Vnímám kolem sebe podivnou postavu - černý lesklý zmuchlaný pytel
Dobrý večer milá Wahl,
chtěla jsem se jen zeptat, ale to chce asi každý na tomto webu že
Psala jsem ti nedávno o své vypuštěné energii a tak. Začátek roku opět začíná víc než "exkluzivně". Ve firmě nám vypověděli smlouvu, přítel konečně vyléčil rakovinu (no vyléčil, má na to ještě 4 roky, aby mu řekli, že je to definitivně za ním), mně našli astma, takže lítám po lékařích, a tak dál. Nemá cenu to rozepisovat, prostě to na nás střídavě padá.
Poslední dobou však kolem sebe vidím podivnou osobu. Pokud se to dá osobou nazvat... Je to spíš černý lesklý zmuchlaný pytel, který zahaluje lidskou postavu. Pytel mi připomíná takový ten, co v televizi v něm vozí mrtvoly. Stojí vždycky vedle mě, koutkem oka ho zahlédnu, na setiny sekundy. Ale vím, že tu je. Vždycky najednou vidím před sebou a kolem sebe zběsile sem tam létat nějaký černý předmět, takový jako pták bez křídel a zároveň vidím jeho. Stojí vedle mě, nic neříká, ale já cítím jeho přítomnost. Tenhle jev je u mě ani ne týden.
Není mi to nepříjemné, měla jsem možnost si ho alespon několikrát, i když na chvilinku, prohlédnout. Ale nevím, proč je tady. Je tu vždycky tak chvilku, že než se vzpamatuji, abych se ho zeptala, cítím, jak se vzdaluje. Jako by věděl, že se ho chci zeptat. Karty mi věští jen tu nejhorší budoucnost, jen samé problémy, hněv, závist, neúspěch, zklamání, katastrofy atd. Takže asi nemám vědět, co bude. Asi nemám dostat odpověď.
Už jednou jsem se se třemi podobnými postavami v černých kápích kdysi potkala. Bylo to v okamžiku, kdy jsem udělala své životní rozhodnutí. Mám ted udělat to samé? Vím, jaké rozhodnutí mám udělat, ale bojím se, že tohle nezvládnu. Ne, vím, že to nezvládnu. A proto se odsoudím? Nevím k čemu? Pokud neudělám to, co myslím a cítím? Proč tu vlastně jsem?
Jsem v rozpacích a nevím jak dál. Vím, že mám svého partnera opustit, protože mě stáhne ke dnu, ale vím, že jsme karmicky zatíženi a že tohle je zkouška, kterou musíme oba vydržet. Sama jsi mi to kdysi řekla. Přesně se plní tvá slova a my jsme u našeho kritického bodu. V minulém životě jsem si vzala život. Ted to musím vydržet? Mohu i odejít? Nevím.....
Musím říct, že mi to ted opravdu dává hodně zabrat, vyžaduje to hodně energie, kterou nemám. Když mi poradíš, budu moc ráda, ale vím, že takových jako já, je tu spousta.
Jen jsem to asi ze sebe potřebovala dostat a komu bych to asi jinému mohla říct...? Kolem mě podobně smýšlející lidé nejsou. Vlastně je jedna dáma, kterou ale můj muž nemá rád a vehementně ji ode mě odhání. Nemáme možnost se sejít sami. Ale myslím, že si cestu určitě jednou k sobě najdeme. Vím to. I přes odpor okolí. I když má nedůvěra k ní mě asi neopustí. Bojím se, že se obrátí proti mě.
Budu končit, přeji ti hezký začátek roku, žádné katastrofy a unáhlená rozhodnotí a hlavně zdraví a štěstí.
Pa
Ignesiva 26.01.2010
© Wahlgrenis
26.01.2010
