Vnímám podporu od Pána Boha
Otázka: Milá Wahlgrenis,
jak začít? Je možné se dozvědět zda jsem na správné cestě? Ale od začátku.
Kdysi jsem se ptala, co je pro mně nejdůležitější, proč tady jsem.
Asi si tu otázku postaví každý.
Já byla přesvědčená, že mým posláním je láska.
Prostě milovat lidi, pomáhat jim.
Měla jsem v sobě ideál čisté lásky a snažila se dát ji jiným,
přála jsem si a modlila se aby z ni měl užitek každý.
Jenže během let plných nejistoty, někdy strádání
a zoufalství, když to, co pro mně bylo nejcennější jiní shazovali do bahna
a ohrnovali nos nad tím, jsem přestala milovat tak jako kdysi.
Prostě se ve mně rodil hněv, odsuzování a sebelítost, i když ten ideál lásky nezmizel.
Věděla jsem, že ji mám spoustu, ale jako by neměla cenu.
Přesto i když jsem pochybovala, před dvěmi léty jsem byla tak zoufala, hodnoty se převracely,
chtěla jsem se zbavit toho nutkání a být jiná, vždyť asi opravdu čím hůř se chováš, tím lépe se máš,
byla jsem na dně, alergická na to když mi někdo řekl slovíčko hodná,
zdál se mi sen:
vcházela jsem do nějakého domu, byli tam známé a neznámé osoby a všichni se na mně dívali.
Nevěděla jsem proč.
A pak jsem se podívala nahoru a viděla nad hlavou svatozář.
Chtěla jsem utéct, schovat se a řekla jsem: já ne, já si to nezasloužím.
Ale jedna holka odpoví: Ne, jsi hodná. Ty si to zasloužíš.
Věděla jsem, že mi Pánbůh říká, že všechno bude v pořádku, že se něco změní k lepšímu.
Za 3 týdny jsem získala dobrou práci, stěhovala jsem se do Prahy a začal úplně nový život.
Spokojenější, šťastnější...
Až do chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že můžu zůstat bez práce, pokud se nezměním.
Že jsem moc hodná, vstřícná a spokojená.
Na práci se musí nadávat, nasadit kyselý úsměv a pak mě přijmou.
Tak jsem se přizpůsobila, i když to tak necítím.
Ale pracovní vztahy se zlepšily.
A pokud se týče vztahu, někdy si připadám jako ukletá.
Copak se každý i ten zpočátku nadějný vztah musí rozpadnout, jen co se trochu otevřu a ukážu, že toho druhého mám ráda?
Před 2,5 měsíci mě opustil přítel, kterého stále miluji.
Jsem prý úžasná žena, ale potkal jinou.
Týden předtím mi řekl, že musím být úžasná žena pro život. Ale to ani není tak důležité.
Důležité je, že jsem se s ním učila.
Některé věci pro mně byly nepochopitelné, ale učila jsem se přijímat ho takového jaký je,
milovat ho a vidět v něm i to co bylo pod povrchem.
Ale měla jsem neustále strach z rozchodu, cítila jsem nejen lásku, ale i smutek.
A když jsme se loučili, stalo se mi něco neuvěřitelného a v tu chvíli nepochopitelného.
Mluvil o jiné, já necítila vztek ale smutek a bolest, a pak jsem se tomu odevzdala
a v sobě poprosila Boha, aby ho ochraňoval, aby mu dal lásku, po které touží.
Najednou mě zaplavila taková vlna lásky, bolest zmizela, byla odplavená, zůstala jen láska, která chtěla ze mně ven.
Milovala jsem ho, milovala jsem dokonce i ji, lidi, kteří se procházeli, dokázala bych obejmout celý svět
a cítila jsem volnost, žádný strach, byla jsem spojená se všemi, všechno bylo mou součásti,
takový naprostý klid a euforie ve stejnou chvíli.
Bylo to něco nádherného.
Naprostá volnost a láska, stav beztíže, možný jen pokud neexistuje strach.
To po čem jsem toužila celý život, stalo se.
Milovala jsem čistě, bez očekávání, bez obav.
Na ničem jiném nezáleželo.
Řekl, že vidí mou záři.
Trvalo to několik týdnu, než jsem se vrátila do "normálu".
Ne, že bych v tom byla neustále, ale stačilo mi pomyslet třeba na vděčnost a znovu to bylo zpátky.
Jenže v poslední době to necítím. Zase se vracejí staré strachy.
Jak se jim vyhnout, jak se jich zbavit?
Před měsícem jsem zase byla plna strachu.
Musela jsem hledat nové bydlení a 2 týdny jsem se nedostala nikam.
Stačilo když někdo slyšel přízvuk, už jsem byla odmítnuta.
Zbývaly mi ještě 2 týdny na přestěhování. Zoufalost. Zeď.
