Co se to děje v mém životě?
Otázka: Tve stranky jsou prvni, ktere me oslovily natolik abych ti napsala.
Mam pocit, ze jsi opravdu clovek, ktery by mi mohl rici neco k vecem, ktere jsem prozila a prozivam
a snad mi i pomoci najit cestu, jak se s tim vsim srovnat.
Jak to vse pochopit?
Porad nevim, cim presne zacit, ale mozna by bylo dobre zacit od detstvi.
Budu se snazit nepridavat do popisu udalosti moje usudky, protoze by me to matlo, popisu jen sve pocity.
Jako mala jsem milovala prirodu.
Vecne sem lezla po stromech, hrala si na louce, milovala les, ve kterem jsem si hrala u nas na chate.
Dokonce jsem na strome i nekdy spala.
Kdyz jsem s rodici sbirala houby, zpivala sem ji pisnicku (kterou si dodnes pamatuji) a nasla jsem jich vzdy nejvic.
Proste jsem s lesem a prirodou zila.
Ostatni deti si v lese nechteli hrat, protoze byl moc tmavy nebo velky, ale ja se nebala.
Casto jsem jedla ruzne plody prirody /sipky/ a davala je i zviratum kolem sebe s pocitem, ze jim to pomuze, ze to je zdrave.
Casto se setkavam s tim, ze mi lidi nechapave rikaji, jak to ze vydavam napr. na papouska takove zvuky
a on mi ve stejnych sekvencich durazne odpovida.
Sama to nejak neresim, jde to ze me.
Ale to uz odbiham.
Zacala jsem prirodou v dobe, kdy jsem byla mala.
Byl to pro dulezity faktor meho zivota, ale potom nastaly rodinne neshody.
Objevily se hadky mezi moji mamkou a zenou bratra meho otce.
Mje teta - tedy ta zena - je uzasne chamtivy clovek a vylozene zly.
Neboji se niceho, snad jen toho, ze bude chuda.
Nemrzi ji nic, snad jen to, ze utrati svoje penize nebo ztrati majetek.
Nebylo vyjimkou, ze muj detsky plac komentovala jako teror na jeji rodinu
/ja jako mala jsem ji nevystala vedle sebe nebo me rodiny/,
napadala prede mnou matku nozem do zad, prala se s ni, chtela ji ublizovat.
Tohle vse jsem videla od svych 5ti let kazdy vikend.
I kdyz jsem byla male dite, spradala jsem plany, jak zlou tetu zabit...proste ochranit svoji mamku.
Spory se tahnou dodnes ale v mensi mire.
Uz me tolik nezasahuji, prestoze vim, ze se na moji mamince podepsaly.
Snazila jsem se pomoci magie prijit na to, jak se ochranit pred tetou, ktera vsude na nasi chate trousi negativni energii.
Negativni energie je citit i z dopisu od jejiho pravnika, proste odevsad.
Dalsi kapitolou meho zivota bylo obdobi, kdy jsem videla zvlastni veci.
Zacala jsem chodit do prvni tridy a jelikoz jsem hodne citliva, snazim se byt hodna ochotna apod., moc mi to ve skole neslo.
Kazdou zmenu jsem brala velice uzkostlive s detmi jsem se moc nebavila.
Ke vsemu mi moji mamku odvezli do nemocnice.
Tenkrat jsem nevedela proc, jen muj tata mi rikal "ted to tuna chvili potahnem spolu".
Ubehlo par let a ja byla ve ctvrte tride.
Uceni mi porad neslo, ucitelky me braly jako nevyrazne dite s problemy v uceni.
Nasobilka mi nelezla do hlavy, byla jsem plactiva, rozmrzela.
Moje kazdodenni praktika bylo vecerni ukopnuti si palce /schvalne/ a breceni u rodicu s tim, ze rano nemuzu do skoly,
priznavam, ze to nebylo normalni ale jako dite jsem to naivne videla nadejne.
Jednoho vecera jsem lezela ve svem pokoji u rozsvicene lampicky a cetla si knizku.
Pokoj jsem mela spolecny se starsim bratrem, ten byl na vojne.
Vnimala jsem knizku a ticho v pokoji, kdyz najednou slysim "radko radko"
podivala jsem se do pokoje, ale nic jsem nevidela.
Myslela jsem, ze se mi to zdalo a cetla dal.
