Dcera má permanentní strach, že bude zvracet
Otázka: Milá Wahlgrenis!
Moje dcera (v dubnu jí bude 18 let) byla vždy nebojácná, trošku divoká, zdravě hubatá a veselá holka.
Problémy začaly cca před rokem na Vánoce.
Tři dny jí bylo špatně, nezvracela, jen se bála, že bude.
Tři dny a dvě noci jsme prochodily po domě, protože se bála jít spát, bála se položit, aby se neudusila.
Postupem času přestávala jíst - ze strachu, aby se celá věc neopakovala.
Myslela jsem, že chce hubnout a nadávala jí za to.
Skutečnost byla ale jiná.
Před koncem školního roku se nervově zhroutila a skončila v nemocnici, mentální anorexii nepotvrdili, ale ani nevyloučili.
Začala chodit k psychologovi a psychiatrovi - zatím bez jakéhokoli výsledku.
Bere prášky, které nepomáhají a které už do sebe odmítá dávat.
Při jedné podzimní cestě ze školy jí skočila před očima žena z okna.
Byla u ní první, chtěla pomoct, ale bylo již pozdě.
V prosinci se jí zabila spolužačka z vedlejší třídy.
Skočila do výtahové šachty.
Hodně jí to otřáslo.
Stav se rapidně zhoršil.
Skoro nechce jíst, po každém jídle (snídani a obědě - svačina už téměř žádná není) ji bolí břicho,
to si nervózně hladí a každý den má strach, že zrovna dnes už bude zvracet.
Někdy se úplně roztřese, začne brečet, svírá se jí krk a ona by byla schopna si něco provést - tak je nešťastná z těchto stavů.
Celé svátky jsem byla u ní a snažila se jí pomoct, dát ji do kupy, nejde mi to...
Dnes šla po prázdninách do školy.
V poledne musela odejít, nemohla se najíst.
Navrhuji jí přerušení školy - odmítá s pláčem.
Práci zdravotní sestry chce dělat, baví ji, ráda pečuje o nemocné a soucítí s nimi.
Vedu ji k tomu a jsem šťastná, když slyším od ní věty typu - jak někdo může dát rodiče do domova...
Mimo to měla v dětství boreliózu.
Nyní má stále nateklá kolena, pravidelně jí berou vodu a nikdo neví, o co jde.
Právě prochází vyšetřením na revmatologii, poslali ji na testy Bechtěrevovy choroby (!!!)
Trápí ji i nízký tlak, několikrát omdlela - při vyšetření na interně ji pan doktor suše oznámil, že povolání, které si vybrala,
by ani neměla dělat - může kdekoli omdlít, třeba v autobuse, může jí zapadnout jazyk a udusit se.
Od té doby má fóbii z autobusu.
Nemůže kolem něj ani projít.
Myslela jsem, že vše špatné je už za námi.
Nebylo toho málo, ale to právě teď není podstatné.
Ale jak píšete - vše na světě se děje proto, aby se člověk něco dozvěděl, pochopil, prožil a poučil se.
Snad jsem byla v minulém životě zlá a ubližovala někomu. Snad je to trest.
Trpím tím, jak trpí moje dítě, ale to je úděl všech matek.
Mám neskutečný strach o své děti, možná je tím obtěžuji, ale je to ve mně.
Nezlobte se, prosím, že si vylévám srdíčko.
Děkuji za Váš čas a za to, že jste.
Krásný zbytek dne
Kalea 2.1.2006
Odpověď: Milá paní Kaleo,
už včera jsem si rozložila na Vaši dceru plástve.
Její současný život je skutečně hodně zkomplikovaný,
jde prakticky ve všem proti přírodě, každý její krok je provázen trápením, bolestmi, strachem.
Ale je tady pro ni šance, informace z duchovního světa k ní dorazí.
Dokonce se tady odráží i její fóbie ze dopravy, kde je více lidé.
Bude jí teprve nastaveno zrcadlo, aby pochopila, proč se tyto věci dějí právě jí a co jí mají říct.
Vypadá to, že informace ji zastihne někde mimo domov.
Bude muset kvůli tomu někam odjet.
Problémy vznikly v minulosti, v minulých životech, kdy byla zklamána v lásce.
Partner ji opustil ve chvíli, kdy měl být s ní.
Vypadá to, že se vydal za hlasem peněz, což ona nechápala.
Pravděpodobně před rokem, kdy u Vaší dcery došlo ke spuštění těchto potíží,
se nějak odklopilo víko, které problémy jistilo.
Její životní cesta není ale narušena, jen znejistěna.
Nerozumí tomu, co se děje. Bojí se.
Prakticky už tyto problémy zažívala tehdy, když zůstala bez svého přítele.
Bylo jí stejně zle.
Pochopila, že muž od ní odešel, že ji zradil, ale dodnes si to nedokázala logicky srovnat v hlavě.
Měla by se pokusit o komunikaci s ním, o vysvětlení jeho postoje.
