I moje předpovědi vycházejí. Co s tím?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
včera jsem úplnou náhodou objevil tvoje stránky a strávil jsem u nich celý večer.
Mnohé mě oslovilo, jako něco velmi blízkého, co sám zažívám, mnoho jsem se dozvěděl také nového.
Náhoda to ale samozřejmě nebyla.
Stejně jako ty se zabývám např. určitým způsobem věštění, dosud to nedělám veřejně,
spíš jen tak pro sebe si jasnovidně předpovídám budoucnost sám pro sebe,
ale i pro blízké lidi, příbuzné, přátele, kolegy, nebo pro slavné či mocné lidi.
Dělal jsem to hlavně proto, abych si ověřil, zda to funguje a moje schopnost jasnovidnosti je opravdová.
Dosud to fungovalo.
Proto doufám, že jsem nikomu neublížil tím, že jsem si nevyžádal žádný souhlas osob, které jsem takto zkoumal,
to, co jsem zjistil, jsem nijak nevyužil, krom pochopení toho, co se jim pak dělo.
Včera ráno jsem poprvé učinil pokus sepsat nějaké věštby písemně s tím, že bych je mohl někde i zveřejnit.
Udělal jsem předpovědi na rok 2006 pro G. W. Bushe, Jiřího Paroubka a Václava Klause.
Týž den večer jsem na tvých stránkách nalezl tvou předpověď na rok 2005 pro ČR
- podobným způsobem, také členěnou podle jednotlivých měsíců - a velmi přesnou!
Přesnější než moje, ty vidíš čistěji, a tedy i víc detailů, já vidím věci jen v hrubších obrysech.
Proč se mi to všechno stalo, se ptám?
Možná abych si uvědomil, že nejsem tak moc dobrý, že je někdo lepší?
Nebo co s tím?
Jsem totiž už dlouho v nedobré finanční situaci.
Byl jsem úspěšný, ale už 5 let jsem na volné noze.
Ale rok skoro nic nevydělávám, zakázky nepřicházejí a nikde mě nechtějí.
Já cítím, i když je to smutné, že mi ta práce už nedává tolik co dřív, nedává mi nic nového.
Dlouho nosím v hlavě myšlenku, vzhledem k tomu, co jsem zažil v poslední době, že bych se mohl živit tímto způsobem
- radit a pomáhat lidem, pomocí astrologie a jasnovidnosti.
Ale co je správné, to nevím.
Uvidím.
Nechtěl jsem ti včera napsat, říkal jsem si, každý víme své, ty máš svůj život a já svůj a každý se s tím nějak poperem.
Dnes ti ale tohle všechno napsat musím, jsou to úžasné náhody, které se týkají i tebe.
Také by mě zajímalo, jak jsi přišla na to jméno Wahlgrenis...
Předpokládám, že to není tvé pravé jméno.
Často mě napadlo, že bych si měl najít také podobné jméno, které by mě lépe vystihovalo, ale na žádné jsem zatím nepřišel.
Kdybys měla pocit, že mi chceš napsat, nebo mi i něco poradit, budu rád, když ne, nevadí.
Na tvé stránky se určitě budu vracet.
Walkie 23.12.2005
Odpověď: Milý Walkie,
děkuji za Tvou důvěru.
Víme oba dobře, že náhody neexistují.
Jednej tak, jak Ti velí Tvé srdce.
Pokud víš, že Tvé předpovědi vycházejí a není to jen výplod Tvé bujné fantazie, můžeš s tím samozřejmě něco dělat.
Veřejná prezentace je tak snadná.
Ptáš se ale ještě i na jiné věci...
Možná si máš nyní sáhnout na úplně dno, abys mohl potom obejmout nebesa.
Tak to obvykle bývá.
Nevím, že by se touto cestou vydal někdo z paláce, někdo, komu servírují pečená holoubata na stříbrných podnosech.
Je to hlavně neviditelná práce na sobě.
Zjistíš hranice svých potřeb a také svých možností.
Vypadá to jako tajemství, ale ne každý se k němu dostane.
A kdo se k němu dostane, zase netuší, že to je tajemství.
Ten tajný klíček máš na dosah ruky, stačí jen po něm natáhnout ruku.
Takhle to možná vypadá hodně jednoduše, ale zkus to.
