Kluk, co terorizuje rodinu
Otázka: Milá Wahlgrenis,
dnes jsem se z vyprávění doslechla o osmiletém chlapci, který strašlivým způsobem terorizuje celou svou rodinu.
Vše začalo, když mu byly 2 roky.
Byl potrestán svou matkou, za což ji její matka zbila před oním chlapcem.
Od té doby začal chlapec oslovovat svou matku Teto a svou babičku Mami.
O čtyři roky později se rodině narodil druhý syn.
Chlapec svého bratra nejspíš nenávidí a snaží se mu neustále ubližovat.
Jednou malému bráškovi vykloubil nohu a pak řekl, že bratříček upadl.
Nebo mu podržel ručičku na futru dveří a vší silou je zabouchl
a zlomil mu všechny prstíky, při čemž se na něj podíval a klidně řekl: "To ale bolí, že jo!"
Když ho jeho matka potrestala, tak počkal, až usne, a rozkopal jí pusu a vyrazil jí zub.
Proto si matka myslela, že otec bude mít větší autoritu, protože je silnější a syn si na něho netroufne.
Jenže poté, co ho potrestal i otec, syn si opět počkal, až rodič usne, vzal nůž a rozřízl mu nohu, která mu koukala z pod peřiny.
I jinak se snažil ohrožovat svoji rodinu.
Jednou se rozhodl zkratovat elektrický bojler, což se mu též povedlo a jen náhodou se nestalo neštěstí.
Jindy zasáhl do elektrického zapojení televize doufajíc, že vybouchne a někomu ublíží.
Naštěstí televize "jen" shořela, ale jen tak tak, že nezpůsobila požár.
Bylo ještě mnoho případů, ale o těch se jeho rodiče již nezmínili.
Když tam přišel můj tatínek jako obchodní zástupce jedné firmy,
tito rodiče mu vše vyprávěli a i chlapec své chování na uzdě neudržel.
Uchopil bratříčka, že ho poponese, a udeřil mu hlavou vší silou o roh kuchyňské linky.
Mému otci řekl, že je Sultán a že chce, aby mu tak i všichni říkali a že vše musí být podle něho.
A opravdu, podle vyprávění rodičů, když se vše udělá tak, jak synek chce, je doma klid a mír.
Byli s chlapcem u nejrůznějších specialistů, ale nikdo jim nedokázal dát odpověď na to,
proč se chová tak, jak se chová, natož způsob, jak ho tohoto chování zbavit.
Lékaři mu zakázali kontakt s jeho babičkou (které říká mami),
která ho v jeho zlých činech ještě podporuje a obrací ho proti jeho vlastním rodičům.
Chlapec je nadprůměrně inteligentní, ve škole má samé jedničky
a s kamarády - cikány a grázly - má výborný vztah: všichni ho poslouchají.
Tento příběh se mě nijak netýká, ovšem je mi velice líto jeho rodičů,
kteří musí neustále doma všechno zamykat a chránit svého mladšího syna,
neboť, podle jejich slov, kdyby ho nechali s bratrem o samotě, tak ho nejspíš zabije.
Velmi by mě zajímala příčina těchto problémů a věřím, že právě Ty bys mi na to mohla dát odpověď.
Vím, že máš asi podobných případů víc, než bys stihla řešit,
ale když si na mě najdeš trochu času, budu Ti velice vděčná!
S pozdravem
Jana 23.8.2005
Odpověď: Milá Jano,
už ve chvíli, kdy jsem četla tento dopis poprvé, mi bylo jasné, že duše chlapce není z této doby.
Žil jindy a na jiném postu, byl hodně dominantní a agresivní.
Co s tím ale dělat, když se má zařadit do nějakého prostředí a neměla by ubližovat druhým, to je těžká otázka.
On vlastně sám dobře nechápe, co se to stalo, proč je nyní tak omezovaný.
Není to duše z tohoto světa.
Z pláství je vidět, že žil hodně daleko, dokonce se mi to jeví jako ne na této zemi, ale jinde ve vesmíru.
Pro něho je obrovským handicapem žárlivost vůči všemu a všem kolem sebe.
Byl totiž neomezeným vládcem, nikdy se nesetkal s nějakým podvolováním.
On byl ten první, on byl ten, který kraloval.
Rozhodně pokládá za ztrátu času jakoukoli práci nebo službu pro druhého.