Vnitřně je k němu totiž pořád připoutána, i když dnes neví, kdo to byl.
Mohou jí k tomu pomoci lidé, kteří ji milují, kteří ji znají, a také jedna dobrá přítelkyně, která o ní všechno ví.
Ale je to časově neomezené, to znamená, že se nemáte ptát, kdy bude v pořádku, čas neexistuje.
Až to přijde, tak to přijde.
Tak tohle říkají plástve.
© Wahlgrenis
03.01.2006
Milá Wahlgrenis,
velice se omlouvám, že se ozývám až nyní, ale teprve včera mi dokončili opravu a instalaci PC.
Denně jsem čerpala energii alespoň z Vaší odpovědi, kterou jsem četla pořád dokola.
Obdivuji, s jakou trpělivostí, láskou a individuálním přístupem jednáte s lidmi,
kteří od Vás na Vašich stránkách a jistě i v soukromí chtějí pomoct, poradit, povzbudit, pochopit...
Jak dovedete dodat sílu.
Mezi řádky vkládáte naději, že bude líp.
Jsem Vám vděčná, nedovedu dost dobře slovy vyjádřit to, co cítím.
Ještě jednou se chci vyjádřit k Vaší odpovědi na můj dopis.
Po přečtení se dcera dost uklidnila, zachytila se Vaší informace jako klíštátko
a začala se ubírat tím směrem, který jste jí v podstatě naznačila.
Obě jsme si naráz uvědomily, že něco podobného, co jste uváděla, si prožila nedávno - tak rok a půl zpět.
Chodila s chlapcem, něco přes rok.
Byla to taková ta láska na první pohled, kdy člověk ví, že to je ten pravý a nikdo jiný.
Nikdy v životě.
Zřejmě to byl pevný vztah, ale jen jednostranně.
On dodělal školu a šel pracovat tam, kde si víc vydělal.
Ona chtěla být stále s ním.
Neměl na ni čas v týdnu, kdy bydlel v Praze, ani o víkendech, kdy měl fotbal a kamarády.
Možná byla málo trpělivá, možná málo chápající, možná byli na vážný vztah oba málo zralí.
Skončila to ona, s pocitem: nemá to cenu, končím.. (ale ve mně je to dál..).
Často o něm mluvila, byla a možná i je s ním svázaná dál, tento vztah je také nedořešený.
Začala chodit s kamarádem.
Prostě se dohodli, že to spolu zkusí.
Vyvinula se z toho láska, jsou spolu skoro 2 roky.
Je to její anděl, hodný, starostlivý, milující...
dělá pro ni všechno na světě, prožívá s ní její úspěchy i krize, kterých bylo v poslední době víc.
Často mi říká, jak moc ho miluje, ale v hlavě se jí motá stále její dávná láska.
Myslím, že to není láska, ale jen taková ta vazba a pouto, které trvá a člověk jen tak nezapomíná.
Po Vašem dopisu nám bylo jasné - historie se opakuje,
cítím, že je to on, se kterým by se měla vnitřně spojit a komunikovat s ním.
Když dočetla dcera dopis, úplně se v ní vše sevřelo.
Jako by pochopila.
Kontaktovala jsem naši přítelkyni - dalšího anděla, která mě vlastně přivedla k Vám.
Pomáhá nám svou radou jak dál.
Půjčila dcerce knížky, které by si měla přečíst a povzbudila milým slovem a pochopením.
Chci Vám jen říct, že od středy 4. 1. 2006, kdy si přečetla Vaši odpověď
a vy jste jí dodala sílu, odvahu a svou větou: "její cesta není narušena, jen znejistěna" i další víru
- od toho dne neměla skoro žádný problém.
Dokonce se jí vrátila i jiskra do oka a po dlouhé době se od srdíčka smála nějaké hlouposti.
Až včera měla trošku třes a svůj strach, ale řekla, že to zvládne.
Byla ještě objednaná na pátek 6. 1. na metodu odbourání strachu on-brain,
která Vás zpětně provede životem a na základě svalových pohybů - nevím to přesně - zjistí,
čeho se člověk bojí, co v životě ho rozrušilo a tak.
I zde vyvstal problém s nedořešeným vztahem.
Je úžasné, když za sebou člověk nechává viditelnou stopu v srdcích ostatních lidí, kteří na něj s láskou myslí a věří mu.
"Nechci, abys trpěla, když ti bude těžko, vzpomeň si na slova Wahl.. bude to dobrý.."
Děkuji Vám a přeji klidnou dobrou noc
Kalea 13.1.2006
Milá Wahlgrenis,
konečně jsem našla chvíli klidu, abych Vám mohla opět napsat, jak jsme pokročily.
Jsem opravdu moc ráda, že jsme se setkaly.
Cítím, že jsme pokročily zas o krok dál a osobně jsem začala víc vnímat věci, které se mě dříve nedotýkaly,
nebo jsem je pokládala za nedůležité.
