Chtěla jsem už několikrát odejít z tohoto života
Otázka: Vážená paní Wahlgrenis,
ráda bych Vás poprosila o názor, popř. o radu.
Dozvěděla jsem se o Vás od mojí velice dobré přítelkyně, která se nedávno s Vámi sešla.
Nevím, proč se děje se mnou to, čemu vůbec nerozumím.
Problémy se svojí podstatou mám už 10 let od svých 16ti
- bulímie, vzteklost, pasivita a absolutní pesimismus v názorech na život jako takový.
Před pěti lety jsem potkala muže, který mi imponoval, kterého do dneška vroucně miluji.
On byl ten, který mi pomohl od bulímie, radil, jak zvládat věci, které život přináší.
Náš vztah byl od začátku chaotický a složitý.
Nedovedla jsem žít s někým, kdo je tak úspěšný, ví si se vším rady, vše jde tak, jak on chce a plánuje.
Připadala jsem si méněcenná, jen jeho stín.
Vždy mi dokázal poradil, ale ne pokaždé jsem toho dokázala využít.
Nešlo mi žít "S NÍM", ale jen vedle něj.
Hádky a výlevy zoufalství se opakovaly v pravidelných intervalech.
Vždy následovala nějaká dohoda, nějaká pravidla, které jsem po čase více či méně porušila.
Vše vyvrcholilo loni na Silvestra, kdy jsem napsala dopisy na rozloučenou a odjela.
O půlnoci jsem se vrátila s pláčem a podřezanými žilami.
Následovala další dohoda, návštěva u psychologa, který konstatoval,
že jsem silná osobnost, že jeho služby v podstatě nepotřebuju.
Vše se stupňovalo, až jsem se rozhodla, a koncem léta se odstěhovala zpět k rodičům.
Jenže... po týdnu trápení jsem si uvědomila, jak moc mi chybí, a začala podnikat konkrétní kroky,
které ho přesvědčily, že jsem, a chci být jiná a lepší, takovou, jakou mě poznal.
Na Vánoce jsem byla zpět s vědomím, že to už nikdy neudělám (pokus o sebevraždu) a proběhlo pár šťastných měsíců.
Našla jsem si po dlouhém hledání práci, která mě naplňuje a baví, ale vysává všechnu energii.
Můj strach z toho, že budu muset zase odejít, pokud něco "provedu", byl natolik silný,
že jsem dělala věci, které mi vadily, nic mě nebavilo, začala jsem nekompromisně žárlit na kohokoliv,
s kým trávil čas, protože se mnou se nudí a já jsem pořád UNAVENÁ. (cituji jeho slova).
Narůstalo to takovou rychlostí, že jsem po roce PROVEDLA ZASE TU SAMOU CHYBU A VZALA NA SEBE NŮŽ.
A jsem u problému.
Po této scéně to nevydržel a dal ultimátum, že se mám vrátit, až se vyléčím.
Zatím spolu bydlíme, ale jenom bydlíme.
Opět jsem začala dělat věci, abych mu dokázala, že to takhle taky nechci.
Léčím si chronickou gastritídu, žaludeční vředy, našla jsem si psychiatra s terapií a koupila knihu o ovládání mysli.
NEVÍM A NECHÁPU, PROČ OPAKUJU CHYBY, KTERÉ MĚ NIČÍ A HLAVNĚ MŮJ VZTAH K MUŽI,
KTERÝ JE PRO MĚ VŠÍM, BEZ KTERÉHO JSEM JAKO RYBA BEZ VODY.
Můj příběh je ještě trošku složitější, ale to bych mohla napsat knihu.
Proč dokážu fungovat jen pár měsíců, pak spadnu do nějaké propasti, která mě zadusí a nutí dělat zoufalé činy???
Prosím poraďte, nevím, kde je příčina mých stresů, neadekvátních reakci na dané situace,
neschopnost se ovládat a přijímat věci, tak jak jsou.
Vím, že takových dopisů Vám chodí spousty, ale přesto budu doufat, že mi odepíšete.
Předem mnohokrát děkujia věřím, že VŠE ZLÉ JE PRO NĚCO DOBRÉ.
Přeji hezký zbytek dne .
Johoho
PS: prosím nechci aby tento dopis byl zveřejněn. Díky.
Odpověď: Milá Johoho,
začnu tím, čím ji svůj dopis zakončila.
Tyto stránky, myslím, jsou právě tak zajímavé, že tady není nic skrýváno, nic není cenzurováno,
objevují se tady stovky problémů, které klidně může prožít každá z nás.
Ostatně dovoluji si odhadnout, že právě tohle rozhodlo, žes napsala.
Navíc zde hraje důležitou roli ještě jedna věc, dostaneš odpověď zadarmo.
A to se jen tak nevidí...
U Tebe bych hodně váhala, zda říct informace z minulosti.
Bylo by správné nechat tyto informace jako jistou cílovou odměnu...
Jsi psychicky labilní, chybí Ti pevný bod v životě.
Začít by bylo nutné v nalezení vlastních kvalit, všeho toho, proč by druzí s Tebou měli kamarádit.
K tomuto kroku by byla důležitá Tvoje spolupráce.
Nevím, kvůli čemu si Tě druzí cení.
Měla by ses poznat a měla by ses mít ráda.
Potom bys tyto vlastnosti měla přijmout i pro sebe, abys nad nimi nemávala rukou, ale vzala je jako fakt.
Tohle bude pro Tebe moc těžké, ale dá se to zvládnout.
Hlavně by ses neměla litovat a chtít od druhých, aby Tě pořád tahali z bahna.
Jsi tady (v tomto životě) proto, abys na sobě pracovala, abys zrála.
Ve chvíli, kdy tohle pochopíš a budeš se mít skutečně ráda, nebudeš se za své skutky stydět, pak je možné postoupit dál.
Teď to ještě opravdu nejde.
Někdy by informace z minulosti mohly hodně ranit, na to musí být člověk silný.
Budeš se na mě zlobit, ale v tuto chvíli jinak nemohu.
Napiš za týden, co se ve Tvém životě změnilo.
Můžeme pokračovat...
© Wahlgrenis
15.08.2005
