Manžel se zabil na Jižní spojce
Otázka: MIlá Wal,
15.10 se můj muž zabil v Praze na jižní spojce na motorce.
Od té doby hledám odpovědi na otázky, které přede mnou stáli před tím a také na ty, které se jeho smrtí objevily.
Naše manželství bylo krátké a bouřlivé, měl problém s alkoholem a následně s alkoholem s agresí.
Milovala jsem ho, přestože z jeho strany jsem vášeň a touhu po mně necítila.
Ale to si mnohem více uvědomuji teď zpětně než za jeho života.
Mám tři děti z předchozího manželství.
Naše soužití to velmi ovlivňovalo, protože jsem všechno dělila mezi ně a jeho.
Všechno materiální i duchovní.
Materiální ale mnohem více pro něj než pro ně.
Byl mi nevěrný. Mockrát a opakovaně.
Lhal mi, lhal o mně svým přátelím a milenkám, lhal mně o nich.
Možná to nebyla moje láska, ale moje potřeba nebýt sama a jakási závislost na něm.
Měsíc před smrtí zase navázal přes internet nový kontakt se slečnou, která se do něj zamilovala.
Našla jsem ho a varovala ji a prosila, ať ho ignoruje, protože jsem se bála o naše manželství,
ale také jsem žárlila a nenáviděla ho za ty lži a podvody.
Dva roky naší známosti a posledních 10 měsíců i manželství jsem dělal věci, které nepatří do výčtu ctností.
Bolí mě teď, že jsem sama.
Nechal mi dluhy, sama jsem si je kvůli němu a jeho motorce nadělala.
Bolí mě, že mě podváděl a lhal mi. Bolí mě, že jsem se nechala využívat.
Polovina mé duši ví, že se mi teď ulevilo a že tohle může být start do nového života.
Polovina mé duše má hrůzu ze samoty.
Polovina mé duše jako by byla smrti vyčerpaná.
Vím i nevím co s tím.
Chci i nechci zapomenout.
Chci nový život, ale je to jako táhnout za sebou závaží.
Děkuji.
Klekánice 3.11.2005
Odpověď: Milá Klekánice,
u Tvého muže přetekla ta pověstná sklenice, musel přijít trest, účtování nad jeho skutky.
Bylo jasné, že nemá dlouho žít, proto snad si užíval až neskutečnou měrou všeho.
Nejen ženy, ale i motorka je symbolem čehosi.
Je v tom rychlost, schopnost ukázat se, být jiný než ostatní, být nezávislý...
Proto také jeho život skončil právě tak, na motorce, aby si dokázal vychutnat tu rychlost,
ale současně aby si uvědomil, že už je toho příliš.
Kolik takových smrtelných nehod se už událo?
A kolik jich ještě bude?
Všichni mají pocit, že oni jsou ti, kteří řídí jejich stroj.
Proto přidávají rychlost a ještě víc, ještě.
Nekončívá to dobře, někdy ani těžká zranění nejsou cestou k pokoře a k uvědomění si jiných hodnot.
Tvůj muž pokoušel osud příliš často a příliš sebevědomě, nemyslel vůbec na následky.
Všechno mu připadalo tak jasné, jednoznačné a bezproblémové.
Nepřipustil si, že by snad mělo být něco jinak.
Chtěl jen brát, užívat si, být oslavován, líbilo se mu mezi přáteli, mezi krásnými ženami, které k němu vzhlížely.
Nyní mu mnoho věcí došlo, potřeboval by najít někoho, kdo by mu odpustil.
Měla bys to být zřejmě Ty, a asi bys s tím neměla příliš váhat.
Po tom by totiž mohl v klidu odejít do vyšších sfér, kde by mohl dál plnit svůj životní úděl.
Je to moc těžké, když jsi na tom nyní tak, jak na tom jsi.
Zřejmě se Ti do něčeho takového nebude chtít.
V tom případě bys mohla vyhledat nějakého faráře, který by dokázal Tvůj byt, kam se jistě Tvůj bývalý muž vrací, vysvětit.
Tak jeho duše odejde také.
Ale po dohodě s Tebou bys viděla, jak moc lituje všech svých skutků.
Lituje je, ale nyní nemá nikoho, kdo by to pochopil.
Je proto v patové situaci, neví sám, jak jít dál, co má dělat.
Tvoje situace není snadná, každopádně ale jsi osvobozena od všech těch jeho příkoří.
Vím, že nikdo jiný než Ty nemůže pochopit, co jsi s ním prožila.
Dej si na misku vah jeho dobré a špatné skutky, poznáš jistě sama, čeho je víc.
Od toho pak vycházej a sama pro sebe si udělej závěr.
Určitě i pro Tebe to byla těžká zkouška, ale už je za Tebou.
Vždy když něco končí, současně i něco jiného začíná.
© Wahlgrenis
04.11.2005
Dekuji mila Wahlgrenis,
To, co si mi napsala o odpusteni, je pro me nesmirne silnym zavazkem,
citim, ze tim se moje, pro jine nevysvetlitelna laska k nemu a zavislost na nem, nebo jak ten vztah nazvat, zavrsi.
Chci mu odpustit a odpustit sobe, kvuli sobe a kvuli nemu.
Moc bych chtela vedet o jeho poslednich hodinach a o tom, kam mel vlastne namireno pred svou smrti.
V patek odpoledne odjel za milenkou a ja mu napsala, ze je mezi nami konec.
On mi odpovedel, ze je to moje volba.
V hotelu pry s ni ale nezustal, ale po par hodinach jel jezdit na motorce.
Pote se v sobotu nad ranem vratil do hotelu, kde spolu byli, ona vsak odjela
a on se vratil do kancelare, kde chtel zustat predevsim kvuli tomu, aby mohl byt na internetu s ni.
Zustal ale jen asi dve hodiny, ne tak, jak planoval, cca do pozdniho vecera.
Zhruba v pul seste ji rekl, ze jede za mym synem.
Domu uz ale nedojel.
Zabil se 15.10 v 18.10 na Jizni spojce.
Jeste dopoledne jsem mu posilala smsku, ze se mi po nem styska a ze mu odpustim, kdyz se vrati...
Neodpovedel.
Chtela bych vedet, kam jel, chtela bych znat jeho posledni hodiny.
Chtela bych znat nasi minulost.
Nase minule zivoty.
Pres cas, ktery od jeho smrti uplyva, se jeho obraz nesmazava.
Jen se znatelneji vryva do meho zivota.
Ale jinak, je to jako nit, ktera prochazi mym zivotem,
jako by muj zivot byl tou niti tazen jiz od chvil meho uvedomovani a rozpamatovani se.
Jak se mohu dostat k odpovedim na sve otazky?
Muzes me vest, muzes mi pomoct s tema odpovedma?
Vim, ze ho nic nevzkrisi.
Jen bych chtela uchovat cosi, jako lasku, kterou jsem k nemu citila a zit zase dal.
Dekuji
Klekanice 04.11.2005
