Pomohla jsem otci k andělům
Milá Wahlgrenis, 18.10.2005 mi umřel otec.
Vzhledem k tomu, že po rozvodu našich jsme se hodně odcizili, ale hlavně vlivem jeho nové přítelkyně.
Zhruba před dvěma lety mě znovu kontaktoval a chtěl vidět vnuka,
což jsem mu umožnila a chtěl se občas stavit i za mamkou, ta s tím taky souhlasila.
V letošním roce se mi narodila holčička, kterou jsem mu rovněž přijela ukázat, to už byl v domově důchodců,
ta přítelkyně ho denně navštěvovala.
O jeho úmrtí jsme se dozvěděli náhodou, myslím já a můj bratr.
Byli kolem toho nějaké nepříjemnosti, místo pohřbu měl zádušní mši
a je v hrobu, se kterým nesouhlasím, ale to mě tak netrápí.
Spíš co následovalo: přišla mi návštěva a já se svěřila něco o synovi a o otci.
A dostala jsem odpověď, že jeho přítelkyně byla šamanka, která byla tak ctižádostivá,
až propadla peklu a mého otce pořád ještě drží.
Měla jsem mu pomoci, tak jsem zavřela oči a napadlo mě, že ho drží silným lanem, které mu nešlo přetrhnout,
tak jsem ho objala a pomáhala mu a nešlo to, pak jsem poprosila o pomoc všechny, kdo ho měli rádi,
a lano prasklo a návštěva mě řekla, že až teď se dostal k andělům.
Mám z toho smíšené pocity, ale aspoň radost, že je otec volný a šťastný.
Co se týká syna, tak ze mě vypadlo, že jsem měla pocit, že neslyší,
ale bylo mě vysvětleno, že v minulém životě na něho křičeli
a nechce se potopit, když plaveme, tak jsem se dozvěděla, že se jako dítě utopil, aby utekl z toho světa,
jsem z toho zmatená.
Hlavně přemýšlím, jak s ním jednat ještě líp, aby byl spokojený on i já.
Děkuji, že jsem si mohla vylít srdíčko a přeji krásný den.
Kajka 23.01.2006
© Wahlgrenis
23.01.2006
