Mám léčebné schopnosti, ale jsem pak nemocný
Otázka: Dobrý den,
mám takový problém,
před nedávnem jsem zjistil, že mám léčebné schopnosti, asi po mamince.
Dokážu z lidí vytahovat bolest rukou, nebo i myšlenkami na dálku,
těší mě, že můžu ostatním pomáhat, ale hrozně mě to vyčerpává a navíc, nevím kdy mám přestat,
známému, jsme vytahoval revma z ruky a pak jsem den nemohl hýbat s prsty.
Druhý případ je s mojí přítelkyní, rád ji pomáhám od bolesti,
ale občas to zní vytahuji, i když zrovna nechci a nevím, jak to zastavit.
Jsem potom zcela vyčerpaný a často jsem nemocný.
Nevíte o nějakém způsobu, jak se naučit tyto energie ovládat
a ještě bych se chtěl zeptat, zda tím nemůžu někomu ublížit, což bych nerad?
Tomino 2.10.2005
Odpověď: Milý Tomino,
hlavně si tímto způsobem ubližuješ sám.
Je pro Tebe jistě velice optimistické, když víš, že "dokážeš" léčit.
Z Tvých rukou jistě sálá příjemné teplo a když je přiložíš nad nemocné místo, za chvíli je dotyčný lepší.
Ale tuto schopnost má obrovská spousta lidí.
Zkus se schválně někoho zeptat...
Opravdu to funguje docela dost.
Jenže je tady právě ta druhá stránka - ochrana.
Tím, že ulehčuješ od nemoci, vlastně ji do sebe přijímáš.
Kam si myslíš, že zdravotní problém odchází?
Zůstává zcela logicky ve Tvém těle, proto je Ti tak špatně, proto nemůžeš hýbat prsty.
Na toto téma vyšla řada knih, zkus si je prostudovat.
Uvědom si také, že léčitelství není Tvoje schopnost, neber ji tedy jako svou přednost.
Je to jen cesta odněkud někam.
Jestli jsi ten, který by tímto směrem měl dál jít, rozhodně bys o tom měl také něco vědět.
Existují postupy, co dělat před procedurou, jak se nabít a tzv. doizolovat.
Pak jsou důležitá pravidla, co dělat při vlastní léčitelství, jak s energií pracovat, kam ji směřovat, jak ji koncentrovat atd.
Ale snad nejdůležitější ze všeho je vlastní ochrana po ukončení akce.
Je tam práce s vodou nebo ohněm, kdy se negativní základ utlumí.
Nikdy není možné energii (zdravotní problém) definitivně zrušit.
Objevil jsi v sobě něco, co může mít velký význam.
Ale měl bys především myslet na sebe, abys měl celý proces pod kontrolou.
Vím, že Ti to dělá dobře, když druhému člověku dokážeš pomoci, pak se na Tebe i jinak dívá, ale to není důležité.
Udělal jsi teprve první krok, čekají Tě ty další, mnohem složitější a komplikovanější.
Při všech těchto procesech se energie pouze přemisťuje z místa na místo.
Když si ji necháš v sobě, nemůžeš to samozřejmě dlouho vydržet.
Není to až taková legrace, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Buď na sebe opatrný a hlavně si neber hned velká sousta.
Migrény zpočátku úplně stačí.
Rakovina je až skoro maturitní zkouška, s tím ještě počkej.
© Wahlgrenis
03.10.2005
Děkuju moc za odpověď.-) pokusím se tím řídit.
Tomino, 3.10.2005
Nejmilejší Wahlgrenis,
ještě před chvílí jsem netušila, že Ti budu psát.
Ale po přečtení příspěvku - Mám léčebné schopnosti ale jsem pak nemocný - jsem se rozhodla pro dotaz.
Je sice odlišný, nicméně výše jmenovaný příspěvek ve mně evokoval uvědomení si určitých souvislostí.
V žádném případě se nedomnívám, že mám léčebné schopnosti, ale přihodilo se mi v posledních 3 dnech toto.
Očekávali jsme v rodině dcery šťastnou událost, narození druhého vnoučka.
Trávila jsem u ní v poslední době hodně času, abych jí pomohla v konečném stádiu zvládat i její prvorozeného, který je zatím malý, je mu 27 měsíců.
Rovněž v pátek jsem místo domů z práce odjela za nimi a zůstala tam přes noc.