Myslím, že míříme úplně někam jinam, za něčím lepším - ve slovy smyslu - důležitějším, správnějším...
Ještě znovu děkuji za Váš čas, za Vaši upřímnost, přirozenost, ochotu a vůbec....
Hned jak jsme se vrátily od Vás, spojila jsem se s Majkou.
Vyřídila jsem všechny pozdravy a pečlivě vylíčila, k čemu jsme se dopracovaly.
Poradila mi sehnat posvěcené svíčky a že bych se mohla sama pokusit duchy odvolat.
Svíčky máme připravené, ale nakonec mi Majka sehnala paní, která se tím zabývá.
Takže v sobotu je obě dvě dovezu.
Paní duchy odvolá a Majka provede kontrolu.
Vzpomeňte si na nás kolem 15. hodiny.
Zase se určitě ozvu, jak celá záležitost proběhla a s jakým výsledkem.
Dcera se konečně trošku rozjedla, myslím, že je to hlavně prázdninama a klidem.
Těší se, že se její problémy odstraní úplně, až bude dům čistý.
Vždy, když zkoušíme v našem domě kyvadlo, je nejhorší v tom místě, kde se nachází zrovna dcera.
Ať sedí, kde sedí.
Zkoušela plánek domu mé maminky a ukázala se jí dvě místa.
Zrovna ložnice - kde umřela stará teta a jedno místo v kuchyni -
přesně na tom jsem našla před 23 lety u stolu mrtvou svoji babičku.
Jde mi opravdu mráz po zádech při myšlence, jak je to všechno opravdové.
Dnes ráno, než jsem šla do práce, jsem jí dávala pusu jako vždy a ona mi říká, že celou noc nespí
- vždycky se mi něco zdá, vzbudím se a stane se to.
Týkalo se to samozřejmě hloupostí - jako třeba kočky a tak, ale byla z toho docela rozhozená celý den.
Taky jsme šly do minulosti našeho domu - ani jsem to nevěděla - ten dům praprarodiče mé maminky koupili,
nezjistím od koho, ani co tu dříve bylo.
Kronika obce je vedena od roku 1962... dost hrozné, prý se spousta věcí poztrácela,
snad jen nějaké domovní záznamy zůstaly, ale přesto se na ně chystám zajít podívat.
A ve Vyškově, co je nyní autobusové nádraží, prý bývalo kdysi popraviště.
Je možné, že fobie z autobusu pochází odtud?
Jsem překvapená, co všechno nového se dozvídám.
Asi to tak má být.
Mějte se moc hezky, přejeme krásnou dobrou noc.
Kalea 7.2.2006
Milá Kaleo,
možné je úplně všechno.
Budu na Vás v sobotu myslet...
Doufám, že vše dopadne dobře, už si to taky zasloužíte.
W. 8.2.2006
Ahoj Kaleo,
vzpomněla jsem si na svoje zážitky před asi 10 lety, kdy jsem měla úplně stejný problém, já jsem nemohla dýchat a dusila se.
Z čeho to tenkrát vzniklo nevím, jednoho dne se to u mne objevilo.
Měla jsem tenkrát dvě malé děti a pohodový život, o to to bylo horší a můj strach větší.
Měla jsem permanentní pocit, že se nemohu nadechnout nebo se nadechuju málo a že tudíž se musím každou chvíli udusit.
Absolvovala jsem neskutečné množství návštěv u doktorů, různá vyšetření plic, dýchání, imunity...
Od každého doktora jsem odcházela nešťastná, protože na nic nepřišel.
A já měla problém, já se dusila...
Jednoho dne jsem dokonce skončila na ARO s konstatováním, že mi opravdu nic není, dýchání je čisté.
Možná by můj problém byl býval skončil dříve, kdyby doktoři neléčili jen následky, ale příčinu problému.
Jak jsem se z toho dostala?
Hodně pomalu, ale časem jsem pochopila, že je to jen psychické a našla jsem způsob, jak si pomoci sama.
Zjistila jsem, že když mám pocit, že se začínám dusit, pomůžou mi silné mentolové bonbony.
Časem jsem svoji závislost na bonbonech odbourávala, pak už jen stačilo mít je v kabelce jako "první pomoc".
Dnes jsou možnosti pomoci mnohem lepší, i díky internetu, o mnoha věcech se ví víc než dříve.
Tenkrát jsem ale prožívala opravdové peklo a byla jsem na to úplně sama.
Včera mi napadlo tento svůj starý problém namalovat.
Vykreslil se tento příběh:
Problém vznikl v jednom z mých předešlých životů, kdy jsem se provdala za staršího muže.
Měla jsem ho i ráda, ale muž stárnul a onemocněl a já jsem od něj utekla a našla si mladšího milence.
Můj starší manžel se s tím nikdy nesmířil, jednoho dne mě navždy proklel a uškrtil.
A umírala jsem asi dlouho.