Potkala jsem jeho, po měsíci bez žádného kontaktu.
Nečekala jsem nic, ale zeptala jsem se ho, zda o něčem neví.
Doporučil mi webové stránky a pokrčil rameny.
Další den mi přišla sms, že bych když nic nenajdu, mohla bych být u něho.
Než něco najdu.
A zase jsem měla naprostou jistotu, nevím proč, že je to vzkaz od Pánaboha, že se nemám bát, že už něco pro mně má.
Takový klid, všechno ze mně spadlo.
Za dva dny jsem měla ubytování, ještě blíž práci, za slušnou cenu a u moc dobrých lidí.
Věřím, že mě Bůh ochraňuje, vždy mi pomáhal.
Chtěla bych si to zasloužit, chtěla bych být toho hodná, ale dokážu to?
Chtěla bych být lepší než jsem, být schopná dávat lásku, šířit ji a dělat lidi šťastnými, co mám pro to udělat?
Před 3 měsíci mi dvě osoby, jednu z nich jsem vůbec neznala, nezávislé na sobě řekly,
že jsem čistá duše a že vnímají citlivost a čistotu mého srdce.
Chtělo se mi plakat, protože jsem si uvědomila, že to není tak docela pravda.
Vzpomněla jsem si na dobu před tolika léty, když jsem opravdu byla čistá.
Dá se to vrátit?
Jsem sobecká, když si přeji, když toužím po tom, aby se mi můj bývalý vrátil?
Prosím Boha o to.
Teď když vím, že v tom vztahu nenašel štěstí a je sám.
Wahlgrenis, je to dlouhý dopis, já vím.
Jsem zmatená, vím co si přeji, ale nevím, jak toho dosáhnout.
Můžete mi poradit, prosím?
Děkuji. Moc děkuji.
Reja
Odpověď: Milá Rejo,
rozumím všemu, co popisuješ.
Máš kolem sebe silné ochránce, važ si toho a poslouchej jejich hlasy.
Nikdy nechtěj dosáhnout ničeho násilím.
Miluj celý svět jako dosud, neuzavírej se do sebe, přej každému lásku a ona pak přijde i k Tobě.
Rozhodně nejsi sobecká, ale měla bys na sobě pracovat každý den, každou minutu.
Ke zlomu totiž může dojít kdykoli, když nad sebou ztratíš kontrolu.
Můžeš si přát, aby se k Tobě Tvůj bývalý přítel vrátil, ale nesmíš to chtít za každou cenu.
Přej mu lásku, jak jsi to dělala tenkrát.
A pokud Ty jsi ta láska, určitě se k sobě dostanete.
Víš dobře, co máš udělat, aby z Tebe vyzařoval ten nejkrásnější lidský cit.
Ten je poznat z velké dálky.
Lidé to na Tobě vidí, proto pokračuj a věř, co se má stát, stane se.
Víš, že každá myšlenka se může přetvořit v realitu.
Hodně štěstí...
© Wahlgrenis
10.01.2006
Děkuji Wahlgrenis,
moc děkuji za povzbuzení.
Často pochybuji, ale vždy se vracím zpět.
Chci milovat, ani jsem nikdy na výběr moc neměla.
Jen jednou v životě jsem okusila nenávist a jen na krátkou chvíli, ale nikdy víc.
Mohu být naštvaná, zklamaná, může mě něco bolet, ale nepřeji nikomu nic špatného.
Kdybych měla vrátit, nedokázala bych to.
Říkali mi, že jsem měkká, asi ano, když nedokážu vidět, aby někdo trpěl
a ani nechci, aby musel procházet vším co já.
Nakolik je to správné, nevím, možná si každý musí projít svým.
Je to vývoj. Tím rosteme.
Ale zase, kdyby mně lidé, třeba naprosto neznámí, nezištně nepomáhali, tak kdo ví, co by se mnou bylo.
Včera jsem si koupila andělské karty, mezi ostatními mi vyšel Duchovní rozvoj a Partner duše.
Snad ano. V neděli jsme se viděli s mým bývalým.
Vlastně jsem byla u něho. Je mi jasný, že proti jemu nemůžu.
Cítím lásku, ale je osamocená, on ji necítí.
Řekla jsem mu, že ho mám ráda, ale že jsem strašně smutná, že si zasloužím víc.
Odešla jsem, žehnám mu stále.
Kéž mu Panbůh dá pocítit lásku, kterou jsem cítila já, kéž ji dá pocítit každému člověku!
Myslím, že by pak vše bylo jiné.
Kdo jsou mí ochránci, Wahlgrenis?
Pokouším se s nimi spojit, ale nevím jak.
O tom, že jsou nepochybuji, když se tak na to dívám, můj život je pln zázraků.
Mám jim za co být vděčná.
Třeba i za takové věci:v sobotu jsem objevila, že se mi přetrhla náušnice,
ale půlku z ni jsem nemohla najít, abych ji mohla spravit.
