Nelíbí se mi "pohled do zrcadla"
Otázka: Mila pani Wahlgrenis,
Dekuji Vam mockrat za Vase internetove stranky.
Sama jimi jenom brouzdam, bohuzel nemam ted moc casu, mam 1,5 rocni miminko.
Nedavno jsem v jedne z Vasich odpovedi cetla termin “nastavene zdrcadlo”.
Nejaka zena se Vas ptala proc si ji nevazi clenove manzelovy rodiny, a proc ji stale pomlouvaji a hazeji klacky pod nohy.
Odpovedela jste ji ze timto se dostane k tomu, aby jednou vyspela natolik,
ze muze uvidet svou pravou tvar v jakemsi “zrcadle”, a to vsechno ji pomuze k lepsimu videni situace, ji same a toho co je pro jeji zivot dulezite.
Tohle vsechno me velmi zaujalo, jako by to vsechno z oka vypadlo me minule a soucasne situaci.
Nebudu Vas zatezovat svymi problemy, ktere jsou beztak podobne tem predeslym,
a take nejsou zas tak vazne, a take vim jak malo casu mate.
Pouze ale mi neda Vam nenapsat, a zeptat se:
KDYZ JSEM SE DO TAKOVEHOTO ZRCADLA KONECNE PODIVALA, NELIBILO SE MI TO, CO VIDIM.
Nelibi se mi to kdo jsem, jake chyby jsem udelala, nelibi se mi muj puvod, me mysleni…
Co byste poradila v me situaci?
Ja se tohle snazim reset tim, ze si rikam ze je alespon dobre si uvedomit, co je ve mne spatne,
a tim padem mohu dosahnout urciteho napraveni, krucek za kruckem.
Ale je tu jeste neco, co byste mi mohla rici?
Je tu nejaka cesta, kterou treba nevidim, mate pro me nejake moudre slovo, postup?
Doufam ze Vam muj dotaz nezni jaksi naivne, verte ze se nekdy hodne trapim,
pripadam si jako bych si prosla dobou “temna”, ale svetlo neprichazi dostatecne rychle.
Mozna se divam tim nepravym smerem?
Proto jsem se rozhodla Vam napsat.
Dekuji mnohokrat, pokud se rozhodnete odepsat budu Vam strasne moc vdecna…
Nika 09.08.2005
© Wahlgrenis
09.08.2005