Ublížila jsem mu, byl starý, nemocný, zůstal sám a já od něj odešla.
Toto se událo v předminulém životě a vím, že jsem problémy měla i v tom minulém a přeneslo se to i do současného.
Mé pocity z umírání a dušení se zaktivovali, když jsme se náhodně potkali v metru.
Věřím, že i Vaše problémy se vyřeší a zase vysvitne sluníčko a Vy budete šťastné.
pa Irenka 13.2.2006
Milá Wahlgrenis,
zdravím Tě moc nejen za sebe, ale také za Majku a Helču, u které se v sobotu odvolávali čtyři duchové.
Dobře to dopadlo a máme z toho všechny velkou radost.
Myslím, že se obyvatelům domu a hlavně mladé slečně ulevilo.
Aurelia 13.2.2006
Milá Wahlgrenis!
Zasílám mnoho krásných pozdravů a díků od nás Vám i všem, kteří mi pomáhají řešit problémy, které mě trápí.
Slíbila jsem, že napíšu, jak dopadla naše sobotní akce na odvolání duchů v domě.
Poznaly jsme s dcerou nové tváře, se kterými můžeme otevřeně hovořit o věcech tajemna,
o věcech, o kterých nemůže člověk rozmlouvat na potkání s kýmkoli, jak se jistě mnoho z nás již přesvědčilo.
Majka nás seznámila se dvěma novými bytostmi.
Nakonec z toho bylo velice příjemné odpoledne, strávené s lidmi, naladěnými na stejnou notu.
Ačkoliv jsme začátečnice a možná právě proto, jsme hltaly nové poznatky.
Nejvíc mě těší, že jsme se dohodly na pravidelných setkáních, kde budeme o všem diskutovat a vzájemně se podporovat.
Myslím, že mluvím za nás všechny, když napíšu, že je to perfektní nápad.
Naši duchové zde byli opravdu čtyři.
200 let mrtvý Václav, 150 let mrtvá Vilemina, malý asi 5letý chlapeček, který zde uhořel
- a to mi potvrdila i maminka, že když prý prarodiče dům kupovali, byl po požáru.
Čtvrtý duch byl dcery.
Byl to Tonda, který jezdil 30 let v autobusech kolem našeho domu a prý čekal právě na ni.
Tomu se u nás líbilo, ostatní chtěli už pryč.
"Operace" zdárně proběhla a u nás je čisto....
Jsme poučeny o pozitivním myšlení a přístupu k životu, abychom si zase někoho nepřivedly....
Dcera komunikovala i s kamarádem, který se zabil v autě, a ona se s ním nemohla rozloučit - teď se jí to povedlo.
Prožila si kousek svého minulého života, prožila si to, jak umírala.
V každém případě to, co jste jí napsala o nenaplněné lásce, o tom, že jí odešel přítel za penězi, to vše se jí zobrazilo.
Bylo jí tehdy opravdu těžko, zemřela vyhladověním.
Teď už budeme jen trpělivě čekat, že se její stav vrátí do normálu.
Její problémy se zlepšily, je vyrovnanější a klidnější.
Jen ta váha jde stále dolů.
Prý mám - podle numerologie - dar přání.
Budu si moc přát...
A přeji všem, kteří chodí na Vaše stránky, ať je stále kam chodit,
ať jste zdravá, silná, šťastná a my /závislí :o)/ máme z čeho čerpat energii, ponaučení, moudrost a naději.
Děkuji Vám.
Kalea 17.2.2006
Milá Wahlgrenis,
přijměte ode mne i dcery hodně moc pozdravů a pohlazení.
Delší dobu jsem se neozývala, zatím je vše docela v poklidu.
Dnes jsem měla menší pohotovost, kdy mi dcera omdlívala na druhé straně telefonu.
Byla sama v bytě asi 15 km od nás.
V té chvíli neví člověk co má dělat.
Poslala jsem jí na pomoc všechny své ochránce a anděly a prosila, ať se jí udělá líp, alespoň než tam dojedu.
Myslím, že to byl jen nízký tlak, to počasí je poslední dobou už k nevydržení.
Tak dlouhou zimu si nevybavuji, alespoň mi to tak připadá.
Denně čerpám teplo z Vašich stránek, konečně se nám zadařil bezdrátový internet,
každý den sleduji, co je zde nového a mohu být s Vámi častěji.
Moc děkuji Irence za její slova.
Každý nový poznatek je nám přínosem.
Dcera se srovnává se svým minulým životem, je pravda, že má problémy v hlavě vše uspořádat, ale jde to.
I když pomalu, je opravdu znát pokrok.
Fyzické tělo si pamatuje, proto jsme trpělivé a čekáme, až zapomene na to, že mu bývá tak zle.
Její příběh, který si vybavila při duševním auditu se naprosto shoduje s tím, co jste nám ve svém prvním dopise nastínila.
Milovala někoho, kdo jí opustil pro zděděný majetek, pro firmu a peníze.
