Má Centrum starých řemesel šanci?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
stal jsem se pravidelným návštěvníkem Tvých stránek
a trochu mě mrzí, že tyto stránky jsou záležitostí víceméně ženskou (alespoň dle míry příspěvků soudím).
Nechci tím říci, že mi vadí, že ženy přispívají s větší intenzitou než muži,
ba naopak, mrzí mě, že muži, kteří mají rozhodně stejné problémy jako ženy,
se nedokáží svěřit a řešit své sny a pocity.
Byl jsem asi stejný, ale tak cca tři roky od smrti své babičky
o životě, jeho smyslu a o spoustě dalších věcí přemýšlím intenzivněji.
I když v součastné době neprožívám zrovna nej období,
snažím se alespoň načerpat spousty nových vědomostí a zkušeností pro další období života.
Jediné, co mě posiluje, je víra, a to jak v lepší zítřek, víra v nové poznání a víra v ideu o procitnutí lidstva.
Věřím, že co se má stát, se stane, protože u mě to vždy fungovalo.
Nechci Tě zatěžovat svými konkrétními problémy, ale jedna otázka mě zajímá:
Již delší dobu mám zájem o získání starého domu s velmi bohatou tradicí v Týnci nad Labem
(mimochodem je to cca 25 km od Pardubic).
Ten dům je jeden z nejstarších na náměstí a patřil k Týnecké tvrzi (foto přikládám),
má otázka je prostá: mám o něj usilovat nebo není šance tento dům získat.
Chtěl bych zde zbudovat centrum starých řemesel ap., ale hlavně vrátit mu jeho zašlou slávu.
Mimochodem prohlédni i fotografii schodiště v pravé části se dle mého laického názoru podařilo zachytit cosi....
Fotografie je dílem realitní kanceláře.
Zdraví Tě
Pantri 16.3.2006
P.S. Mnoho zdaru a úspěchů ve Tvém počínání...
Odpověď: Milý Pantri,
nemyslím si, že by můj web byl výhradně pro ženy...
Píší i muži, i když určitě méně.
Před Tebou je výborná cesta, krásný umělecký záměr.
Neboj se svého záměru.
Nyní sice nevidíš příliš klíčů k odemčení této brány, ale ta doba brzy přijde.
Vypadá to, že s objektem Tě pojí nějaké vnitřní pouto, jako silný vztah.
Rozhodně se nedíváš růžovými brýlemi, nic si neidealizuješ.
Ještě dojde k mnoha úředním jednáním, která jsou pod vyšší ochranou.
Nebude to ale rozhodně jednoduché, to by až bylo podezřelé.
Pro Tebe je tento objekt skoro jako výpravou do kosmu pro kosmonauta
Není jiné cesty...
Vypadá to ale, že o něj mají zájem ještě jiní lidé.
Objekt je pro Tebe důkazem toho, že má smysl žít.
Chceš se realizovat, dávat ze sebe to nejlepší, co dokážeš.
V dnešní době to není právě nejlehčí úkol, lidem jde o něco jiného.
Vypadá to, že bys měl udělat něco jako krok zpět, něco si uvědomit, teprve pak bude možné se stavbou splynout.
Až se k ní dostaneš, budeš někým úplně jiným.
Rozhodně to snažení stojí za to...
Není v tuto chvíli rozumné plakat.
Ochránci jsou při Tobě, vidím tam silnou vazbu i z minulosti, jako by to bylo místo, kde jsi kdysi žil.
Jenže tenkrát jsi v poměrně raném věku zemřel.
Nyní vlastně přebíráš štafetu, proto i tak silně vnímáš charisma toho objektu.
Věřím, že se Ti Tvůj projekt vydaří...
© Wahlgrenis
16.03.2006
Milá Wahl,
chci reagovat na dotaz člověka "Má centrum starých řemesel šanci" a zároveň se tím zeptat i na svoji situaci.
Pokud se dva lidé před devíti lety rozhodli společně pořídit a nastěhovat se i s dětmi do staršího domu, má to pro všechny význam.
Já jsem se tenkrát nadšeně netvářila, když můj partner tenkrát tento dům vyhrál ve výběrovém řízení.
Představovali jsme si oba spíše něco malého s malými okýnky,
ale takového nic zrovna nebylo ke koupi v našem městě a byl to tedy tento dům..
Má také svou historii, naposledy to byla mateřská školka.
A jsem asi u problému věci..partner, já, děti.. děti partner a já.....
partner mi nabízí přiměřené finanční prostředky a pomoc....pokud se z tohoto domu odstěhuji.
