla mé řádky.
Hodně sluníčka přeje
Milena 24.3.2006
Milá Wahlgrenis,
moc děkuju.
Je mi moc smutno, ale je to tak, nechtěla jsem to vidět, cítím, ale bráním se -
nechce se mi věřit, že opravdu takto...se mám posunovat.
Teď jsem poměrně dlouho pod hladinou, přidušují mě nebesa, ale samozřejmě já dávám startovací pokyn.
Bolí mě ruka, oči mi hlásí, že se nechtějí na něco dívat,
mé tělo naznačuje, ale nechtěla jsem vnímat, zacpávala jsem si uši,
nebesa se mnou téměř nekomunikují, na druhou stranu mi dávají jasně najevo...
tak jsem jen čekala co bude dál... a stalo se... .
Je mi smutno, velké, protože vím, že musím jít dál...
Já nechtěla, aby to byly "pouze jahůdky", ale musím se rozhodnout, není příjemné být ničí.
Mám asi pochopit, že cit půjde "pouze" přes mé srdce dále k lidičkám?
Zdá se, že se mi nechce tomu věřit, i přesto že...
Jsi moc hodná.
Děkuji za vše!
Papa
Dušinka 25.03.2006
