Mám strach z leukémie, děti v rodině umřely
Otázka: Dobrý den Wahlgrenis,
mám k vám velikou prosbu.
Vím, že bude online konference o zdraví, ale já mám hrozný strach.
Mám syna, kterému byly 3 roky.
Teď je nemocný a doufám, že je to jen nachlazení, má alergii a oslabenou imunitu,
ale to není ten hlavní důvod, proč vám píšu.
Mám strach, aby nedostal leukémii, stejný strach budu mít i u dcery, které je teď 5 měsíců.
Moje sestra na leukémii zemřela ve 3,5 letech a syn mojí sestřenky ve 4,5 letech.
Nevím, ale mám strach o své děti, teď hlavně o syna, aby jí nedostal.
Wahl prosím podívejte se na zdraví mých dětí a co pro ně mohu udělat.
Je teprve po poledni a syn má kruhy pod očima, jako by nespal snad týden.
Zdá se mi to divné.
Nemá teploty, jen velkou rýmu, vypadá to na oči a pobolívají ho uši, ale mám strach, aby za tím nebylo něco víc.
Budu moc ráda, když mi odpovíte i když chápu, že dostáváte spoustu meilů a i já vám už psala.
Moc vám držím palečky, ať vydržíte pokračovat ještě hodně dlouho ve své pomoci.
Doufám, že se někdy sejdeme na některém z vašich seminářů, i když asi až za pár let.
A ještě něco - i já mám pocit, že se svět jaksi mění.
Za posledních 20 - 30 let mu lidstvo dalo pořádně zabrat a mám pocit, že tu tíhu už dlouho neunese a někde se to odrazit musí.
Doufám, že budu schopná své děti ochránit.
Aulína 20.2.2006
Odpověď: Milá Aulíno,
všechno, co se odehrává ve Vaší rodině, je pod vlivem vyšší moci.
Pravděpodobně je tady již dlouhodobá neochota spolupracovat, jako by si každý šel po svém.
Neposlouchal signály, varování a impulsy odjinud.
Opět je tady varovný prst a tím, že to nemůže být donekonečna.
Jako by se pořád opakovaly stejné chyby, jako byste se snažili přejít rozbouřenou řeku.
Tudy cesta ale nevede.
Kdo vám to ale má říct, abyste to pochopili?
Léky a jakékoli jiné terapie z rukou doktorů jsou na nic.
Ten směr je daný něčím jiným.
Vlastně sama si rozhodneš, budoucí volba je ve Tvých rukou.
Vím, že je jednoduché zajít k lékaři, nechat si vypsat recept a užívat pak léky...
Jenže nic se nemění.
Léky jsou vynálezem člověka, narodily se v mozku, nemají s duchovním vývojem nic dělat.
Je to pro Tebe nastavené zrcadlo, je třeba udělat obrátku v životě, otočit se o 180 stupňů.
Zrušit, co zrušit jde, zbavit se nesmyslů.
Oči a uši člověka bolí, když není sladěn s jeho okolním světem, když je něco jinak.
Tady je toho asi hodně jinak.
Je třeba poslouchat děti srdcem, dívat se jim do očí, naladit se na jejich frekvenci.
Sama píšeš, jak se svět mění, ale jak se měníš Ty, to už tam není.
Měníš se?
Zkus si právě v tomhle udělat inventuru.
Ono to půjde.
Je tady sice cesta u Tvého chlapečka, ale to nemusí být nutně cesta pryč z tohoto života.
Může to být cesta pochopení a uvědomění si něčeho.
On má být ve svém dalším životě jiný, nový, jakoby živější.
Měla bys za svým dosavadním životem udělat tlustou čáru a začít úplně jinak.
© Wahlgrenis
21.02.2006
Dobrý den Wahl,
moc Vám děkuji za vaší odpověď..
Tak trochu mě to vyděsilo.
Píšete, že neposloucháme impulsy, varováni apod., ale já je opravdu neslyším,
tedy možná ano a nedávám jim velkou váhu a snad se to změní.
S tou neochotou máte pravdu, asi to je problém většiny členů mé rodiny a i mě (jsou ale i výjimky).
Mám totiž celý život pocit, že tam jaksi nepatřím.
Nejevili o mě zájem a já jim to nejspíš teď podvědomě vracím a i svému okolí.
Své děti ale miluju a i lásku jim dávám neustále najevo.
S tím světem jsem to myslela tak, že mám prostě pocit, že ho slyším plakat, ale nevím jak mu mám pomoci.
Je pravda, že i ve svém životě mám pocit, že mě nic nebaví a nic nemá smysl.
To je určitě jedna z věcí, kterou musím změnit.
Já se měním, ale jde to velmi pomalu, budu muset zrychlit tempo a teď jen doufám, že to stihnu.
Ještě jednou moc děkuju, sice mám teď ještě větší strach, ale snad mě to konečně nakopne.
Asi to byl také jeden z těch signálů, že jsem vám to všechno napsala a že jsem vůbec na vaše stránky narazila.
Děkuju, děkuju děkuju,
Aulína 21.02.2006