A já si najednou uvědomuji, že z domova se neutíká a potom jsou tu ty krásné věci,
které dům prožil společně se vším, co mu lidé vdechli a naše rodina také.
Má milá Wahl má tento dům hlubší souvislosti se mnou a mou rodinou?
Děkuji,..,...,
Dvojka 17.3.2006
Milá Wahl,
je to prakticky rok, co jsem Ti psal a ptal se na jeden starý dům, který chci získat (centrum starých řemesel)
a já se vracím zpět, abych Ti napsal jeden svůj zážitek včerejšího dne.
Jen chci navázat trochu na původní téma.
Po Tvé odpovědi jsem vyhodnotil situaci a přestal v tuto chvíli tlačit na pilu
a trochu "pohodlně "čekám na svou příležitost.
Pokud mám naplnit osud a mám ten dům získat, stane se to.
Můj život se za poslední rok krásně mění a rozvíjí, jak dlouho před tím ne.
Vrátil jsem se k věcem, které myslím umím nejlépe a začal docela dobrý projekt,který mi dává uspokojení.
Jednou pokud mi to vyjde alespoň na padesát procent, chci proplynout do více oblastí
a potom se vrátím zpět ke svému milovanému domu.
Krom tohoto pracovního vytížení mi do života osud přivedl ženu, která je dnes už více než přítelkyní,
je mou stejně naladěnou duší.
A příběh ze včerejšího dne souvisí právě s touto ženou.
Jetě chci jít ve svém vyprávění na chvíli o rok zpět,
kdy jsem potkal díky svému dnes již zemřelému kamarádovi nesmírně zajímavou paní s nadpřirozenými schopnostmi.
Před rokem jsem plánoval nějaké práce s člověkem, který byl poměrně známý televizní pracovník,
letitý zkušený vysoce postavený ředitel jednoho studia.
Nechci popisovat, za jakých okolností zemřel, ale díky tomu, že jsem odjel do Prešova na pohřeb,
měl jsem možnost cestovat společně s touto paní.
Jeli jsme autem a cesta byla naplánována na dva dny.
Celou dobu jsme si povídali a posupně nacházeli další a další témata.
V den pohřbu, bylo po obřadu a Jana mě poprosila, že než odjedem, chce si sáhnout na hrob, jestli mohu počkat.
Sice jsem nechápal, ale vůbec mi to nevadilo.
Když se vrátila, řekla, že už se spolu rozloučili.
Na zpáteční cestě se nám vrátila nálada a začali jme si opět povídat o všem možném i nemožném,
ale najednou jsem se vrátil k tématu jeho smrti a jemněhmotný svět.
Náhle Jana začala vyprávět své zážitky a poznatky ze setkání.
Poslouchal jsem ji a kladl otázky, až jsme byli zase zpět a my dva se rozloučili.
Myslel jsem si, že už není důvod se potkávat a že tímto naše společná mise skončila.
Osud chtěl jinak a Janu mi do života přivedl někdy v srpnu, kdy jsem měl možnost se s ní opět potkat
a ona se mě zeptala, jestli mi nebude vadit, že mi sáhne na zátylek,
že už několik dní má nutkání to udělat, že mi to pomůže.
Setkal jsem se s ní na Smíchově za kostelem sv. Václava je parčík
a zažil něco, co dodnes nechápu.
Jana mi položila svou dlaň na zátylek a najednou se začal výraz její tváře měnit,
až přešel do nekontrolovaného pláče a nekontrolovaným pohybům.
Po cca dvaceti minutách si vyčerpaná sedla vedle mě
a jen mi sdělila, že je to pro mé dobro,
až jsem měl ve svém mozku bloky,které byly zažité od dětství a které mi brání v další cestě.
Nelžu, od toho dne se můj život naprosto obratil k lepšímu.
Janu jsem zaměstnal ve své firmě a já v lednu potkal Gábu, ženu s velkým Ž.
Nechci popisovat, co vše se začalo jejím příchodem ve mně měnit, a jak moc mě to posunulo zase v mém snažení za uskutečněním cílů.
Jak jsme se poznávali, došlo i k setkání těch dvou
a Jana velice rychle poznala pravý stav věci, který s Gábou prožíváme.
Asi po měsíci, co se tyto dvě ženy potkaly, mi Jana napsala zmatenou sms, které jsem nerozuměl.
Bylo to toto úterý, kdy jsem s Gabou odjížděl na Moravu.
Byla tam naléhavá prosba o setkání s Gabou a končila slovy - nechci, aby jí to COSI ublížilo.