Měl se pro ni vrátit.
Ona se však rozhodla - zřejmě trucovala - zaslíbila se Bohu a odešla do domku na samotě, pryč od lidí.
Tady pracovala na poli a postupně přestávala jíst.
Byla jen o vodě.
Nakonec umírala úplně vyhublá a zesláblá.
Zemřela v roce 1942.
Ve třiceti letech.
Jak jste psala, vzpomněla si, vrátila se do toho kritického bodu, kdy jí bylo tak zle, že nemohla už ani normálně jíst.
Jinak řeším dál ještě syna.
Chce nechat školy teď, tři měsíce před maturitou!!
Nadáváme, vymlouváme, vysvětlujeme, bohužel marně.
Zapřel se a odmítá se učit, odevzdávat protokoly, prostě stávka.
Pomalu se s tím smiřuju, však vím, co jste nám řekla - letos maturovat nebude.
Věřím ale, že co má být, to bude.
Denně mu přivolávám ochránce,
vím, že je mezi nimi i náš děda - manželův otec, který odešel ze dne na den ve svých 46 letech.
Miloval vnuka, dýchal by za něj.
Dcerky si moc neužil, jen jeden rok.
Byl to skvělý člověk, dobrý člověk, spolehlivý, laskavý,
dodnes je mi po něm smutno a vzpomínám na něj s láskou v srdci...
Spoléhám na něj i nadále,
doufám, že právě on ukáže synovi tu správnou cestu
a ochrání ho před jakýmkoli neštěstím či nebezpečím života jako jsou drogy a podobně.
(vzpomínala jsem na něj při čtení o tátovi, který měl být na svatbě dcery
- moc jsem si vzpomínala, na vše, co jsme my a hlavně naše děti mohli prožít a neprožili ).
Wahl, moc děkuji za přečtení mého dopisu, je mi líp, srdíčko se opět vyplakalo.
Často na Vás vzpomenu a těším se, že se zase někdy někde potkáme.
Věřím, že cítíte, aniž bych Vám cokoli vysvětlovala, proč se nikam nedostanu na Vaše setkání, ačkoliv bych moc ráda.
Ale to už je z jiného soudku.
Mějte se krásně a konečně už to sluníčko ....
zdraví
Kalea 8.3.2006
Milá Wahlgrenis,
je příjemné sedět u počítače a vidět, jak nabíhají nové příspěvky od Vás.
Mám z toho radost :o)
Včera jsem si na Vás vzpomněla - dostala jsem maturitní fotku od syna.
Vystavila jsem si ji na poličku.
Potom jsem se zamyslela - to je hrůza, jako bych si ho tu vystavovala, jako by nebyl...
Pak jsem přečetla článek o chlapci, který se zabil při autonehodě.
Hned jsem si vzpomněla, že mému synovi hrozí nějaké nebezpečí také, ale říkala jste, že bude v pořádku.
Asi za 2 hodiny mi volal, že měl nehodu - naštěstí to byla jen příkopa.
Prý jen zavřel oči a vzbudil se v příkopě.
Omdlel?
Vymýšlí si?
Je zajímavé, že jsem byla v naprostém klidu.
Myslela jsem na Vás.
Naštěstí to odnesl jen blatník.
Auto půjde z domu.
Vím, že to není řešení.
Je to návrh manžela a mě děsně uklidnil....
Začala jsem ho vést od našeho setkání "naším" směrem.
Zpočátku nevěřil, teď, myslím, že začíná....
Wahl, myslíte, že je na lepší cestě, nebo všechno má teprve přijít?
Říkala jste, že se tomu nevyhne.
Bylo to jen druhé varování, nebo andělé a ochránci opravdu bděli?
Jinak, tu fotku jsem zastrčila za rám zrcadla k ostatním.......
Děkuji Vám za pěkný večer strávený s Vámi i všemi ostatními.
Přeji krásný zbytek víkendu, snad se nám vydaří tak, jako první jarní den
- a ještě - dnes jsem objevila na zahradě sněženku - mezi půlmetrovými kopami sněhu...
Zdraví
Kalea 25.3.2006
Milá Kaleo,
to, co se přihodilo, dopadlo ještě dobře.
Snad to bylo to varování, které přijít muselo.
Pořád je ale před ním nepřehledno, pořád se děje něco, čemu nerozumí.
Jako by všechny ty roky na škole pro něho nic neznamenaly.
Je tady ještě vyšší soud, nějaké řešení, kterým bude muset projít.
Zátěžová situace.
Jak to tak vypadá, od našeho minulého setkání se příliš nezměnilo.
Buďte silní, myslete pozitivně, to je jediné, co lze nyní poradit.
Jde o to nějak přežít do léta.
Pak už bude dobře.
W.
27.3.2006
Milá, hodná Wahl !
Děkuji moc za Vaši odpověď, která mi opět pomohla z krize a dodala novou sílu.
