V lednu se mi zhroutil svět
Otázka: Zdravím Wal,
náhodně jsem objevila vaše stránky.
Prosím o radu jak dál.
V lednu 2005 se mi zhroutil svět.
Přišla jsem při autonehodě o malou dcerku.
Proč?
Vrátí se mi?
Byly jsme už někdy spolu?
Co dál mi osud přinese?
Přála si to a věděla, že se něco stane??
Moc prosím o odpověď.
S pozdravem
Nataša 18.2.2006
Odpověď: Milá Natašo,
není v životě nic smutnějšího, než když přijdeme o dítě.
Jenže smrt má vždy hlubší význam.
Náhody neexistují.
V plástvích se mi objevil zvláštní příběh.
Holčička byla sice ve Vašem životě prioritou, ale výš jste měla peníze.
Nevím, jestli jste v té chvíli řešila otázky bydlení, nějaké půjčky, leasing, to se těžko dešifruje.
Ale to počítání je nad vším.
Je to skutečně tak zásadní, že vše ostatní bylo u Vás posunuto o úroveň níž.
Varováním pro Vás mohla být nemoc, která se v tom rizikovém období objevila.
Ale nebylo to dostatečné varování...
Proto musela přijít ještě další rána, která naprosto otočila priority ve Vašem životě.
Muselo nastat vybočení, byla jste zaslepená, žila jste v jiné realitě.
Mělo to být "provedeno" jednak rychle a jednak dál od domova.
Pravděpodobně se jednalo o návrat domů, ale už se nedojelo.
Byla to zkušenost, které nebylo možné uniknout.
Nyní jste v bodě zastavení.
Zatím nedokážete přijmout tuto krutou ránu, ještě jste se neposunula ani o krok vpřed.
Ale je tam ta naděje.
Ovšem čeká Vás ještě mnoho práce.
Holčička se s Vámi už mnohokrát pokoušela navázat kontakt, ale nepodařilo se jí to.
Je toho tolik, co by Vám chtěla svěřit.
Je tady dokonce i nové miminko.
Zatím Vám to připadá nelogické, nemožné, ale jde jen o to přijmout pár informací.
Nedívat se na svět jen jako na vývoj Vašeho života...
Všechno souvisí se vším.
Když člověk zapomene dávat, musí si dojít pro ten kalich hořkosti a pít do dna.
Možná se Vám oči ještě podaří otevřít.
Naděje tam opravdu je...
Neměla byste už dál váhat.
Ta malá na Vaše zavolání čeká, je třeba s ní ještě mnoho věcí dotáhnout do konce.
© Wahlgrenis
21.02.2006
Moc děkuji za odpoved.
V hodně věcech máte pravdu, stalo se to před domem, řeším to každý den, byla pryč hned.
Máme i to nové miminko.
Může to být ona?
Jen nevím, jak mám to její volání poznat.
Strašně ráda bych s ní "mluvila", ale jak?
Zdravím
Nataša 23.2.2006
Milá Wahl,
přečetla jsem si příběh Nataši a její dcerky a nedalo mi to, abych něco nenamalovala.
Tato příhoda je mi tolik blízká, že bych mamince ráda nějak pomohla.
Možná proto i to nutkání malovat.
Zeptala jsem se, co brání mamince v komunikaci s dcerkou a vykreslil se mi následující obrázek (1):
Na obrázku se nakreslila dušička maminky i dcerky, přebývající již v jiném světě.
V srdíčku dcerky je velká láska, která směřuje k mamince do srdíčka, ale mezi oběma dušičkama je zemřelé srdíčko.
Je tu i vazba mezi oběma srdíčky, ale zastavená, jakoby zablokovaná v půlce, přetnutá a ukotvená v zemi.
Uvnitř maminčiny duše se vykreslila osmička, tato událost je karmicky daná a zasahuje do všech oblastí jejího života.
