Chci se stát psychoterapeutkou
Otázka: Dobrý den...
Vlastně ani nevím, proč píšu.
Dostala se ke mě přes kamarádku Vaše webová adresa a zaujala mě.
Té kamarádce jste řekla spoustu věcí, které mě až zaskočily.
Nevím, jestli se na něco chci ptát, vlastně by mě spíš zajímalo, co byste řekla na můj život.
Možná spíš ještě budoucnost.
Vím, že Vám píše spousta lidí a určitě zajímavějších, než jsem já, ale přesto, třeba si tento mail přečtete a odpovíte na něj.
Narodila jsem se v Trutnově.
Odmala jsem ale vyrůstala s babičkou, maminka studovala VŠ v Brně a neměla na mě čas.
Takhle mi to alespoň vysvětlovali, když jsem se ptala, proč nejsem s rodiči.
Absolvovala jsem tam základní školní docházku do 5. třídy a poté jsem přestoupila na gymnázium.
Začala jsem číst knihy o drogově závislých lidech, o problémech s mladými alkoholiky a podobně.
Ve škole jsem si vybrala předmět psychologie a začala jsem se blíže zajímat o lidi jako takové,
o jejich osobnosti, charaktery a nálady, touhy...
dostala jsem se až k práci s dětmi v RIAPSu, což je báječná věc.
Je to krizové centrum pro děti i dospělé s poruchami řeči, soustředění apod.
V září bych s nimi měla začít vést skupinové terapie.
Jednou bych chtěla studovat psychologii, speciální pedagogiku nebo se stát psychoterapeutkou.
Já vím, je to možná bláznivé, ale moc mě to baví.
Nedokážu však posoudit, zda mi to jde, bavit se s lidmi a pomáhat jim.
Trápí mě otázka, zda se uplatním s tím oborem, který jsem tu výše jmenovala...
To je asi ve zkratce vše, co jsem Vám chtěla napsat.
Ani nevím, jak se to stalo, ale píše se mi to skoro samo, aniž bych nad tím vším musela dlouho přemýšlet.
S díky za odpověď
Vendy 24.8.2005
Odpověď: Milá Vendy,
z Tvých řádků vnímám obrovskou sílu, která v Tobě je.
Vím, že si s lidmi budeš rozumět.
Rozhodně nemusíš mít strach, že bys skupinovou terapii nezvládla.
Sice jsi ještě hodně mladá, nemáš tolik životních zkušeností, ale je spousta knih, z kterých můžeš čerpat.
Vnímám, že v Tobě je něco, pro co se k Tobě budou lidé rádi vracet.
Nemusíš mít určitě strach.
Jdeš za tím, co Tě baví, je tady šance, že se pro Tebe Tvá práce stane posláním.
To se každému nepodaří.
Nevíš, jak se hrozné chodit do práce jen proto, že se musí.
Pro Tebe je důležité těšení se, vlastní zaujetí, příběhy lidí, každý je jiný a každý Tě potřebuje.
Nemusíš o ničem přemýšlet, Tvoje cesta tě už vede.
Jen jdi po ní dál.
© Wahlgrenis
05.09.2005
Přeju krásný podvečer a mockrát děkuji za Vaši odpověď.
Jsem teď tak moc šťastná, že ani nevím, co psát.
Děkuji.
V noci jsem se párkrát vzbudila strachy, že neudělám maturitu, která mě letos čeká a že nebudu moci dělat to, co chci.
Vy jste mě dodala sílu, naději a já za ni ještě jednou mockrát děkuji.
Mimochodem Vaše stránky, rady a názory jsou vážně moc krásné, třeba jak rozebíráte automatickou kresbu...
jsem ráda, že jsem na Vás dostala kontakt.
Přeju překrásný večer, další dny a ať Vás obklopují jen samí dobří lidé.
I když zlo je taky k něčemu dobré.
S díky,
Vendy 05.09.2005