Měla jsem dnes opravdu negativní myšlenky a to na všechny strany.
Ale už je to pryč.
Teď půjdu spát s odhodláním, že začínám myslet jen a jen pozitivně.
Musím je doma všechny dobře motivovat a podržet a nějak předělat...
Ještě jednou - děkuji za vše.
Budem silní.
Kalea 27.3.2006
Milá Wahl,
moc Vás zdravím a přeji krásný večer.
Přece jen mám ještě jednu otázku.
Dcera je zase o něco horší, připadá mi, že se vrací zase na začátek.
Její stav je skoro stejný jako na podzim.
Vrací se třesy, dnes odjela na byt a za 15 km cestu musela 2x zastavit - měla strach a nevěděla z čeho.
Stahy v krku, návaly tepla...
Mám obavu, že zase celý týden ve škole nezvládne.
Je mi už trapné ji omlouvat, že jí zase něco je...
nejraději bych ji nechala doma, ale je to škola, kde nesmí chybět, jinak hrozí vyloučení, komisionální zkoušky apod.
Je mi to už téměř jedno, zdraví je pro mě to nejdůležitější, ale ona nechce - co by s ní potom bylo.
Je to extrém - jedno dítě by studovalo, ale brání mu zdraví, druhé studovat nechce, ačkoliv může.
Wahl, děláme něco špatně?
Nedochází jí to, co by měla pochopit?
Kdyby to alespoň bylo stejné, ale znovu na začátek?
Kdybych tak věděla, že tak, jak nemoc přišla, tak musí zase odejít...
Strach se sice konkretizoval jen na zvracení a strach ze společenských akcí,
ale dnes se zase objevil ten strach z n ě č e h o .
Kdybyste našla volnou chviličku, moc Vás prosím o radu, o nasměrování, o pohlazení na duši, které jí dám přečíst
a které jí jistě dodá zase sílu.
Děkuji Vám za pomoc a za dobro, které šíříte.
Kalea 1.5.2006
Milá Kaleo,
to, že nepíšu hned, neznamená, že Váš případ neřeším.
Přišly mi další informace pro Vaši dceru.
Ona se potřebuje vnitřně zklidnit.
Měly by jí pomoci bylinné koupele v meduňce.
Tu si koupíte v lékárně a připravený nálev vlijete do vany.
Ideální by to bylo každý večer asi tak deset dní, pak udělat přestávku pět dní a zase deset dní.
Také by měla by změnit jídelníček.
Jí by prospěla makrobiotická strava.
Podívejte se po nějakých knížkách s recepty.
To je pro ni hodně důležité.
A také by měla pít léčivé čaje, z pumpavy obecné, lilie zlatohlavé, ibišku trojdílného a aglaonemy proměnlivé..
Všechno jsou poměry do jednoho litru: pumpava obecná - 6 lziček a 4 minuty louhovat, lilie zlatohlavá - 3 lžičky, louhovat 5-7 minuty,
ibišek trojdílný - 4 lžičky, 4 minuty louhovat a aglaonema proměnlivá - 6 lžiček, tady není nic o louhování, zůstane v čaji.
Všechny čaje by se měly pít RÁNO a VEČER po jednom šálku.
Ale ne násilím.
Měla by si všechny tekutiny nabízet a pít je s láskou.
Uvidíme se v Ruprechtově v červnu, měla by do té doby být lepší, pak se na ni ještě podívám osobně.
Mějte se moc krásně.
W.
7.5.2006
Milá Wahl,
moc moc moc díky za Vaši odpověď (už louhuji meduňku...).
Vůbec jsem nemyslela uhánět Vás o odpověď, vím, s jakým množstvím dotazů se potýkáte dnes a denně.
Dnes jsme na Vás celý den myslely (a přivolaly si odpověď :o) )
- udělaly jsme si s dcerou a babičkou cvičný výšlap na Hlavní skálu.
Posílám pár fotek pro potěšení.... a pro inspiraci, jak kouzelný je náš kraj.
I přes velký vítr tam bylo opravdu nádherně.
Provětraly jsme řádně hlavu a načerpaly novou energii.
Snad k Vám aspoň její část dorazí prostřednictvím fotek.
Jsme rády, že Vás máme o:)
Děkujeme.
Krásný večer a zbytek prodlouženého víkendu
Kalea
Milá Wahlgrenis,
moc Vás pozdravuji a děkuji za Vaše stránky, které mě vždy postaví na nohy.Konkrétně dnes vím, o čem mluvím,
Jak jsme předpokládali všichni - k maturitě nebyl syn připuštěn.
Takže další období čekání a napětí zase až do srpna, kdy bude dělat reparát z jednoho předmětu
a potom do září, kdy se snad dočkáme nějakého úspěchu ( ??? ) u maturity.
Byla jsem na to připravená (díky Vám), ale přece jen je to trochu šok - dokonce i pro něj!
