Pochopila jsem červené skvrny na krku
Otázka: Milá Wahlgrenis,
moc Tě pozdravuji z Moravy, přeji vše dobré a hlavně to sluníčko hřejivé, ať k nám již zavítá.
Udělala jsem malinký objev v mém životě a ráda bych znala Tvůj názor, zda si vše vykládám správně.
Když jsem Ti poprvé psala, prosila jsem Tě o radu ohledně červených skvrn na krku,
které se mi vyrazí ve chvíli rozrušení, když mám něco důležitého zvládnout,
ukázat, co umím nebo pokud zažívám něco negativního, vcítím se do problému druhého a snažím se mu pomoci.
Stává se to, i když jsem připravená, vyrovnaná, nad věcí, tak se mi stejně fleky objeví (např.při jednání s právníky).
Tehdy jsi mi z pláství vyčetla ublížení v minulosti, někdo mi ublížil
a já si pak nasadila masku, nevěřím, mám strach, že budu důvěřovat a někdo toho zneužije, chce to čas.
Trápilo mě to, tak jsem pátrala, co mi fleky na krku chtějí sdělit.
Celý život pracuji s lidmi, mám lidi ráda, nabíjí mě a uspokojuje práce s nimi a nestává se mi, že bych s někým nevycházela.
Je to zvláštní, nikdy jsem nedělila lidi na dobré a zlé, malé, tlusté, hloupé, chytré,
připadají mi všichni nádherní a sví a vždy jsem chápala, že mohou být smutní, náladoví,
že má někdo život jeden velký běh přes překážky a druhý čas od času jen krátký sprint na 100 m.
A teď k dalšímu střípku v mozaice:
Měli jsme menší názorové nedorozumění s paní učitelkou našeho syna.
Za měsíc poté na plese se mi po zjištění, že je na plese i paní učitelka, vyrazily rudé fleky na krku a zůstaly tam cca 2 hodiny.
Zmizely, až když jsem paní učitelku v duchu přijala a odpustila jí a hlavně odpustila sama sobě.
Řekla jsem si, že stejně jako já má i ona právo na svůj život, že se může klidně bavit, že může mít své názory.
To stejné jsem si uvědomila i o sobě.
Viděla jsem nás obě jako malé holčičky, radostné a bezstarostné, plné elánu.
Fleky zmizely.
Najednou jsem věděla, že fleky na krku nejsou pro mě handicap,
ale něco jako kompas, který mi přesně ukazuje, kde je slabé místečko, na čem mám pracovat a co je třeba dát do rovnováhy.
Fleky se u mě objevily před pěti lety při návratu z mateřské,
kdy jsem se setkala s velkou karmou z minulosti v podobě krásného ale nevyzpytatelného človíčka
(díky za něj, jinak by mi hodně věcí nedošlo).
Dneska mám radost, protože fleky na krku mi skoro okamžitě signalizují:
holka, díváš se na to špatně, zamysli se, toto má jistě jiné řešení, máš možnost to pochopit,
není potřeba závidět, není potřeba hrát divadlo a stejně tak není potřeba mít nízké sebevědomí, komplexy,
nehodnoť druhé a nech jim jejich životní prostor.
Většina věcí je trapná jen mně, druzí se nad tím nepozastavují.
Hodně lidí kolem hraje právě to divadlo, mají masky a nejsou to Rambové a Sexbomby, to jen ze sebe dělají, aby víc získali.
Zjistila jsem, že je důležité mít rád sama sebe a také respektovat a uznávat druhé, neboť od nich se nejvíc můžeme naučit.
Fleky mívám dnes jen ve „vyhrocených“ situacích, ojediněle, zda zmiznou natrvalo, nevím,
spíš myslím, že mě čas od času navedou k přemýšlení nad mými skutky.
Trápila jsem se flekatým krkem, až mi došlo, že když to nemohu změnit, tak se na to budu dívat z pozitivnější stránky.
Zdá se, že to funguje.
Myslíš si, Wahl, že jsem normální?
Prosím, co si o tom myslíš Ty?
Nemám nasazené růžové brýle a nejsem úplně mimo?
Wahl - Beruško, měj se krásně,
jsem moc vděčná, že jsem na cestě životem potkala Tebe a také tu spoustu milých lidiček z Tvých webových stránek.
Připojuji úryvek z jedné mé oblíbené knížky, který mě oslovil, možná se bude líbit i ostatním:
„Zoufalství v životě nikdy není oprávněné, protože je nikdy nepotřebujeme.
Jsme tu, abychom se učili, abychom experimentovali, abychom se mýlili.
Nemusíme se přísně soudit, stačí jít životem krok za krokem,
nestarat se o to, co si o nás lidé myslí, nepoměřovat se jejich metrem.
Máme si odpouštět a být vděční za zážitky, které nám pomáhají ve vývoji.
Naše nejbolestivější změny se jednoho dne ukáží být naším největším učitelem.
Každé tvoření začíná myšlenkou.
To platí i pro náš hřích, vinu, zoufalství, naději i lásku.
Všechno uzdravování vychází z nás.
Všechno utrpení pochází z nás.
Můžeme vytvořit spirálu z vlastního zoufalství, stejně tak trampolínu ze štěstí a dosažených cílů.
Naše myšlenky mají úžasnou sílu.
Jsme jako hemžící se děti, jež se zkoušejí naučit, jak použít vlastní síly.
Těmto mocným silám vládnou zákony, které nás ochraňují před námi samými.
Ale jak dospíváme a hledáme to kladné kolem nás, budou nám i tyto zákony vyjeveny.
Bude nám dáno vše, co jsme připraveni přijmout.“
Aurelia 27.2.2006
Odpověď: Milá Aurelio,
ano, jsi naprosto normální.
Tvé poznání je naprosto super, možná jsi otevřela oči i dalším lidem, kteří budou Tvoje vyznání číst.
Mám pocit, že se toho tady začíná denně pořád víc a víc spouštět, že lidé zažívají to, co by dřív nezažili ani náhodou.
Jsem ráda, že o tom píšete, že to můžeme společně probrat.
Tvé červené skvrny fungují jako signalizace, jako kontrolka, že se něco děje.
Definovala jsi to výborně.
© Wahlgrenis
27.02.2006