Také se ptáš na mé jméno - někde na webu jsem to už zmiňovala.
Nebudu to opakovat.
Tvé jméno k Tobě taky přijde, když budeš trpělivý, a jestli budeš toho jména hoden.
Není to podle principu - já chci a chci a chci.
Je to odměna.
Za co?
To možná taky brzy pochopíš.
Mám pocit, že už nějakou dobu dáváš.
Až toho bude víc, přijdou k Tobě i odměny.
Nejdřív to ale musí taky trochu bolet, tedy ne trochu, ale tak, že Ti to bude připadat k nepřežití,
tak, že už před sebou nic jiného nevidíš...
Pak se najednou jakoby rozsvítí a Tobě bude všechno jasné.
Jsi na dobré cestě, to je jisté.
Moje předpovědi vycházejí, ale protože si je přivlastňují nepovolaní, nebudu dávat hned celý příští rok na web.
© Wahlgrenis
27.12.2005
Milá Wahlgrenis,
chci ti ještě jednou napsat k tomu, co jsi mi odpověděla, navedla jsi mě na spoustu věcí.
Píšeš tak, že člověk musí trošku sám přemýšlet, aby pochopil.
V cítění, myšlení, uvažování jsem se asi dostal na trošku vyšší úroveň než většina ostatních lidí,
ale tys mě navedla na ještě vyšší úroveň, o které jsem si myslel, že v ní nemůžu delší dobu setrvat,
a najednou vidím, že ono to jde!
Čímž si najednou mohu mnohé zodpovědět sám.
Abych se svými schopnostmi vystoupil před veřejnost, to asi je nějaký můj cíl, ale chce to ještě trochu času.
Stejně tak začínám chápat zodpovědnost za to, co zveřejnit a co ne.
Co píšeš dál, je zajímavé.
Řekla jsi důležité slovo - Hranice (mých potřeb a možností).
V posledních letech jsem se snažil od všeho osvobodit, všechny hranice zrušit.
Jenže když to tedy mám, tak jsem jakoby ve vzduchoprázdnu, svoboda bez hranic není pro člověka na zemi,
svoboda je dobrá k tomu, abychom mohli z vlastní vůle něco konkrétního udělat, projevit,
a to konkrétno už je omezení, hranice.
Takže své hranice musím najít.
Tajemství, o kterém píšeš, jsem ještě úplně nepochopil, beru to jako hádanku, kterou snad jednou rozluštím.
A dobře, sáhnu si až na dno.
Ať to tedy je...
Já chápu, proč se mi to děje, že se všechno opakuje v různých cyklech,
že to souvisí s minulým životem, že mám přesně a jen to, co jsem sám chtěl
a dokonce jsem si i předpověděl, že roky 05/06 budou pro mě finančně hubené.
Protože si to dokážu vysvětlit, zůstávám klidný, což mě zároveň i děsí,
protože bych asi neměl být klidný vzhledem ke své situaci.
Ale nic z toho mi nedává odpověď na to, co mám tedy dělat?
Co je správné?
V jakém oboru se mám živit?
Já to opravdu nevím, ale asi to chce čas.
Dřív jsem měl problémy se zábavou a se ženami, bál jsem se, aby mě neomezovaly v mojí kariéře nebo "poslání",
to jsem všechno přehodnotil.
Teď je to naopak, ženy jsou najednou velké téma v mém životě
a bojím se, že soustředění na práci mě o ně zase připraví.
Asi by byla hloupost vrátit se k tomu, co bylo.
Potřebuji dát do souladu práci a zábavu, kariéru a soukromí,
to jsem dosud neuměl, a dokud se to nenaučím, nebudu šťastný.
Jak je to s tvým jménem, jsem už na tvých stránkách našel.
Ale navedla jsi mě ještě na něco úžasného, tím, jakou jsi mi přisoudila přezdívku na webu - Walkie.
Najednou jsem si to uvědomil: Ten, který kráčí - samozřejmě vpřed!
Asi to není ještě to jméno, o kterém jsi psala, že může přijít, ale i tak je to pro mě velký objev.
Asi jsem pochopil, o co na tvých stránkách jde, tak ti přeju, ať se ti to daří, což už se vlastně děje.
