Co je našemu "lidskému" štěňátku?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
pokud je to možné, ráda bych tě poprosila o radu ohledně zdraví našeho štěňátka.
Na kloub problému jsem se snažila nejdříve přijít sama,
ale nevím, zda a jakou analogii lze hledat mezi lidskou a zvířecí říší.
Jedno z našich štěňátek - to "lidské" - začalo mít asi čtrnáct dní po narození zdravotní problémy:
Občasnou rýmu (zelené hleny) nemělo a nemá souvisle, ale opakovaně, v poslední době vždy tak necelý den.
Vždycky patřil k těm drobnějším, ale jinak velice vitálním.
Od počátku však měl strašně smutný výraz v obličeji.
Jeho nemoc jsem zpočátku vnímala jako projev malého dítěte, které na sebe upozorňuje nemocí
(věnovalo se jim a dodnes věnuje 24 hodin denně).
Tehdy jich bylo dvanáct, čas se dělil mezi všechny rovnoměrně, ale jemu to asi nestačilo.
Tak asi na sebe začal upozorňovat, že chce nebo potřebuje víc.
Začal mít různé výsady proti ostatním - od spaní v peřinkách, aby neprochladl,
přes samostatné krmení, aby zesílil a odolával rýmě, až po braní do bytu, aby pořád cítil kontakt a teplo.
Teď už není tak smutný, tvářička se mu projasnila, ale občasné trápení s rýmou přetrvává.
Veterinář mu naordinoval pro opakované problémy antibiotika, která samozřejmě nezabrala.
Pejsek má už novou rodinu, kde o něho bude dobře postaráno a kde ho budou mít rádi.
Stavba a úpravy kolem novostavby se však protáhly a tak ho máme ještě stále doma.
Neradi bychom pejska předávali "nemocného".
Pokud by to bylo v mé moci, ráda bych mu nějak pomohla.
Proto tě ještě jednou prosím, milá Wahlgrenis, o radu.
S přáním hezkého dne
Hela 12.9.2005
Odpověď: Milá Helo,
na Vaše štěňátka není možné jen tak zapomenout.
Byla úžasná...
U toho, které má nyní zdravotní problémy, je složitý vývoj z minulosti.
Skutečně se mi potvrdilo, že si odžil poslední život jako člověk, ale pro svůj jeden skutek se nemohl narodit ve stejné třídě.
Proto přišel na svět jako pes.
Tenkrát se všechno kolem něho jakoby zrychlilo, vymklo se jeho kontrole.
Láska, která podle něho mu měla patřit, si ale našla jiný cíl, jiný obraz.
On se s touto krutou informací nedokázal vyrovnat jinak, než že odejde dobrovolně ze života.
Neměl před sebou žádné slunce, žádnou perspektivu, jediné, co ho těšilo, bylo pryč.
Ta cesta nebyla jednoduchá, ale rozhodnutí bylo jednou učiněno.
Světelná bytost, před kterou se ocitl, mu určila další život ve zvířecím těle.
Bylo to tak jednoznačné a jasné, tady existuje jenom pokora, jenom přijetí toho, co v tu chvíli je.
Žádné odmlouvání, žádné protesty...
Tak to prostě je.
Je to zcela přirozený proces, který nyní nastoupil, nic proti přírodě.
Vypadá to, že by se se svou tehdejší láskou měl ještě sejít.
Ona ale už bude v kategorii starších lidí a vedle sebe bude mít svého partnera.
Ale mezi nimi je obrovská propast, citová propast.
Tam on má přijít a jejich srdce znovu budou mít šanci splynout.
Myslím, že se může těšit...
Ale nyní ty jeho zdravotní problémy spočívají ve strachu, jestli tuto cestu zvládne.
Je v něm člověk, proto si hledá možnost spát v postýlce, proto chce do bytu...
Je to vlastně jeho očista, kterou teď podstupuje.
Věřím, že po tomto poznání je mu jasné, že sebevražda není směr a ví, že už nikdy víc to neudělá.
Ale on to ví opravdu, ne jako když dítě už posté slibuje "Já už to neudělám..." a i po stoprvé udělá stejnou chybu.
Tohle je poučení skutečně až pod kůži.
Věřím, že by mu pomohla mentální diskuse s někým, kdo je o jeho osudu seznámen.
To bys mohla, Helo, zvládnout.
Zkus to.
Ještě nikdy jsem takový případ neměla, ale věřím, že by to mohlo vyjít.
A že pozdravuju.
© Wahlgrenis
12.09.2005
Milá Wahlgrenis,
je to až neuvěřitelné, ale je to přesně tak, jak mi píšeš.
Moc děkuji za tvoji odpověď.
Já jsem z pejska cítila strach a poslední rýma se u něj objevila v neděli, den poté,
co si odvezli jeho "lidskou" sestřičku.
Nemám to vysledované, ale možná, že tyto problémy se u něho projevovaly vždy o víkendu,
jako by věděl, že je víkend a že by si pro něho nová rodina mohla přijet
(většinou od nás odcházela štěňátka v pátek nebo v sobotu).
Aklimatizovat.
Tento chlapeček byl již jednou zadán, dokonce i zaplacen.
Ovšem přístup nového pána - ani se nepřijel na pejska podívat a napsal později sms, že posílá sousedovic kluka pro štěně
- nás vedl k tomu, že jsme mu jej nakonec nedali.
Podrobnosti není třeba dál rozvádět, peníze jsme mu vrátili, protože nejsme obchodníci se zbožím.
Vzápětí se nám ozvala rodina, jsou to opravdu starší manželé.
Pán přijel s dcerou a vnučkou, pejska viděli, a byl jejich.
Už při prvním setkání jsem měla pocit, že ten pán mi není úplně cizí.
Byli jsme pozváni na návštěvu, abychom viděli, kde a v jakých podmínkách bude pejsek bydlet.
Tam jsme se seznámili i s jeho manželkou, která se strašně bojí psů.
Vyprávěla nám o zážitcích se psy - i v davu lidí je předmětem jejich zájmu výhradně ona,
sezení na návštěvách na opěradle sedačky, aby se jí pes ani nedotkl apod.
I psycholog jí doporučil, aby svůj strach překonala tím, že si pořídí vlastního psa.
Což rodina učinila a pořídila jí to největší plemeno.
Abych to zkrátila - pejsek si jí vůbec nevšímal, zpočátku směl být jen venku,
ale než jsme odjížděli, běhal po celém bytě anebo spokojeně polehával nedaleko této paní.
Rodina tvrdila, že žádný pes tak blízko ní ještě v životě nebyl.
Při odjezdu moje maminka vyslovila to, o čem jsem během této návštěvy přemýšlela i já,
a to, že má pocit jako kdyby se s pánem znala už dlouhou dobu.
Nevím, ale určitě tam nějaká vazba je.
Pejsek se bude mít nepochybně dobře, všichni se k němu chovali láskyplně.
Myslím, že dojde k naplnění všeho, co jsi mi napsala.
Pokusím se s pejskem komunikovat, jen se musím zklidnit, protože tvoje odpověď mě naprosto dostala...
i když jsem měla nějakou předtuchu.
Určitě napíšu, jak vše dopadlo a zda se kontakt podařil.
Ještě jednou moc děkuji, mám tě ráda.
Hela 14.09.2005