Ovšem přihodila se prapodivná věc, už v pátek ráno, když jsem se doma probudila, ochromila mne ohromná bolest celého těla, tak jako když na člověka padá těžká chřipka a má pocit, že se jeho tělesná schránka v bolestech rozpadne na tisíc kousků.
Bylo mi ouvej, ale věděla jsem, že moje místo je teď u dětí, tak jsem po práci jela opět k nim.
V noci mne dcera přišla vzbudit, že se něco děje a musí odjet do nemocnice.
Malý brouček se narodil v sobotu navečer o půl šesté.
A já si teprve zpětně uvědomuji, že moje problémy ustaly s jeho narozením.
Nejprve jsem očekávala, kdy se objeví příznaky chřipkového onemocnění, nebo nějaký důsledek mého předchozího stavu,
ale nic, je mi dobře.
Vím, snažila jsem se alespoň myšlenkami dceru posilovat, protože na přenos energie si netroufám, respektive to nedokážu, myslela jsem na ni při osmičkové poloze, ale teď ve mně vznikl dojem, že můj organismus mohl být na ten její nějak napojen a má tělesná schránka věděla, že se to už chystá a tímto způsobem reagovala.
Třeba je to moje pouhá bujná fantazie, ale protože už i z těchto stránek moc dobře vím, že nic se neděje samoúčelně, píšu Ti.
Budeš-li mít chuť a čas, napiš mi, jaký na to máš názor.
Přeji Ti i v dnešním uplakaném dni sluníčko v srdci a krásný den.
Já díky tomu našemu krásnému mrňouskovi tu nepohodu venku moc nevnímám, protože když jsem si ho včera pochovala, vlil do mne tolik pozitivní energie, že mám pocit, že bych mohla skály lámat.
To tedy přeháním, ale je mi fajn.
Ať je Ti také alespoň tak jako mně Ti přeje s láskou
Oleandra 3.10.2005
Milá Oleandro,
gratuluju k narození nového človíčka.
O těhotných jsem tady ještě moc nepsala.
Při posílání energie se už nejedná jen o jednoho člověka, ale musíme myslet i na budoucí miminko.
Tomu se to líbit nemusí.
Ostatně přichází do nového prostředí, ještě není na něco takového zvyklé.
Je svébytná jednotka, je v něm obrovská síla, ačkoli se nám to tak zdát nemusí.
Proto bych doporučila od vysílání energie budoucím maminkám upustit, případně, pokud bude její stav hodně krizový, požádat o svolení dušičku ještě nenarozeného miminka.
Jinak by to totiž mohlo být bráno jako zasahování do jeho záležitostí. To malé s tím opravdu nemusí souhlasit.
Může už od této chvíle žádat od maminky jisté oběti.
Víme, že si děti své rodiče vybírají podle jistého plánu, po minulých zkušenostech.
Už rizikové těhotenství může něco takového signalizovat.
Také není dobré vysílat energii ženě, která se o otěhotnění cíleně snaží.
Jsem ráda, že jsi pochopila, že nic se neděje samoúčelně...
Po porodu všechny potíže zmizely, chlapeček je krásný a Ty jsi šťastná.
Jeho duše konečně dosáhla svého, začalo mu další kolo...
Pro Tebe je to poučení.
Buďte na něho hodní.
W. 3.10.2005
Velký dík, milá Wahlgrenis.
S údivem konstatuji, jak snadno se člověku nepoučenému může přihodit, že ve snaze pomoci a konání dobra ublíží.
Toto poznání by pro mne, kdyby nebylo vše v pořádku, bylo velmi bolestné.
Já pevně doufám, že dušička našeho maličkého ví, že to s ním i s ostatními myslím dobře a že jsou moje všechno.
Děkuji tedy za ponaučení, které si beru k srdci.
A mohu Tě ujistit, že náš vnouček byl chtěným miminkem, všemi námi po celých 9 měsíců netrpělivě očekávaný a od prvních chvil své existence milovaný. Věřím, že mu s námi na tomto světě bude dobře a sama se o to v rámci možností vynasnažím.
Nyní jsme s manželem udělali životní rozhodnutí a z Prahy se přestěhujeme do přírodního prostředí Říčanska, kde si postavíme dům, abychom klukům byli co nejblíže a mohli je opatrovat v době kdy rodiče budou za svými pracovními povinnostmi.
Ještě jednou dík a moc Tě zdravím.
Oleandra 03.10.2005