A že nebudeš dávat předpovědi na web, je správné, kdo chce, ten si tě najde,
bohužel ve světě, kde je tolik hamižnosti, není možné předkládat všechno tak otevřeně.
Tak všechno dobré, i když píši možná trochu zmateně...
Walkie 2.1.2006
Wahlgrenis, moc tě zdravím.
Je mi těžko.
Psala jsi, že si sáhnu na dno, něco se stalo...
Nevím jak do toho.
Pálí mě ruce, nemůžu psát.
Jde o jednu mladou ženu, je na tom moc špatně.
Nechtěně otěhotněla, protože se poškodila antikoncepce.
Dostala pak prášky, které v 99 % zabírají, ale ona přes to otěhotněla.
Přiznávám, že to bylo se mnou a že to byl jen hloupý úlet, je to hrozné a stydím se, já vím...
Pak říkala, že má navíc cukrovku a chodí na dialýzu, což jsem předtím nevěděl, ale to je jedno.
Prostě šla na miniinterrupci, já vím, je to strašné.
Nejhorší je, že jí řekli, že už asi nebude moct mít děti...
Chtěl bych pro ní něco udělat, nějak jí to ulehčit, dát jí naději, ona je na tom zle.
Cítím, že by bylo pro mě hrozně jednoduché to překročit a jít dál,
ale zase jak to můžu udělat, když vím, že se stala tak hrozná věc?
Nechci ji v tom nechat, ale nemůžu dělat skoro nic.
Říkáš, a já jsem to říkal taky, že nic není náhoda, vše co se stane má význam,
ale já mám pocit, že tohle se prostě stát nemělo, je to příliš hrozné.
Prostě nemůžu uvěřit tomu, že se nedá nic dělat, aby třeba mohla mít ještě děti.
Všechno má přece svoje řešení, všechno je možné.
Četl jsem toho teď hodně na internetu i na tvých stránkách o těhotenství, interrupcích a miminkách,
píšeš, že to závisí na něčem jiném, než na té hmotné biologii.
Já jsem s tím miminkem i mluvil, viděl jsem ho jako takový krásný plamínek,
plný nádherné lásky a čisté nezkaženosti, když jsem věděl, že se nemůže narodit,
snažil jsem se mu to vysvětlit, že bychom se o něj nemohli dobře postarat, maminka je nemocná a tak.
Upřímně to nechápalo.
Nakonec asi pochopilo, že se nemůže narodit, i když asi nechápalo proč.
Hodně jsem se z toho naučil, dívám se na všechno jinak, na vztah, na rodinu, na děti,
už nevidím jen, co mi to vezme, ale co mi to dá, to je to největší, co může být,
zkoušel jsem všechno možné, ale tohle je asi to, co může naplnit můj život.
Taky jsem pochopil, že pomáhat lidem je to nejdůležitější na světě, což má asi význam pro moje další směřování.
Jenže co s tím, teď je tady holka, která je na tom špatně.
Píšu páté přes deváté, říkám si, že nějakým litováním a skuhráním ničemu nepomůžu,
musím být silný, pak se ale dozvím, jak jí je a hned je mi z toho strašně, a co teprve jí.
Jako by se nade mnou uzavře hladina, obestře mě černý hnusný pocit, deprese,
už to znám, když mi kdysi zemřela sestra, teď už se umím líp vyrovnávat, ale že je to i kvůli mě, je hrozné.
Ona říká, že za to nemůžu, ale to ničemu nepomůže.
Moc se před tebou stydím, možná mě odsoudíš, já už nevím.
Ptal jsem se svých andělů na tu situaci, už nevím, jak jsem formuloval otázku,
ale odpovědi byly jako že takové věci se stávají, že je to součástí mého života, něco muselo být vyrovnáno,
nebuď smutný, splnil jsi svou povinnost, vypadá to zle, ale není to tak zlé apod.
Nevím, co si o tom myslet, možná jsou to jen nějaké hlasy, kterým bych neměl věřit.
Jsem opravdu tak zlý a špatný?
Proč píšu, kvůli Ní.
Spousta lidí se k tobě obrací pro radu.
Když jsem tě zrovna poznal, nemůžu to nezkusit, a obracím se na tebe.
Dalo by se zjistit, jestli by přeci jen v budoucnu mohla čekat miminko?
