Jak začít být konečně normální?
Otázka: MILÁ WAHLGRENIS!
PÍŠU TI PROTOŽE SNAD OČEKÁVÁM ODPOVĚĎ, KTERÁ BY MĚ MOHLA TROCHU UKLIDNIT,
NEVÍM KOMU SE VYPOVÍDAT A PROTO PÍŠU TOBĚ SNAD MĚ POCHOPÍŠ.
UŽ JEDNOU JSEM PSALA, ŽE MÁM PROBLÉMY S JÍDLEM
A PO RŮZNÝCH ALERGICKÝCH REAKCÍCH JSEM SE DOSTALA DO ZAČAROVANÉHO KRUHU
A VYTVOŘILA JSEM SI FOBII, ŽE SE NEMŮŽU VZDÁLIT Z MĚSTA, ABYCH SE V KLIDU NAJEDLA.
DOSTALA JSEM ODPOVĚĎ OD TEBE, CO JSEM V MINULÉM ŽIVOTĚ PROVEDLA
A PROČ TED MÁM TAKOVÉ PROBLÉMY S JÍDLEM.
MOJE PSYCHIKA JE NA TOM ALE MIZERNĚ.
MÁM MIMINKO 2 MĚSÍCE A JSEM STRAŠNĚ RÁDA, PROTOŽE JSEM NA NĚJ HODNĚ DLOUHO ČEKALA,
JENŽE TED SE DOSTÁVÁM DO DEPRESE A MÁM STÁLE SEBEVRAŽEDNÉ MYŠLENKY,KTERÝCH SE BOJÍM.
UŽ JEDNOU SE MI TO STALO A VYHLEDALA JSEM I PSYCHIATRA A BRALA JSEM LÉKY.
ŘEKL, ŽE TO JE Z TOHO STRACHU, JAK SE BOJÍM JÍST, TAK PAK TO PŘIJDE DO TAKOVÉ DEPRESE,
ALE JÁ SE TED BOJÍM.
PRÁŠKY BRÁT NECHCI A MYŠLENKY MĚ STÁLE OBTĚŽUJOU.
PŘED MANŽELEM SI PŘIPADÁM JAK BLÁZEN, KDYŽ MU TO VYPRAVÍM A ON MÁ SAMOZŘEJMĚ STRACH.
BOJÍM SE SMRTI A NEMOCÍ A VŠEHO MOŽNÉHO
A PAK MĚ PRONÁSLEDUJOU MYŠLENKY, AT SKOČÍM Z OKNA, ŽE SE TO TU BEZE MĚ OBEJDE ATD.
A JÁ MÁM STRACH, ABYCH NEZKRATOVALA
A JEDNOU NĚCO TAKOVÉHO NEUDĚLALA,
PŘITOM SE TAKOVÝCH VĚCÍ DĚSÍM A TAKOVÝMA MYŠLENKAMA SE SAMA TRÝZNÍM,
JE NEUVĚŘITELNÝ, PROČ SE TOHLE VŠECHNO DĚJE, KDYŽ BYCH MOHLA BÝT ŠŤASTNÁ,
PROTOŽE MÁM HODNÝHO MANŽELA, DĚTI,
TAK SE TRÁPÍM FOBIEMA A DEPRESEMA A NEUŽÍVÁM ŽIVOTA TAK JAKO JINÍ.
MÁM POCIT, ŽE SE NEDOKÁŽU POŘÁDNĚ RADOVAT A UŽÍVAT SI.
POMOŽ MI, MILÁ WAHLGRENIS,
A DEJ MI ODPOVĚD PROČ A JAK SE TAKOVÝM PSYCHICKÝM DEPRESÍM VYHNOUT
A JAK ZAČÍT KONEČNĚ BÝT NORMÁLNÍ.
DĚKUJI ZA ODPOVĚD
DOMINIKA
Odpověď: Milá Dominiko,
kdybych Tě měla tady někde po ruce, pokusila bych se ti nejdřív vysvětlit, jaká je pozice sebevrahů.
Jak už v první vteřině po vykonání tohoto hrozného činu zjistí, co udělali, ale je pozdě litovat...
Záleží pak už jen na ostatních lidech, aby se pokusili vrátit je v dalším životě do hry.
Doufám, že bys tohle pochopila.
Přišla jsi na tento život žít, ne z něho utíkat.
Pak bych Ti dokázala, jak jsi šťastná.
Máš muže, který Tě miluje, jak píšeš.
Máš děti,navíc roztomilé dvouměsíční miminko, které si žádá maminku celou svou bytostí.
Ukázala bych Ti na příkladech desítky nešťastných, které buď o dítě přišly nebo ho mít nemohou.
Myslím, že bys i tohle mohla pochopit.
Je radost těšit se na dětský úsměv, je radost žít.
Jsou nám každý den připravovány desítky dobrodružství, která si můžeme prožívat.
Už jen to, že se vydáš s kočárkem na procházku, to, že potkáš nějakou známou,
že Ti malé školačky nakouknou do kočárku, aby se podívaly na miminko, už tohle je přeci radost.
Mají před sebou ještě dlouhou dobu, než se dočkají naplnění tohoto vysněného snu.
Ony se těší, až budou maminkou, a Ty už máš tu krásnou dobu tady.
Máš to štěstí vlastně každý den.
Jen před ním zavíráš oči...
Zkus si nastavit pohled na tento svět z jiného úhlu.
Zkus si psát deníček se šťastnými okamžiky, které zaregistruješ.
Třeba to zpočátku bude těžké, zvykla sis na lítost okolí, na to, že jsi středem pozornosti.
Tohle je hrozně pohodlné, ale odrazit se a začít se dívat na svůj svět jinak, to je pravé umění.
Věřím, že to zvládneš.
Únik ale rozhodně není řešení.
Zkus o tom trochu přemýšlet.
© Wahlgrenis
23.01.2006
MILÁ WAHLGRENIS
DĚKUJI TI ZA TVOJÍ ODPOVĚD,
Máš velikou pravdu, že jsem zvyklá, že mě moje mě okolí jen lituje,
na svět koukám jen z té špatné stránky a vždy, když můžu být nejspokojenější,
tak mám takové myšlenky, jako kdybych si toho nedokázala vážit,
ale začnu na sebe pracovat a myslet opravdu pozitivně,
je zajímavé, že jako dítě jsem tohle všechno zvládala a jako dospělá si s tím nedokážu poradit.
Opravdu si musím začít vážit toho, že tu vůbec jsem a že mám to štěstí,
že můžu být se svými dětmi a manželem.
zkusím to ze všech sil se radovat z každýho dne.
Je pravda, že teď vím, že to nebude lehký, protože čím víc ty špatný myšlenky od sebe odháním,
tím víc se mi vtírají do mysli, ale to snad přejde.
Ještě jednou moc děkuji
Dominika 23.01.2006
