Dívka skočila z balkónu sedmého patra
Otázka: Dobrý den Wahlgrenis,
ráda bych Vás požádala o pomoc ne pro sebe to si netroufám,
ale je už na čase, aby člověk nebyl takový sobec a snažil se více myslet na ostatní.
Nevím, jestli to cítím správně a můžu té dotyčné dušičce vůbec pomoci a hlavně nevím jak,
proto se obracím s velkou prosbou na Vás.
Nevím proč právě teď po několika letech, ale opravdu asi neexistují náhody a jsem opravdu moc ráda,
že jsem objevila Vaše stránky, bylo asi už na čase.
Měla bych spousty otázek, ale vím, že nejsem sama, kdo má problémy nebo se mu děje něco zvláštního v životě,
ať jsou to stále živější sny, nespavost a divný nevysvětlitelný pocit strachu, který zažívám několik dní před ňákou z katastrof,
v dětství jsem zažila též něco podivného a dodnes si to velice živě pamatuji i když nevím jestli to byl sen nebo skutečnost,
šlo o setkání s UFO a já si pak připadala jak blázen řekla jsem to jen pár lidem,
jsou tu i jiné věci jako to, že jsem byla zneužita v době dospívání nevlastním otcem a dodneška se s tím neumím vyrovnat,
bojuji stále s bulimií, byla jsem i v rukou psychologa, ale ten mi moc nepomohl
a je spousta jiných věcí, obtěžují mě závratě někdy i v noci a já jsem už zoufalá, ale snažím se myslet na ostatní.
Tak tedy k mé prosbě pro dotyčnou dušičku.
Bydlím na sídlišti v šestém patře
a naproti nám před několika lety vypadla nešťastnou náhodou dívka ve věku asi 14 let z balkónu ze sedmého patra.
Neviděla jsem to, byla jsem ve sprše, ale zavolal mě manžel, ať se jdu podívat, co se stalo.
Já v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem se asi zbláznila, to, co jsem prožívala, nikomu nepřeji,
měla jsem pocit, jako bych vůbec nežila, musela jsem stále na ni myslet, na pád, na její bolest,
na výšku, z které spadla, nemohla jsem sama najednou na balkón vstoupit,
ani se starat o své dvě tehdy malé děti a milujícího manžela.
Myslela jsem jen a jen na tu událost a výšku, které jsem se bála a zároveň mně zvláštním způsobem přitahovala,
až jsem se bála sama sebe, nakonec jsem po pár dnech odjela sama na psychiatrii, kde si mě nechali pár dní
Proč se to přihodilo právě mně, to nevím, vždyť jsem tu dívku neznala osobně,
přesto jsem cítila zvláštní spojení, později jsem se dozvěděla od manžela, že se narodila jako já 20. 2. rok nevím.
Netuším ani proč, až teď mám nutkání jí pomoci, ale nevím jak, nemám s tím žádné zkušenosti.
Několik let mně trvalo abych se dala dohromady.
Poslechla jsem svůj vnitřní hlas a vzala kyvadlo a ptala se.
Nejdříve na babičku, ale od té jsem se dozvěděla, že jí je dobře a že bude stát při mně v důležitých okamžicích.
Pak jsem se zeptala, jestli potřebuje moji pomoc jiná dušička a vyšlo mi silně, že jo,
zeptala jsem se na tu dívenku a snažila si vybavit tu událost i přes nepříjemné pocity a strach,
aby se mi ta muka nevrátila zpátky, ale našla jsem odvahu, měla jsem tu potřebu.
Myslím, že jsem se s ní spojila, protože kyvadlo reagovalo silně ano.
Teď už jen zbývá jí pomoci, aby našla klid, budu vděčná za každou Vaši radu, co se týká jí i troufale, co se týká mně.
S pozdravem s důvěrou
Oldřiška 8.9.2005
Odpověď: Milá Oldřiško,
snad nejhorší trápení zažívá sebevrah, který se rozhoduje ke svému poslednímu skutku.
Všichni, kdo byli kolem něho, ho zklamali, nenašla se jediná osoba, která by s ním pohovořila.
Stačilo by málo, možná by ani nebylo nutné mluvit...
Někdy stačí jediný pohled a všechno může být jinak.
Že to nebyl rozumný krok, zjistí sebevrah už v té první vteřině, kdy ale už není na tomto světě.
Jeho tělo sice spadne na zem, ale duše si nezaslouží odejít do vyšších sfér.
I duše té dívky zůstala připoutána k místu jejího posledního skoku.
Sebevrah má hlavně problém v komunikaci, ani snad nechce skončit se životem, jako spíš potřebuje na sebe upozornit.
Aby si ho druzí (nejčastěji je to ale jen jediný člověk) všimli, aby mu konečně věnovali pozornost.
Po přečtení Tvého dopisu mi bylo jasné, že vy dvě jste nějakým způsobem spojené.
Jako by bylo v minulosti něco podobného, ale v jiném pořadí...
U sebevrahů je nejdůležitější upozornit na svou existenci u živých lidí a dojít u nich k pochopení jejich konce života.
Tohle nyní očekává ta duše dívky od Tebe.
Potřebuje se dostat do okamžiku, kdy byla tak nešťastná, kdy neviděla jiný směr.
Potřebuje to někomu odvyprávět.
V další fází očekává soucítění s jeho příběhem a usmíření s osobou, kvůli které se k sebevraždě odhodlal.
Teprve potom je možné poslat ho za světlem, poslat ho výš.
Je docela jedno, jak tomu říkáme.
Předpokládám, že její duše je pořád tam v těch v místech kolem jejího domu.
Jistojistě její přítomnost vnímají citlivější sousedi, možná i členové její rodiny.
Jenže dnešní svět je nastavený jinak.
