Proč mám s matkou takové problémy?
Otázka: Milá Wahlgenis,
na Vaše stránky jsem narazila úplně náhodou, ale asi to tak mělo být.
Ve Vašich odpovědích jsem našla odpovědi na otázky, které se mi táhly hlavou.
Máte pravdu, v životě se nic neděje náhodně, všechno má svůj účel a vždycky člověk sklidí to, co "zaseje".
Mám to ověřené.
Rozhodovala jsem se, jestli Vám mám napsat, a ptát se,
protože ve srovnání s tím, co děje jiným, kteří píší, mám pocit, že mé problémy jsou víc než malicherné.
Wahl,
nedalo by se zjistit, v jakém vztahu jsem byla v minulých životech se svojí matkou?
Vždycky jsme spolu vycházely bezkonfliktně, jako kamarádky.
V poslední době, tak 3 roky zpátky, se v její přítomnosti vůbec necítím dobře.
Špatně se mi dýchá, nemůžu dát souvislé věty dohromady, brní mně žaludek, chce se mi zvracet.
Mám pocit, že mě neustále prověřuje, dává kontrolní otázky.
Mám 3 malé děti (4, 3 roky a 10 měsíců) takže i tenhle fakt přispívá k tomu, že myslím na spoustu věcí
a zapomenu nebo si nevzpomenu a už to vypadá, jako že lžu, to mi vlastně taky řekla.
Zkoušela jsem s ní mluvit, dobrat se k nějakému rozumnému závěru,
ale vždycky to skončí tak, že začne křičet, pokud s ní diskutuju a "držím se", stupňuje se to,
v momentě, kdy se rozbrečím, se jí výrazně zlepší nálada.
Momentálně vycházíme dobře.
Návštěvy u ní jsem omezila na minimum ani si moc netelefonujeme.
Myslím, si že to mám rozumově zmáknutý.
Vím, jak funguje, že prostě hádky k životu potřebuje.
Dokud žil otec, snášelo se to všechno na jeho hlavu.
Za něj a rádoby za "jeho přání " se schovávala.
Teď bude 3 roky po smrti a tři roky to zkouší na mě.
Vím to, jenom se mi nedaří to odfiltrovat.
Proč mi ubližuje?
Myslím si, že by máma asi neměla říkat dceři věty, typu:
"Nejseš soudná, víš, že je táta nemocnej a pořídíš si další (tehdy druhé) dítě"
nebo "Jak to vypadá, ségra nemá ještě ani jedno dítě a ty už budeš mít třetí!"
Přitom starost o ně je jenom na mně na manželovi.
A to třetí, kluk Pavlík, je vážně docela síla.
Hodně nás vyčerpává, vyloženě si nás vychutnává.
Nevíte, proč tak brečí?
Třeba má nějaký problém z minula, třeba mu vadí něco, co děláme.
Každopádně byl chtěné, plánované miminko a moc jsme se na něj těšili.
Děkuji za trpělivost, pokud jste dočetla až sem.
Přeji Vám, aby se Vám dařilo.
Štěpka 13.2.2006
Odpověď: Milá Štěpko,
s matkou máš skutečně problémy z minulosti.
Dalo se to čekat...
V plástvích vidím příběh, který jste si spolu prožily.
Ovšem Vaše role byly otočené.
Tys byla matkou, ona Tvým synem.
Narodil se přes komplikace, jakoby hodně nechtěné dítě...
Nezvolil si tu nejlepší dobu, Tys měla jiné plány, zřejmě profesní realizaci.
Byla jsi umělkyní, tanečnicí nebo herečkou
Dlouho jsi o svém těhotenství nevěděla.
Dokonce jsi po tajném porodu chtěla miminko usmrtit, ale na poslední chvíli sis to rozmyslela.
Jako by nad Tebou stál celý zástup ochránců.
Život se Ti ale hodně zkomplikoval, muže jsi vedle sebe neměla.
Musela jsi se rozhodnout pro zásadní změnu, přestala sis vydělávat svou krásou, svým tělem,
ale chtě nechtě jsi musela přijmout práci podřadnou.
Vnímala jsi svého syna jako obrovskou zátěž ve svém životě.
Nemohla sis dělat to, co dřív, nebyla sis sama sobě paní, vždy tady byl on, podle něho se řídil Tvůj čas.
Partnera k sobě sis nenašla, byla jsi jen s ním.
Když si potom našel dívku, nepřála jsi jim lásku.
Dokonce jsi to postavila tak, že když jsi lásku neprožila Ty, nemá na ni nárok nikdo jiný.
A už vůbec ne Tvůj syn, který Ti znepříjemnil mnoho let...
Vypadá to na obrovské prokletí, které jsi Ty vyslovila směrem k těm dvěma.
Ani jsi snad nepomyslela, jakou to bude mít sílu.
Vzali se přes Tvůj zákaz, ale to manželství dlouho nevydrželo.
Mladá paní zemřela a syn nechtěl žít bez ní.
Tak svůj život také ukončil.
V tomto životě jste si role vyměnily, ale ta nenávist tam je pořád.
Bylo by dobré zrušit to prokletí, usmířit Vaše duše...
Možná i s tou jeho manželkou.
Potom by se určitě Vaše vztahy vylepšily.
A měla bys s tím začít brzy, každý den prožitý pod tlakem je pro Vás obě nebezpečný.
