K osmičkové poloze, okamžiku a plástvím
Otázka: Milá Wahlgrenis,
pár dní jsem otálela, než jsem se odhodlala Vám napsat.
Vaše stránky jsou tak nápadité a poodkrývají tolik tajemných věcí, nad kterými jsem si leckdy lámala hlavu,
ale zároveň nechávají možnost vlastního názoru a i případné diskuse s Vámi nebo s dalšími čtenáři tohoto webu.
To, že jsem Vaše stránky na Internetu našla, není náhoda,
protože na náhody nevěřím a hlavně cesta k Vám byla taky trošku zvláštní…
Před asi půl rokem jsem na Vaše stránky zabrousila, ale ne všechny věci jsem tu dokázala pochopit
a teprve kolem Vánoc mi při vyhledávání nějakého výrazu „padla do oka“ znovu Vaše stránka.
Tentokrát už asi byla připravená všechny informace přijmout a teď tyto informace postupně přijímám a „zpracovávám“.
Ráda bych se Vás zeptala na něco, co se mi přihodilo při osmičkové poloze.
Při jedné takové meditaci jsem myslela na jednoho člověka, kterému jsem ten samý den odpustila
a zároveň i sama sobě, protože on už má svůj život a já jsem si spoustu věcí s ním vysnila někde sama v sobě.
Pak jsem „spadla“ ale ze svých výšin, protože on se oženil, narodila se mu dcera a já to delší dobu nemohla strávit.
Teď jsem nám oběma odpustila a cítila jsem, že se mi někde uvnitř ulevilo,
ne hned, ale najednou jsem byla jakoby prázdná.
Při osmičkové poloze mi moje přijímací ruka začala jakoby vydávat nějaké signály.
Ukazováček nejdříve opisoval jakoby kružnici a poté se mi několikrát nahoru a dolů pohnul ukazováček a poté i palec.
Žádné obrazce jsem zatím neviděla a i tahle situace se mi stala úplně poprvé.
Poradila byste mi, jestli se skutečně jedná o nějaký signál nebo zprávu?
Já sama věřím na své ochránce, a to na anděly a na víly (postupně se učím s nimi komunikovat),
ale takový, pro mě v ten moment, silný impuls jsem nikdy nedostala.
Vím, že Vaše odpovědi na vztahy snižujete na minimum a spíše se snažíte odpovídat na „všeobecné“ dotazy,
které se mohou dotknout každého z nás, ale přesto bych se zeptala na jednu otázku.
Před asi měsícem jsem ráno jela metrem a jen co jsem si sedla,
naproti na mě začal jeden hodně sympatický muž na mě koukat a já taky.
V tu chvíli jsem si připadala, jako kdyby mi bylo patnáct.
Vůbec jsem nevěděla, jak mám reagovat, co s očima…
Hodně mě okouzlil.
Když jsme vystupovali na stejné stanici, tak venku jsme se po sobě dvakrát ohlédli.
Prostě pocit, který jsem už dlouho nezažila
a připadal mi, jako by v tu chvíli prošel muž, kterého jsem hledala jako jehlu v kupce sena.
Oba jsme se začali smát, ale každý jsme si šli svojí cestou do práce.
Já si teď však vyčítám, že jsem nezareagovala jinak.
Ale asi to tak mělo být.
Teď v poslední době nějak ve vztazích tápu, i když teď v poslední době cítím,
že jsem se vnitřně zklidnila a navíc jsem objevila zájmy, které mě zcela pohltily
a mám vnitřní pocit, že tohle, co se dosud dělo, bylo proto, abych si uměla svůj čas správně zorganizovat,
vytříbila svoje známé, svoje zájmy, utříbila si svoje názory,
abych mohla být dobrým partnerem pro diskusi i svému budoucímu příteli
(dříve jsem měla problém se sebevyjádřením a dodnes s tím občas zápasím…).
Ještě bych se zeptala na jednu věc, a to, jestli je možné, že jsem v minulém životě, nebo životech zažila něco,
díky čemuž mám teď trošku problém se svým vyjádřením.
Občas mám pocit, že neumím pohotově zareagovat,
i když pak později lituji, že jsem neřekla, to, o čem doma leckdy přemýšlím…
A pak se mi stává, že někde kde je víc lidí, nebo cítím, že mě mohou nějak „ohrozit“,
změním trošku svoje vystupování (začnu dělat gesta, které normálně nedělám,
najednou mi vadí v tu chvíli třeba na kamarádce, se kterou jsem, některé věci,
nemůžu se pořádně s tím s kým mluvím pořádně podívat do očí apod.).
