Anastasia se synem v sibiřské tajze
Otázka: Milá Wahlgrenis,
přeji Vám krásné podzimní dny a hodně energie ve Vašem úsilí kultivovat naši spiritualitu.
Potkali jsme se ve vlaku cestou do Pardubic.
Náhody neexistují a seznámení s vašimi webovými stránkami mi otevřelo další krásný zdroj inspirace.
Lituji jen, že vaše plánované semináře jsou již plně obsazené.
Pro mě je letošní rok velmi důležitý, protože cítím, že se mi otvírá cesta k rozšíření mého vědomí,
abych mohl splnit svůj úkol, který zde mám a o který jsem prosil.
Zatím jsem se snažil čerpat informace o věcech podstatných pro život z knih a také to presentovat na besedách s veřejností.
Jsem přesvědčen, že je to jedna z cest, která i lidem s racionálním myšlením může otevřít bránu spirituálního poznání.
Logos by měl mít universální platnost ve všech vesmírných dimenzích.
Knihy mají tu obrovskou schopnost, že pokud se stanou známým bestsellerem, mohou oslovit velkou skupinu čtenářů.
Současné směřování společnosti je velmi citlivé na to, jaký druh energie pozitivní nebo negativní produkuje převážná část lidstva.
Poněvadž máte schopnost napojit se na předmět svého duchovního zájmu,
chci Vás poprosit, je-li to možné, abyste se spirituálně napojila na Anastasii, která spolu s malým synem žije v sibiřské tajze a přes
spisovatele Vladimíra Megre v sérii knih „Zvonící cedry Ruska“ předkládá vysoce láskyplnou a čistou filosofii návratu lidí k původním pramenům moudrosti a harmonického soužití s přírodou.
Zvláště mě oslovila její idea zakládání rodových osad, potřeba láskyplného vztahu k matce Zemi, jedinečnost pěstování cedrů a opuštění dosud preferovaného technokratického vývoje.
Chci se na tom dle možností i reálně podílet.
Chtěl bych znát Váš názor na poslání Anastasie a jejího syna.
Vím, že máte velmi málo času, ale chci Vás poprosit o setkání v době a na místě, které navrhnete.
Chtěl bych znát Váš názor na některé pravdy, které jsou v knihách interpretovány podobně,
ale ne zcela identicky a dále si ujasnit otázku, zda cílené úsilí rozšiřování vědomí, např. meditací, může mít svá nebezpečná úskalí.
V poslední době cítím kolem své hlavy zvýšený tlak jakési energie, která se chce projevit, ale zatím není schopna mou mysl kontaktovat.
Možná, byste mi mohla poradit a něco urychlit.
Děkuji za práci, kterou děláte a srdečně pozdravuji
Ivan 3.10.2005
Odpověď: Vážený pane,
vím stejně dobře jako Vy, že nic není náhoda.
Ani ta jízda ve vlaku, kdy jste přistoupil v Kolíně do kupé, kde kromě mě seděly dvě slečny z Izraele.
Cestovaly do Maďarska, což byla další zastávka jejich dovolené.
V naší republice byly tři dny a viděly podle svých slov všechno.
Asi to, co vidět potřebovaly.
Samozřejmě za tři dny nikdo nemá šanci poznat jedno místo, natož celou zemi.
Možná člověk stačí jen tak maloučko nasát vůni a atmosféru, spíš je to jen impuls k tomu, aby se znovu vracel.
Viděly Prahu, Karlův most, Hrad, taky Karlštejn, Vltavu.
Tvářily se poměrně nadšeně, jako že fajn bylo.
Jedna studovala management, druhá už pracovala, na letišti měla na starosti nějaké součástky.
To jsem moc nepochopila, ale na moji reakci, že to bývá spíše mužská práce, mi řekla, že ji to baví.
Tak to je důležité...
Vy jste trošku naši intimní rozpravu narušil, ulička byla plná jejich zavazadel, ale přesto jste se usadil i se svým malým pejskem.
Neměli jsme moc prostoru, ale to důležité jsme si říct stihli.
Proto jste také napsal.
Nedělám si reklamu mých stránek, nelákám na ně nové návštěvníky, skutečně není na co, když to vezmete kolem a kolem.
Člověk přijde a má dvě možnosti - ostatně jako vždy:
Buď mu dojde, že tohle je omyl, a že se už nikdy vracet nebude...
Anebo najde nějakou nit, která si ho přitáhne.
Těch nití je taky docela dost, myslím.
Hlavně to není o opisování knih, o moudrech, která někdo vyslovil už dávno před námi,
ani to není obchod, kde v závěru vychází ideální člověk, který ví...
Ni takového.
Tyto stránky dávají pouze nahlédnout za nenápadný závěs, kam by člověk třeba ani nenahlédl.
A přitom je tak snadné jen malinko odhrnout.