Poprosila jsem anděle, aby mi pomohli (zrovna jsem četla knihu Léčení s anděly od Doreen Virtue).
Hledala jsem, ale nenašla, a smířila se se ztrátou.
V pondělí jsem přišla do práce a zírala překvapením: přímo přede mnou, před klávesnici byla ztracená půlka náušnice.
K narozeninám, na Silvestra, jsem dostala krásný zlatý náramek od příbuzných, kteří jsou jako mí rodiče.
Strejda řekl, že se na něj složili tří: on, teta a můj táta.
Ale můj táta už víc než 10 let není mezi námi.
Řekl, že jsem mu kdysi darovala zlaté tátové manžety, aby si z nich mohl něco udělat.
Ted je to zlato v tom náramku.
Cítím z toho tolik tepla a lásky. A jako by táta byl se mnou.
Kdysi jsem byla u kartářky a ona mi říkala: váš otec nežije, že ne?
A když jsem přisvědčila, řekla: on se za vás modlí.
Jak se můžu dozvědět víc o svých ochráncích, Wahl? Kdo jsou?
Byli by mi bližší a možná bych se jim dokázala více otevřít.
Moc Vám děkuji, po Vaší odpovědí je mi lépe.
Ted navštěvuji enneaklub a chodím na semináře.
Je to takový psychologický systém osobností, zároveň i skupinová terapie, kde mluvíme o sobě, svých reakcích, prožitcích.
Přibližuje mi to lidi, učím se je přijímat takové, jací jsou, a neodsuzovat.
9 různých pohledů na stejnou věc, ze kterých žádný není lepší.
Jsou pouze jiné. Úžasné!
Děkuji Wahl a dodatečně Vám k narozeninám přeji z celého srdce to nejlepší.
Reja
Milá Wahl,
stále mám pocit, že bych ti chtěla napsat, ale kupodivu nemám žádné zvláštní otázky.
Máš určitě pravdu, mám silné ochránce.
Jinak by můj život probíhal zcela jinak a, pravděpodobně, hůř.
Stále je zkouším kontaktovat přes kyvadlo a myslím, že se mi to už daří.
Cítím se o hodně jistější a klidnější.
Mám v sobě více lásky a snad i odvahy.
Věřím, že jsou pořád se mnou.
Nedávno jsem byla na jedné ezoterické výstavě, většině z toho nevěřím,
ale ráda jsem se podívala, když mě znenadání oslovi jedna paní: "Vy jste anděl?"
Samozřejmě, že ne, byla jsem překvapená.
Řekla, že vnímá hodně silnou energii kolem mně, že mám kolem sebe anděle.
Tomu klidně věřím, neustále je prosím, aby mi pomáhali.
A i když se mi zase stalo něco co by mě normálně rozhodilo, a taky hodně naštvalo,
ani jsem to takhle necítila, poslala jsem dotyčným osobám na oplátku lásku a požehnání.
Snad se vyvíjím.
Ale každopádně to tak cítím.
Včera jsem koupila nové Andělské karty.
Mamka bydlí jinde, je sama a osaměla a necítí se dobře.
Psychický, fyzický je zdeptaná, a myslím si, že z psychiky pocházejí i ty fyzické potíže.
Nevěděla jsem, jak ji trochu ulevit, a pak mě zničehonic napadly tyhle karty.
Je hodně věřící, takže snad ji budou trochu útěchou.
Jenom jí je musím přeložit.
Když jsem je koupila, utíkala jsem do kostela (v poslední době hodně jednám podle toho co cítím, daleko víc než dříve),
chtěla jsem poprosit boha o požehnání, ať ji pomohou.
Pak jsem si v tašce všimla něčeho, co tam nemělo být - kartička s obrázkem víly a nadpisem Rodinná harmonie.
Samozřejmě, byl to kalendářík který asi každému při nákupu knih házejí do tašky.
Ale byla to přesná odpověď.
A objevila se v přesnou chvíli.
Náhody neexistují.
Čím dál víc si všímám takových drobností.
Snažím se jím rozumět.
Děkuji Wahl, protože jsi mě taky postrčila svou odpovědi.
Přes Tebe jsem se seznámila s kamarádkou, ze které mám pocit, že je anděl.
Vyzařuje ze sebe to čemu se obdivuji: klid, lásku, mír a radost.
Čistotu.
Mám štěstí na lidi kolem sebe.
Žehnám Ti Wahl, žehnám všem. Kéž všichni pocity lásku a mír, byť jen na chvíli.
Ať jsou všichni šťastní a volní.
Zrovna teď ze mně tryská láska a chce ven.
Chtěla bych obejmout svět, chtěla bych ji dát všem.
Tak ji posílám do éteru, najde si svou cestu.
Reja 06.03.2006