I když je zvykem, že on dělá vše "napodruhé" - ať to jsou přijímačky, autoškola, písemky...
Teď půjde pracovat a snad se konečně vzpamatuje a začne se učit (to jsem ale naivní, že?).
Taky jsme mívali nechuť k učení, každý si prošel tím, že už ho to nebaví a raději půjde kopat kanály...
i já jsem chtěla odejít z průmyslovky, když se mi v jednom roce rozváděli rodiče,
maminka si sáhla na život, když mi umřela babička a já ji našla mrtvou doma sedět u stolu
- musela jsem vyrazit dveře - přišla jsem ze školy a bylo zamčeno
- a se strachem, s očekáváním, že se něco stalo jsem vcházela do domu...
Bylo mi necelých 16 let.
Nechtělo se mi taky žít, nechtělo se mi nic.
S odstupem času na věc pohlížím tak, že mi tyto zkušenosti dodaly hodně sil zvládat vše ostatní v dalším životě.
To píšu i pro Fantastickou holku, aby věděla, že vše přebolí, vše se změní, život je boj a nikdo se nesmí jen tak vzdát...
chce to nechat plynout čas a bude dobře :o)))
Ale zpět k synovi - včera ještě vše "dorazil " novým sestřihem a manžel prostě nevydržel...
Já jsem na to, co se u nás děje, zatím pořád v relativním klidu ( je to puberťák, má svůj rozum, svou osobnost... znáte to ).
Myslím pozitivně, denně sedím u PC na Vašich stránkách a čtu o tom, že někdo je na tom stejně, někdo hůř,
prostě nejsem v tom sama.
Každý máme svá trápení.
On si asi potřebuje něco vyřešit, s něčím se poprat, k něčemu dospět.
Vaše horoskopy na něj sedí jako ulité - střelec - mu naprosto přesně odpovídá jak ve znamení, tak v chování.
Je to prostě můj syn, ať je jaký je a já ho mám ráda.
To platí i o dceři.
Vždycky jim říkám, že tady jsou doma, tady mají lásku a pochopení, ať se děje cokoliv.
Všechno se přece dá vyřešit, o všem se dá mluvit.
Wahl, už za měsíc a kousek se uvidíme a já se moc těším.
Mějte se krásně a děkuji Vám za vše.
Krásný večer
Kalea 18.5.2006
Milá, hodná Wahl !
Posílám Ti krásný pozdrav z podzimního Ruprechtova.
Dnes na mne padla hrozná nostalgie, tak jsem hned měla pocit, že musím sednout k počítači a vypsat se z toho všeho.
Původně jsem se chtěla zeptat na dceru a její stav, ale padl mi pod prsty příběh Barbary a její nemocné dcery
a najednou jsem nevěděla, jestli je můj dotaz tak důležitý.
Vzhledem k tomu, že moje dcera je úplně stejně stará... nemůžu své pocity ani popsat.
Navíc jako by jsi promlouvala i ke mně - není možné si jen tak dupnout, měla by se zamyslet a pochopit... možná i to je odpověď pro mě.
Přeji oběma plno sil a hlavně odvahy.
Přeji Barbaře, ať dcera chce, protože to chtění je ze všeho to prvotní.
Chtít sám.
Něco pro sebe udělat.
Moje dcera mi sice říká, že chce, ale nějak to necítím.
Dnes její stav ve škole vyvrcholil.
Doma je v pohodě, ani neslyším, že by jí bylo zle.
Přibrala pár kilo, ale s nástupem do školy, jako by vstoupila znovu do začarovaného kruhu.
Tam bude zakopaný pes.
Nevydrží sedět v hodinách.
Má mžitky před očima, je jí teplo, motá se jí hlava, je jí špatně a na omdlení.
Dnes musela neustále odcházet ze třídy.
Psala mi zoufale, že bude muset nechat školy.
Volala jsem ředitelce - nikdo ji nechce vyhodit, jen jí poslali, ať jede ke své psychiatryni a dá se do pořádku
(potkala zástupkyni na chodbě a hrozně plakala, že to nezvládne). Už přes rok a půl nedělá nic jiného.
Jediné plus je její prospěch, byla by škoda odejít ve IV. ročníku.
Napadlo mě - začalo jí být ve škole špatně tehdy, když skočila její spolužačka do výtahové šachty.
Ve škole tehdy bylo plno svíček a tísnivě a smutno.
Začaly i problémy být na bytě - teď mi dochází, že ono děvčátko bydlelo na stejném sídlišti.
Wahl, nemůže to být její dušička, která bloudí kolem?
Pokud ano, mám obavu, že dcera nebude schopna se s ní rozloučit a poslat ji za světlem...
Ve škole jako by jí opustily všechny síly.
Není schopná jíst, pít, vzít si prášek, soustředit se, zkrátka má strach.
Prosím o Tvůj názor, jestli jsem blízko pravdy, nebo se pletu.
Odmaturovaný syn je zase věčně v trapu.