"Radko Radko pojd si se mnou hrat" ozvalo se znovu jakoby detskym hlaskem.
Podivala jsem se do pokoje, ale nic nevidela.. .ozyvalo se to z rohu mistnosti u zaclony.
Zacala jsem nahlas volat rodice a zacala jsem plakat.
V pokoji jsem spat ten vecer nechtela, ale rodice mi nedovolili spat s nimi.
sla jsem tedy do pokoje a v uplne tme koukala do prostoru pred posteli.
citila jsem, ze tam neco je, jakoby se tetelil vzduch (neco jako kdyz je hodne horko).
zacala jsem volat mamu a mela jsem panicky strach.
citila jsem neco ciziho v me blizkosti a bala jsem se.
Od te doby jsem v pokoji nemohla spat.
Mela sem jakysi blok ci co.
Nic se nedelo, az jednou vecer jsem opet cetla knizku, tentokrat v loznici u rodicu.
Najednou jsem uslysela znamy detsky hlas "radko pojd si semnou hrat, Radko"
podivala jsem se do rohu mistnosti, kde byl pradelni kos.
Jako by v nem stal maly chlapec.
Nevim presne, jak vypadal, jenom vim, ze to byl maly chlapec a mel v ruce obrovsky mic.
Citila jsem nutkani.. jako kdyby me nekdo nutil, abych si s nim sla hrat.
Pak rekl "budes si se mnou hazet micem?" pamatuju si, ze jsem se ho nebala, naopak jsem jen sedela a zirala.
Najednou jako by se zmenil pohled na tu mistnost, kde jsem byla - to mi zustalo dodnes.
Mam obcas takove videni, jako kdybych se na mistnost, ve ktere jsem, koukala s dvou ruznych mist.
to se stalo a on zmizel.
Prisla moje mamka a byl pryc.
Posledni divna vec, ktera se stala, byl stav, kdy jsem strasne plakala a mela sem krece v rukou.
Ruce jsem mela sepnute do pesticek a plakala jsem se slovy, ze ty cinky nemohu unest.
Kdyz jsem se trosku probrala, sedela sem mame na kline a porad opakovala to ze nemuzu unest ty cinky.
Pak se chlapecek nikdy neobjevil.
Az pozdeji jsem zjistila, ze tenkrat kdyz mamka byla v nemocnici tak byla tehotna a potratila.
Mel to byt kluk.
To jsem tenkrat netusila.
Byla jsem mala, takze mi nic nerekli.
Asi okolo sedme tridy jsem onemocnela na boreliozu.
Jelikoz nemoc byla podchycena v pokrocilem stadiu, vazila sem necelych 45 kg a merila 171cm.
Nemohla jsem ven, porad jsem spala, prerusila sem zakladni skolu a pote z ni nadobro odesla,
abych o rok pozdeji nastoupila na jinou a uspesne ji s lepsimi znamkami dokoncila.
Vse jsem mela jaksi hozene o rok ... na vsechno jsem mela vzdy rocni zaruku, jako bych potrebovala vice casu ci co.
Dodelala jsem zakladni vzdelani a nastoupila na stredni skolu.
Vse se opakovalo.
Maturitu jsem neudelala v danem terminu, ale o rok pozdeji.
Docela by me zajimalo, jestli na to mas nejake vysvetleni.......
Nebudu ted popisovat beh sveho zivota, ale jen veci, ktere se mi stavaji...
Porad citim, ze bych se o nemela zajimat treba je rozvinout, ale nejak nevim, jak na to, samo mi to nejde...
Hodne casto mivam sny a nebo predstavy, v kterych vidim hlucny smotek cernych nitek..
jako by byl animovany a hlucel a ruzne se kroutil - prirovnala bych to k hluku na nadrazi.
Uprostred toho smotku jakoby kousek pred nim stoji tenka bila postava.
Stoji jako bod a nic nedela.
Tato predstava se mi obcas objevi v hlave pri praci, kdyz sem hodne zabrana do nejake cinosti
nebo naopak kdyz mam hodne prace a nezvladam a nebo kdyz usinam.
Casto se ptam sama sebe, jestli ten bily clovek jsem ja?
ale nejak ke me nejde odpovet citim nejakou stenu nebo neco takoveho.
Dalsi vec, ktera se mi stava jen ve spanku, je omezena pohyblivost.
Citim, ze jsem vzhuru a chci otevrit oci, ale nemuzu.