Obecně se o takových věcech nemluví a naopak se při sebenepatrnější zmínce klepe ne čelo a mluví se o bláznech.
Bude trvat dlouho, než dojde k nějakému posunu.
Lidé příliš žijí na zemi, příliš se zpomalují, ale je to jejich chyba.
Jestli už zvládáš komunikaci s kyvadlem, neměla bys příliš dlouho váhat.
Sama jsi psala, že se sto odehrálo už před několika lety.
Ona si pořád žije svůj tehdejší příběh.
Pořád věří v návrat milovaného chlapce, jistě tam hrála svoji roli nenaplněná láska.
Mohlo by se Ti podařit propojit tuto nešťastnou dušičku s oním chlapcem.
Co se mezi nimi stalo?
Nebo naopak co se nestalo?
A co Ty s tím?
Tak podle pláství skutečně hlavním trápením té dívky byl kluk, s kterým chodila, ale on nějak společné budoucnosti nevěřil.
Pro ni byly princem, sluncem jejích dní, byla ochotna pro něho žít.
Jenže on jednoho dne řekl: stačilo.
A dal on ní ruce pryč, přestal ji chránit.
Ona tedy zůstala najednou v celém tom obrovském světě sama, neměla nikoho, komu by se mohla tát vyplakat na rameno.
Přesto pořád věřila, že se o jejích plánech o odchodu z tohoto života onen kluk dozví,
pokoušela se ho magnetizovat pohledem, vysílala k němu tisíce zamilovaných myšlenek, ale výsledek nebyl žádný.
Navíc se u ní v té souvislosti objevily nějaké zdravotní potíže, které nedokázala zvládnout.
Ale nakonec pochopila, že se jich bude moci zbavit, když to tady ukončí.
To byla pro ni jediná naděje.
Věděla, že život pro ni už teoreticky skončil, když o ni nemá zájem tento chlapec,
ona nikoho jiného nechtěla, byl to tedy konec definitivní.
Ta láska v ní byla tak hluboko zakořeněna, že nemohla slovům o jeho rozchodu uvěřit.
Brala to jako zradu, ptala se, proč to je jinak, než si ona myslela...
Nechtěla, aby on odešel do náruče jiné dívky.
Stala se tak proti své vůli obětí, nebyla osvobozena tím skokem z balkónu, ale naopak zavřela se do pasti.
Je pořád v domě, kde měla podle svých představ žít s ním, mít s ním děti...
Zůstala v tom krásném věku, ale nemá to s ním dořešené.
Nepropustila ho do života, proto se s ním ještě bude muset setkat, aby si tohle zopakovala a dokázala se poučit.
Už je jasné, že nebude závidět, to si v sobě zpracovala, bude mnohem pevnější a silnější (v duchovním významu).
Ale zůstává v ním ještě problém nenávisti.
Bude to poměrně složité, aby se s tím chlapcem znovu potkala, není snadné hledat jedinou vlnku v celém oceánu.
Ale čas pracuje pro ni.
Ty sis s tou dívkou byla blízká, protože jste v jednom z minulých životů vyrůstaly jako sestry.
A už tehdy se odehrál příběh plný lásky.
Obě jste se zamilovaly do jednoho muže.
Byla to tehdy docela krize, obě jste byly krásné, obě jste ho chtěly mít jen pro sebe.
Hodně jste se tenkrát pohádaly, ale k ukončení života skokem z okna jsi se rozhodla Ty.
Proto jsi měla tak živé vzpomínky, proto jsi byla tak rozhozená, vůbec se tomu nedivím.
Byla jsi tak zastavena, žiješ dál, ale jako by na Tobě tato zátěž byla navždy nalepena.
Určitě bude komunikace mezi Vám dvěma důležitá.
Potřebujete si totiž spolu také mnohé vyjasnit.
Ta dívka pro Tebe totiž není cizí člověk.
Doufám, že to zvládneš.
Jde o pochopení minulosti, abychom zvládli přítomnost a skrz ni se posunuli do budoucnosti.
© Wahlgrenis
08.09.2005
Z celého srdce Vám děkuji, v tak rychlou odpověď jsem ani nedoufala.
Opravdu se cítím lépe, jako by ze mně spadlo břemeno, které mě táhlo k zemi.
Tak dlouho jsem nemohla najít odpověď na mé trable
a snažila se na vše zapomenout a ze vším se vyrovnat, ale někdo uvnitř mě mi to nedovolil.
Nemohla jsem se od toho oprostit.
Měla bych jen jednu pro sebe otázku a moc by mi pomohla opravdu moc, proč mně můj nevlastní otec ubližoval,
proč jsem musela žít ve strachu a ponížení, zasloužila jsem si to snad???¨
Měla jsem včera po půlnoci než jsem usnula stejný pocit, zmiňovaný z jednoho z příběhů
(myslim, že Jitčin příběh to byl) popisovaný tlak v hlavě a přítomnost někoho dalšího...
Snažila jsem se komunikovat s tou dívkou v duchu ne nahlas, myslím, že mi rozuměla,
i když odpověď nepřišla, ale pak jsem v klidu usnula,
tak nevím, jestli je tento postup komunikace účinný nebo to byla jen moje domněnka,
nemám s tím žádné zkušenosti, kromě kyvadla a kladenejch otázek ano, ne.
Nevím jak jinak mám komunikovat a hrozně ráda bych jí pomohla spojit se s dotyčným chlapcem, ale neznám ho,
tak nevím, jak by to bylo možné uskutečnit.
Předem moc a moc děkuju za každou Vaši radu a přeji si, aby na světě bylo takových vzácných a hodných dušiček víc jako jste Vy.
S pozdravem a důvěrou
Oldřiška 09.09.2005