Je tu velká připoutanost k zemi, ale dle mého ty energie nejsou až tak dobré.
Nad celou situací je Boží oko, ochrana vyšších sil.
Ptala jsem se i symbolů, co brání komunikaci matky s dcerkou.
Je tu urna, vzpomínky, výčitky.
Jakoby odešla i část matčiny dušičky, zemřelo její srdíčko......
Chtěla bych mamince říct, že tohle všechno chápu a že i čas je kouzelník.
Ale ke komunikaci s dcerkou by potřebovala pochopit, že není všemu konec, že se pouze změnila forma bytí její dcerky.
Ona nezmizela někam pryč, vlastně je velmi blízko, ve světě, který je oddělen pouze našimi smysly a hranicemi našeho myšlení.
Kdyby se mamince podařilo přijmout tuto událost, jako proces růstu dušičky, bylo by jí mnohem lépe.
Já vím, tohle je velmi těžké, možná pro někoho i nepochopitelné,
ale sama mohu potvrdit, že komunikace s bytůstkama, co už nejsou v reálném světě, funguje.
I moje dcerka je již v tomto světě a dnes s ní mohu komunikovat jak kyvadlem, tak kresbou,
a postupem času zjišťuji, že lze vnímat tyto energie i dotyky a pocity.
Důležitá, moc důležitá je víra.
Třeba se Vám ze začátku bude zdát, že jste blázen a vše si namlouváte,
ale mámino srdíčko dobře vše cítí, jen rozum se snaží ošálit.
Věřte, věřte sobě, svojí dcerce, věřte svému srdíčku.
To Vám nejlépe ukáže cestičku.
Možná, že to, co nyní napíšu je těžko přijatelné, ale to, že dcerka odešla je fakt, pravda, kterou nelze změnit.
Změnit lze ale způsob myšlení, cítění, víry, že nic nekončí.......
Ptala jsem se také symbolů, co by pomohlo při komunikaci.
Zkuste si jen tak v klidu sednout, zapálit svíčku, dívat se do svíčky a jakoby skrze plamínek svíčky promlouvat ke své dcerce.
Řekněte jí vše, co cítíte, co jste si neřekly, nechte proudit slzy a vnímejte i pocity přicházející.
Protože mi v symbolech vychází i pero, mějte tužku a papír nablízku, třeba se vám bude chtít něco napsat či namalovat.
Jen tak, pro sebe.
Je možné i své pocity vymalovat na papír.
Uleví se Vám.
Přišla mi tam i modlitba.
Zkuste nějakou pro sebe najít.
Zeptala jsem se dušičky Vaší dcerky, zda Vám chce něco vzkázat.
Odpověď byla ano a vymaloval se krásný obrázek (2).
Chtěla by Vám ukázat svůj svět, který je plný lásky a světla, kde nejsou pocity strastí a bolesti, kde vše má svůj smysl.
Je zde vymalováno její srdíčko a energie od něj (a nejen od jednoho) směřuje k Vám do Vašeho srdíčka
a zároveň tvoří ochranu kolem Vás. Je to o harmonii, lásce a odpuštění.
Moc Vám držím palce při komunikaci s dcerkou, otevřou se Vám oči, srdce a tím i nový svět.
Jitřenka 23.2.2006
Milá Jitřenko,
jsem moc ráda, že jste tak krásně reagovala na můj smutek.
Snad mi prominete, ale já vůbec nevím, jak mám odpovědět.
Odpověď mě moc dojala, ale zároveň nevím, jestli skutečně existuje "něco mezi nebem a zemí".
Já jen hledám všemi způsoby nějaké vysvětlení.
Možná že i to mi brání v nějaké komunikaci s malou.
Budu se víc snažit a třeba se mi to povede.
A co moje miminko?
Jsou naše vazby bez problému?
Jestli mi znovu obě odpovíte, budu moc ráda.
Mějte se krásně.
Nataša 24.02.2006
