Znám datum své smrti
Otázka: Milá Wahlgrenis,
dozvěděla jsem se datum své „smrti“, místo i způsob, jakým k tomu dojde.
A také informaci, že v tomto okamžiku dojde ke splynutí 2 součástí duše – mé a člověka, který bude v tu chvíli se mnou.
Na to se moc těším, jistě to bude úžasný zážitek.
Nevnímám to jako konec, ale začátek cesty na vyšší úrovni.
Možná i proto mám možnost znát tyto podrobnosti.
To datum je velmi pěkné a symbolické.
Jen jsem se zapomněla zeptat, proč to bude v horách.
Mají hory nějaký zvláštní význam?
Mám ještě jeden dotaz.
Když se na někoho napojuji na dálku, jakým způsobem dotyčný vnímá napojení,
pokud vůbec něco vnímá a je možné ho ovlivnit nebo nasměrovat?
Ráda bych znala tvůj názor na tyto věci, pokud budeš mít čas a chuť odepsat.
Obdivuji tvoji pracovitost a vytrvalost.
Dík za všechno.
Vrba 7.9.2005
Odpověď: Milá Vrbo,
fajn, když jsem četla Tvůj dopis, celá jsem se zježila.
Je mi jasné, že to datum skutečně víš.
I když nechci vědět, jak ses ho dozvěděla.
Není totiž dobré tohle vědět a vždy se kolem právě tohoto dne chodí moc opatrně.
Většinou se s tím totiž člověk až tak jednoduše jako Ty vyrovnat nedokáže.
Není mu jasné, že to je opravdu jednou provždy daný den.
Proto by se mohli snažit udělat všechno pro to, aby to poslední den nebyl.
Každý z nás má jistý počet dnů vymezený k žití.
Byla jsem mnohokrát v tomto bodě, mnohokrát s cizími lidmi, jsou to krásné chvíle.
Proto i chápu Tvůj zvláštní oblažující pocit z toho poznání, kdy dojde ke splynutí dvou duší.
Není to konec.
Jenže ten krásný pocit zažijeme jen jednou a právě až v té chvíli, kdy odcházíme z tohoto života.
Protože mnoho lidí se fixuje na laciné hodnoty tohoto trojrozměrného světa, bojí se smrti.
Tam by totiž své poklady už mít nemohli, bojí se o majetek, o hromady zlaťáků.
Nevěří, že jsou jiné světy, jiné životní potřeby, že tohle je jen takový "život v akváriu".
(Díky, Tome, za to slovo...)
Omezený svět, omezený prostor, omezené myšlení.
Proč to budou ve Tvém případě zrovna hory, to není tak složité vysvětlit.
Hory mají blíž k nebesům, hory na rozdíl od nížin a údolí promlouvají ve vyšších tónech.
Hory v sobě mají mnoho z doby, kdy se rodila tato planeta, je v nich síla, napětí, dravost, je v nich i pohyb.
Hory jsou živé.
Jsou ideálním místem pro tyto věci.
Nikdy jsem o tom zatím nepřemýšlela, ale teď vím.
Je to jako dojít na vrchol, tam se zhluboka nadechnout a letět...
© Wahlgrenis
07.09.2005
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za rychlou odpověď a nedá mi, abych nereagovala.
Není přece proč se ježit.
Jednak to není tak blízko, takže pohodlně stihnu vše, co bych ještě udělat chtěla
a navíc to nepovažuji za žádnou tragédii, ale za pokračování cesty,
o níž předpokládám, že bude příjemnější než to, co jsem zažila tady.
Myslím, že znát toto datum, skýtá jistou výhodu, právě proto, aby člověk zjistil, kolik času má na věci, které by chtěl tady dokončit.
I když se neptáš, jak jsem toto datum získala, sama víš, že to není obtížné zjistit.
Pokud je žák připraven dostat odpověď, dostane ji.
Kdybych tu odpověď nebyla schopná přijmout, neptala bych se.
Strach ze smrti není můj případ a nikdy nebyl.
Dodnes mám v živé paměti to, co se dělo v minulých životech, které se podivně prolínají se současným, a z doby mezi nimi.
