Na dovolené mi zemřel manžel
Otázka: Dobrý den Wahlgrenis,
nevím jak přesně začít a jak říct to, co mám na srdci a na mysli.
V červenci se mi zhroutil celý život jako domeček z karet.
Byli jsme s manželem na dovolené v Chorvatsku.
Poprvé na společné velké dovolené s dětmi u moře a bohužel se stala tragedie.
Zemřel.
Mám dvě děti 14 a 17 let a všichni se moc trápíme.
Jsou tady i výčitky, zda jsme vůbec měli jezdit.
Kdyby jsme byli doma, tak se to třeba nestalo a lékařská pomoc byla rychlejší.
Měli jsme krásný vztah a byli skoro pořád spolu.
Lidé si o nás říkali, že jsme nenormální dvojice.
Proto je to pro mě tak strašně těžké se s tím vyrovnat.
Myslíš, že budeme ještě někdy s dětmi ještě alespoň trošičku šťastní?
I když nikdy nezapomeneme.
Proč se to muselo stát zrovna nám?
Děkuji Ježurka 25.8.2005
Odpověď: Milá Ježurko,
když přemýšlím nad obsahem dopisů, které mi přicházejí, nemohu jednoznačně říct, jestli jsou smutné nebo veselé.
Jsou ze života.
A součástí života je kromě radostného narození bohužel i smrt.
Jenže nejhorší bývá, že si přijde přesně ve chvíli, kdy ji nejméně očekáváme.
A není proti ní žádný opravný prostředek.
Když se to už jednou stane, zpět ten člověk nelze vrátit.
Moc dobře vím, co prožíváte.
Odešel nejen úžasný manžel, ale i táta.
Co dělat, život najednou ztratil smysl.
Podívej se na příběh Jitky.
Vím, že nyní nemůžeš vůbec s nikým srovnávat, bolest je maximální a nepřenositelná.
Přesto se pokusím ještě napsat pár slov.
I proto jsi vlastně napsala...
Dobře víš, že v tuto chvíli už žádné "kdyby" nemá význam.
Rozložila jsem plástve s otázkou na osudný den a Tvého muže.
Pro něho se v ten den něco skončilo, došel k poznání, kniha zkušeností byla už plná.
Byl v roli oběti, nevím sice, co přesně se stalo, ale vyšší síly stály při něm.
Pravděpodobně se nemohlo nic dělat, jak píšeš, lékaři by přijeli pozdě i tak...
Osudově měla nastat konec a také nastal.
Jen proběhl ten poslední soud, při kterém jsme každý sám.
Nešel sám, měl s sebou celý průvod ochránců.
Nebál se.
Je stavba - obrazně řečeno - byla dobudována.
Najednou se vývoj otočil, voda se na zlomek vteřiny zastavila a chtělo se jí jít zpět.
Došlo k konfrontaci s jistou starou duší, nějaký muž z rodiny, ten mu nastavil zrcadlo, aby se pozorně podíval.
Není možné přesně zjistit
Není možné přesně zjistit, jakých chyb se dopustil, je to všechno součást vyšších plánů.
Ale pravděpodobně musel přijít trest za jeho nějaký skutek v životě.
Vypadá to, že si Tě tak úplně nezasloužil...
Tys byla vedle něho jako víla, čistá bytost, láskyplná, milující.
Měl na sobě brýle s příliš růžovými skly, maloval si svět jinak, než ve skutečnosti byl.
Je tady zrada, zklamání, kterého se na Tobě dopustil, proto ještě budete muset spolu něco řešit.
Jde o dvojí cestu - buď to zvládneš ještě v tomto životě komunikací s jeho duší, nebo se opět potkáte v příštím životě.
Ale nevyhneš se tomu.
Vyšší síly musely zasáhnout, proto zasáhly, i když to teď mnohem víc bolí Tebe.
Věřím, že dojde mezi Vámi ještě k usmíření, abyste oba nalezli tu správnou cestu a on svůj klid.
© Wahlgrenis, 25.8.2005
Velice Vám děkuji za rychlou odpověď.
Myslíte si, že je tady s námi alespoň jeho duše?
Ježurka
Je tady, dokonce už netrpělivě čeká, až se bude moci s Tebou o všem pobavit.
