Co bude s Tatrami? Seminář k miminkům?
Otázka: Ahoj Wahlgrenis!
Chcela by som ta po dlhsej dobe opat pozdravit a podakovat za vsetkych za odpovede, ktore nam davas
Stretli sme sa dvakrat a mozno si ma este pamatas i moje fotky zo slovenskych hor, ktore velmi milujem.
Ked som videla vo Vysokych Tatrach, ten niciaci poziar, srdce mi trhalo od zialu.
O polome, ktory zacal cestu upozornenia uz ani nehovorim.
Snazim sa pochopit, co nam tym priroda hovori, bola by som rada, keby si nam povedala svoj nazor na dianie sa v nasom state.
Ten materializmus uz nema hranice, je v tom urcite i viac dovodov.
Velmi by som im pomohla, je nejaka moznost i na dialku?
Rada by som ludom povedala v com je problem i ked to pochopi a prijme len desatina, ale i to je uspech.
Nechcem ludom vnucovat duchovny pohlad na vsetky tie katastrofy, ktore sa deju,
iba im ho povedat, mozno ho raz vylovia z pamate.
Na mna sa dost cudne v tomto okolie pozera, mozno to robim i zle,
ale hovorim veci ludom priamo i ked to mozno posobi niekedy tvrdo /samozrejme podla ich zmyslania/.
Niekedy mam potrebu, aby sa uz konecne v ten nemoznej televizi zacali davat diskusie na temu jemnohmotny svet
a vsetky veci s tym spojene, ved zalezi na kazdom, co si z toho vezme.
A ako mu to pomoze na jeho ceste.
Raz si sa ma pytala "Ci mas na internete uverejnit ŠKOLU VSTUPU DO JEMNOHMOTNEHO SVETA".
Dufam, ze som ten nazov spravne vystihla...
Vtedy som Ti povedala, ze by som bola opatrna do toho ist.
Odvtedy som na to casto myslela a myslim si, ze je jedno, ako clovek pride k informaciam, zalezi na ucitelovi a jeho duchovnej mudrosti.
A ci si to clovek spravne v tej chvili prebere i to nie je dolezite...
Hlavne, ze ta informacia k nemu prijde
Neviem ci mas dany minimalny pocet ludi na seminar o miminkach, na ktory som sa i ja prihlasila.
Ak by nas bolo malo, tak dokopy 5 ludi, mohli by sme sa stretnut u mna doma.
Vies sama aka je moja garzonka.
Pri barovom pulte by sa nam asi zle kyvalo, ale dokazala by som si pocizat normalny stol a stolicky.
Pripadne by sme sa mohli potom presunut do parku na Hostivar, kde sa da najst kludne a pekne miesto.
Myslim, ze ani s niecim pod zub by nebol problem.
Len by som bola rada, keby to stretnutie nekrachlo kvoli malej ucasti a vies, ze ja Ta rada opat uvidim .
Prajem Ti Walgrenis krasny den a dakujem za odpoved v mene vsetkych Slovakov,
ktory miluju nasu krajinu i Vysoke Tatry a chcu im pomoct.
dakujem
Jana 4.8.2005
Odpověď: Milá Jano,
Tatry a celé Slovensko prožívají nedobré období.
Těžko říct, jestli se dalo těmto katastrofám nějakým způsobem předejít.
Je to ale osud, další z ran, kterým člověk může jen přihlížet, protože jsou součástí vyššího plánu.
Sám je proti nim příliš malý.
Oheň, který nyní ničí Tatry, je jen pokračováním likvidační vichřice z loňského roku.
Týká se to všech lidí na Slovensku, protože se hrozným způsobem distancují od dění v přírodě.
Zajímají se většinou jen o své domy, co je uvnitř, ale o dění mimo vlastní práh se nestarají.
To je území nikoho?
Proto musela přijít vyšší síla se svým rozhodnutím, soudce rozhodl bez zasednutí senátu.
Přišel trest, aby si lidé uvědomili soužití s přírodou, nejsou pány na této planetě.
Proto z ní ale vycházejí jako oběti.
Jsou bez mnoha věcí a najednou začínají plakat.
Přestože se to netýká přímo jich, najednou jsou do tohoto problému zataženi, najednou cítí, že to bylo i jejich bohatství.
Čas se v tomto měřit nedá, je pořád kolem, nikdy nekončí, nikdy nezačíná.
Tatry (nebo celé Slovensko?) bylo jako malé nemocné dítě, potřebovalo pochovat, pohladit,
ale žádné lásky se mu nedostávalo.
Proto musel přijít ten zásah shůry - někdo to může vnímat jako zradu, jako podražení nohou.
Ale je to jen přirozený vývoj.
Jak se lidé budou chovat k přírodě, tak se ona pak bude chovat k nim.
Co nahoře, to dole.
Je to pořád stejné.
Láska odešla, vítězila nenávist, proto musela přijít lekce.
Poslání tady je, jedině mladá generace může Slovensko zachránit.
Ta ponese pochodeň vítězství, ale už od školních lavic by si děti měly uvědomit, co pro ně jejich vlast znamená.
Není to někde daleko, kde to neznáme...
Je to jejich domov.
Měli by se více orientovat na své území, pojmout to jako své poslání, cestu, neutíkat pryč.
O té "Škole" stále uvažuji.
Pořád nemám jasno.
Jasné je totiž jen jedno: že by to nebyly informace pro každého.
Tak to ještě nechávám.
S akcí pro budoucí maminky zatím nic neměním.
Všechny informace o přihlášených jsou zveřejněny, je jich zatím málo, to je pravda.
Ale nepočítám s tím, že by se akce měla úplně rušit.
Předpokládám, že budeme moci zůstat v zadaných prostorách, i když nás nebude tolik, kolik se domlouvalo.
Jsi hodná, když jsi chtěla nabídnout svou garsonku, ale nemyslím si, že by to bylo dobré.
Stejně tak jako venkovní prostředí v Hostivaři.
Je tam příliš očí, příliš energií, které v konkrétní chvíli nebudeme potřebovat.
Budu se těšit do Rapíru v Ořechu.
© Wahlgrenis
04.08.2005