Nemuzu pohnout hlavou, ani ocima, ani rukama, jen lezim a jakoby premlouvam telo, aby se zaclo hybat.
Vetsinou se mi to podari, az kdyz znovu usnu a jakoby na novo se probudim.
Obcas se mi stane, ze kdyz jsem v mistnosti sama a je tam uplne ticho, zacnu citit tlak na hlavu
a citim kolem sebe hodne lidi kteri krici....pritom tam nejsou a je ticho.
ale citim jakoby prekrikujici se lidi hodne emoci apod.
Obcas mam pocit, jako bych videla do lidi. treba v metru citim jejich naladu.
nikdy jsem nevidela auru, ale skrze moji empatii citim emoce.
bohuzel i ty negativni kterych se pak docela tezko zbavuji.
-no a posledni vec..docela casto vidim veci treba o 5 minut dopredu.
vubec nemyslim na to, co se stane, ale v duchu si sama rikam - bude to takhle ted udela tohle a pak se stane tohle.
a ono to tak vazne je....
prijde mi, ze moje emaily jsou zmatene jako ja sama.
ale tvoje stranky me nadchly, ze by si mi mohla pomoci.
Zapomnela sem na dulezitou vec.
Chodila sem k psycholozce kvuli fobii na zubare.
Mam ji dodnes a ne vylecenou nevim jak se ji zbavit.
asi oloko 14ti let jsem se zacala tak bat zubaru, ze jsem podstupovala opravu zubu jen pod narkozou.
psycholozka rikala ze mam v sobe spoustu bloku z detstvi, ale posleze jsem citila, ze mi vubec nepomaha.
Ani postupy, ktere mela, proste nic, byla jsem porad na stejnem miste.
Budu ti nesmirne vdecna, kdyz se mi ozves, ale chapu jestli ne.
Krasny den
Radka 8.12.2005
Ahoj Wahl,
sem to zase ja a nesmirne me prekvapuje, ze ti dnes pisu.
Jako kdyby me k tobe neco tahlo????
Opravdu to nechapu, mam v sobe podivne pocity od doby, co jsem poprve navstivila tvoje stranky - tedy vcera.
Cetla jsem si pribehy lidi, kteri ti psali, a cloumaly se mnou emoce, citila jsem nejakou silu, ale nevim, co to bylo.
Cele telo jsem mela posete pocity zimy a hrozne velke zranitelnosti,
zatimco na druhe strane jsem citila neco, co jsem dlouho hledala.
Tezko se to vysvetluje ... prijdu si trosku jako blazen.
Vcera jsem cetla na tvych strankach o lidech, kteri maji doma pejska a je to dusicka nekoho blizkeho.
Mam doma taky pejska jak uz sem psala.
Vcera jsem prisla domu a pozorovala jsem ho.
Uz driv asi pul roku nazpatek jsem si jen tak rekla, ze neni spravne brat psy jako svoje mazlicky a poroucet jim.
vcera jsem si na to vzpomnela a mela sem nutkani porad si pripominat myslenku z detstvi
- ze kazdy tvor se ma brat jako rovnoceny.
Nevim proc me to napadalo.
K veceru jsem nasi fenku zabalila do deky a sedela u ni.
Najednou jsem jakoby v duchu zacala rikat "jestlipak je v tobe naka dusicka, ktera je mi znama. proc jsou lide tak slepi"
zacala jsem plynule hovorit mysli k me fence.
Drzela jsem ji hlavicku v rukach a divala jsem se ji do oci a najednou jsem uvidela pohled, ktery jsem v zivote nevidela.
Vyraz v ocich byl tak emotivni a uprimny....polilo me horko a velike porozumeni..ani nevim jak to popsat.
Porad jsme si koukali do oci asi 2 minuty az najednou,
kdyz jsem mela pocit, ze si storpocentne rozumime, mi zacala olizovat ruce.
Vzpamatovavala jsem se z toho docela dlouho a porad jsem si trosku nadavala za to, jak jsem byla slepa.
Dalsi vec, na kterou jsi me jakoby dovedla, byl pribeh na tvych strankach.
Cetla jsem pribeh divky, ktera mela pritele a zabil se ji na motorce, pil, podvadel ji apod.
Kdyz jsem to cetla, nic urciteho jsem necitila.