Naděje tady je.
© Wahlgrenis
16.02.2006
Wahl,
děkuji Vám za odpověď, po pravdě, nebyla jsem vůbec překvapená.
Cítila jsem, že tak nějak to bude.
Není to tak dlouho, co jsem na terapii řekla, že mám pocit, že já a moje matka máme vyměněné role:
já jsem matka a ona je mé dítě.
Píšete o tom, že jsem ji usilovala o život a nějaká vyšší síla mi bránila udělat to nejhorší.
Bude to znít šíleně, ale vím přesně, o čem je řeč.
Do takového stavu mě dokáže přivést právě moje nejmladší dítě.
Zní to naprosto šíleně, ale nemá to nic společného s únavou, stresem.
Těžko se mi o tom píše.
Není to věc, na kterou bych byla hrdá.
Své děti bez rozdílu miluji, mám o ně strach a chci tu být za každé situace pro ně,
jako každá normální máma, kterou si myslím, že jsem.
Právě proto mě moje reakce mě velice překvapily, ba co víc, mám velký problém je zvládnout.
Na uzdě mě drží tak jako tenkrát to "něco", jak píšete.
Cítím, že s Vaší pomocí bych se mohla posunout zase o kousíček dál, nechci své problémy předávat dál na svým dětem.
Teď jenom, kde mám hledat manželku svého syna z minula, jak celou tu věc vyřešit ku prospěchu nás všech.
Je jasné, že to nebude ze dne na den a taky si myslím, že sednout si s matkou ke stolu
a povyprávět si o tom, asi také nebude to "pravé ořechové".
Tak jak Wahl?
Co se v takových případech dělá?
Děkuji za radu, přeji nikým a ničím nerušenou dobrou noc.
Štěpka 17.2.2006
Milá Štěpko,
další postupy jsou už z kategorie klasických.
Komunikuje se s jemnohmotným světem, nemusíš proto ani hledat matku svého syna.
Takhle to vypadá složitě, ale když už víš jak a kdy a kde, tak je to v pohodě...
Mnoho praktických rad najdeš na mých stránkách.
W. 17.2.2006
Dobré ráno milá Wahl,
účelem toho mailu opravdu není Váš pozlobit, velmi by mě mrzelo pokud by se tak stalo,
ale já se v té Vaší poslední odpovědi ztrácím.
Především nechápu výraz jemnohmotný svět, a potom, vím opravdu jak a kdy a kde?
Pochopila jsem, proč vypadá můj vztah s matkou tak, jak vypadá.
Překvapilo mě, že se vůbec nevyjadřujete k mému vztahu k synovi.
Není pro tuto chvíli důležitý?
Každopádně děkuji za čas, který jste mi věnovala.
Je prima co děláte pro druhé.
Ať se daří
Štěpka 17.2.2006
Dobrý večer, milá Wahl,
ráda bych Vás požádala ještě jednou o radu.
Nedávno jste mi odpovídala na věci týkající se mého vztahu k matce a naopak.
Přemýšlím o tom, proč, když v minulém životě nemohla žít s milovaným člověkem, s ním nemůže být ani teď.
Když překonala smrt táty a našla si přítele, zemřel i on - do dvou měsíců.
Ona to vnímá jako velkou nespravedlnost, moc jí to ubližuje, trápí ji to.
Navíc začala mít velké problémy se štítnou žlázou.
Asi to souvisí s tím, co píšete, touží po něčem, co nemůže mít - lásku, myslím mužskýho.
Upřímně, já v tom vidím teda taky trest.
Proč?
Za to, že si sáhla na život?
Omluvám se, mám moc otázek, vím.
Ještě jsem Vám chtěla poděkovat za pseudonym, který jste mi dala.
Takto mi říkal člověk, s kterým jsem si užila spoustu legrace, je to dávno, zapomněla jsem na něj.
Vy jste mi ho připomněla.
Děkuji.
Wahl, přeji Vám vše dobré.
Děkuji
Štěpka 1.3.2006
Mila Wahlgrenis,
chcela by som poslat odkat pre Stepku (pribeh Proc mam s matkou takove problemy).
Chcem Ti, Stepka, v prvom rade zlozit poklonu.
Starat sa o tri malicke deti a mat vsetko pod kontrolou, vyriesene - to naozaj nie je jednoduche.
Mne to pripada, ze Tvoj najmensi citi, ze jeho mama nie je celkom fit, ze sa trapi a preto sa trapi aj on.
A kolotoc sa roztaca, obom, ba dokonca vsetkym doma by sa zrejme hodilo viac pohody.
Ak sa obavas, ze pre neho nemas dost lasky, moze to byt aj vycerpanim.
Zacni s tou laskou od seba, maj sa rada, ved robis pre tento svet naozaj vela - davas mu buducnost.
Vacsinou sa vsetky tazkosti nadaju riesit naraz, tak si skus stanovit priority.
Potom sa cez to vsetko dostanes krok po kroku.
Budes na to potrebovat zivotnu silu, tak si ju setri, aby si mala co davat druhym...
Skus ziadat - a opravnene - aj pomoc svojho okolia.
Mimochodom, Tvoja mama, ked sa obzrie dozadu, musi byt stastna, ze ma dceru, ktora vie byt matkou.
Mozno sa iba zabudla obzriet.
Vsetko sa vyriesi.
Henika 01.03.2006