Chybí mi pokora, nikdo mu ještě neustřihnul křídla.
Nevnímá nad sebou žádnou vyšší sílu.
Má jedinou zásadu, nechce si na nic hrát, je takový, jaký je.
Nemá masku.
Všechno se řídí podle toho, jak to být má.
On neřeší žádné problémy, vyhovuje mu, když je v nadřízené roli, to je to ono.
Jenže jsou na něho nachystány zkoušky, ostatně i to, že se dostal právě nyní sem, je jednou takovou zkouškou.
On se dostane na kolena, bude plakat a prosit.
Vypadá to na nějaké zdravotní komplikace, za které nebude nikdo moci.
On se bude sice zlobit, ale nenajde viníka, bude muset začít něco řešit uvnitř sebe.
Na to do té doby nebyl zvyklý.
Stačilo mu se pouze ošklivě podívat a všichni ve strachu mu jeho přání plnili.
Projde si nějakou zdravotní zkouškou a pochopí, že život preferuje i jiné hodnoty.
Už v minulosti pro něho byly docela zásadní povinnosti, které ale za něho vždy vykonával někdo jiný.
Měl kolem sebe mnoho poddaných, lidí, kteří mu sloužili.
Opravdové přátele ale neměl.
Nyní je v podobné roli.
Zase hodlá pouze udílet rozkazy a zraňovat, má pocit absolutní neomezenosti.
A docela ho to i baví.
On v tom totiž nevidí nic špatného, je to tak podle něho správně.
On vládne a ostatní jsou tady proto, aby mu odhazovali klacky z cesty a jen se klaněli.
Je jich tolik tolik...
A jemu to tak vyhovuje...
Ovšem rozhodující roli v tomto příběhu má sehrát jistý starý muž, nebo spíš jeho duše.
Už totiž nežije.
Píšeš, že je nyní chlapci 8 let,
ale pravděpodobně k jeho obratu dojde v souvislosti s jeho uvědoměním si, že jsou a světě i nějaké dívky.
Láska totiž to zlo, které v něm je nakumulované, dokáže rozplynout.
Ten starý muž ví, jakou míru si chlapec může dovolit.
Je jeho důležitým ochráncem v tomto životě, dbá, aby se nic hrozného nestalo.
Teprve až začne "dýchat" za někoho jiného, až se dostane do životního zlomu, kdy mu bude cenný mil pohled druhého člověka,
pak pochopí, že by měl se sebou něco udělat.
Nemá nyní smysl ho nějak odsouvat na kraj společnosti, zavírat ho do ústavů apod.
Tam by se stal ještě agresivnějším.
On potřebuje svobodu, volnost a pocit, že je tady ten hlavní.
Rozumím, že se rodiče bojí o druhého sourozence, že si nejsou jisti ani jedinou jeho minutou.
Ale to už je to riziko.
Je třeba, aby s ním někdo pořád byl, aby mu nebránil v jeho projevech.
Je to dítě - tyran a jen láska ho dokáže zachránit.
Vím, že by sis raději přečetla, o jakou psychickou úchylku se jedná, čím se léčí atd.
To samozřejmě je také možné.
Vždycky je několik možných řešení.
Ve škole chlapec nemá problémy, protože tam pochopil, že pokud chce vládnout skutečně, musí něco vědět.
Chodí tam prakticky ze zištných důvodů.
Umí si totiž spočítat, co do života potřebuje.
Vzdělání je to v první řadě.
Až bude mít tohle zvládnuté, nikdo už pak na něho nebude moci.
On vlastně tak jenom stoupá po jistém hodnotovém žebříčku.
K tomu stoupání ale nepotřebuje brát ohledy na druhé lidi.
Je to něco, co mu nebylo dáno při vstupu na tento svět.
A těžko by se někomu podařilo zandat ho do nějaké škatulky.
To skutečně ani nezkoušejte.
Pak by ta nahromaděná síla v něm obrovskou silou expandovala.
Vím, že je to tragické, když kolem dítěte mají rodiče chodit po špičkách a mají z něho strach.
Občas se i tohle stane.
Pokuste se ho pochopit, neodporujte mu, ani se nesnažte mu něco násilím přikazovat.
On udělá všechno po dobrém, s čím ale sám bude vnitřně souhlasit.
Je to těžké, vím, ale pokuste se to vydržet.
Těšte se na jeho zamilování...
© Wahlgrenis
24.08.2005
