Máme poslechnout, nebo jít vlastní cestou?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
předem bych se chtěla omluvit, že tě opět zatěžuju tím, co bych si měla vyřešit sama.
Ale jsem zmatená a nevím jak se rozhodnout.
Před časem jsem Ti psala o konfliktu s naším tátou, který vznikl v únoru a stále trvá.
I přes to,že dělám v jeho firmě jako sekretářka.
Z napětí mezi náma jsem vyčerpaná a vím, že mně to bere hodně sil.
Nevím jestli si pamatuješ o co šlo a ani jak jsem to minule popsala, tak jen ve zkratce.
Vše vzniklo v únoru, kdy se zrovna moc firmě nedařilo a byla tu malinko dusná atmosféra.
Všichni jsme byli podráždění.
Pak nastal rychlý sled událostí a mimo jiné řekl táta jednomu pánovi co vede spinning (kam jsem chodila),
že pokud bude chtít a zakáže nám tam chodit, že ho poslechneme, protože má nad náma moc
(moc peněz - děláme u něj celá moje i sestry rodina).
Pokud by jsme tam chtěli chodit i přes jeho zákaz, tak nám sníží výplaty a udělá takový kroky, aby jsme jednali jak on chce.
Ale nejvíc se nás dotklo, když nám druhý den (po tom, co jsme se se sestrou ohradily, že takhle se nejedná) řekl,
že v momentě, kdy s ním půjdeme do konfliktu, tak jsme jenom "pára z h...na" a že jsme úplný nuly a bez něj nikdy nic nedokážeme.
Od té doby chce po nás omluvu za to že jsme se postavily proti němu.
Musím uznat, že toho udělal v životě pro nás hodně.
Postavil nám bydlení a koupil auto za což jsme mu děkovali a jsme za to vděční.
Ale za cenu toho, že nesmíme mít svůj vlastní názor.
Teda podle jeho slov ho mít můžeme, ale jen si ho myslet a neříkat, protože on je šéf a rozděluje peníze.
Je pravda že naše vztahy přerůstají pomaličku v nenávist, protože bydlíme v jednom objektu (statku) a potkáváme se na dvoře.
Jeho maminka (babička) s náma taky přestala mluvit a sotva nám odpoví na pozdrav.
Moje sestra v srpnu porodila zdravou krásnou holčičku.
A já ji budu muset předat vzkaz od táty.
Zavolal si mě totiž k sobě, že už je tahle situace mezi náma neúnosná a že má pro nás dvě varianty na řešení.
Jedna je, že si budeme stát za svým a neomluvíme se mu a v tom případě bude chtít, aby jsme se do konce roku všichni vystěhovali.
Nechat tady všechno.
A druhá varianta je, že se mu omluvíme, tak že bude vidět, že jsme pochopily,
proč se mu máme omluvit a že nás nechá vést firmu, aby jsme si vyzkoušeli že to není taková sranda.
Na jednu stranu si říkám, že nejlepší by bylo odejít a začít úplně od nuly, aby jsme mu dokázali,
že není všechno jen o penězích, ale samozřejmě z toho mám strach,
mám rodinu a práce se v našem regionu shání velice těžko.
Nehledě na to, že nevíme kam by jsme šli bydlet.
Nevím jak se rozhodnout a mám strach o sestru, jak zareaguje, když je teď po porodu ještě citlivější.
Proto bych tě chtěla poprosit milá Wahlgrenis o radu.
Pro mě není důležitý hmotný statek ale vím, že peníze v dnešní době bohužel hrají velkou roli.
Moc prosím alespoň o pár řádků a omlouvám se, že je to celé zmatené.
Přeji ti, Milá Wahlgrenis hodně sluníčka a lásky ve tvém okolí.
S pozdravem
Majka 25.8.2005
Odpověď: Milá Majko,
jak se říká - tady je každá rada drahá...
Pokleknout a přiznat chybu, nebo s hlavou vzhůru odejít středem???
Vypadá to na Vaše vítězství, jako by druhá strana uznala, že pochybila.
Spolu se sestrou dostaneš příznivou zprávu, pochopíš, že spolupráce na úrovni, jak si ji představuje druhá strana, možná není.
Už Vás to stálo hodně sil a trápení.
Vychází to, jako byste se měly s otcem usmířit, jako by mu najednou mělo dojít, že se nezachoval dobře.
Je tady něco jako varování, které mu mělo přijít a na základě jehož nyní jedná.
Totiž ty boží mlýny skutečně melou a když se delší dobu choval nepřístupně, je to třeba také jednou skončit.
Měl by se sebou zúčtovat a najednou bude působit na své okolí jinak, nově, hezky, příjemně.
Chápu to také tak, že dostane varování v podobě vážné nemoci, pokud si včas neuvědomí, jak se chová.
To varování už mu možná přišlo - snad ve snu, nebo i jinak.
Každopádně už s touto informací žije.
Měl by se postupně začínat duchovně měnit, nebude tomu věřit, ale bude s ním tak nějak manipulováno...
Zvláštní proces.
Bude dostáván do situací, které pro něho nebyly obvyklé, bude to nějak celé otočené.
Jako by najednou "řval někdo na něho".
Příliš se odvrátil od lidí, příliš věřil svému egu.
Proto musí dojít ke zlomu.
Sám se trestá za své chování k druhým.
Sice je to nyní lehce jako v mrtvém bodě, ale čas se pohne v pravou chvíli.
Vydrž to.
© Wahlgrenis
02.09.2005
Milá Wahlgrenis,
mnohokrát ti děkuji za tvoji odpověd.
Nakonec jsme se se sestrou rozhodli pro omluvu.
Museli jsme říct, že se omlouváme, že jsme arogantní, sobecké a že má táta ve všem pravdu.
Takže to vlastně ani omluva nebyla, ale spíš uznání, že jsme nuly a nic jsme ještě nedokázaly.
Bohužel jsme k tomuto kroku byly donuceny i když samozřejmě nejsme názoru, že jsme nuly.
Ale rodina je přednější - nehledě na to, že pokud bychom se neomluvily, tak bychom s tátou asi už nikdy nemluvily.
Vím, že to stejně nic neřeší a ten relativní klid bude jen do doby, než nastane další konflikt.
Takže nad námi stejně pořád visí Damoklův meč a kdykoliv nás táta může vystěhovat.
Zatím to sice nevypadá, že by se nějak měnil, ale pevně věřím, že to přijde a pochopí,
že peníze nejsou všechno a taky si za ně vše nekoupí.
A už vůbec ne úctu a obdiv.
Ještě jednou ti proto, milá Wahlgrenis, děkuji za tvá slova.
Ani nevíš, jak mně to potěšilo a duchovně pomohlo.
Přeji Ti hodně hodně sil ve Tvé práci a boží požehnání.
Krásný zbytek dne a s pozdravem
Majka 12.09.2005
