Mám pokoušet osud?
Otázka: Dobrý den paní Wahlgrenis.
Náhodou jsem se dostala na vaše internetové stránky.
Trávím nad nimi čím dál více času a mnoho věcí se mi honí hlavou.
To by bylo na delší psaní, jednou k tomu stejně dojde, protože to tak cítím.
Život můj a mých sourozenců je něčím poznamenaný.
Myslím, že doslova se naplňují slova, že děti trpí za hříchy svých otců.
Maminka nám zemřela tragicky.
Mně – nejstarší bylo 3,5 let, sestře 1 rok a bratrovi 3 měsíce.
Krátce na to nám zemřeli všichni příbuzní, kteří nás měli rádi.
Náš otec se brzy po smrti maminky oženil znovu, údajně se s touhle paní stýkal už za života maminky.
Maminčina smrt měla prý politické pozadí, otec údajně její vrahy najal…
Ale vzal si to s sebou do hrobu, marně jsme čekali, že nás zavolá.
Celý život mám stále jeden sen.
Nepamatuji si na maminku, na její obličej.
Ale stále se mi promítá ve snu město, ve kterém se tragédie stala,
vidím, že jsme bydleli v bytě, kde okna směřovala do velké zahrady a na zahradě cvičili vojáci.
Takže snad někde u kasáren…
Taky vidím kuchyňská kredenc, pod kterou se mi zakutálel červený míč.
Každý večer prosím maminku, aby se mi zjevila alespoň ve snu, ale nikdy nic.
Přitom její smrt nebyla nikdy vyšetřena.
Bydlím jen málo kilometrů od onoho města a čím jsem starší, tím víc se rozmýšlím,
zda nemám zajet do tohoto města na matriku, zjistit, kde jsme tehdy bydleli,
náš byt, pokud ještě stojí, vyhledat a poprosit majitele, zda bych se nemohla z okna podívat na zahradu.
To je mé jediné přání, ale stále nemám dost odvahy.
Přitom jasně vím, že ač si maminku nepamatuji, stále mě ochraňuje,
protože jsem se několikrát v životě dostala do velmi nebezpečných situací
a pokaždé jsem doslova cítila ruku, nebo něco, resp. Někoho, co mě zastavil.
Stále doufám, že se mi něco v paměti vybaví.
Prosím o váš názor, zda mám do toho jít, nebo nechat minulost spát.
Otec je po smrti, všichni co nám pomáhali v dětství taky, jsme tady jen my a máme se moc rádi.
Děkuji
Medvědice 3.11.2005
Odpověď: Milá Medvědice,
za "normálních" okolností by pátrání po takových souvislostech nebylo vůbec myslitelné.
Myslím ale, že jsme se společně už dopracovali hodně daleko...
Dříve než by ses rozhodla strhnout závoj, kterým je tajemství přikryto, bys ale měla poprosit o spolupráci své ochránce.
Ti nejlépe vědí, jestli jsi schopná informace unést.
Předpokládám ale, že souhlas pro cestu do minulosti dostaneš.
Možná by ani nebylo nutné, abys zjišťovala přesnou adresu a navštěvovala ten starý dům.
Někdy, když dojde k násilné smrti a není zjištěn viník, není možné tajemství od vyšších sil získat.
Může být navždy zamknuté.
Tím by se totiž posunula osudová linie, zjistila bys něco, na co vlastně nemáš právo.
Proto možná i Tví ochránci budou opatrní s jakýmikoli informacemi.
I kdyby ses totiž dozvěděla jméno případného vraha, těžko by se mu něco dokazovalo.
Tyto důkazy, které nejsou smysly zaznamenatelné, žádný soud nepřijme.
Nemohli by se tedy nic dořešit, nikoho bys neobvinila, i když bys sama věděla, jak to tehdy bylo.
Začni komunikovat s jemnohmotným světem a dočkáš se takové odpovědi, jakou si zasloužíš.
I kdyby to bylo podle Tebe málo, nezapomeň, že viník byl (nebo bude) určitě potrestán.
Nikdo zaslouženému trestu nikdy neunikne.
© Wahlgrenis
07.11.2005