S obsahem toho, co tam najde, si pak musí každý poradit sám.
O Anastasii a jejím synovi jsem neslyšela, přesto Vám o ní mohu napsat.
Žije pro nás hodně daleko, přitom ale nesmírně blízko tím, co dělá.
Má sice syna, ale je na něho sama, protože jeho otec ji opustil.
Nevěří v jeho návrat ani v to, že by se ještě někdy mohla zamilovat.
Myslím, že za toto citové zklamání, kterým si prošla, ji vyšší síly odměnily obrovským poznáním.
Dřív taková nebyla...
Pochopila, že smysl života je v něčem jiném, ne v hromadění majetku nebo poslouchání věčných reklam, bez čeho se nedá žít.
Proběhlo to ale poměrně rychle a ona už ví...
Začíná kolem sebe tvořit nový svět, nové žití, s novými lidmi, jakési společenství, o kterém píšete.
Nemá tam nic probíhat násilně, je to jako proces řízený shůry, který ona koordinuje.
Vlastně z toho vzešla jako nová, obrozená žena, jako žena s poselstvím pro lidstvo.
Každý, kdo by tady chtěl žít, musí nejdřív udělat obrovskou změnu u sebe, zbavit se všeho zbytečného, kompletní přerod.
Na takovou změnu ale každý nemá.
Lidi jsou příliš fixováni na svůj majetek.
Ona to nebere jako odvahu, ale jako svou cestu.
Přicházejí k ní lidé, protože vnímají sílu jejích myšlenek, protože v tom vidí záchranu.
To, jak žijeme nyní, moc pozitivně nevyznívá.
Připadá mi to, že ona začíná s životem o kategorii níž, bez složité techniky, ale naopak se srdcem.
Pro někoho to může vyznít jako plány bez reálných základů, ale je to jistá cesta.
Nevíme, kdy bude poslední den.
Ona se rozhodla vzít odpovědnost za sebe a své nejbližší skutečně důkladně, zbavila se všeho zbytečného.
Chce to odvahu, ona ji má.
Nezdá se mi, že by tam budovala nějaké klany proti někomu.
Ona se skutečně snaží jen o jediné, sblížit se s přírodou, neubližovat, chápat.
S tím setkáním: možné je úplně všechno, co se má stát, stane se...
Věřím, že se potkáme. A nebude to ve vlaku.
© Wahlgrenis
03.10.2005
Vážená paní,
děkuji za odpověď, která mě svou rychlostí mile překvapila.
Žel jsem právě odjížděl na Moravu bez dalšího spojení na internet a tak odepisuji až nyní.
Omlouvám se, že jsem přerušil ve vlaku, jak píšete trochu intimní rozhovor se slečnami z Izraele, ale cítil jsem, že mám zůstat.
Děkuji také za zprávu o Anastasii.
Skutečnosti, které píšete, dle mého cítění odpovídají pravdě v dimenzi, odkud jste informace přijala.
Knihy nyní dočítám a jsem přesvědčen, že neobyčejné schopnosti této ženy nebyly inicializovány jejím citovým zklamáním,
ale jsou projevem její osobní duchovní sily a napojením na vesmírné energetické informační pole.
Knihy od Megreho považuji za to nejlepší, s čím jsem se setkal a to z toho důvodu,
že hovoří prostým logickým jazykem k duši člověka a nabízí řešení současné reality návratem k původním pramenům moudrosti,
což může oslovit mnoho lidí a nastartovat vývoj společnosti nebo alespoň probuzené části společnosti opět ke spirituálnímu vývoji.
Nemyslím si, že Anastasia začíná s životem o kategorii níž, spíše výš, bez složité techniky,
která je slabou náhradou těch schopností člověka, které nechal zakrnět.
O síle jejich knih hovoří již to, že na jedné straně se mnoho čtenářů hlásí k jejím myšlenkám a snaží se je v rámci možností realizovat, na druhé straně jsou knihy předmětem zuřivých útoků např. medií v Rusku.
Pokud byste se chtěla ve stručnosti seznámit s autentickými výstupy z jejich knih, stačí kliknout na
www.sdruzenizeme.cz a na stránky - Anastasia, knihy.
Já jsem pracoval polovinu života v oblasti technického vývoje,
ale v druhé polovině stále intenzivněji cítím potřebu aktivně se podílet na probuzení spirituálního myšlení
především v oblasti mezilidských vztahů.
V tomto směru vidím velké možnosti právě ve spirituálně inspirující literatuře,
která je přístupná široké veřejnosti a má tedy široké pole působnosti.
Samozřejmě je nutné umět rozlišit mezi hodnotnou a zavádějící literaturou, což ovšem platí pro jakékoliv spirituální poselství.
Vážená paní, přeji Vám krásné podzimní dny a hodně slunečných duchovních prožití.
Ivan 16.10.2005