Má nějakou naději?
Jestli je pro ní nějaká útěcha, něco, co bych jí já, nebo přímo ty, mohl říct?
Může se nějak zlepšit její zdravotní stav a co by pro to měla udělat?
Je jí zle a hrozně trpí, ale je to hodná holka.
Pak taky co mám dělat já, jak se k tomu mám postavit, nevím, jestli mám jít od ní, abych jí ještě víc neublížil,
nebo naopak, ale zas jí nechci dávat falešné naděje, to by bylo ještě horší.
Učím se každou minutu.
Já už nevím nic, a je mi líto, že jsem zklamal.
Možná, že k tobě přijde nějaké poselství pro mě nebo pro ní, nebo pro oba,
možná, že budeš vědět, co by se pro ní dalo udělat, jestli má naději,
nebo možná budeš vědět o někom, kdo by jí mohl pomoci.
Když se tím ale z nějakého důvodu nebudeš chtít zabývat, pochopím to, budu hledat i jinde.
Ještě jsem jí o tobě neříkal, jen jsem naznačil, že možná vím o někom, kdo by jí mohl pomoci.
Tady na těch stránkách se o miminkách a všem kolem píše moc hezky, jak se s nimi musí komunikovat a podobně.
Před tím jsem se s ní bavil o tom, že každá nemoc je nejdřív v psychice, snad je tomu tedy trošku otevřená.
Ty budeš vědět, co je nejlepší.
Moc děkuju, že jsem ti mohl napsat, omlouvám se, že je to takové hrozné.
Něco mi říkalo, že dneska bych ti napsat měl, že bych to měl okýnkem poslat rovnou k Tobě, zítra může být pozdě.
Moc děkuju a omlouvám se.
Ty se, doufám, máš krásně, ať je tvůj život plný sluníčka.
Walkie 11.1.2006
Milý Walkie,
je mi líto, co právě prožíváš.
Ale vidíš, možná tohle je právě to sáhnutí si na dno.
Jsi dole, abys pak zase mohl vzlétnout nahoru, tak to funguje.
Krásně popisuješ, jak sis s dušičkou budoucího miminka povídal.
Nedivím se, že nechápalo, co se děje.
Rozložila jsem si plástve na Tebe, ne na Tvou přítelkyni.
Ptala jsem se, jak to bude s Tebou dál.
Pro Tebe je budoucí život výzvou, měl bys každý den prožívat s mnohem větším procítěním.
Jako chůzi v krásném obraze, lehce našlapuješ, abys něco neponičil.
Vnímáš vůně, které k Tobě přicházejí, díváš se do očí každému člověku, který kolem prochází.
Děti do Tvého života přijdou ve chvíli, až na to budeš zralý, až si jejich příchodu budeš opravdu vážit.
Měl bys překonat všechno nedobré, všechno, co neděláš vědomě.
Do Tvého života musí přijít nový prvek, vědomé štěstí.
Nyní jsi jako oběť, neudělal jsi dobrou věc, i když nebyl jsi na to sám.
U každého početí musí být dva.
Možná jsi měl mít od své dívky už zpočátku víc informací.
Měli jste oba vědět o komplikacích, které jsou ve hře.
Nebyla mezi Vámi vzájemná důvěra, to naprosté odevzdání se druhému.
Teď jsem tady, něco dávám, něco se může stát a já jsem ochoten nést za to následky.
To mezi Vámi neproběhlo...
Tohle ještě nebyl ten pravý okamžik na uvažování o rodičovské roli.
Měl bys sundat masku, v které jsi zatím uvězněn.
Zatím pláčeš, přehodnocuješ všechno, co v Tobě je.
Neptej se, kdy to bude jinak, nezkoumej žádné důvody.
Potřebuješ se dostat jinak, měl bys svůj život naplnit láskou.
Budeš ještě nějakou chvíli stát, okamžik zastavení, teprve potom se budeš moci zase dostat k lidem.
Teď buď sám a vnímej to skutečně jako důležité.
Nechtěj nic ve svém životě uspěchat, prožívej každou minutu naplno tak, jak by to mělo být.
Nestyď se nikdy za svá slova ani na skutky, nic nechtěj vracet.
Takový by měl být Tvůj další směr...
© Wahlgrenis
11.01.2006
