Nedokážu se s manželem rozloučit
Otázka: Ahoj Wahl.
Prosím tě o radu.
Jsem zoufalá, v prosinci loňského roku mi umřel manžel.
Byla jsem s ním do poslední chvíle, nestačili jsme se rozloučit.
Četla jsem mu stále a spala vedle něho, hrozně mi chybí, stále ho hledám a čekám, kdy se objeví.
Žili jsme spolu 32 let.
Vím, je to hrozné, co píši, ale stále se nemůžu vyrovnat z jeho odchodem.
Děti mám hodný, ale mají svůj vlastní život.
Dost lidí mně řeklo, že se musím z manželem rozloučit, ale já to prostě nedokážu
a přitom bych chtěla, aby ho nic už netrápilo a netrpěl.
Poraď, co mám pro to dělat.
Děkuji moc
Eliška 14.9.2005
Odpověď: Milá Eliško,
vím, jaký je Tvůj smutek, vím taky, jak krátká je to doba, co Tvůj manžel nežije.
Protože pro Tebe nikdy neodešel.
Je pořád s Tebou, vidíš ho v každé vteřině Tvého života.
On tady sice ještě duchovně setrvává, ale je to jen proto, aby násilně nepřerušil to pouto mezi Vámi.
Jeho duše opustila tělo, ale ještě stále je poutána sem k tomuto životu.
To není dobré, protože smyslem veškerého zrání duše je právě posun dál,
konfrontace s vyššími silami, pochopení dalšího směru, případně přijetí osob, které má duše dál chránit.
Není toho málo, co na ni čeká.
Vidím, že u Tebe je ale jeho duše pevně ukotvena, nemá šanci nic dělat.
Jemnohmotný svět, jehož se nyní stala duše Tvého muže součástí, je prostředí ideální, příjemné, milé.
Tam je nejkrásněji.
Nyní jsi trochu jako malé dítě, kterému chtějí sebrat hračku, kterou mělo půjčeno od souseda.
Nikdo nám nikdy nepatří.
Ani manžel po 32 letech společného života.
Všechno máme jen půjčené a jen na chvíli.
Na všechno jsme vlastně strašně sami, na vstup do života i na to umírání.
Přestože manžel s Tebou odžil pár hezkých okamžiků, byly tam i slzy..., nezaslouží si od Tebe, aby ho tady držela násilím.
Ty se s ním potřebuješ rozloučit jednou provždy.
On má už před sebou nové plány, nech ho jít.
Zkus se na to podívat jinak: měla jsi to obrovské štěstí prožít s ním takový úsek života.
To je opravdu štěstí...
Nyní je jinde a Ty jsi také jinde, nedá se nic dělat, i když bys byla nejraději, aby se vrátil.
To se ale nestane.
Čas jde dál, Ty jsi sama, jako jsi byla sama, než jsi ho poznala.
Jen se ten kruh maloučko pootočil.
Ideální samozřejmě je mít tento fakt v sobě a žít s ním, ale je to těžké.
Většinou se člověk na druhého fixuje a pak je sražen na kolena, když se něco přihodí.
Jsi silná, jen o tom nevíš, protože jsi o tom nikdy nepotřebovala přemýšlet.
Muž byl vždy vedle Tebe, dokázal Tě podržet, povzbudit...
Ale teď jsi bez něho, a musíš jít dál, jako by tady byl pořád.
Jako bys slyšela jeho slova, viděla jeho hnědé oči.
Všichni jsou rozpačití z toho, jak jsi po odchodu svého manžela průzračná, jak jsi ztratila smysl života.
On se dívá, on zůstane pořád při Tobě, jako nejčestnější z Tvých ochránců, ale jít už musíš sama.
Můžeš si s ním udělat rozlučovací večer, kdy mu za všechno, co pro Tebe udělal, poděkuješ.
A také mu slíbíš, že dokážeš být stejně silná, jako by tady byl vedle Tebe.
Že už nebudeš plakat...
Když jsem nedávno mluvila s maminkou, která se nemohla vyrovnat se smrtí své dcerky,
ona také nechápala, proč se to muselo stát.
Teprve když jsem se před ní na dcerku napojila a ona "začala mluvit", první, co řekla, bylo:
Chtěla bych, abys zase zpívala.
Ta dušička nechtěla maminku vidět plakat.
A maminka to nakonec pochopila.
Věřím, že Tvůj manžel by Tě chtěl mít také takovou, jakou Tě znal, veselou, rozesmátou, bezstarostnou.
Slzy nikdy nic nedokázaly.
