Intuice se rozchází s běžnou realitou
Otázka: Ahoj Wahlgrenis.
Tvé stránky mne hluboce oslovují.
Už nějakou dobu se zajímám o vše..o čem píšeš.
Děkuji předem za odpověd..jakoukoli nebot jsem v situaci, kdy skutečně nevím co dál.
Můj problém se týká toho, jak obstát v materiálním světě a žít bez pocitu viny, to je pro mne komplikované.
Nevím, co je můj životní úkol nebo spíš na co se zaměřit, abych cítila to, že jsem na správném místě ve správnou dobu.
Mám pocit, že je pro mne těžké být tady a teď, nebot mi byly dány též jisté schopnosti
- to je další z okolností, co s tím.
Je toho skutečně moc na co bych se tě chtěla zeptat, nebot cítím, že vycházíš vstříc těm, co skutečně hledají.
Vím,že můj dopis není moc konkrétní, ale doufám, že budeš rozumět..
je něco čím mohu tuto zoufalou situaci změnit?
Jak zacházet s tím, co se rozchází s běžnou realitou..
a spojit rozum s intuicí, když to druhé mě absolutně přerůstá už odmala?
děkuji ti.a hodně štěstí.
Monika 14.9.2005
Odpověď: Milá Moniko,
nejsi jediná, koho trápí takový problém.
Je to rozpor s tím, co cítíš, a tm, co je všude kolem Tebe.
Jak z toho ven?
Jak vydělávat peníze, žít v materiálním světě a současně být jiná?
Myslím, že už jen to, že o tom začínáš uvažovat, je dobrý posun.
Něco se s Tebou začíná dít, uvědomuješ si to a měníš se.
Těch procesů kolem Tebe nastane postupně víc.
Například zjistíš, že práce, kterou jsi dosud vykonávala, že už přestává uspokojovat...
Nebo že si s lidmi, s kterými jsi dřív kamarádila, najednou nemáš co říct.
Pochopíš, že je třeba udělat inventuru v životě.
Třeba změníš zaměstnání, přestěhuješ se, poznáš jiné lidi.
Tato výměna je naprosto nutná, nemusíš si proto dělat nějaké výčitky.
Těžko to ale mohou nést právě ti všichni rádoby přátelé, s kterými ses mohla dřív scházet.
Přestaneš postrádat jejich řeči o ničem nad sklenicí alkoholu,
nebudeš se chtít bavit s kamarádkami, co večer uvaříš,
ztratíš zájem o poslední módní výstřelky, o obrázkové časopisy atd.
Už jsem tady na toto téma psala víckrát.
Není třeba nad touto změnou plakat, být nešťastná, když něco dosud neměnného odejde, zmizí.
Je to jen dobře, protože Tě to blokovalo a bez toho by ses nikam nedostala.
Časově nelze tuto etapu nijak ohraničit, každému to funguje jinak.
Ale brzy poznáš, pokud na tento způsob života kývneš, že se Ti strašně uleví.
Přestaneš být v pasti, přestaneš si na něco hrát, sundáš tu hnusnou masku z obličeje a zahodíš růžové brýle.
Konečně totiž začneš být sama sebou.
Jen si to budeš muset uvědomit.
Vždy jsou dvě cesty, vždy je ano a ne, buď - anebo.
Ta volba je jenom na Tobě.
Nechtěj po mně víc.
© Wahlgrenis, 15.9.2005
Díky za odpověď,
je fakt, že všechny tyto hodnoty už jsou dávno pryč,
ale máš jistě pravdu, že tu cestu by měl projít každý sám.
Zajímalo by mě, jestli jestli je možné se s tebou někdy setkat.
Jistě nemáš moc času nazbyt, ale chtěla jsem tě požádat o ještě jednu radu.
Moje máma trpí bolestmi krční páteře.
Cca 30let.
Neustále prochází rehabilitacemi aj., nic nezabírá.
Je možná příčina v minulosti?
Podepisuje se to na ní bolestmi hlavy, neustálou nervozitou a pak to moc trápí i její okolí.
Myslíš, že je možné s tím udělat víc..?
Děkuji ti moc.
Monika 15.9.2005
Ano, Moniko, možné to je.
Jak už jsi také asi pochopila, veškeré nemoci k nám přicházejí jako druhotný proces poté, co onemocněla duše.
Když se dá duše do pořádku, když se pochopí události, ke kterým došlo, pak odcházejí i zdravotní problémy.
Ale u těchto případů je třeba postupovat zvlášť opatrně, protože ne každý je schopen přijmout informaci starou třeba 500 let.
Každý si totiž jde svou cestou a třeba už jen to, že se dostává do zdravotních problémů, které se mají řešit,
kdy se mluví o operacích nebo o nevyhnutelných zákrocích, pak je duše v jakési pasti a hledá únik.
Tím únikem může být i hledání souvislostí někde jinde.
Pokud maminka začala tímto směrem uvažovat, je to už první krok k úspěchu.
© Wahlgrenis
15.09.2005