Jsem z toho zmatená. Jako bych to ani v tu chvíli nebyla já. Vůbec se v tom nevyznám.
Obecně mám z lidí trošku respekt, protože se podvědomě bojím, aby mi nějak neublížili (špatné zkušenosti z dětství).
A můj poslední dotaz je, jestli můžete ze své „kuchyně“ prozradit, jak vypadá pláství, ze kterého Vy vykládáte?
Vůbec si nedovedu představit, jak to vypadá
Moc Vám děkuji, přeji Vám krásný den, spoustu energie a nových informací a inspirací.
Fajfara 1.2.2006
Odpověď: Tvých otázek není málo.
Při osmičkové poloze mohou přicházet informace nejrůznějšího druhu.
Opisování kružnice a následný pohyb nahoru a dolů může znamenat Tvé souznění s Universem.
To, že jsi se konečně dostala na správnou cestu.
Ale nejlépe bys měla tyto signály rozpoznat sama, záleží totiž na Tvých nejniternějších pocitech.
Počkej si na další informace, jistě tohle nebylo poslední.
Okamžik v metru byl takový, jaký byl.
Nyní už těžko ovlivníš, co se stalo...
Obvykle k těmto střetům dochází s lidmi, které znáš z minulých životů.
Může pak také ještě následovat otázka - neznáme se odněkud? - ale jestli v tu chvíli spolu nemají co řešit,
každý si jde svou cestou (třeba jako Ty do práce).
Každopádně tato chvilka byla pro Tebe štěstím, protože jsi věděla, že jsi tady přítomná a že se něco děje.
Máte-li se s tím mužem ještě sejít, určitě se potkáte.
Nad tím neuvažuje, vše se děje, jak má.
Informace s komunikací s okolím můžeš zlepšit, když se více zaměříš na svou krční čakru.
Nezkoumám nyní Tvoji minulost, to by mohla být až další fáze.
Je možné, že právě tam máš nějaký blok, který Ti brání mluvit, stahuješ se do sebe a je Ti lépe v "masce".
Otázka na "pláství" mě trochu pobavila.
Jedná se totiž o moje "plástve" a jsou to speciální kartičky ve tvaru pravidelného šestiúhelníku,
které rozložené vedle sebe vypadají jako včelí plástev.
Jsou na nich slova, z nichž se dá vyčíst příběh z minulosti nebo budoucnosti, podle toho, na co se ptáš.
Mám, pokud vím, jediné na světě.
© Wahlgrenis
02.02.2006
Milá Wahlgrenis,
moc bych Vám chtěla poděkovat za to, že jste si ve svém nabytém čase našla chvilku na můj e-mail.
Na Vašich stránkách jsem téměř každý den a jsou obrovskou studnicí informací
a nad mnoha články a příspěvky sedím a nevěřícně koukám, protože jsou psány jak z mého života.
Je hrozně zajímavé a pro mě příjemné pozorovat změny na sobě i na mých blízkých a nejbližších,
zároveň se dočítat, kolik lidí Vaše stránky čte, má podobné zkušenosti a zájmy…
Přiznám se Vám, že dřív pro mě byly věci, které se týkaly moderního a s ním spojeného i materiálního života, zajímavé
a "šla jsem s davem“, můj život byl řízen podle nějakého diktátu, podle přání cizích lidí, marketingových specialistů…
Už když jsem byla malá holka, tak jsem se ale lišila a vyčnívala z dětského kolektivu,
a tak jak se rodiče snaží co nejlépe vychovávat svoje děti k úctě, pokoře,
tak jsem se bála říct někomu svůj názor na věc, o něčem vůbec diskutovat.
Díky změnám ve mně samotné začínám cítit, že se tyhle hradby bortí a já se začínám osvobozovat
a cítím, že vzniká něco mnohem krásnějšího, co se nedá vyvážit penězi, luxusním nábytkem v bytě, bankovním kontem.
Je to pocit, jako když se na jaře "proklubávají“ kytičky a asi ještě lepší přirovnání vidím v tom,
když se pampeliška navzdory asfaltu, překážce, kterou jí připraví lidé a její moderní techniky,
stejně proti té síle najde tu "svojí“ sílu vyrůst a nastavit svoje zlatavé kvítky slunci.
A je jí jedno, že je jediná na chodníku.
Prostě cítí, že je to tak správné, protože asfalt by tam vůbec neměl být, stačí i písčitý chodník
a ne nepřirozené a uměle vytvořená cesta, kterou si lidé usmysleli vytvořit.