Jen jsou mokré tváře, jen to rve srdce.
Samozřejmě, je třeba se s problémem vyrovnat, ale pak se také musí začít žít.
Vím, že si s tím poradíš.
Už jen ve jménu Vašeho manželství a ve jménu Vašich dětí.
Ty jsi ta, která nese štafetu dál.
A ta štafeta by měla plát, i ve tmě by měla plát.
Zhasnutá nemá smysl, zhasnutá studí.
A život by neměl studit.
© Wahlgrenis
14.09.2005
Milá Wahlgrenis,
Ráda bych ti chtěla ze srdce poděkovat za radu, o kterou jsem tě prosila.
Dbala jsem na tvé rady a udělala rozloučení kterého jsem se strašně bála, ale snad jsem to dokázala.
Proto bych ráda věděla, jestli šel manžel splnit své poslání, které má.
Dále mám na tebe prosbu, jakou máš radu ohledně mé budoucnosti.
Jestli zůstanu pořád už sama.
Moc ti děkuji a přeji hodně zdraví.
Eliška 19.9.2005
Milá Eliško,
Tvoje budoucnost je odvislé od stavu Tvé duše.
Jestli zůstaneš navždy napojená na svého muže, nemůžeš nikdo potkat nikoho jiného.
Ostatně nevím, jesli by bylo až tak dobré hledat ihned nějakou náplast, náhradu.
Potřebuješ především být sama sebou, najít v životě zase své místo, žít s radostí, i když sama.
Znovu potřebuješ vytvořit něco, pro co by Ti stálo za to žít.
Je to složité, když nevíš, kudy začít.
Ale rozhodně se neuzavírej do sebe.
Měj se ráda, dbej na sebe, i když Ti zpočátku bude připadat, že je to zbytečné.
Měla bys totiž dojít do stádia, že jsi šťastná na světě, i když nemáš vedle sebe partnera.
Teprve potom, až se celá rozzáříš a začneš se jinak dívat na všechno kolem sebe, pak budeš mít šanci někoho potkat.
Do té doby na to zapomeň.
A krátkodobé románky nemá smysl vůbec rozbíhat...
W. 19.9.2005
Milá Wahl.
Děkuji za radu ohledně mé budoucnosti, i když jsem ji moc nerozuměla.
Na krátké románky rozhodně nemám chut a náladu.
Také jsem se ptala na manžela, se kterým jsem se rozloučila, aspoň si to myslím.
Má prosba je vědět, jestli můžeš říci, jestli je pořád semnou a nebo už odešel plnit poslání.
Nezlob se že ti píši.
Moc děkuji
Eliška 19.9.2005
Milá wahlgrenis,
Chtěla bych tě požádat o jednu radu.
Když byl ještě manžel naživu, chtěl, abychom jsme přestěhovali jejich hrob ven,
kde jsme také chtěli bejt pochováni ale bohužel už k tomu nedošlo.
Tak jsem se rozhodla přemístit jeho rodiče a bratra k manželovi a 20.09.2005 je budu převážet tam, kde odpočívá.
Vím, že to manžel chtěl.
Chtěla bych vědět, jestli jsem udělala správně.
Děkuji a přeji hodně zdraví
Eliška 19.9.2005
Milá Wahlgrenis.
Z celého srdce tě nejdříve moc zdravím a přeji hodně zdraví a lásky.
Zkoušela jsem komunikaci z duchy kyvadlem.
Snad jsem vše udělala správně a ono to začalo fungovat.
A ten duch mně řek že je můj manžel který zemřel a taky mně řekl, že ke mně přichází člověk, který chce se mnou žít.
Je to možné?
Je to náš společný kamarád, kterého známe už 30 let.
Moc tě prosím, jestli můžeš říct, jestli jsem sním opravdu mluvila a vše je pravda.
Děkuji
Eliška 30.9.2005
Milá Eliško,
mockrát jsem už tady zdůrazňovala, že není možné o žádných informacích z druhé strany pochybovat.
Nezkoumej tedy, jestli to je nebo není pravda, ale vezmi to jako fakt.
A taky se podle toho zařiď.
W. 30.9.2005
Milá Wahlgrenis.
Děkuji ti za odpověď, které si nesmírně vážím a budu vždy dbát rady, které jsi mi poskytla.
Tvé stránky jsou pro mě úžasné.
Ale mám ještě jednu prosbu.
Už delší dobu mě trápí bolest pod pravou lopatkou nemohla bys mě poradit co mám dělat.
Děkuji
Eliška 30.09.2005