Nesmíš mít strach.
V klidu a s jasným srdcem půjde všechno dobře.
W. 25.8.2005
Se slzami v očích Vám moc děkuji
J. 25.8.2005
Milá Wahlgrenis.
Já vím, že mi na můj dotaz o budoucnu asi nemůžeš odpovědět .
Ale prosím jenom mi poraď jak dál.
Dneska šly děti do školy, tak jsem to zase obrečela.
Jako vždy všechno, co je s ním spojeno v minulém životě.
Každý den si počítám Tvoje stránky a vždy tam najdu něco pozitivního.
Děkuji Ti, že se lidem tak věnuješ.
Ježurka 1.9.2005
Tohle je moc těžké...
Kdo si to sám neprožil, těžko chápe, jak Ti nyní je...
Určitě ještě nějakou dobu budeš trávit jakoby v bublině, okolní svět bude pro Tebe strašně nezajímavý.
Jsi raněná, bez nejbližšího člověka se těžko žije.
Pláčeš, ale i to je dobře.
Vyplakej se, abys potom měla jasnější pohled na věc.
Neptej se na nového partnera, to je zbytečné.
V tuto chvíli stejně nejsi schopná na svého muže zapomenout...
Až se sama se sebou srovnáš, až zase uznáš, že svět má i nějaká pozitiviva, pak bude všechno jinak.
Ještě v tom stavu "až" nejsi, tak o něm nepřemýšlej.
Začneš se na všechno dívat jinak, všechno se Ti bude najednou zdát možná trochu zbytečné.
Nechtěj nyní po mně žádné termíny.
Až čas může definitivně rozhodnout, že jsi jiná a že se zase můžeš vrátit do běžného života.
W. 3.9.2005
Milá Wahlgrenis.
Promiň, že Ti opět píšu, ale chtěla bych Ti něco říci a o něco Tě poprosit.
Dnes je to už 83 dní, co mi manžel zemřel.
Bylo to tak náhlé a nečekané.
Ráno jsme se probudili a on mi řekl, jak krásně se vyspal.
Dělala jsem snídani a on mi pomáhal.
Pak odešel a my s dětmi už jsme slyšeli jenom velkou ránu z koupelny.
Když jsem tam letěla, tak ležel na zemi a byl v bezvědomí.
Volali jsme sanitku a on se potom ještě probral.
Mluvil s námi.
Ale opět omdlel a pak už to šlo všechno strašně rychle.
Zemřel v sanitce.
Ve 3/4 na deset v pátek ráno.
Od té doby ať se děje cokoliv, mám vždy v pátek tuto dobu hrozný pocit nervozity,chladu a zvláštního mrazení...
Vím, že je tady se mnou.
Občas zkusím vzít jeho prstýnky na niti a ptám se ho.
A on mi odpovídá.
Nevím, jestli si to jen namlouvám nebo ne.
Ale oni se opravdu roztočí když se zeptám zda je tady se mnou.
A pozoruji i jiné věci.
Včera ráno jsem jela do práce.
Všude tma a najednou padala hvězda a z ničeho nic se mi rádio přeladilo na nějakou mši.
Jednou jsem slyšela dech na polštáři vedle mě.
A nespala jsem, to mi věř.
Občas mám pocit, jako když mi přejede mráz po zádech ale takový zvláštní...
Nikdy jsem se s tím nezabývala, ale nyní mě to k tomu táhne.
Čtu každý Tvůj článek.
Každý den jsem na Tvých stránkách.
Ale mám jednu velkou prosbu.
Když se to stalo, tak já jsem mu už nestihla říci, jak ho strašně miluji a to mě trápí každý den.
Prosím,když by jsi s ním někdy mluvila nebo se náhodou na něj napojila, řekni mu jen ta dvě slova... Miluji Tě
Děkuji a přeji krásný den.
Ježurka 13.10.2005
Milá Ježurko,
Tvůj muž dobře ví, že ho miluješ, vnímá tu informaci i beze slov.
Prostě ji cítí z každého Tvého pohybu, každého nádechu i výdechu.
Tady bych byla zbytečná.
© Wahlgrenis
13.10.2005
