Se vším jsem nespokojená...
Otázka: Dobry den,
som obycajna uz skoro 22 rocna baba s pracou, ktoru by som vymenila hned ako by to bolo mozne.
V osemnastich rokoch hned po skole som sa cez znameho dostala k praci v stavkovej kancelarii
(ktora ma ale vobec nenaplna a z ktorej si do zivota nemozem vobec nic zobrat,
ja neviem ci potrebujem stale len nieco brat a mozno toto co tu pisem vyznie sebecky,
mozno som naozaj sebec, ze myslim len na svoje problemy),
povodne som si myslela ze to bude iba nejaka prestupna stanica, v ktorej aj tak dlho nepobudnem,
no ale uz to bude treti rok co som tam a nie a nie sa k niecomu dotlacit, len si slubujem kazdy rok, ze to bude lepsie.
Vlastne problem je v tom ze ja neviem co by to malo byt, neviem najst tu svoju cestu ktorou by som sa mala uberat,
chcela by som robit nieco a vlastne stale mam taky pocit ze by to malo byt na dobro veci,
pomahat nejakym sposobom ludom, lenze sa citim byt tak strasne nevyrovnana a roztekana osobnost,
nedokazem sa ani vyjadrit, nedokazem sa sustredit utriedit si myslienky v hlave,
neviem ci je to tym, ze som tak strasne zakomplexovana, alebo zablokovana,
pocula som o odstranovani blokov, skusala som sa skontaktovat aj s kineziologom, u nas na stranke ezoterika,
ale mam obavy z podvodu, vlastne aj toto by mohol byt jeden velky podvod,
priatel mi hovori ze som az priliz doverciva, a takymto veciam velmi neveri,
ale ja verim ze niekde nico nadprirodzene nevysvetlitelne existuje a mozno som s tym spata,
ale neviem akym smerom sa mam uberat, uz neviem, vlastne som to vobec nevedela,
v poslednom case mam strasny pocit sama zo seba,
vlastne vzdy som tak nejak veci preberala na seba a ked sa nieco vyskytlo to stale obvinovanie sa
a vycitanie si, ja neviem brala som to ako samozrejmost.
Som so vsetkym nespokojna, neviem sa uvolnit radovat sa zo zivota,
som upnuta a strasne uzavreta, myslim ze mam aj problem v komunikacii s ludmi,
ja neviem mozno by som si potrebovala spravit poriadok sama a v sebe ale vobec netusim ako na to.
Vasa stranka ma zaujala, vlastne vzdy ma zaujimali veci zahadne a nevysvetlitelne
ale nijako zvlast som sa tomu nevenovala.
Ja si uvedomujem ze takychto podobnnych listov vam chodi spusta,
a su aj horsie problemy na svete ako tie moje,
mozno som sa len potrebovala so svojjimi terajsimi pocitmi niekomu vyliat
a mozno ani nic neznamenaju, ale aj tak by som bola rada, ak si najdete cas, aspon par slov.
Dakujem
Mačka 10.8.2005
Odpověď: Milá Mačka,
při čtení Tvého mailu jsem se musela usmívat.
Ale netýkalo se to obsahu, jako spíše formy Tvého sdělení.
Vzpomněla jsem si totiž na jednoho spolužáka ze základní školy - Romana, který psal slohy podobně.
Začal velkým písmenem a po dvou stránkách skončil větu, jedinou tečkou.
Nyní žije v Austrálii, vzal si Slovenku, často si na něho vzpomenu.
To se Tě ale nijak netýká, promiň.
Tvůj dopis je snůškou všeho negativního, co se snad dalo na jednu hromadu shromáždit.
Nic se Ti nedaří, neznáš svůj směr.
Odpověď nebo návod, chceš-li, je jednoduchý.
Ty se nemáš ráda, neděláš nic, co by Tě bavilo, nehledáš práci, která by Tě naplňovala, neraduješ se, když jsi sama.
Příliš toho očekáváš od druhých, jako by snad bylo jejich úkolem Tebe obšťastňovat...
Udělej si v životě inventuru - je to opravdu jednoduché.
Stačí k tomu kus papíru a obyčejná tužka.
Napíšeš si tam okruhy, které jsou pro Tebe podstatné (partner, přátelé, zdraví, práce, domov, rodiče atd.).
Ke každému potom podle vlastní úvahy přidáš jedno číslo - Tvoji spokojenost.
Mělo by to být číslo v procentech, tedy od 0 do 100.
Absolutní uspokojení by se mělo blížit ke 100 %.
Chápu, že ve Tvém případě to asi nebudou příliš vysoká čísla...
To je stávající stav.
Na další papír bys měla udělat totéž, ale s výhledem do budoucnosti.
Čili to, jak bys to mít chtěla.
Uvědomění si tohoto rozdílu by Tě pak mělo nastartovat k vlastní přeměně.