Zařadil se do nesprávné sorty lidí.
Jeho častý cíl je hospoda, ať už tam pomáhá, nebo pije.
Snažím se mu pomoct najít tu správnou cestu.
Musí najít práci, která by ho naplňovala a zabrala mu celý den.
Pracuje sice, ale myslím, že tam chodí jen, aby někde byl.
Taky mu to nedělá dobře na zdraví - skoro nejí, zhubnul, mám o něj starosti.
Včera po dlouhé době byl u nás pohodový večer.
Všichni doma, klid, žádné čekání a nespaní do noci....
Jsem už tak unavená z toho všeho.
Obě děti měly problémy ve škole, před maturitou, jsem tím snad nějak spojená já?
Nikdy jsem se Tě neptala na svoji minulost.
Nechám to na Tobě.
Milá Wahl, bylo mi s tebou moc hezky a už mi je trošku líp.
Děkuji.
Pozdravuji všechny a přeji krásný a barevný podzim.
Kalea 4.10.2006
Milá, hodná Wahl,
tak jsem zase tady:o))))))
Moc, moc, moc tě zdravím a posílám úsměv pro Tebe.
Jen pár zpráviček z domova.....
Dcerka se dost zlepšila, zabrala poslední návštěva kinezioložky loni v listopadu....
vrátily se několik životů zpět, zjistila, že ne v jednom, ale ve 4 životech zemřela na vyhladovění....a nikdy to s ní nikdo neřešil.
Tento život, to konečně řešíme....a já jsem šťastná, že je to právě nyní a my obě si to můžeme zrovna teď uvědomit....
podává si dokonce přihlášku na vysokou, všechny věci najednou dostaly jiný spád.....
dostala jsem od svých ochránců několik nových darů,....
dceřino zlepšení zdravotního stavu, pár nových přátel, sluníček do života a jeden další dáreček...
je to sice veliký překvápko a veliká nezodpovědnost od syna, ale Wahl, já budu babička :o))))...
neřeším teď, jeho život, jeho opravdu velikou nezodpovědnost v něm, jeho lehkomyslnost a bezstarostnost.......
řeším teď to, že někde je malá, nová dušička, na kterou se šíleně těším...
jsem ráda, že syn, ačkoliv mu jeho dívka řekla, že od něj nic nechce, se k tomu postavil tak, že to je jeho dítě, že ho chce a těší se na něj.
Hned se chce stěhovat, změnit místo, přestat s chozením do hospod a začít se starat o rodinu.
Byl to pro něj šok, s jeho způsobem života...přestat ,,pařit,, jak tomu říká...myslel, že to bude konec života.....
Probrali jsme to spolu, že tímto život teprve začíná, že miminko už vnímá nyní kdo a jak ho chce, jestli je tu vítané, či ne.....
(zrovna mi padl do noty Tvůj včerejší příspěvek o Kačence....)
Musí se narodit do prostředí plného lásky....a já věřím, že se všichni vynasnažíme, aby to tak bylo..:o)))
Jen má jeho dívenka trošku problémy.....
Wahl, prosím, jen o jednu větu...bude vše s miminkem i dívenkou v pořádku a najde se konečně můj syn ve svém chaosu ????
Myslela jsem, že mám jen dvě děti.....a najednou budu mít hnedle 4!!!!!!!
Jeho dívka je z rozvedené rodiny a má jen nevlastní matku, která jí řekla, že se ještě necítí být babičkou......
Nezáleží přece na tom, jaký titul je mi přisouzený...je to život...
a Ty jsi mně naučila ho brát jako plynoucí řeku a já se nechávám jen nést jejím proudem.......
hodně štěstí, miloučká Wahl :o))).....pa
Kalea 19.1.2007
Milá Kaleo,
mám radost z nové dušičky, která s k Vám přibližuje.
Gratuluju.
Ale také chápu nejistotu, v které nyní všichni jste.
Každé těhotenství je zkouškou.
Tady to vypadá na kluka, šikovného, chytrého, krásného.
Z toho strach mít nemusíte.
Budete muset nejspíš budoucí maminku přijmout pod svá ochranná křídla, u ní to vesele nevypadá.
Naštěstí se všechno brzy srovná.
Strach mít určitě nemusíte.
I ti dva k sobě najdou cestu.
Začínají budovat něco úplně nového, spolu, s budoucím miminkem, to je těžký úkol.
Ale zvládnou ho.
W.
19.1.2007
Drahá Wahl,
děkuji moc za vyčerpávající odpověď:o)))
jsem šťastná, že bude vše v pořádku...:o))))
Moje křídla jsou opravdu velká a ráda pod ně příjmu tuto dívku - jako svoji :o)))
V poslední době mám v sobě tolik lásky a ráda ji předám dál.....děkuji Ti za vše a za všechny.
Přeji hodně, hodně štěstí a lásky :o)
Krásné dny :o))
Kalea 19.01.2007