Trochu jsem nechápal a s vidinou krásného pracovního výletu jsem pustil vše za hlavu.
Až v pátek jsem se dostal do firmy a sešel se s Janou o samotě
a ona mi začala vyprávět příběh pro mě nepochopitelný.
Řekla mi,že Gabu ovládá COSI, co z ní žije a čerpá energii a že stav, který jsem způsobil svým příchodem do jejího života, tomu neprospívá
a že se to začalo o Gabu bojovat.
Jana mi rovněž sdělila, že už několik dní s tím COSI bojuje na dálku
a že z pondělí na úterý dostala varování v podobě zranění (poranění drápem na levém zápěstí)
a jak to poměrně dost bolelo a naléhala, abych s Gabou co nejdříve přijel pro konečné řešení.
Naplánoval jsem to setkání na sobotu.
Měli jsme se setkat na Smíchově.
Já s Gabou jsem přijel asi o půl hodiny dříve a tehdy to začalo.
Náhlé zhoršení nálady u Gaby a prudký nárůst pocitu zvracení jsem připisoval nervozitě.
Do příchodu Jany jsem myslel, že Gaba nevydrží.
Náhle útlum a uklidnění.
Je tu Jana.
Sedá ke stolku, zdravíme se a začínáme si povídat.
Zeptal jsem se, zda se nemám vzdálit, ale Jana řekla, že nemusím.
Přes počáteční ostýchavost se obě dostaly k jádru věci
a Jana začala Gabě popisovat její stav,
vlastně se Gaby konkrétně ptala na skutečný stav věci, jak ho viděla ona.
Podaly si ruce a za chvíli Gaba svou ruku vytáhla a povídání pokračovalo.
Náhle Gaba sama říká, zda může Jana dát svou ruku na její.
Seděly proti sobě tak, že dlaně měly proti prstům a naopak.
Chvíli si popisovaly stavy, které prožívají, či více se ptala Jana a jen pokyvovala nad Gabinými odpověďmi hlavou.
Pak došlo ke zlomu.
Jana prudce mění výraz tváře a začne nekontrolovatelně pohybovat rukou jakoby v krouživých pohybech a prudce dýchat,
pak Janin přechod do pláče.
Stavy, které trvaly dobrých dvacet minut, nelze popstat.
Gaba neustále odpovídala, co cítí a jak ví, že COSI bojuje a nechce se vzdát svého hostitele.
Ve finální fázi jsem dostal o Janu strach, zda ji to COSI neublíži.
Zkráceno.
Po půl hodině od sebe ty dvě odtrhávají ruce a Jana nekontrolovatelným třesem dožívá celý zážitek a popisuje nám celý boj i to, co se stalo.
Popsala tu energii, která se nechtěla vzdát, celý proces vyrvání z hostitele a její oddálení.
Gaba popisuje pocity své, pocit zhmožděné dlaně, pocit, jak z ní COSI vychází a jak to o ni bojovalo.
Po Janině uklidnění jsme se opět přesunuli do parku za kostel sv. Václava a ještě hodinu ty dvě dokončovaly celý proces.
Pak mi Jana poručila, abych došel pro auto a abych naložil Gabu jinde.
Což jsem udělal.
Nebudu popisovat cestu zpět a jen zmíním, že dnes jsem si ověřoval stav a obě jsou spolu v kontaktu
a přenosem energii provádí dokončení celého procesu.
Wahl, vím, že to, co popisuju je pro Tebe asi normální jev,
protože ho znáš z jemněhmotného světa, ale prosím, pokud můžeš, zkus mi vysvětlit,
jak je možné, že COSI se může napojovat na naše těla a žít z nás způsobovat nám výkyvy nálad, stresy
a my to neumíme ovlivnit.
Jen vím, že to COSI (mimochodem, tak to nazvala Jana) nebyl zbloudilý duch, ale Jana nechtěla říct, co to bylo.
Nechci z ní násilně loudit vysvětlení.
Je to milá nezištná žena.
Odkud ta negativní energie (stvoření) přichází???
Jak se bránit, jak to rozpoznat??
Víš, co lidí s jinými Cosi žije???
Mimochodem, jsem zvědav jestli Gabě zmizí stavy, kdy rušila vše elektrické v kruhu pěti metrů, jako elektické kasy, počítače v bankách atd.
Zdravím Tě a přeji spousty úspěchů a slunečných dnů
Pantri
P.S.: Jméno Pantri mám od Tebe a rok ho hrdě používám.
Pantri 02.04.2007