Potom jsem chtela zacit delat neco jineho, od pocitace jsem se otocila
a najednou jako kdyby me nekdo osvitil ci co zacaly mi proudit hlavou myslenky.
Tykaly se meho pritele.
Najednou sem si uvedomila, ze mi vypravel, ze mel autonehodu, byl pod vlivem alkoholu, nikoho nezranil,
ale byl tak v soku, ze prezil, ze nechak auto i s vecmi stat u silnice a utekl domu.
Dnes uz normalne ridi auto, ale vzdy, kdyz mi to vypravi, je hodne zraneny.
Najednou jsem si na to vzpomnela a pokracovala jsem dal v proudu myslenek.
objevila se mi situace, kdyz se hadame a ja mu rikam, ze mi nerozumi.
On mi odpovida, ze resim nedulezite veci prkotiny - nekdy tomu tak vazne je, spise na sebe upozornuju.
Prislo mi, ze kdyz mi takto odpovida, je daleko dal nez ja.
Ja ho beru jako troubu chlapa, ktery nerozumi mym potrebam, pritom moc dobre vi podle toho, co prozil, o cem mluvi..
zaroven si nejsem jista, jestli to neni vyplod me fantazie.
ale ten pocit byl a je porad tak silny, jako kdybych fakt mela pravdu.
Snad te moje maily nejak neotravuji....
tezko rict proc mam najednou takovou potrebu mluvit k tobe.
Budu rada kdyz mi na moje emaily treba jen kratce odpovis.
Mej krasny den
Radka 9.12.2005
posledni email pro Vas/tebe
pri cteni prispevku na vasich strankach sem si vzpomnela na velmi zivy sen, ktery se mi zdal pred delsi dobou.
Mela jsem v nem uplne horke ruce a citila jsem to i normalne,
ruce jsem pokladala na televizni obrazovku kde byl pouze sum a pres ni sem lecila nekoho.
Nevim, co to melo znamenat, ale kdyz jsem se probudila, citila sem teplo z mych rukou.
A jeste jedna vec se mi vybavila.
Asi od 12 nebo 13 let se mi obcas stava, ze mam pocit, jako kdyby me nekdo mel zastrelit na verejnem prostranstvi.
Treba jdu na nastupisti v metru a najednou me prepadne pocit jako kdyby nekdo zezadu namiril a bum.
To same na namestich,v ulicich kdekoliv mezi lidmi.
Prepada me to jen obcas ale mam pak v sobe chvilkami uzkost...obecne zbrane nemam rada a bojim se jich.
Ted uz se jen muzu modlit ze mi odpovite ale nejsem si jista...
Radka 9.12.2005
Odpověď: Mila Radko,
Tvoje maily mi vubec nepripadaji otravne a hloupe.
Na mnoho postrehu v nich jsem ale uz odpovidala.
Kdyz zacnes psat prvni den, kdy jsi objevila tyto stranky, je jasne, ze spousta veci Ti unikla.
Mela bys urcite zacit komunikovat s jemnohmotnym svetem, to je jasne.
Tech informaci, ktere k Tobe prichazeji, je hodne.
Byva to tak, ze neni kontaktovan clovek, ktery by takove informace neunesl.
Proto bys mela nastudovat, jak zacit s jemnohmotnym svetem komunikovat.
Opravdu to tady ted nebudu popisovat.
Tyto stranky na internetu maji uz skoro dva roky, denne tam podobne pribehy pribyvaly.
Zkus se jeste zacist do obsahu, verim, ze hodne rad primo pro sebe najdes.
Kazdy sice prozivame svuj zivot, ktery je podle nass zten jedinecny a neopakovatelny...
Ale neni to tak.
Jsou jiste vzorce, ktere se opakuji, my jsme skrz ne popusovani dal.
Asi jako kdyz lisujes cesnek.
Neco si prozijes, abys mohla neco dalsiho pochopit.
Tak to bude i s Tvym pritelem i s fenkou.
Vsude je spousta otazniku, ale reseni mame na dosah ruky.
Jen se nad tim nepozastavujeme.
Verim, ze pochopis to, co Ti pisu.
Nechtej prosim po mne nyni rady typu: krok za krokem.
Mozna by ses mohla prihlasit na nejakou akci (napr. Magicky vikend), kde by na rozbor situaci bylo vice casu.
Preji Ti hodne odvahy vystoupit z dosavadniho rozjeteho vlaku.
© Wahlgrenis
15.12.2005