Takže není čeho se obávat.
A skutečnost, že dojde ke spojení duší, mě překvapila
a musím říct, že tomu zas tak moc nerozumím, jak to probíhá, proč a co bude dál.
Vnímám to jako odměnu – být spojená navěky s někým, koho miluju.
Pokud o tom něco víc víš, byla bych ráda, kdybys ještě napsala.
Čím jsem starší, čím víc zkušeností mám a čím víc komunikuji s tzv. jemnohmotným světem,
tím méně chápu, o co se tady lidé snaží.
Musím přiznat, že s těmito poznatky se mi tu žije čím dál tím hůř.
Mám pocit, jako bych sem nepatřila.
Nakonec budu ráda, až se datum přiblíží a já konečně postoupím do vyššího ročníku.
Už mi je tenhle svět malý, je mi malé i moje tělo.
Začínám tu mít klaustrofobii.
Připadám si jak ve svěrací kazajce, ani nadechnout se nemůžu.
Zatím díky za tvůj čas.
Vrba 9.9.2005
Milá Vrbo,
já se neježím proto, že bys to vědět neměla, ale z reálného pocitu, který jsem měla při čtení Tvého mailu.
Pochopila jsem z něho, že si nic nevymýšlíš a že termín skutečně víš.
Ale sama dobře zdůrazňuješ, že ne každý by se dokázal s takovou informací vyrovnat.
Je to totiž informace s příliš silným nábojem.
I Ty jsi dokonce připustila, že už sem jaksi moc nepatříš.
Vyeliminovala ses z toho obecného stáda, je Ti malý svět, malá kůže...
Jsi víc, protože víš víc?
Tohle není dobrý směr.
Tvým údělem je žít tady, dokázat se vyrovnat s tím vším, co Tě obklopuje.
Jinak je tady ještě ten "tak jednoduchý" zadní východ, sebevražda...
Ale to jen brzdí vývoj, nemá prakticky smysl.
Proto doufám, že se nějak s okolnostmi kolem sebe vyrovnáš.
Vidíš, už možná taky chápeš, že těch několik číslic není do života důležitých.
Já po nich například pátrat nebudu.
A kdyby se mě někdo zeptal, tak ani nikomu druhému bych to nezjišťovala.
Srovnané věci ostatně může mít každý a pořád.
Nejen dva dny před smrtí, nemyslíš?
Taky komunikuji s jemnohmotným světem, ale vím, kde je hranice.
Dokážu se dívat i na reálný svět kolem sebe, ale i jinam...
Ve chvíli splynutí těchto dvou světů přichází nebezpečí - nemoc, schizofrenie, smrt.
Zkus to ještě jednou, jinak, třeba najdeš tu svou správnou zlatou střední cestu.
W. 9.9.2005
Milá Wahlgrenis,
neříkám, že jsem víc, ani netvrdím, že vím víc.
Pokud cítíš z mého mailu nadřazenost, tak to jsem opravdu nechtěla docílit.
Necítím se tak, ani si to nemyslím.
Umím tu žít a v současné době nemám ani velké problémy,
nejsem sice úplně srovnána s tím, co mě obklopuje, ale snažím se.
Sebevražda v mém případě nepřichází do úvahy.
Mám-li být upřímná, nepátrala jsem po tom datu, dostala jsem se k němu nepřímo.
Samotnou mě překvapilo, že to vůbec jde.
A jak snadno.
Vlastně jsem jen použila to, co jsem se dozvěděla na Tvých stránkách o Andělovi č. 66, o kterém jsem do té doby neměla tušení.
Souhlasím s Tvým názorem, že člověk může mít věci srovnané i bez toho, aby toto datum znal.
To bez pochyby.
Věř, že zlatou střední cestu hledám –
tedy doufám, že po ní jdu, ale jsou dny, kdy duchovnu věnuji spoustu času a pak mívám trochu problém se zařadit.
Někdy mě to velmi pohlcuje, protože je to pro mě až příliš zajímavý fenomén.
Díky
Vrba 14.09.2005