Ideální stav by byl, kdybys byla absolutně šťastná, což se ale nepodaří tak hned.
Všechno, co Tě tíží, z čeho máš problém nebo tlaky kolem žaludku, bys měla postupně zlikvidovat.
Ale je jasné, že už to, že se nad svými problémy zamýšlíš, je moc dobře.
První krok jsi tedy už udělala.
Tak vzhůru do těch dalších.
© Wahlgrenis, 11.8.2005
Dobry den,
velmi pekne dakujem za mail, aj za radu, ja vobec neviem co ma to napadlo pisat take hluposti, asi ma zase pochytil nejaky amok.
V poslednom case sa mi to ale stava dost casto a niekedy si uz naozaj zacinam mysliet, ze som sa scvokla.
Nemozem prist na to, ci je v tom konkretny problem, alebo mam len nejake divne obdobie.
Prave preto som skusala hladat kineziologa, ale neviem ci by to nejako pomohlo,
myslela som ze by mi odstranene bloky pomohli inak sa pozerat na svet, ze by mi v hlave preskocil nejaky gombik,
a ja by som konecne mohla fungovat normalne, ale v tom to teda asi fakt nebude.
Fungovat normalne u mna znamena, normalne sa bavit s ludmi, brat zivot tak ako ide
(neviem reagovat na situacie, ktore su mozno bezne a neviem sa poucit z vlastnych chyb,
robim stale tie iste dokola, som spomalena, pribrzdena, nemohol by v tom byt nejaky zdravotny problem?),
tesit sa a byt smutna, a ja si pripadam ako vymackany citron, ktory uz nikomu nic neda, ktoreho uz nic necaka.
Pretoze sa bojim odviazat, otvorit, len aby si ludia nieco nepomysleli.
A ja uz neviem ani kto som, pretoze tak som sa asi spravala odjakziva.
Toto mi priatel vycita a ja si to vlastne vycitam tiez, ale ked mam naozaj pocit ze sa s tym neda nic robit,
nechcem aby pri mne trpel, budem sa snazit to nejako napravit, nechcem byt sebecka
a mysliet len na seba, ale najprv si budem musiet spravit poriadok sama v sebe.
Dakujem za radu a snad som sa polepsila v pisani bodiek.
Mačka 12.8.2005
Dobry den,
nemozem od vas chciet, aby ste si ma pametali, pretoze viem, ze toho mate strasne vela.
Ja som ta nestastna, alebo myslim nespokojna je ten spravny vyraz, ktora nevedela co zo sebou.
A preto som sa rozhodla s tym nieco robit.
Nasla som si na internete jednu pani kineziologicku, u ktorej som uz absolvovala jedno sedenie.
Neviem povedat ci uz nastali nejake zmeny, pretoze som tam bola len pred nedavnom, ale urcite napetie uz asi zo mna opadlo.
Pisem preto, pretoze mi v hlave vrta jedna vec.
Zistila mi, neviem ako to nazvat, presun problemov z tretej generacie.
Moja babka z otcovej strany mala urcite problemy v 18 rokoch svojho zivota.
Museli to byt podobne problemy, ktore mam ja, pretoze sa to na mna prenieslo.
Ale priznam sa celkom tomu nerozumiem, ona ich neriesila a preto sa to presunulo na niekoho z dalsej generacie?
Nerozumiem ako sa tieto veci deju a preco sa tieto veci deju.
Vlastne ani neviem aky by asi mohla mat problem, pytala som sa nasich teda hlavne otca, ale nevedel mi to nicim podlozit.
Takze som sa chcela spytat, ci by bolo mozne to nejako zistit touto cestou.
Viem, ze mate vela veci okolo, takze pochopim ak to nebude mozne, ale aj tak velmi pekne dakujem
Mačka 13.9.2005
Milá Mačka,
pokud se dozvídáš informace z minulosti, asi to tak má být.
K propojení problémů skrz generace může dojít.
Bývá to ale jen při působení negativních sil, i když to tak ani nemuselo být zamýšleno.
Ovšem určitě se to někam posunulo.
Může to být problém, například velké psychické trauma, trápení, které nekončí,
které se nedá jen tak rozdýchat, nedá se s ním žít.
Jenže žít se musí, není možné ustrnout kvůli nějakým nevyjasněným rozporům.
Proto se žije dál, ale aby to šlo, je vyřčena pro tu chvíli "osvobozující" kletba.
Ten člověk, který ji vysloví, se tím očišťuje, sám je ze hry venku, ale kletba zůstává.
Někdy je to hodně dlouho, jak Ty popisuješ třetí generaci, i to je možné.
Pomoc je v tomto případě jen jediná.
Dostat se do té doby a negativní směr vyslovené myšlenky očistit.
S tím by Ti mohla poradit i Tvoje kinezioložka.
Já na to chodím přes jemnohmotný svět.
© Wahlgrenis
14.09.2005