Ještě bych Vám chtěla poděkovat za uveřejnění moc příjemné "osmičkové polohy“,
člověk se napojí na něco krásného a příjemného a přívalem té energie spadne do snů, které jsou pro nás také důležité.
V poslední době se mi ale stává, že se během noci vzbudím, kouknu se na hodiny, zjistím, že je 3.43, 23.44 apod.,
a tak přemýšlím, co za tím vším je.
Navíc teď se děje i to, že když se podívám na svojí e-mailovou poštu, tak se najednou nemůžu odhlásit….
Otevřu zprávu a nemůžu "přirozenou“ cestou z této stránky, resp. přihlášení, odejít.
Chodí mi i prázdné SMS zprávy.
Mám v poslední době pocit, že je to zpráva, které se už předem trošku bojím….
V poslední době intenzivně myslím na mého dědu (tátův otec), se kterým se už několik let vůbec nestýkám
(došlo k nějakým neshodám mezi mými rodiči a dědou).
Táta se teď snaží vše trošku urovnat, vím, že nám děda poslal vánoční přání, ale nevím, jestli se od té doby něco změnilo.
Děda už také není nejmladší a vím, že tenhle "válečný stav“ mrzí otce i dědu a ať táta chce nebo ne, tak si uvědomuje,
že by si to s ním chce dát dohromady dokud bude děda žít (na posmrtný život nevěří) a mám z něj pocit,
že by chtěl všechno dát do pořádku, ale má asi možná strach ze setkání po tolika letech.
Někdy si říkám, že tuhle situaci stejně moc neovlivním,
v minulosti jsme se o tom s tátou bavili a i já cítím, že tohle si musí vyříkat oni mezi sebou.
Ale mám pocit, jako by se děda se mnou chtěl rozloučit.
Mám z toho velmi zvláštní pocit.
Asi v prosinci se mi zdál sen, kdy nám dědova ex-manželka předala dědovo parte.
Druhý den jsem z toho byla špatná, pořád jsem na to myslela.
Říkám si, že jsem jak paranoidní.
Třeba si jen spojuji dohromady věci, které spolu vůbec nesouvisejí.
Kyvadlo mi na tyhle zvláštní znamení nedalo odpověď.
Mám vnitřní pocit, jako by mi někdo chtěl dát zprávu, ale já ještě asi nevidím, nebo zatím ještě nemám vidět, ten "obsah“
– tím si vysvětluji prázdné SMS zprávy.
Také mi koncem roku a pak znovu asi před 14 dny uprostřed noci zazvonil telefon (pevná linka).
Když jsem telefon však zvedla, nikdo tam nebyl, ani jsem neměla pocit, že by to někdo položil…
Na Vašich stránkách jsem se dočetla, že to jsou s největší pravděpodobností vzkazy z jemnohmotného světa
(např. příběh vymazaného data a času na mobilu, zvonění telefonu uprostřed noci….).
Já se je snažím vnímat tak, jak ke mně postupně přicházejí.
Nemávám nad tím rukou.
A čím víc se nořím do poznávání duchovních věcí, tím mám pocit, že mě čeká ještě hodně dlouhá cesta,
protože s každou věcí se vynoří tolik nových podnětů, tolik nových otázek, zážitků a člověk je toho tak plný….
A je to určitě moc dobře.
Jsem moc ráda, že jsem Vaše stránky našla, resp. mám pocit, že mojí ochránci cítí,
že člověk prodělá nějakou vnitřní změnu, která mu postupně mění život, a tím, že pochopí,
že se na všechno jít jen logicky, s nutností si vše nějak zdůvodnit, použít na všechno lékařsky ověřené léky apod., jít nedá,
tak mu poodkryjí další kousek jeho duchovní cesty.
Jsem moc ráda, že se člověk začíná obklopovat lidmi,
kteří ze sebe, ze svých reakcí a slov, vyjadřují tolik lásky a zájmu o druhé, jako je to u Vás.
Přeji Vám hezký den.
Fajfara
P.S.: Za vysvětlení Vašich kartiček moc děkuju, jsem to ale zvědavka, co?
Už se moc těším na info k magickému víkendu, zejm. k jeho lokalitě a věřím, že se s Vámi setkám osobně.
Z Vašich dopisů a dopisů nám všem, kteří si občas neumíme na některé věci odpovědět, je cítit tolik lásky a krásné energie….
Fajfara 08.02.2006
